Epidemie a pandemie

Obsah listopadového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 11/2020 Obsah listopadového dTestu

Publikováno v časopise 6/2020

Asi většina světa se v současné době modlí, aby pandemie koronaviru skončila a lidé mohli zase normálně žít. I když obrátila životy mnoha obyvatel planety naruby, z dějinného hlediska nejde o nic zase až tak výjimečného. V našem souhrnném článku se dočtete o překonaných epidemiích a pandemiích od moru přes španělskou chřipku až po SARS. V rozhovoru s odborníky se dozvíte, co nejvíce přispívá k rozšiřování nových virů, jaký podíl na tom má lidská činnost nebo zda a jak je možné šíření virů zamezit.

Pandemie koronaviru není ani první, ani poslední. Naopak se zdá, že hrozeb rozšiřování nových typů virů v posledních desetiletích přibývá a přibývat i nadále bude. Jedním z hlavních důvodů zvyšujícího se počtu těchto hrozeb je vývoj a proměna životního stylu.

Ve srovnání s dobou před sto lety se populace na naší planetě rozrostla o přibližně pět miliard jedinců. Lidé také mnohem víc a rychleji cestují, mají více kontaktů na různých místech planety, která navštěvují. Právě rozvinutá doprava (zejména ta letecká) umožňuje vznik globálních pandemií, ať už jde o chřipku, či aktuální covid-19. Viry se kvůli ní mohou šířit nekontrolovaně a velmi rychle.

O tom, zda a kde se nové viry objeví, jestli je možné epidemiím a pandemiím předcházet nebo zda byl postup, který zvolily v průběhu aktuální pandemie zodpovědné orgány, správný, jsme si začátkem května povídali s odborníky na molekulární biologii, epidemiologii a virologii.

Kde se berou nové typy virů, bakterií a jimi vyvolávaných nemocí? Vyvíjejí se stále další nebo jde spíše o to, že věda nově odhaluje a pojmenovává viry, které tu jsou pravděpodobně již delší dobu?

prof. RNDr. Omar Šerý, Ph.D., Masarykova univerzita v Brně: Uvědomme si, že žijeme ve světě plném mikroorganismů. Pojďme si to pro představu přiblížit na přirovnáních. Například v jedné čajové lžičce zeminy najdeme tolik bakterií, kolik lidí žije v Africe. Pokud bychom poskládali vedle sebe všechny viry na Zemi, vytvoří úsečku dlouhou 100 miliónů světelných let. Doposud známe více než 1400 druhů patogenů, z toho více než 220 virů, které mohou napadnout člověka. Zdaleka to nejsou všechny patogeny. Divoce žijící živočichové, například poslední dobou často uvádění netopýři, ale i ptáci, jsou potenciálním zdrojem zatím neznámých virových onemocnění, která by mohla člověka napadnout. Už Karel Čapek si ve své divadelní hře Bílá nemoc z roku 1937 všiml některých aspektů pandemií: „... Nemocí, která lavinovitě zachvátí celý svět. V Číně se skoro každý rok vynoří nová zajímavá choroba – to dělá ta bída; ale žádná dosud neměla takový úspěch jako nemoc Čengova.“ Čengova nemoc je jedním z několika pojmenování, kterými je v Čapkově dramatu nazývána ona „bílá nemoc“, pozn. red.) A ano, viry i bakterie se stále vyvíjejí. Nemusíme to nutně brát jako mutace bakterií a virů. Je to přirozená evoluce, která se samozřejmě doposud nezastavila ani u člověka.

doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS, Ostravská univerzita: Ty nejnebezpečnější patogeny nám hrozí ze živočišné říše. Jejich průnik do lidské populace je nezřídka následkem náhody, například náhodné expozice, mutace nebo nalezení vhodného mezihostitele.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D., Masarykova univerzita v Brně: Je to kombinace obou a ještě dalších činitelů. Evoluce virů i bakterií probíhá neustále a vznikají jejich nové varianty. Některé z nich jsou patogenní pro člověka a mohou se šířit v populaci. Viry, které doposud infikovaly zvířata, mohou zmutovat a přenést se na člověka nebo mohou vzniknout nové varianty lidských virů.

