Hromadné žaloby: mýty a fakta

Obsah květnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 5/2020 Obsah květnového dTestu

Vydáno: 2.2.2020   

V souvislosti s přípravou zákona o hromadném řízení se ve veřejném prostoru objevují informace, které se snaží buď úplně zastavit, nebo alespoň co nejvíce zdržet zavedení možnosti společného postupu spotřebitelů při porušení jejich práv. Jelikož se jedná o zásadní prostředek pro zajištění účinné ochrany spotřebitelů nejen v České republice, rozhodli jsme se upřesnit některá tvrzení, která v současnosti zaznívají.

Spotřebitelský problém? Volejte poradnu dTestu na telefonním čísle 299 149 009. Naši poradci jsou připraveni vám pomoci každý všední den od 9 do 17 hodin.

Možnost zneužití hromadné žaloby?

Stále dokola je z nejrůznějších stran opakováno, že hromadné žaloby budou zneužívány ke konkurenčnímu boji a obecně k poškozování úspěšných českých společností a ekonomiky. K tomu už se ale nedodává, že samotný návrh zákona obsahuje hned několik pojistek, jež případnému zneužití předcházejí.

Předně jsou stanoveny přísné podmínky pro toho, kdo vůbec může žalobu podat, a navíc je tímto prostřednictvím možné řešit pouze spotřebitelské spory. V souladu s praxí v jiných členských zemích EU bylo nastaveno řešení, podle něhož může podat žalobu buď přímo poškozený, nebo nezisková organizace, která v oboru působí alespoň dva roky a splňuje další podmínky. Takové opatření v podstatě vyřazuje ze hry ty, kteří by chtěli použít hromadné řízení pro cokoliv jiného, než pro co je určeno.

Další velmi podstatnou pojistkou je, že soud po podání žaloby nejprve musí zkoumat, zda jsou splněny všechny podmínky pro vedení hromadného řízení. Jednou z podmínek je pak to, že hromadná žaloba nesmí být podána ve zjevně zneužívajícím úmyslu, zejména s cílem poškodit skupinu nebo neoprávněně poškodit žalovaného nebo osobu, která se účastní hospodářské soutěže. Na zhodnocení přípustnosti žaloby má soud celkem šest měsíců od podání návrhu a musí to udělat povinně. Nemůže se tedy stát, že by soud řešil spor, který vznikl jenom za účelem toho, aby někoho poškodil.


Odměna pro žalobce?

K často napadané odměně pro žalobce z pravomocně přisouzeného plnění se také neuvádí hned několik zásadních informací. Její výše musí být přiměřená k očekávané složitosti a délce řízení, přičemž 25 % je pouze maximální možná výše. Zpravidla tedy bude nižší, a pokud by se soudu zdála příliš vysoká, může ji ještě před projednáváním samotné žaloby snížit. Odměna je navíc jediným prostředkem financování, který návrh zákona obsahuje. Ani tak však neřeší počáteční a průběžné náklady s hromadným řízením, jež nutně vzniknou (poplatky, administrativní náklady, informování spotřebitelů, …), a neřeší ani riziko neúspěchu v řízení. Neziskové organizace negenerují zisk, takže hledání finančních zdrojů na vedení řízení bude bez cílené státní pomoci velmi složité, a to i s případnou odměnou na konci.

Pokud se dále namítá, že hromadné řízení není potřeba, protože spotřebitelé přece mohou své pohledávky i v současnosti individuálně postoupit na jiný subjekt, který je bude zastupovat. Už se k tomu nedodává, že v takovém případě není odměna pro žalobce regulována vůbec. Žalobce může pohledávky nakoupit například za 50 % jejich hodnoty, čímž spotřebitelé přijdou hned o polovinu odškodnění. Takový postup je navíc při větším počtu poškozených administrativně velmi náročný a pro spotřebitelskou neziskovou organizaci takřka nemožný.

Pomáháme najít dohodu ve sporech mezi spotřebiteli a podnikateli

Začněte své stížnosti řešit s námi www.vasestiznosti.cz


Jak to vypadá jinde v EU?

Argumentace odpůrců hromadných žalob se často snaží vyvolat dojem, že se jedná o naprosto cizokrajnou záležitost, která funguje snad jen v USA. Nějaký systém pro kolektivní vymáhání nároků spotřebitelů přitom existuje celkem v 17 zemích EU a v některých z nich funguje už poměrně dlouhou dobu.

I když v některých unijních zemích je okruh možných žalobců širší než dle tuzemského návrhu zákona, a dokonce se tam žaloba může týkat i jiných oblastí než jen ochrany spotřebitele, nenastal v rámci EU doposud jediný případ, kdy by došlo ke zneužití hromadné žaloby. Například portugalská spotřebitelská organizace DECO iniciovala od roku 1995, kdy byla v Portugalsku možnost hromadného řízení zavedena, několik žalob a žádná z nich nebyla soudem odmítnuta pro neopodstatněnost.

