Komunitou podporované zemědělství

Obsah prosincového vydání

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2020 Obsah prosincového vydání

Publikováno v časopise 4/2020

Chcete-li mít přístup k čerstvým potravinám, znát jejich původ a způsob produkce a zároveň podpořit lokální zemědělce, pak by vás mohl zaujmout koncept komunitou podporovaného zemědělství, zkráceně KPZ.

Pilíře KPZ

Myšlenka KPZ stojí na třech základních principech:

  • Potravinová suverenita – právo na zdravé, lokální potraviny, které jsou produkovány udržitelně, a právo vybrat si, jaké potraviny spotřebitel chce.
  • Solidární ekonomika – tj. ekonomika postavená na spolupráci producenta a spotřebitele a solidaritě (nejen s producentem, ale i s ekonomicky slabšími členy komunity), nikoliv na soutěživosti a čistě obchodních vztazích.
  • Ekologicky šetrné hospodaření – tj. hospodaření s ohledem na možnosti daného území s využitím šetrných postupů a ve spolupráci s přírodou. Takové hospodaření podporuje rozmanitost a dbá na dobré životní podmínky zvířat.

Solidarita, lokální původ, udržitelnost, soběstačnost a ohled na životní prostředí jsou některé z mnoha pojmů, které se v souvislosti s komunitou podporovaným zemědělstvím skloňují. Spíše než o konkrétní model zemědělství jde o myšlenku založenou na několika principech, jež je možné realizovat různými způsoby.

Jídlo s tváří

Komunitou podporované zemědělství lze definovat jako partnerský vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem (tzv. podílníkem), kde jsou rizika a přínosy zemědělství sdíleny oběma stranami. Jde o přímé partnerství se zemědělcem, které je založeno na kvalitních mezilidských vztazích a vzájemné důvěře. Díky tomu získává jídlo „tvář“ – spotřebitel ví, kdo ho vyprodukoval a jak. Za těchto okolností není nutné, aby měl dodavatel nějakou oficiální nálepku, např. bio, protože spotřebitel má přístup ke všem podstatným informacím o pěstování či chovu a může do jisté míry i ovlivňovat a kontrolovat hospodaření jako takové.

KPZ vytváří přátelštější potravinový systém – odběratelům zajišťuje lokální, zdravé a ve většině případů ekologicky šetrně pěstované potraviny. Dává jim také možnost osobně se angažovat, nebýt jen pasivním konzumentem.

Drobným zemědělcům pak poskytuje přežití – dává jim soběstačnost, možnost udržovat zdravou krajinu a zajistit kvalitu potravin i procesu jejich pěstování či výroby. Díky KPZ mají zemědělci garantované příjmy, získávají spravedlivou odměnu za produkty a mohou se tak lépe zaměřit na samotnou produkci. Nemusejí se podřizovat nevýhodným cenám obchodních řetězců ani platit nájmy za stánky na farmářských trzích.

KPZ pomáhá rozvíjet komunitní život a má pozitivní vliv na tvorbu a udržení pracovních míst v zemědělství.

Reakce na potravinářské skandály

Komunitou podporované zemědělství má své kořeny již v 70. letech minulého století. Jeho počátek se klade do Japonska, kde se v té době (podobně jako jinde na světě) řešilo mnoho skandálů souvisejících s průmyslovým zemědělstvím. Rostla poptávka po potravinách bez chemie, jejichž původ je spotřebiteli známý. V reakci na to se začaly hospodyňky spojovat přímo se zemědělci, aby jim pravidelně za finanční příspěvek a práci dodávali potraviny. Tím vzniklo hnutí teikei (v překladu „jídlo s tváří zemědělce“), nový model spolupráce mezi zemědělcem a odběratelem.

Téměř souběžně začaly vznikat podobné iniciativy i v Evropě – především ve Švýcarsku a Německu. Uvádí se, že evropské hnutí částečně inspirovaly myšlenky Rudolfa Steinera, renesančního muže a význačného rakouského myslitele, mimo jiné zakladatele waldorfského školství. Z Evropy se v polovině 80. let koncept přenesl i do Spojených států amerických, kde se pro označení celého hnutí používá termín „Community Supported Agriculture“ (CSA).