Protože se ve dvacátém století zvýšilo množství lidí, narostla pravděpodobnost obou těchto procesů. Na druhou stranu s ekonomickým rozvojem narůstá množství lékařů a virologů, takže nové viry jsou rychleji identifikovány.

prof. RNDr. Omar Šerý, Ph.D.

Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Masarykovy univerzity (MU) v Brně. Habilitoval se v oboru fyziologie živočichů, profesorem byl jmenován v oboru genetika a molekulární biologie. Působí jako vysokoškolský pedagog na MU v Brně a vedoucí Laboratoře neurobiologie a patologické fyziologie na Ústavu živočišné fyziologie a genetiky Akademie věd České republiky. Zaměřuje se zejména na neurobiologii, neurofyziologii či klinickou mikrobiologii.

doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., MBA, FRCPS

Specializuje se na oblasti epidemiologie, prevence a kontroly infekčních nemocí, nemocniční nákazy, cestovní a tropické medicíny. Je vedoucím Ústavu epidemiologie a ochrany veřejného zdraví LF Ostravské univerzity a šéflékařem největší sítě center očkování a cestovní medicíny v ČR. Působí jako předseda redakční rady časopisu Očkování a cestovní medicína. Je spolupracovníkem Královské lékařské akademie Velké Británie a Severního Irska.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.

Vystudoval molekulární biologii a virologii na Přírodovědecké fakultě UK, doktorské studium strukturní biologie dokončil na univerzitě v Uppsale ve Švédsku. Absolvoval post-doktorskou stáž na Purdue University v USA. Vede výzkumnou skupinu strukturní virologie v CEITEC při Masarykově univerzitě v Brně. Je držitelem Ceny Neuron pro mladé vědce, v letošním roce získal cenu Wernera von Siemense za nejvýznamnější výsledek základního výzkumu.

Za poslední roky a desetiletí počet nových infekčních chorob podle statistik celkem výrazně stoupá. Dá se říci proč?

prof. Omar Šerý: Těch důvodů je více. Určitě to může být způsobeno stoupajícím celkovým počtem lidí na světě i zvyšujícím se podílem cestujících osob včetně mezikontinentálních cest. Takže dříve nepoznané lokální infekce desítek lidí někde v odlehlé vesnici se mohou rozšířit do světa mnohem snadněji než před sto lety.

Čím je na světě více lidí, tím spíše se samozřejmě někdo setká s novým neznámým patogenem. Více než dvě třetiny virů, které mohou infikovat člověka, na něj mohou být přenášeny z některých živočichů – patří mezi tzv. zoonózy (infekce přenosné mezi zvířaty, zejména obratlovci, a lidmi, pozn. red.).

V neposlední řadě si musíme uvědomit, že obor molekulární biologie prodělal za poslední desetiletí několik obrovských skoků založených na nových technologiích identifikace DNA, což dnes umožňuje identifikovat nový virus za několik dní. Výzkum se tedy urychluje díky novým technologiím.

doc. Rastislav Maďar: Počet případů infekčních nemocí klesá, ale zvyšuje se počet epidemií. Z velké částí je to zdokonalenou diagnostikou a lepším systémem mezinárodního hlášení.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Nárůst počtu nově identifikovaných infekčních onemocnění je dán kombinací faktorů. Výrazně se zlepšily diagnostické možnosti. V dnešní době je charakterizace nově objeveného viru rychlá a nové viry jsou v odborných časopisech oznamovány každý den.

Hodně se mluví o přenosu virů z divoce žijících zvířat na člověka (tzv. ptačí a prasečí chřipka, aktuálně koronavirus apod.). Co rozhoduje o tom, zda se virem od původně zvířecích nositelů nakazí i člověk?

prof. Omar Šerý: Virus ke svému vstupu do buňky potřebuje na povrchu buňky receptor, na který se přichytí. Pokud buňka receptor specifický pro daný virus nemá, virus nemá šanci buňku napadnout. Proto viry napadají i více druhů živočichů včetně člověka, pokud živočichové a člověk mají stejný typ receptoru na povrchu buněk. Je to dáno především podobností genové výbavy živočichů a člověka pro některé receptory, které jsou v živočišné říši univerzální a často geneticky konzervované.

