Je váš šatník fér?

Obsah záříjového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2020 Obsah záříjového dTestu

Publikováno v časopise 5/2020

Přemýšleli jste někdy nad tím, kdo vyráběl oblečení, které máte právě na sobě? Za jakých podmínek pracoval? Chtěli byste vědět, jaký je původ vašich oděvů? Pak se seznamte s konceptem fair wear neboli spravedlivé módy.

Cílem konceptu spravedlivé módy je zlepšit podmínky pracovníků v oděvním průmyslu. Iniciativa se snaží podporovat právo zaměstnanců na bezpečné, důstojné a řádně placené zaměstnání. Nezisková organizace Fair Wear Foun­dation (FWF) se zaměřuje především na výrobní procesy, jako jsou střih, ořez a šití oděvů, bot, kabelek a podobného zboží. Kromě ní celosvětově působí několik dalších iniciativ, například Clean Clothes Campaign (Kampaň za čisté oblečení) nebo Éthique sur l’étiquette (Etika na etiketě).

Zajímavá fakta

  • Zhruba 60–70 % fair wear produkce pochází z Číny. Na výrobě se zde podílí 735 továren.
  • Od roku 2012 Fair Wear Foundation řešila v Číně na 51 stížností na pracovní podmínky. Organizace neustále pracuje na zvyšování povědomí zaměstnanců o jejich právech.
  • V Evropě působí Fair Wear Foundation od roku 2004 (Severní Makedonie), respektive 2006 (Rumunsko a Bulharsko). Celkem je v těchto zemích 147 fair wear továren.
  • V Barmě mají zaměstnanci ročně nárok na 10 dní dovolené, ve Vietnamu je to o 4 dny více.
  • Odhaduje se, že rozdíl ve mzdách žen a mužů v Indii činí 34 %. Textilní a oděvní průmysl zde zaměstnává okolo 45 miliónů lidí.

Jaký je rozdíl mezi fair wear a fair trade, o němž jsme psali v únorovém čísle? Zatímco fair trade se zaměřuje na farmáře v rozvojovém světě, a tedy např. na pěstování bavlny a její prodej za odpovídající cenu, fair wear jde ve výrobním řetězci o krok dále. Ve středu zájmu jsou pracovní podmínky těch, kteří bavlnu zpracovávají na finální produkt. Původ bavlny ani způsob jejího pěstování není v hledáčku spravedlivé módy.

Datovat přesné začátky hnutí fair wear není snadné. V posledních letech získala větší pozornost například kampaň proti společnostem Nike a Adidas před fotbalovým šampionátem v roce 2018. Jeden z vizuálů ukazoval mladou ženu z jihovýchodní Asie s heslem „Cristiano Ronaldo, ty mě sice neznáš, ale já tebe ano. Šila jsem tvé triko.“ Cílem bylo upozornit na to, že zatímco finance investované do sportu a sportovců rostou, lidé, kteří šijí jejich dresy, nedostávají často ani minimální mzdu.

Mzdy zaměstnanců činí často sotva 2–4 % celkové ceny výrobku, který kupujete. Na ceně se dále podílí např. cena látky, doprava, reklama, nájemné obchodu apod. Nelze ovšem tvrdit, že dražší oblečení je automaticky vyrobeno za lepších a spravedlivějších podmínek. Vztah výsledné ceny oděvu a ceny odvedené práce se různí.

Malé krůčky k lepším zítřkům

Za největší milník v boji za férový šatník můžeme považovat vznik organizace Fair Wear Foundation v roce 1999, kdy nizozemský odborový svaz spolu s Kampaní za čisté oblečení spojily své síly za účelem zlepšení pracovních podmínek v oděvním průmyslu. To, co začalo jako projekt čtyř nizozemských společností, postupně přerostlo ve Fair Wear Foundation včetně nezaměnitelného červeného štítku kvality původu.

V současné době organizace spolupracuje se zhruba 130 oděvními značkami, které se zavázaly, že budou produkovat férovější oblečení. Mezi zapojenými značkami jsou jak větší firmy s korporátní odpovědností, tak i malé začínající společnosti. Pro zapojení není klíčové, aby společnosti byly perfektní v oblasti férové módy, ale to, aby měly vůli se zlepšovat. Každá značka tak vstupuje do spolupráce s jinou zkušeností a Fair Wear Foundation všem pomáhá vytvořit praktický plán následných kroků k lepším a spravedlivějším podmínkám výroby. Snaha je posouvat se rok od roku dál a zlepšovat pracovní podmínky, za nichž oděvy vznikají.