Od devadesátých let minulého století zaznamenaly „kápézetky“ v Evropě i ve světě velký rozmach a jejich počet, respektive množství zapojených lidí stále stoupá. Podle statistik mezinárodní sítě KPZ Urgenci kraluje v Evropě Francie se svými 2000 skupinami KPZ (tzv. AMAP), do nichž je zapojeno na 320 tisíc lidí. TOP 3 v počtu skupin KPZ tvoří spolu s ní Belgie a Itálie, kde je více než 100 skupin. Za zmínku stojí i Švýcarsko a Nizozemí, v nichž se počet skupin pohybuje sice okolo 50, ale podílníků mají v Evropě hned po Francii nejvíce – oba státy cca 26 tisíc.

Země bývalého Sovětského bloku začaly kouzlo zemědělství podporovaného komunitou objevovat okolo roku 2010. Tehdy se myšlenka KPZ dostala i do České republiky a od té doby se komunita stále rozrůstá. Nejvíce „kápézetek“ se nachází v Praze a okolí. V České republice, kde jsou farmářské trhy a obchody oproti ostatním zemím EU stále ještě v plenkách, se jedná o důležitou podporu malých a středních zemědělců.


Není KPZ jako KPZ

Už jen fakt, že komunitou podporované zemědělství vznikalo téměř souběžně na různých místech, dává tušit, že způsobů, jak přistoupit k založení skupiny respektující hlavní principy KPZ, je mnoho. A vskutku, dá se říct, že co KPZ, to originál. Neexistuje jeden předepsaný model, jak by skupina měla vypadat, existuje mnoho variací, které reagují na potřebu členů (podílníků) i zemědělců. Výsledná podoba skupiny je tak záležitostí společného rozhodnutí všech zapojených. To se týká nejen formy uskupení, ale i množství a variability objednávaných dobrot.

Nejčastěji se objevují dvě základní podoby KPZ – buď se založí formální struktura, např. nějaký spolek nebo družstvo, kde si produkují potraviny sami, nebo je nakupují od zemědělce, případně skupina funguje na čistě neformální bázi, kdy do obchodního vztahu mezi spotřebitelem a zemědělcem nevstupuje už žádná třetí strana.

Ať už jde o formální, či neformální skupinu, základ je vždy podobný. Několik osob se spojí a společně si u zemědělce předplatí pravidelnou dodávku jím vypěstovaných plodin nebo si pronajmou pole a začnou na něm sami hospodařit. Tzv. podíly jsou následně dováženy na určené místo v pravidelných intervalech v průběhu celé sezóny. Ta se může u jednotlivých producentů lišit. Zpravidla začíná někdy na jaře a končí na podzim. Cena potravin je většinou srovnatelná s cenami v supermarketech.

Členové na sebe sice berou riziko, že při neúrodě přijdou o své peníze, takový scénář ovšem ještě nikdy nenastal. Většinou o co se něčeho urodí méně, o to se něčeho jiného vypěstuje více. V některých skupinách se platí ještě členský příspěvek, který pokrývá např. výdaje na tzv. odběrné místo (pronájem a energie).

Jak se zapojit?

Každý, kdo by se chtěl do komunitou podporovaného zemědělství zapojit, má dvě možnosti. Buď si najít již existující skupinu ve své blízkosti, nebo si spolu s přáteli, kolegy či sousedy založit skupinu vlastní. Komunitou podporované zemědělství ale rozhodně není pro každého, vyžaduje určité úsilí a některé aspekty mohou být pro mnohé velkou překážkou. V úvahu je potřeba vzít kromě základních principů a rizika neúrody několik věcí.

Jednou z nich je, že odběry potravin přes KPZ kladou větší nároky na vaření podle sezónní nabídky a domácí přípravu pokrmů obecně. Je třeba se rozhodnout, jak velké podíly jsou pro vás vhodné, případně jak často, aby se nestalo, že potraviny skončí v koši. Také je mnohem komplikovanější plánovat jídlo, protože dopředu nevíte, co a v jakém množství bude k dispozici.

„Kápézetky“ jsou v první řadě tvořeny lidmi a podle toho také každá funguje jiným způsobem. Zatímco fungování jedné může být pro někoho nevyhovující, jiná pro něj může být jako dělaná. Některé KPZ fungují čistě na odběru potravin – především zeleniny – a tím jejich funkce víceméně končí. Mnohé jdou ale dál a členové se zapojují tím, že organizují různé další nárazové či pravidelné objednávky všeho možného. Může jít o masné nebo mléčné výrobky, ořechy, ovoce, alkohol, marmelády, kávu, oleje nebo dokonce bezobalové potřeby do domácnosti či ekologickou kosmetiku.