Kromě receptoru pro virus je třeba ještě další poměrně složitý sled událostí, které vedou k procesu napadení buňky. Může být potřeba například takzvaný koreceptor (receptor vázající se s jiným receptorem pro určitou molekulu, pozn. red.). Je třeba, aby buňka disponovala specifickými procesy, které viru umožní buňku napadnout. Virus totiž většinou nemůže napadnout ani všechny buňky těla člověka – napadá pouze tkáně se specializovanými typy buněk, které vstup viru umožní.

doc. Rastislav Maďar: Chřipka je primárně nákazou ptačí říše, kterou taky decimuje. Stačí, když nakažený pták přijde na vesnickém dvorku do kontaktu s prasetem, a neštěstí může být na cestě. V praseti získá totiž schopnost nakazit lidské buňky a infikovat lidi. A potom už stačí jen to, když někdo z prvních nakažených, například farmář, nasedne na autobus a odjede hromadnou dopravou do města na tržiště. Je to tedy otázka náhodných faktorů.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: V případě chřipky dochází většinou k přenosu virů na člověka z domestikovaných zvířat, zejména kachen nebo prasat, která jsou hostiteli některých variant chřipkového viru.

Pro omezení mezidruhového přenosu jsou zcela zásadní hygienické podmínky, ve kterých jsou zvířata chována, a způsob práce se zvířaty. Tyto podmínky je těžké kontrolovat v rozvojových zemích, ale Čína by díky svému ekonomickému rozvoji a direktivnímu státnímu řízení měla být schopna mezidruhovému přenosu virů bránit.

Je vůbec možné epidemiím/pandemiím z globálního hlediska předcházet? Jak?

prof. Omar Šerý: Ano, určitě je to možné, pokud lokální vlády budou reagovat rychle a zamezí šíření dalších epidemií, ze kterých by se pandemie mohly stát. Ukazuje se na příkladu Taiwanu i jiných zemí, že vlády na základě předchozích zkušeností se SARS jsou schopny rychle reagovat a obyvatelstvo různými způsoby ochránit. Na Taiwanu je to nošení roušek, uzavření hranic a zapojení epidemiologů do sledování kontaktů nakažených osob.

Naše vláda postupovala, jak se ukázalo, správně, a bohužel za to sklízí kritiku. Na první pohled dezorientovaná nařízení, která se podle situace měnila ze dne na den, se ukázala v konečném důsledku jako velmi účinná a já smekám profesoru Prymulovi a jeho týmu.

Je samozřejmě otázkou, jak se situace u nás bude vyvíjet dále, protože mnozí lidé si interpretují rozvolňování po svém, což je nebezpečné. Lze ale očekávat, že do deseti až patnácti let ve světě vznikne další epidemie nové choroby, a pevně věřím, že svět již bude poučen a zabrání vzniku pandemie.

doc. Rastislav Maďar: Absolutně se tomu zabránit nedá. Mnoho původců pandemií v minulosti pocházelo z Asie, nejlidnatějšího kontinentu a především z nejlidnatější země světa. Především tam je potřeba zintenzivnit prevenci a hygienu na tržištích se živými zvířaty a taky celkově omezit prodej volně žijících zvířat, která lze považovat za riziková.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Nárůstu globální epidemie nelze stoprocentně zabránit, ale její pravděpodobnost lze snížit právě dodržováním správných hygienických podmínek. Důležitý je také způsob zpracování zvířecích produktů, ať už jsou to zvířata domestikovaná, nebo ulovená z volné přírody. Současné epidemii covid-19 bylo pravděpodobně možné snadno předejít, pokud by na trhu se zvířaty ve Wu-chanu byly dodrženy alespoň základní hygienické normy.

