Hubnutí a výživoví poradci

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 1/2020 Přečtěte si nový dTest

Publikováno v časopise 1/2020

O vánočních svátcích spousta bramborového salátu, cukroví a vánočky, na silvestra pak chlebíčky, klobásky a chipsy, to vše hojně zaléváno alkoholem. K tomu polehávání u televizních pohádek a dalších pořadů – možná se v tom mnoho z vás poznává. Po Novém roce pak překvapeně hledíte, co to ta váha ukazuje za nepěkná čísla, a marně se snažíte dopnout kalhoty. V tu chvíli uzraje v nejedné hlavě rozhodnutí začít hubnout.

Reklamace služeb výživového poradce

Nejste spokojeni s radou nebo s výsledkem činnosti výživového poradce? Není negativní výsledek způsobený vašim aktuálním zdravotním stavem nebo jinými okolnostmi? Službu výživového poradce můžete reklamovat stejně, jako každou jinou vadnou službu či vadné zboží.

Sestavil-li výživový poradce vadný výživový plán a máte-li jeho kopii, reklamaci to usnadní. V případě pochybností se nejdříve poraďte s jiným výživovým odborníkem. Jste-li i po této konzultaci přesvědčeni o vadné službě výživového poradce, reklamujte ji běžným postupem jako jinou vadnou službu.

Vadu je nutné vytknout bez zbytečného odkladu poté, kdy jste měli možnost ji zjistit, nejpozději do šesti měsíců od poskytnutí služby. Lhůta pro vyřízení reklamace ze strany poskytovatele služby je 30 dnů. Výsledkem reklamace může být např. poskytnutí přiměřené slevy z ceny služby. Není-li reklamace vyřízena včas, máte právo odstoupit od smlouvy a žádat vrácení celé zaplacené částky.

Mnoho lidí si již uvědomuje, že hubnout svépomocí podle „trendy diet“ z internetu nemusí být to nejvhodnější řešení. V lepším případě hrozí jen jo-jo efekt, v tom horším pak zdravotní obtíže. Využití služeb výživového poradce a hubnutí pod jeho dohledem je oproti tomu zdánlivou sázkou na jistotu. Jenže není poradce jako poradce, i v tomto oboru se pohybuje mnoho nepoctivců bez potřebné kvalifikace, jimž jde pouze o snadné a rychlé zisky. Abychom vnesli do poněkud nepřehledné džungle byznysu zvaného výživové poradenství trochu světla, požádali jsme o vysvětlení Ing. Hanu Stříteckou, Ph.D., nutriční terapeutku, členku Společnosti pro výživu a České obezitologické společnosti a viceprezidentku Aliance poradců pro výživu ČR v jedné osobě.

Rozhovor s výživářkou Ing. Hanou Stříteckou, Ph.D.

Jak vnímáte předsevzetí začít na Nový rok s hubnutím, které si mnoho lidí po vánočním hodování dává?

Já s tím mám trochu problém, protože jde o impulzivní reakci na to, že lidé během Vánoc přesmíru hodují, chodí po návštěvách a koukají na televizi. Takové okamžité rozhodnutí ale většinou dlouho nevydrží. Pokud je člověk opravdu rozhodnutý z nějakého důvodu – ať už zdravotního, nebo estetického – zhubnout, tak to funguje kdykoliv v průběhu roku. Ale hned po Novém roce u toho málokdo vydrží.

Existují nějaké statistiky nebo odhady, kolik procent hubnoucích vytrvá a dosáhne cíle, který si na začátku roku stanoví?

Z pohledu novoročního hubnutí o takových číslech nevím, ale když se podívám po svém okolí a na klienty poradny, tak většina buď nezačne vůbec a pořád to odkládá, nebo začne jen jednou věcí – buď se sportem, nebo s jídlem – a skončí po měsíci. Když vydrží jeden z deseti, tak je to výhra. Obecně se ale říká, že v dlouhodobých programech na hubnutí je úspěšná necelá čtvrtina lidí. Nejen že zhubnou, ale daří se jim pak optimální váhu i dlouhodobě udržet.

Má smysl vyhledat odbornou pomoc nějakého výživového poradce, aby byl člověk ve snaze o úpravu tělesné hmotnosti úspěšný?

Pokud člověk není dobře orien­tovaný ve výživě, neumí si dobře představit, co znamenají jednotlivá doporučení, nemá pevnou vůli a neumí vhodně zkombinovat úpravu jídelníčku s pohybovou aktivitou, tak určitě ano. Je to lepší, odborník ho minimálně navede na správnou cestu. Třeba ho ani nemusí provázet po celou dobu hubnutí, ale ukáže mu, kde dělá největší chyby. Hodně lidí si totiž myslí, že ví, kde chybu dělá, ale ve skutečnosti bývá problém někde jinde.

Jaká rizika hrozí, pokud člověk hubne bez odborného dohledu?

Laik si sám může nevědomky ublížit. Za prvé může mít nějaké zdravotní potíže, které se nasazením nevhodné diety můžou zhoršit. Za druhé může přestat přijímat některé druhy živin a pak sice třeba velmi rychle zhubne, ale nepřijde o tuk, nýbrž o svalovinu, a následně se stejně dostaví jo-jo efekt. A za třetí se může stát, že pokud cíleně omezí některé potraviny, protože si třeba myslí, že po nich přibírá, tak si tím může odpírat některé důležité vitamíny a minerální látky. Pokud ty organizmu chybí, tak se to samozřejmě může podepsat na zdraví. Ať už zhoršenou imunitou, vyšší mírou únavy, nebo řídnutím kostí vedoucím ke zlomeninám. Zkrátka jakákoliv jednostrannost ve stravě a vynechávání některého druhu potravin může vést k tomu, že se dříve či později dostaví nějaké zdravotní následky.


Poradenství ohledně hubnutí nabízí celá řada subjektů či živnostníků. Své služby prezentují pod různým označením – můžeme se setkat např. s pojmy nutriční specialista, nutriční terapeut, dietolog, výživový poradce a podobně. Můžete čtenářům vysvětlit, jaký je mezi nimi rozdíl?

Legislativa definuje pouze nutriční terapeuty a dietology. Nutriční terapeut je člověk, který vystudoval vysokou školu nebo vyšší odbornou školu daného zaměření. Cílem tohoto studia je připravit odborníky pro zdravotnická zařízení, kde se starají o léčebnou výživu pacientů. Dietolog je lékař, který má atestaci v oboru. Všechny ostatní názvy používají lidé, kteří nějak radí ve výživě. Mezi nimi můžou být nejen ti, kteří výživě a potravinám skutečně rozumí, ale také ti, kteří pouze prodávají všelijaké doplňky stravy.

Tento rok (rozhovor se uskutečnil v roce 2019; pozn. red.)se povedlo prosadit v rámci národní soustavy kvalifikací, aby se zavedl takzvaný hodnoticí standard pro výživové poradce. To znamená, že lidé, kteří nejsou nutriční terapeuti a nemají vystudovanou tu vysokou školu, mohou požádat o zkoušku u autorizované osoby a prokázat své znalosti a dovednosti v oblasti výživy. Tím by se mohl trh trochu pročistit. Doufám, že by to mohl být jeden z kroků k vázané živnosti, protože nyní výživové poradenství vázanou živností není.

Je možné se na nutričního terapeuta obrátit i v případě, kdy jde klientovi pouze o „kosmetický“ efekt hubnutí a nepotřebuje speciální dietu ze zdravotních důvodů?

Ano, je to určitě možné. V nemocnicích a zdravotních zařízeních na to není čas, ale spousta nutričních terapeutů má své soukromé poradny, kam za nimi můžou zájemci přijít. U nutričního terapeuta by měla být větší jistota, že jim neporadí špatně či neodborně, zejména pokud jste člověk, který kromě nějakého toho kila navíc má i nějaké další zdravotní obtíže (cukrovku, vysoký krevní tlak, dnu…).

Jak poznat dobrého výživového poradce? Jak by měl při poradenství postupovat?

Základem jsou určitě reference – poptat se ve svém okolí, jestli někdo má dobrou zkušenost a může někoho doporučit. Druhá věc je, že by dotyčný poradce neměl hned nabízet potravní doplňky, krabičkovou dietu nebo dietu „z pytlíku“. Měl by se zajímat, jak jeho klient jí, jak moc se hýbe, jestli má nějaké zdravotní obtíže… Neměl by ho strašit ani mu dát od základů nový, obecný jídelníček. Měl by mu hlavně sestavit osobní jídelníček. Pokud hned při první návštěvě „poradce“ nutí klientovi ke koupi jakékoliv doplňky, pytlíčky s kaší či koktejly, tabletky a podobně, tak je to špatně.

Je pro vytvoření jídelníčku a celkového plánu hubnutí nutné absolvovat na začátku přístrojovou diagnostiku pro zjištění bazálního metabolismu a podílů aktivní hmoty, svaloviny, tuku a vnitřního tuku?

V současné době používají nějakou přístrojovou diagnostiku skoro všichni. Jde ale o to, jak je kvalitní, protože jsou přístroje za dva tři tisíce korun a jsou takové, které stojí třeba sto tisíc a víc a jsou podstatně kvalitnější. Poradce či terapeut by měl být schopen i bez přístrojů odhadnout, jak na tom klient je. Měl by mu v podstatě stačit metr a kaliperační kleště na měření podkožního tuku, ale většina si pomáhá právě přístroji na analýzu složení těla. Je to i „hezký“ výstup pro klienta. Nicméně je důležité, jak se naměřené hodnoty interpretují. Odborník by rozhodně neměl klienta hned děsit, že má na sobě strašně moc tuku, zejména pokud používá levný přístroj, ale měl by to brát jako výchozí hodnotu a sledovat, jak se bude postupem času měnit. Důležité také je, aby klient podstupoval měření vždy za stejných podmínek, protože samozřejmě hraje roli, jestli je to ráno nebo odpoledne, před jídlem nebo po něm a podobně. Pokud na to poradce neupozorní a nedbá, tak i to je známkou neprofesionality.

Jaký je váš názor na genetické testy pro určení metabolického typu. Mají opodstatnění, vyplatí se?

Genetika říká, co by mohlo být, ale neříká, že to tak bude. U nás zatím umí tyto testy jen málokdo dobře interpretovat. