Měsíc bez kosmetiky

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 1/2020

Poměrně často zmiňujeme v našich testech potravin a kosmetiky riziko tzv. koktejlového efektu. Každý z nás denně přijímá z ovzduší, potravin, kosmetiky nebo třeba textilu mnoho různých chemických látek. Jejich skladba, množství i možnosti vzájemného působení jsou neodhadnutelné a můžou (ale nemusí) negativně působit na náš organizmus. V rámci redakčních diskuzí na toto téma jsme se zamýšleli, jestli je v dnešní době vůbec možné žít bez (kupříkladu) kosmetiky. A tak vznikl nápad vyzkoušet to v praxi.

Čeho jsem se vzdala

Před měsíční výzvou na mé kosmetické poličce stálo celkem 17 lahviček, tub a kelímků. Ne všechny kosmetické přípravky jsem používala denně, alespoň jednou měsíčně jsem ale sáhla po každém z nich. Konkrétně šlo o tyto:

  1. krém na ruce
  2. pleťový krém
  3.  tělové máslo
  4. pleťová čisticí voda
  5. pleťová maska
  6. balzám na rty
  7. tekuté mýdlo
  8. šampón
  9. kondicionér
  10. vlasová kúra
  11. deodorant
  12. antiperspirant
  13. parfém
  14. tělový sprej
  15. depilační krém
  16. pěna na holení
  17. pěna do koupele

Po měsíci bez všech těchto přípravků jsem usoudila, že minimálně polovinu své kosmetické výbavy mohu oželet, a poměrně radikálně jsem ji pročistila. Zbyly mi tak oba krémy, balzám na rty, šampón, mýdlo, deodorant, parfém a pěna na holení.

Redaktorka dTestu Jana Nováková, která je aktuálně na rodičovské dovolené, se tohoto úkolu ujala a na celý měsíc vyřadila ze svého života veškeré kosmetické přípravky, jež je zvyklá používat. Jedinou výjimkou byla zubní pasta, které se nebyla ochotná vzdát. Ostatní kosmetiku ale nahradila čtyřmi základními potravinami a po celý měsíc pečlivě zaznamenávala svoje zkušenosti a dojmy. Tady jsou.

Opravdová výzva

Zatímco běžný muž si často vystačí se šampónem, mýdlem, deodorantem a pěnou na holení, arzenál dámské kosmetiky bývá většinou rozsáhlejší. Ani já jsem netušila, že má kosmetická výbava čítá téměř dvacítku produktů. Pravda je, že řada žen, mě nevyjímaje, na sebe „plácá“ pleťové masky, krémy, tělová másla a další kosmetické vymoženosti, ačkoli to jejich pokožka nijak zvlášť nevyžaduje. Činí tak se zvyku, aniž by se zamyslely, zda po tak intenzivní péči jejich pleť skutečně volá, či zda tím pokožce naopak neubližují. Právě přemýšlení o zbytnosti či nezbytnosti používání toho nebo onoho přípravku bylo jedním z průvodních jevů mé bezkosmetické výzvy.

Když jsem první den měsíční výzvy ráno ze zvyku sahala po pleťovém krému či balzámu na rty a došlo mi, že si místo nich (ale i spousty dalších přípravků) budu muset vystačit jen s olivovým či kokosovým olejem, žitnou moukou a vaječnými žloutky, bylo mi málem do pláče. Jak dnešní den přežiju? A co těch dalších devětadvacet? Už po pár hodinách jsem zvažovala, že to celé vzdám. Zvyk je zkrátka „železná košile“.

Místo chemie olej a mouka

Můj běžný vstup do nového dne býval ve znamení různých drobných rituálů – použití krému na ruce, pleťového krému, balzámu na rty, deodorantu i parfému. Bez toho všeho jsem se v prvních dnech cítila hrozně. Nejistá, nesvá, jako bych to ani nebyla já. Když jsem si obličej i ruce poprvé natírala olivovým olejem, který jsem na sebe „lila“ přímo z láhve, připadala jsem si jako blázen. Postupně, po pár aplikacích jsem způsob použití vylepšila – malé množství oleje jsem odlila do praktického malého dávkovače s kapátkem, který původně obsahoval vonný olej.