Kde se podle vás stala chyba, že se virus SARS-CoV-2 (původce onemocnění covid-19) takto rozšířil?

prof. Omar Šerý: Chyba nastala hned na začátku, když se v prvních týdnech podcenila nebezpečnost onemocnění. To myslím celosvětově. Ostatně přístup podceňování nebezpečnosti infekce můžeme sledovat i v současné době u nás. Zatímco na počátku pandemie mnozí zalezli a nebylo o nich slyšet, nyní se najednou vynořují, vynášejí moudra a kritiku na postupy, které doposud naši zemi od pandemie zachránily. A samozřejmě lze sledovat i mnohé, kteří v průběhu epidemie stále mění své „odborné“ názory. Pro příští podobné situace bude třeba připravit podrobný, skutečně odborný plán a přizpůsobit tomu také zákony tak, aby bylo jasně dané, jak lze postupovat.

doc. Rastislav Maďar: Bylo to především relativně pozd­ním zjištěním schopnosti viru šířit se efektivně z člověka na člověka vzdušnou cestou bez potřeby kontaktu se zvířecím rezervoárem.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Jak vidíme z celosvětové situace, zastavit šíření SARS-CoV-2 je složité. Je to obzvláště náročné v případě prvního výskytu viru, což se tentokrát stalo v Číně. Podchytit počáteční šíření viru není snadné, protože trvá poměrně dlouho, než je nová infekce rozpoznána a lokální autority se rozhodnou jednat. Proto není překvapivé, že se virus ve Wu-chanu rozšířil. Následující extrémní karanténní opatření v Číně získala světu několik týdnů na přípravu před globálním rozšířením viru.

SARS-CoV-2 je velmi infekční a jeho šíření se nepodařilo zastavit ani ve většině vyspělých zemí, které byly dopředu varovány. Je pravděpodobné, že kvůli vlastnostem SARS-CoV-2, jako jsou bezpříznakové infekční období a kolem 50 % asymptomatických průběhů infekcí, nebylo možné rozšíření viru zabránit.

Jaké je riziko mutace viru způsobujícího covid-19?

prof. Omar Šerý: Genom viru SARS-CoV-2 je složen z 29 903 nukleotidů a na základě doposud provedených analýz celkem deseti tisíc sekvenovaných vzorků virů bylo zjištěno, že každý vzorek viru obsahuje přibližně sedm mutací. To je naštěstí celkem málo.

Analýzou genomů bylo popsáno 20 častých mutací, a z toho jsou čtyři velmi časté. Velkou zajímavostí je, že je velmi pravděpodobné, že mutace viru se projevují mimo jiné také jako následek editačního zásahu lidských buněk do sekvence viru. Jinými slovy – zdá se, že buňky nakažených osob, aniž by to tito lidé tušili, zahájily boj proti viru i tím, že se snaží šíření viru oslabovat cílenými mutacemi.

doc. Rastislav Maďar: Čím déle bude virus v lidské populaci cirkulovat, tím větší bude riziko vzniku mutace. Je to přirozená vlastnost virů. Zatím však nový koronavirus působí poměrně homogenně a nedochází u něj k významným změnám, kterých bychom se museli obávat. Pokud by ale zmutoval významně, případná vakcína by mohla mít jen velmi omezenou účinnost.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Viry, zejména ty s RNA genomem, jako je SARS-CoV-2, mutují neustále. Otázkou je, jestli vznikne nový kmen viru, jenž bude schopen znovu infikovat i lidi, kteří prošli infekcí současnou variantou. S tím, jak roste množství infikovaných lidí, narůstá také pravděpodobnost vzniku nové varianty viru.


Domníváte se, že postup, který zvolily zodpovědné orgány či osoby, byl správný a včasný? Jaké byly podle vás největší chyby?

prof. Omar Šerý: Domnívám se, že zodpovědné orgány zvolily správné postupy. Já bych s nimi začal dříve – v době příjezdu lyžařů z Itálie. Mělo by to v konečném důsledku mnohem menší negativní ekonomický dopad, protože bychom tu měli podobné množství nakažených jako na Taiwanu (441 potvrzených nakažených) s přírůstkem přibližně jednoho nakaženého za den. Přitom na Taiwanu mají otevřeny všechny obchody, instituce atd. Život se na Taiwanu nezastavil a všichni chodí do práce. Takže při podobném počtu nakažených je vidět, že lze situaci stabilizovat.