Pak už většinou neplatí, že spotřebitel sdílí riziko s producentem, ale objednává si konkrétní množství požadovaného produktu. V některých KPZ fungují také různé komunitní aktivity, jako jsou akce pro děti nebo bazárky oblečení a dalších věcí, které doma již dosloužily, ale někomu jinému by mohly udělat radost.

Porovnání různých forem produkce

Kde nakupuji?
Jak producent hospodaří?
Odkud pochází potraviny?
Jaký je vztah mezi producentem a spotřebitelem?
Kde potraviny získám?
Jak rozmanitá je nabídka?
Jaký je závazek spotřebitele?
Kdy se platí?
Jak je zboží distribuováno?
v supermarketu průmyslově z celého světa žádný, mnohdy ani nelze zjistit, kdo je producent v obchodě nebo dodávkou do domu obvykle lze sehnat cokoliv bez ohledu na sezónu i lokalitu žádný při jednorázovém nákupu přes velkoobchodníka do prodejny
u farmáře (trhy, bedýnky, farmářské dvory aj.) průmyslově nebo ekologicky z regionu je možné setkat se s producentem (na trhu), případně je jeho jméno alespoň známo (bedýnky) na trhu, ve farmářské prodejně (na farmářském dvoře) nebo dodávkou do domu nabídka je vázaná na sezónu, liší se producent od producenta formálně žádný, ale mohou se na závazku dohodnout při nákupu případně předem (např. u objednávky domů nebo u bedýnek). Nemusí jít nutně o jednorázový nákup (např. bedýnky si lze předplatit na nějakou dobu) producent distribuuje zboží sám, případně přes své blízké spolupracovníky
z KPZ ekologicky z blízkého okolí jméno je známo, obvykle se producent zná se spotřebitelem a vzájemně znají své potřeby a možnosti na dohodnutém odběrném místě na začátku sezóny se producent a spotřebitel domluví na základních možnostech, během sezóny ale spotřebitel přijímá, co zrovna je spotřebitel se zavazuje odebírat potraviny po celou sezónu platí se dopředu za celou sezónu distribuci si ve spolupráci s producentem zajišťují sami odběratelé

Slovníček základních pojmů v KPZ

Producent – Nejčastěji jde o zemědělce, může to být ale i kdokoliv další, kdo produkuje zeleninu, ovoce a další potraviny, jako maso, pečivo, víno aj., popř. kdokoliv další, kdo produkuje zemědělské produkty, jako třeba uhlí či palivové dřevo, a dodává skupině spotřebitelů (tzv. podílníků). Tato dodávka probíhá na základě dlouhodobého závazku, je založena na vzájemném partnerství a důvěře včetně vzájemného sdílení rizik.

Podílník – Jako podílník je označován člen skupiny KPZ, který se přihlásil k dlouhodobému odběru potravin, příp. zemědělských produktů od producenta. Na rozdíl od klasického spotřebitele není podílník jen pasivním odběratelem, ale aktivně se zapojuje vůči producentovi a skupině. Míra i povaha tohoto zapojení se může lišit – může jít např. o pomoc na farmě, zajištění distribuce potravin nebo správu komunikačního nástroje skupiny KPZ.

Koordinátor – Pro fungování skupiny KPZ je potřeba, aby někdo komunikoval za celou skupinu s producentem. Koordinátorem může v závislosti na typu KPZ být někdo z podílníků skupiny nebo může tuto komunikaci obstarávat zemědělec. Koordinace zabere nějaký čas, proto je koordinátor zpravidla nějak honorován – může se jednat o finanční odměnu nebo třeba nižší cenu za podíly.

Podíl – Jedná se zpravidla o týdenní množství potravin, které připadnou na jednoho podílníka. Producent skupině KPZ dodá množství, které se rozdělí mezi jednotlivé podílníky do několika podílů. Cena za podíl je pevně daná – často se platí na začátku sezóny bez ohledu na to, jak bude sezóna úspěšná. Na jednotlivých skupinách závisí dohoda s producentem, jak by měl podíl vypadat, co se týče pestrosti a typů dodaných potravin. Velikost jednoho podílu se může lišit podle producenta, ročního období i podle podmínek pro produkci.

Odběrné místo – Jedná se o místo, kam pravidelně ve smluvený den a čas dováží producent podíly. Může se jednat o soukromé prostory, prostory nějaké organizace či firmy nebo o místo veřejně přístupné (např. kavárna či škola). Odběr podílníky probíhá zpravidla v určené časy, většinou je stanovena výdejní služba, která se o výdej podílů podílníkům stará. Ve většině případů je nutné odebrat podíl v den jeho dovozu.


Přihlásit