Máte zaplaceny koncesionářské poplatky?

Obsah červnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 6/2020 Obsah červnového dTestu

Publikováno v časopise 4/2020

Doba omezeného pohybu osob a dalších restriktivních opatření skýtá kromě odpočinku také prostor pro řešení záležitostí, na které při pracovním zápřahu leckdy nezbývá mnoho času. Po náročném dni jsme zvyklí navečer poměrně automaticky zapnout televizi. Avšak ruku na srdce – jak často si při jejím sledování vzpomenete, zda máte uhrazeny koncesionářské poplatky?

O televizních přijímačích jsme v poslední době slýchali především v souvislosti s přechodem na nový formát vysílání DVB-T2. Vedle těchto nákladů na technickou modernizaci, jež jsou jednorázového charakteru, jsou však s užíváním televizoru spojeny i náklady pravidelné, fixní povahy. Jak již určitě tušíte, nejedná se o nic jiného než nepopulární televizní poplatky. Pro ty se ještě společně s poplatky rozhlasovými vžilo pojmenování koncesionářské poplatky, přestože v příslušné právní normě byste je pod tímto označením hledali marně.

Z vysokého účtu za koncesionářské poplatky mít obavy nemusíte. Nachází-li se ve vaší domácnosti větší počet rádií či televizí, zákon stanovuje, že se poplatek odvádí vždy jen z jednoho rozhlasového a jednoho televizního přijímače. Pro účely výpočtu tak vždy „vlastníte“ pouze jednu televizi a jedno rádio, a souhrnná částka tedy nepřekročí 180 korun.

Kromě redukce skutečného počtu přijímačů očekávejte podobnou velkorysost i u počtu členů domácnosti. I přestože s vámi pod jednou střechou žije několik nepodnikajících fyzických osob, pro splnění zákonné povinnosti stačí, když za domácnost splní oznamovací povinnost (a provede úhradu) jediný poplatník.

Kolik stojí zvuk a kolik obraz

Než se dostaneme ke konkrétní výši obou zmíněných poplatků, připomeňme si nejdříve samotnou podstatu platby. Ta je oběma poplatkům společná – jedná se o zákonem stanovený měsíční odvod finančních prostředků za vlastnictví či užívání televizního a rozhlasového přijímače. Příjemcem takto vybraných poplatků jsou poté veřejnoprávní média – v našem případě tedy Česká televize a Český rozhlas. Obě instituce užívají získané prostředky k financování svého provozu a dalšímu působení.

Jakou částku tedy musí poplatník za rádio a televizi médiím uhradit? Pro letošní rok se výše koncesionářských poplatků nijak neměnila – u rozhlasového přijímače činí 45 korun měsíčně a v případě televizního přijímače se pak rovná částce 135 korun za měsíc.

Někteří z vás by možná mohli namítnout, že u televize žádný čas netráví, nesledují ji, a tedy za ni nemusí ani hradit televizní poplatek. V takovém případě vás musíme vyvést z omylu, neboť pro vznik povinnosti odvádět koncesionářské poplatky není podstatné, zda rádio či televizi skutečně využíváte. I kdyby vám televizor sloužil pouze jako dekorace, je-li technicky způsobilý k reprodukci televizního vysílání, jste povinni za něj televizní poplatek odvádět. Rozhodující je přitom skutečnost, zda jej vlastníte nebo z jiného právního titulu alespoň jeden měsíc držíte. Taková situace bývá velmi častá například u pronájmu nemovitosti – pokud bydlíte v pronajatém (nikoliv vlastním) bytě, povinnost úhrady těchto poplatků vzniká vám coby nájemci, ačkoliv je vlastníkem přijímače pronajímatel. Výjimku představují pouze ty případy, kdy by v nájemní smlouvě bylo výslovně ujednáno, že se platby spojené s užíváním bytu vztahují i na televizní a rozhlasové poplatky.

Poplatníkem se nerodíte, poplatníkem se stáváte

Z úvodní části našeho člán­ku již víte, že povinnost odvádět koncesionářské poplatky vzniká každé fyzické (nebo právnické) osobě, která vlastní, drží či jiným způsobem užívá rozhlasový nebo televizní přijímač. To, že se dané zařízení nachází v něčí domácnosti, však příslušné osobě titul poplatníka ještě nepřináší. Tím se každý z nás stane až ve chvíli, kdy splní oznamovací povinnost vůči provozovateli vysílání – jinými slovy, kdy podáme přihlášku k úhradě poplatku. Takové přihlášení je třeba učinit do 15 dnů ode dne, kdy povinnost úhrady poplatku vznikla (například přestěhováním do nového bydliště). Po podání přihlášky pak následuje zápis do evidence poplatníků, jejímž správcem je provozovatel vysílání ze zákona.

Jakým způsobem lze rozhlasový a televizní poplatek uhradit? Pro provedení platby se vám nabízejí dvě možnosti:

  •  prostřednictvím služby SIPO České pošty,
  •  bankovním převodem přímo České televizi a Českému rozhlasu.

Přihlásit