Samozřejmě je Taiwan ostrovním státem, který se snáze izoluje od okolního světa, zatímco náš stát je součástí Evropské unie a je na ni úzce navázán. Další úvahy na toto téma by měli rozvíjet ekonomové, politici, zemědělci i průmyslníci.

doc. Rastislav Maďar: Velkou chybu neudělal nikdo, žádná země. Koronavirus je velmi zákeřný nepřítel. Zpětným pohledem bychom nějaké chyby samozřejmě našli v každé více postižené zemi, ale kritizovat zpětně by nebylo fér. Důležité je, aby se ty negativní zkušenosti už neopakovaly a aby minimálně celá EU postupovala příště včas, koordinovaně a jednotně.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Myslím, že zavedení počátečních opatření v ČR bylo adekvátní. V současnosti chybujeme tím, že se nepřipravujeme na druhou vlnu infekce, která může vzniknout kvůli současnému uvolňování karanténních opatření. Myslím si, že Česká republika by měla navýšit svoji testovací kapacitu PCR testů, které jsou schopny detekovat v pacientech aktivní infekci SARS-CoV-2.

Testováním náhodných vzorků populace a vybraných skupin, které jsou virem nejvíce ohroženy, jako třeba pokladní v supermarketech a zdravotníci, by bylo možné sledovat, jestli nedochází ke zrychlování šíření viru. Je důležité analyzovat situaci v různých částech republiky a mezi různými skupinami obyvatel. Bez těchto informací není možné provádět cílená opatření a v případě znovuvzplanutí epidemie se vláda bude muset opět uchýlit k plošné karanténě s devastujícími ekonomickými dopady.

Dá se předpokládat, že tu s námi covid-19 bude už pořád, jen někteří lidé vůči němu (po prodělání nemoci) už budou imunní?

prof. Omar Šerý: Stále věřím, že se koronaviru SARS-CoV-2 postupně zbavíme. Opravdu to není chřipka ani v tomto ohledu. O imunitě na koronaviry by se dalo sáhodlouze diskutovat.

doc. Rastislav Maďar: Osobně si nemyslím, že by se nový koronavirus přestal vyskytovat v létě, jako tomu bylo u původce SARS. Tím pádem je pravděpodobné, že se zařadí mezi ostatní původce akutních nákaz dýchacích cest se sezónním výskytem. Významnější hladina protilátek bude přítomná jen po těžším průběhu nákazy, ani tak však zatím není jistá délka ochranného účinku.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Ano, je jisté, že SARS-CoV-2 se už nepodaří vymýtit. Další možností k získání imunity bude očkování, které však bude k dispozici pravděpodobně až za rok nebo rok a půl. Nicméně je možné, že část populace je k viru imunní i bez prodělání infekce. I to by bylo třeba zjistit pomocí testování. Dosažení takzvané stádní imunity bude podle současných odhadů promořenosti populace trvat několik let.

Čím to je, že proti bakteriálním nemocem existuje celá řada různých antibiotik, zatímco proti virovým nemocem léky téměř nejsou?

prof. Omar Šerý: Viry využívají k napadení buněk a rozmnožování v buňkách procesy, které jsou pro funkci buněk zásadní a nezbytné. Pokud cílíte lék proti viru, většinou zasáhnete i fungování buňky, což s sebou nese spousty vedlejších účinků. Proto není jednoduché nalézat léky, které by ovlivňovaly pouze viry a nezasahovaly do buněčných procesů.

doc. Rastislav Maďar: Proti některým virům antivirotika existují. Viry jsou jednodušší struktury, které se vyskytují uvnitř lidských buněk, a to možnost jejich přesného zacílení ztěžuje.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Je to dáno různými životními strategiemi bakterií a virů. Bakterie, i když jsou patogenní, jsou samostatné organismy, které musí vykonávat všechny životní funkce, aby přežily. Zároveň se bakterie od lidských buněk na molekulární úrovni liší. Proto je možné najít celou řadu bakteriálních procesů, které mohou antibiotika napadnout a zároveň nemít negativní efekt na lidský organismus.

V kontrastu k tomu jsou viry buněční parazité a pro své pomnožení používají molekulární aparát infikované buňky. Viry nám tak poskytují mnohem méně cílů pro terapeutický zásah než bakterie. Viry navíc mutují rychleji než bakterie a snadněji získávají k léčivům rezistenci.