Během prvního týdne jsem také mnohokrát šátrala po kapsách po balzámu na rty, který dosud byl mým nepostradatelným společníkem. Něco jako mobil nebo klíče. Marně. První den jsem to bez hydratace rtů vydržela, druhý už jsem si zoufala. A tak jsem použila všemocný „oliváč“ i na rty. Světe, div se, bylo to příjemné. V malé lahvičce jsem ho pak nosila všude s sebou.

Olizování povoleno

Výrazným benefitem bylo, že pokud jsem si rty bezděky olízla, necítila jsem umělou ovocnou pachuť jako u aromatizovaných balzámů na rty. A to nemluvím o absenci nežádoucích minerálních olejů, které se v průmyslově vyráběných balzámech často vyskytují (viz Test balzámů na rty, dTest 10/2017 a Test dětských balzámů na rty, dTest 2/2019). Rty jsem si teď mohla olizovat zcela beztrestně, vždy na ně poté stačilo jen prstem znovu nanést pár kapek oleje. Po pár dnech jsem přešla na olej kokosový. Ten je praktický hlavně tím, že má na rozdíl od olivového při pokojové teplotě tuhou konzistenci, a tak se na pleť i rty nanáší snadněji.

Jedinou nevýhodu „olejové“ hydratace vidím v tom, že se člověk při použití i jen malého množství poměrně dost leskne. Po pár minutách je ale efekt čerstvě umytého okna pryč, takže i tohle se dá přežít.

Právě péče o pleť bez průmyslově vyráběné kosmetiky jsem se původně bála nejvíce. Zrovna ta nakonec proběhla až na počáteční zaváhání úplně bez problémů. Při péči o obličej, rty, ruce i celé tělo jsem si po celý měsíc vystačila s olivovým, respektive kokosovým olejem. Obou výrobků jsem za měsíc spotřebovala dohromady asi 150 mililitrů, což dělá při ceně 120 Kč za půl litru kvalitního oleje něco kolem 36 korun za veškerou péči o pleť po celý měsíc. Ve srovnání s pořízením všech možných lahviček a tub průmyslově vyráběné kosmetiky tedy pakatel.

Místo klasického tekutého nebo pevného mýdla jsem celý měsíc používala pouze vodu a obden mýdlo z kokosového oleje, hydroxidu sodného, bambuckého másla, destilované vody a ovesných vloček vyrobené doma. Nepěnilo a nevonělo tak jako to klasické, poskytlo ale stejnou čisticí službu.


Sprcha není mrcha

Poměrně velkým oříškem pro mě bylo skončit alespoň na měsíc s používáním deodorantu a parfému. Na obojí jsem zvyklá stejně jako na mýdlo či krém a na rozdíl od těchto dvou jsem se rozhodla deodorant a parfém ničím nenahrazovat. Usoudila jsem totiž, že bez nich bych se mohla celkem bez úhony obejít.

Protože moje bezkosmetická výzva probíhala v listopadu, kdy teploty již většinou olizovaly nulu, nebyla potřeba používat deodorant tak velká jako v letních měsících. I tak jsem se ale bez něj cítila nepříjemně a nesvá. Pomáhala jsem si sprchou tolikrát denně, kolikrát mi ji můj roční syn umožnil. Zpravidla to nebylo často, ale několik minut třikrát nebo čtyřikrát denně jsem si „ukradla“.

Poměrně obtížně jsem se vyrovnávala i s tím, že nijak nevoním. Nepatřím sice k ženám, které na sebe před odchodem z domu nalijí půl lahvičky, parfém jsem však dosud používala denně minimálně dvakrát. Většinou jen tak ze zvyku, pro dobrý pocit. O ten jsem teď přišla a prvních pár dnů jsem alespoň venku mívala silný pocit, že to někdo musí poznat.

Po zhruba deseti dnech tento dojem zmizel a já jsem zjistila, že ostatním je úplně jedno, zda nějak „chemicky“ voním nebo ne. Pravda je také to, že jsem pro hydrataci používala kvalitní olivový olej (více o srovnání olejů v typech v boxu Praktické rady), který lehce voněl sám o sobě, takže jsem vlastně jakýs takýs parfém měla. Paradoxní je, že na konci měsíce mi umělé vůně jiných lidí naopak začaly být nepříjemné.