Opakovaně vyzdvihované absurdní žaloby pocházejí vždy z USA, kde jsou celý právní systém a kultura s ním spojená velmi odlišné, takže není možné je přenášet do evropského právního prostředí. Asi nejzásadnější rozdíl spočívá v tom, že v USA je možné nad rámec skutečné škody požadovat takzvané punitive damages. To znamená, že v USA je možné požadovat několikrát větší odškodnění, než jaká byla způsobena škoda, coby trest pro žalovanou stranu. Proto tam je tento druh žalob tak populární a zároveň problematický. Jelikož nic takového není nikde v EU, natož v České republice, možné, argumentovat proti hromadným řízením případy ze zámoří tak nedává smysl a je to velmi zavádějící.

Dále se lze setkat s argumenty, že zavedení hromadných žalob povede ke zvýšení cen zboží a služeb, protože společnosti budou muset vyhodnotit riziko a vytvořit si kvůli němu rezervy. Pokud bychom se podívali na obdobnou situaci v zemi, kde byl podobný systém zaveden nedávno (a nejde tedy o zemi s dlouhodobou odlišnou kulturou v této oblasti), pak se nabízí Slovinsko. To zavedlo systém hromadného řízení v roce 2017. Ani v průběhu legislativního procesu, ani po něm tam k ničemu takovému nedošlo. I když s kolegy z různých zemí EU v této oblasti dlouhodobě spolupracujeme, žádná data, z nichž by vyplývalo, že zavedení institutu hromadných žalob ve Slovinsku či kdekoliv jinde v EU mělo vliv na ceny zboží a služeb, nám nejsou známa.


Jak mohou hromadné žaloby pomoci spotřebitelům?

V naší poradenské praxi se se situacemi, kdy by byl vhodný postup prostřednictvím hromadného řízení, setkáváme často – uvedeme však jeden případ za všechny, a to známé energetické aukce. Společnosti, které tento byznys provozují, chodí na nevyžádané návštěvy ke spotřebitelům a nechávají je podepisovat „nezávazné potvrzení o návštěvě“ nebo „k ničemu nezavazující přihlášku do výběrového řízení“.

Ve skutečnosti se však jedná o smlouvu, která oproti ujištění zástupce společnosti obsahuje smluvní pokutu za „maření plnění přihlášky“. Smluvní pokuta může být ujednána za porušení smluvní povinnosti a spotřebiteli musí být jasné, za co mu může být uložena. Pokuty v přihláškách jsou však často vymezeny velmi obecně a jsou ukládány i za výpověď smlouvy, odvolání plné moci a dokonce i za odstoupení od smlouvy ve 14denní lhůtě. Uvedené případy jsou přitom výkonem práva, s nímž nelze podle judikatury českého nejvyššího soudu smluvní pokutu vůbec spojit.

Pokuta bývá necelé dva tisíce až pět tisíc korun za odběrné místo. V případě elektřiny a plynu zároveň je tedy nutné násobit pokutu dvakrát, takže v konečném důsledku může jít o několik tisíc korun. Někteří spotřebitelé se brání, a pak jsou po nich pokuty vymáhány, je ale spousta takových, kteří z obavy raději zaplatí. V tomto případě by bylo možné u soudu požadovat, aby společnost s takovým jednáním nejen přestala, ale zároveň i vrátila neoprávněně inkasované smluvní pokuty.


Co je ještě zapotřebí udělat?

Na tahu je momentálně vláda ČR, která projednávání návrhu zákona o hromadném řízení odložila, a zatím není jasné, kdy se návrh na její program vrátí. Zároveň je nutné věnovat pozornost také financování hromadných řízení a organizací, které jej mají zajišťovat. V Německu a Rakousku si důležitost schopných spotřebitelských sdružení pro rovnováhu na trhu uvědomují, a proto tamní organizace dostávají na hájení zájmů spotřebitelů významnou státní podporu.

Ekonomický růst nemůže probíhat na úkor poctivého jednání se spotřebiteli, protože to může mít za následek zásadní pokřivení hospodářské soutěže. Pokud se vyplatí jednat v rozporu se zákonem, ublíží to kromě spotřebitelů tuzemským podnikatelům, kteří všechna pravidla dodržují. A právě možnost vést hromadné řízení je jedním z efektivních prostředků, jak zajistit ochranu spotřebitelům, poctivým podnikatelům, a tím i férové hospodářské soutěži.


Přihlásit