Jak složité je vyvinout proti viru typu covid-19 vakcínu?

prof. Omar Šerý: Nejsem vakcinolog, ale od počátku epidemie se domnívám, že vakcíny nebudou řešením.

doc. Rastislav Maďar:Všechny pokusy o vytvoření vakcíny jsou aktuálně jen v prvních fázích vývoje, a jestli bude možné účinnou vakcínu vůbec vyvinout, není jisté. Který přístup z řady testovaných molekul bude ten nejlepší, ukáže až čas.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Existují vakcíny mnoha typů, například oslabená varianta viru nezpůsobující onemocnění; vakcíny založené na proteinech viru; vakcíny fungující tak, že do buněk imunitního systému donesou informaci o tom, jaké proteiny cílový virus produkuje. Vakcíny všech těchto typů jsou v současné době překotně vyvíjeny po celém světě.

Příprava samotné vakcinační látky není tak komplikovaná a v mnoha případech už byla dokončena. Dlouho trvá testování bezpečnosti vakcín, aby jejich podání nepůsobilo očkovaným zdravotní potíže. Dalším zásadním aspektem je, aby vakcíny skutečně vyvolaly imunitu proti SARS-CoV-2. Je pravděpodobné, že mnohé z vyvíjených vakcín v některém z testů neobstojí.

Domníváte se, že lidstvo jako celek získá/získalo při řešení pandemie onemocnění covid-19 dostatek zkušeností a ponaučení, aby případně v budoucnu zvládlo nějakou další a možná i horší pandemii?

prof. Omar Šerý: Pevně v to věřím.

doc. Rastislav Maďar: Jsem o tom přesvědčený. Příští pandemie může být ještě horší a je naše povinnost se z té aktuální poučit. Stačilo by například, kdyby se objevil další koronavirus, který by byl kombinací horších vlastností původců SARS, MERS a covid-19.

Mgr. Pavel Plevka, Ph.D.: Politici i reprezentanti zdravotních systémů se z pandemie covid-19 jistě poučí. Rozdíly v připravenosti jsou dobře patrné mezi zeměmi jako Japonsko, Singapur a Jižní Korea, které byly postiženy virem SARS a zvládají současnou situaci lépe než zbytek světa.

Z pralesa na člověka

Jednoznačné příčiny vzniku epidemií, jejichž počet v posledních dekádách roste, nejsou známy. Jedním z rizikových faktorů pro šíření nových typů virů je ale podle vědců ničení původních pralesů a ztráta biodiverzity. Vznikl kvůli tomu dokonce úplně nový vědní obor – planetary health. Ten se zaměřuje na zkoumání vztahů a souvislostí mezi zdravím lidí a ekosystémů.

Právě zásahy lidské ruky a ničení divoké přírody obecně totiž můžou přispívat k šíření virů. Kvůli nim jsou ze svého původního prostředí vyháněna nejrůznější zvířata, se kterými pak lidé přijdou do kontaktu, i když dříve tomu tak nebývalo.

Obecným problémem jsou pak hustě osídlené oblasti a velká města. V nich totiž kromě velkého počtu lidí na relativně malém prostoru žijí i nejrůznější zvířata od ptáků přes hlodavce až po domácí mazlíčky. A právě velký počet živočišných druhů (mezi něž řadíme i lidi) na jednom místě může zapříčinit přenos viru z jednoho druhu na jiný.

Již teď je tak více než jasné, že pandemie koronaviru není poslední novou virovou nákazou, se kterou se lidstvo bude muset vypořádat. Doufejme, že na tu další bude dobře připraveno…

Historie epidemií

Masové rozšiřování život ohrožujících chorob provází lidstvo od nepaměti. Starověké a středověké populace byly epidemiemi a pandemiemi přirozeně redukovány, a i když je zasáhly velmi nakažlivé a nebezpečné choroby jako například mor či ebola, nebylo jejich šíření tak rychlé jako v současnosti.

Současná větší provázanost různých částí světa s jinými je sice z pohledu šíření nákazy ve srovnání s dobami minulými negativem, moderní doba ale zase ve srovnání s tou před stovkami či tisíci let nabízí daleko lepší možnosti diagnostiky a léčby.

Připomeňme si některé epidemie a pandemie z dějin lidstva:

Morová epidemie (14. století)

Na mor neboli černou smrt zemřelo v Evropě během několika desetiletí zřejmě na 25 miliónů lidí, tedy asi 30 % tehdejší populace. Teprve dvě stě let po konci epidemie měl Starý kontinent zhruba stejně obyvatel jako v době před rozšířením morové nákazy.

Španělská chřipka (1918)

Nemoc se začala šířit na konci první světové války. Od roku 1918 do roku jara 1919 jí onemocnělo asi 500 miliónů lidí, tedy zhruba každý čtvrtý obyvatel planety Země. Globální pandemie této choroby stála život asi 20 až 50 miliónů lidí. Přesná čísla nejsou známa, neboť mnozí lidé nezemřeli přímo na španělskou chřipku, ale na související komplikace, ke kterým patřil třeba zápal plic. Na chorobu každopádně zemřelo více lidí, než kolik jich zahynulo v první světové válce, kterou pandemie symbolicky zakončila. Ve „Velké válce“, jak je první světová válka někdy nazývána, zemřelo zhruba devět miliónů lidí.

Na španělské chřipce je zajímavé, že se nejvíce šířila mezi mladými jedinci, kteří měli silný imunitní systém. V tom se výrazně odlišuje například od aktuálního koronaviru, k jehož nákaze jsou náchylnější naopak starší lidé, kteří mají imunitu již slabší.

Jako každá epidemie či pandemie měla i španělská chřipka ekonomické důsledky. Vzhledem k souběhu globální nákazy chřipkou a období konce první světové války či doby krátce po ní ale nelze jednoznačně určit, jak negativní byly dopady nemoci v ekonomické oblasti.

Asijská chřipka (1957)

Nemoc udeřila v roce 1957 ve východní Asii, odkud se následně rozšířila do celého světa. I když její smrtnost byla relativně malá, okolo 0,25 procent, podlehlo jí až 1,1 miliónu lidí. Ve Spojených státech amerických, kde na asijskou chřipku zemřelo 116 tisíc osob, tato nemoc zřejmě přispěla k propadu spotřebitelské poptávky, a tedy i k recesi v 60. letech.

Hongkongská chřipka (1968)

Třetí pandemií 20. století byla na konci 60. let hong­kongská chřipka. Ta prý vznikla evolucí viru, který způsobil chřipku asijskou. Hongkongskou chřipkou se nakazilo až 40 procent Američanů, 100 tisíc jich zemřelo. Celosvětově této nemoci podlehlo asi 750 tisíc lidí.

HIV/AIDS (od 1981)

Od roku 1981, kdy byla nemoc HIV/AIDS poprvé zaznamenána, se jí nakazily desítky miliónů lidí a zhruba 32 miliónů osob jí již podlehlo. Momentálně s tímto virem na světě žije asi 40 miliónů lidí. Ač jsou léky na HIV/AIDS stále dokonalejší, téměř ve všech případech je nemoc stále nevyléčitelná.

SARS (2002)

Virové onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV se v roce 2002 objevilo poprvé v Číně, odkud se rozšířilo do více než 30 zemí. Virem se nakazilo asi 8 tisíc lidí a 774 z nich zemřelo. V roce 2003 se podařilo šíření infekce zastavit; i přesto se v Číně o rok později vyskytly další případy.

Covid-19 (2019)

Nemoc způsobená koronavirem SARS-CoV-2 se poprvé objevila v Číně na konci roku 2019. Ještě v polovině ledna někteří virologové z Číny zpochybňovali závažnost situace a vylučovali souvislost nákazy se SARS či MERS – epidemiologická opatření byla podle nich zbytečná. Už 30. ledna však vyhlásila Světová zdravotnická organizace (WHO) epidemii covidu-19 za globální stav nouze. V březnu pak WHO šíření nového typu koronaviru prohlásila za pandemii.

K datu uzávěrky tohoto časopisu bylo ve světě potvrzeno 5,61 miliónu osob infikovaných virem SARS-CoV-2. Na 351 000 z nich nemoci nebo souvisejícím komplikacím podlehlo.


Přihlásit