Moučná břečka ve vlasech

Poslední kapitolou byla péče o vlasy. Před bezkosmetickou výzvou jsem používala klasický tekutý šampón, který jsem občas doplnila kondicionérem nebo vlasovou kúrou. To vše bylo na začátku měsíce pryč a z kosmetické poličky se na mě šklebil pouze obyčejný sáček se žitnou moukou, která slouží třeba k pečení domácího chleba. Právě ta je doporučovaná coby přírodní alternativa šampónu. V lednici na mě zase coby neprůmyslový kondicionér čekaly vaječné žloutky.

Před prvním mytím vlasů moukou jsem byla dost rozpačitá a je pravda, že napoprvé mi to zrovna moc nevyšlo. Mouky (která se doporučuje promíchat s vodou v poměru 1 : 3) jsem pravděpodobně použila příliš nebo jsem neměla trpělivost s mícháním. Kaž­dopádně se mi ve vlasech vytvořila mazlavá břečka, kterou jsem smývala snad půl hodiny. Můj žitný souboj druhý den připomínaly jen slepené prameny vlasů, z nichž jsem zbytky mouky ještě minimálně další půlhodinu vyčesávala.

Druhý žitný pokus byl o něco lepší, napotřetí to už vyšlo na jedničku. Mouku jsem rozmíchala s vodou pečlivě, aby ve směsi nezůstala ani jediná hrudka. Do vlasů jsem „šampón“ rozetřela v odpovídajícím množství a smyla ho za pár minut. Druhý den jsem se mohla pochlubit bohatou kšticí, která zářila zdravím. Tento vzhled vlasům navíc vydržel celých pět dnů; a to přitom běžně šampón používám co dva, maximálně tři dny. Rozmíchané žloutky jsem použila místo kondicionéru za celý měsíc dvakrát a vlasy se po vaječné kúře krásně leskly.

Pěna dní

Na pěnu či olej do koupele jsem si občas vzpomněla, ale chuť na jejich použití jsem zahnala buď pouhým osprchováním, anebo nalitím olivového oleje přímo do vany. Olivová koupel tělo dostatečně hydratovala, a tak mi po ní ani nechybělo tělové máslo, které běžně používám. Bonusem byla příjemná a hlavně přirozená vůně. Olivový olej zafungoval překvapivě dobře i jako přírodní gel na holení. Bez dalších kosmetických vymožeností, jako je pleťová voda nebo maska, jsem se obešla, aniž bych na ně byť jen pomyslela.

Ačkoli začátek byl velmi obtížný a po prvních dnech jsem nevěřila, že měsíc bez kosmetiky zvládnu, nakonec jsem vydržela. Po třiceti dnech bez průmyslově vyráběných přípravků jsem dospěla k závěru, že používání většiny kosmetiky je jen otázka zvyku a že ji k životu vlastně vůbec nepotřebuji. Pokud se snažíte žít zdravě a omezovat vlivy nejrůznějších chemických látek, můžete to zkusit bez kosmetiky také. Budeme moc rádi, když nám pak napíšete, jaké byly vaše pocity a zkušenosti.

Praktické rady

  • Pokud se tak jako já rozhodnete dát na nějakou dobu vale průmyslově vyráběným krémům, sáhněte po olivovém či kokosovém oleji.
  • Pro potřeby domácího použití si olivový olej můžete přelít do prázdného dávkovače od mýdla. Pokud máte potřebu mazat si ruce či hydratovat rty i venku, stejně dobře poslouží i malá lahvička například od aromatického oleje.
  • I pro použití v kosmetice je důležité dávat přednost kvalitě před cenou. Sama jsem vyzkoušela dva olivové oleje a rozdíl byl značný. Zatímco extra panenský olivový olej z ekologického zemědělství voněl i hydratoval skvěle, olej z olivových pokrutin zapáchal po plastu, byl mazlavý a kůži přitom příliš nezvlhčil.
  • Kokosový olej, který má při pokojové teplotě tuhou konzistenci, si můžete lžičkou pohodlně přendat do prázdného kelímku od krému a používat jej jako jeho alternativu. Jen nezapomínejte, že olej mastí daleko více než krém, a tak buďte opatrní s jeho dávkováním.
  • Pokud budete k mytí vlasů používat žitnou mouku, pamatujte, že méně je více. Raději si vlasy umyjte dvakrát za použití menšího množství směsi mouky a vody, než abyste dávku přehnali a vymývali si ji z vlasů hodinu.
  • Nejlepší alternativou antiperspirantu či deodorantu je sprcha, kolikrát denně to jen jde.
  • Připravte se na to, že pokud zvládnete měsíc bez průmyslových parfémů a vůní, můžou vám být umělé vůně jiných lidí nepříjemné.