Organizace je v bezprostředním kontaktu s továrnami, zaměstnaneckými odbory, nevládními organizacemi a vládami ze zemí Asie, Evropy a Afriky, kde se oblečení vyrábí. Společně hledají odpovědi na palčivé otázky a nová spravedlivější řešení v dodavatelských řetězcích módy.

Základní principy fair wear

  • Svobodná volba zaměstnání
  • Nediskriminace v zaměstnání (s ohledem např. na rasu, barvu pleti, pohlaví, náboženství, politické názory, členství v odborech, národnost, původ či hendikepy)
  • Zákaz dětské práce a otroctví
  • Svoboda sdružovat se a právo na kolektivní vyjednávání
  • Minimální mzda
  • Rozumné pracovní hodiny (např. ne více než 48 hodin týdně, ne více než 12 hodin přesčasů týdně a minimálně 1 den volna po každých sedmi odpracovaných dnech)
  • Zdravé a bezpečné pracovní podmínky
  • Právně závazné pracovní vztahy

Tragické zkušenosti

Většina pozornosti organizace Fair Wear Foundation směřuje především do jedenácti prioritních zemí: Bangladéše, Barmy, Bulharska, Číny, Indie, Indonésie, Rumunska, Severní Makedonie, Turecka, Tuniska a Vietnamu, které jsou největšími producenty v oděvním průmyslu. Každá z těchto zemí se potýká s trochu jinými problémy a nedostatky, co se dodržování základních lidských práv při výrobě oděvů týká.

Čína, největší dodavatel v oděvním průmyslu na světě včetně fair wear produkce, sice dělá pokroky v oblasti pracovní dokumentace, zdraví a bezpečnosti na pracovišti, stále ale zůstává velký prostor pro zlepšení. Hlavním problémem jsou mzdy pod úrovní minima stanoveného zákonem či neplacené přes­časy. Důvodem je fakt, že zaměstnanci jsou většinou placeni nikoliv hodinově, ale podle vyrobených kusů, což nebere množství odpracovaných přesčasů v potaz.

Druhým největším exportérem oděvů na světě je Bangladéš se zhruba 7 tisíci továren po celé zemi. V roce 2012 obletěla celý svět zpráva o požáru v textilce Tazeer Group, následovaná další tragickou událostí v roce 2013 – zhroucením budovy Rana Plaza na předměstí Dhaky. Události si vyžádaly přibližně tisíc obětí a přitáhly k pracovním podmínkám v zemi velkou pozornost. V reakci na to se zvýšila snaha o zlepšení pracovních podmínek v Bangladéši.

Podle pravidelných auditů organizace Fair Wear Foun­dation udělala Bangladéš několik krůčků vpřed, stále zde ale přetrvává několik velkých problémů. Jedním z nich jsou nedobrovolné přesčasy, chabý dialog mezi vedením a zaměstnanci či mzdy pod životní úrovní. Zaměstnanci mnohde stále nemají možnost sdružovat se do odborů, pokulhává genderová rovnoprávnost a dobře na tom není ani bezpečnost staveb. Právě poslední dva zmíněné body (násilí na základě pohlaví a bezpečnost budov) jsou hlavními tématy, s nimiž Fair Wear Foundation v zemi pracuje a snaží se je vylepšit.

Jak poznat férovou módu?

Spolupráce mezi Fair Wear Foundation a jejími členy je založena na kodexu s osmi pravidly (více viz box), která přímo vycházejí z úmluv Mezinárodní organizace práce a z Všeobecné deklarace lidských práv. Pokud je tedy zboží označeno certifikací Fair Wear Foundation, jde o známku toho, že bylo vyrobeno v souladu s pracovněprávními standardy a předpisy, které stanovuje mezinárodní právo. Certifikační známka používaná od roku 2013 ovšem nedeklaruje, že je zboží 100% férové. Použití známky je nicméně bedlivě sledováno a na svých výrobcích ji mohou mít jen ti, u nichž je minimálně 90 % dodavatelů pod dohledem Fair Wear Foundation.

Abyste si mohli ověřit, zda a do jaké míry je daný produkt vyroben v důstojných pracovních podmínkách, provádí Fair Wear Foundation pravidelně několik druhů kontrol, jejichž výsledky můžete najít na jejím webu. Kontroly probíhají jak na úrovni jednotlivých značek, tak v zapojených továrnách a mezi konkrétními zaměstnanci. To umožňuje vytvořit si celkem reálný obrázek o skutečném stavu pracovních podmínek.

K tomu, aby hnutí za férovou módu bylo úspěšné, je potřeba, aby se do něj zapojili i další aktéři – především oděvní lídři –, a stalo se vskutku masovým. Prvním krokem ale může být i to, že se o původ svého šatníku začne zajímat každý spotřebitel.


Přihlásit