Minirozhovor s odborníkem

V souvislosti s naším malým experimentem bylo samozřejmě vhodné zjistit, jak se na používání kosmetických přípravků i různých přírodních alternativ dívá odborník dermatolog. O minirozhovor jsme proto požádali MUDr. Radmilu Konkoľovou, Ph.D..

Je používání tělové kosmetiky nezbytné?

Nezbytné není v konečném důsledku nic. Ale nanejvýš vhodné zcela určitě ano. U každého člověka v jiné míře, protože stav a typ kůže je individuální. Je dobré si uvědomit, že na kůži neustále působí řada vlivů. Například klimatické faktory, tření oděvů z různých materiálů, povrchově aktivní látky (mýdla, sprchové gely, pěny), které ji odmašťují. I věkem klesá přirozená aktivita mazových žlázek. Kůže začíná být tenká, suchá, šupinatá, lehce zranitelná. Člověka obvykle obtěžuje pocitem napětí a svěděním. Ve všech těchto případech pravidelné používání vhodné tělové kosmetiky pomáhá.

Které přípravky tělové kosmetiky by podle vás lidé mohli či měli raději oželet?

Zda zcela oželet, je těžké říct. Spíše bychom měli apelovat na zdravý rozum a míru ve všem, co konáme. Určitě bychom měli více přemýšlet nad množstvím používaných mycích kosmetických prostředků a nadměrnou frekvencí či intenzitou různých očistných procedur (mytí, koupání, sprchování atd.). To se týká především lidí, kteří takto svou kůži trápí ať už z relaxačních či sportovních důvodů. Po vyčerpání přirozené regenerační kapacity jejich kůže se pak stávají pacienty dermatologických ordinací. Lidé se sklonem k atopické dermatitidě toto bohužel často vědí od raného dětství a musí se cíleně v tomto směru omezovat. Pro ně je nalezení vhodné tělové kosmetiky velmi úlevné.

Jaký je váš názor na používání různých přírodních alternativ kosmetických přípravků, např. kokosového oleje, sádla, bambuckého másla, olivového oleje apod.?

Zmíněné tuky jsou pro dermatology známými a používanými vehikuly, která mohou být základem pro různé receptury léčebné péče. Dlouhodoběji je bude snášet spíše velmi suchá kůže. Zvláčňují ji, ale nevstřebávají se, zůstávají na jejím povrchu, ten se stává mírně kluzkým (čehož se např. využívá u masáží). U pacientů s ekzémy se někdy krátkodobě využívá nízký alergogenní potenciál nesoleného vepřového sádla k ošetřování kůže anebo k masážím jizev po některých chirurgických zákrocích. Takže určitě není proti používání těchto jednodruhových přírodních tuků zásadní námitka. Nejsou v pravém slova smyslu alternativou tradiční kosmetiky, vždyť i ona je často obsahuje. Nutno ale dodat, že ošetřování těmito produkty nemusí být tzv. kosmeticky komfortní. A to právě proto, že zůstávají na povrchu kůže jako více či méně silný mastný film. Aby výrobci kosmetiky dosáhli lehčích a lépe roztíratelných textur (emulze, krémy, mléka), dále lepší vstřebatelnosti přípravků a jejich mikrobiologické stálosti, nezbývá jim, než v určité míře využívat stabilizátory a konzervační látky. Navíc se přípravky snaží obohatit i o vonné a různé jiné účinné látky, které slibují ten či onen efekt. Problémem pak je, že téměř každá složka kosmetiky se může projevit jako alergen. Takže odpověď není jednoznačná, ani konfrontační. Každý jsme jiný a každý můžeme sáhnout po tom, co dělá naší kůži subjektivně dobře. Nic víc od kosmetiky v zásadě nečekejme.


Přihlásit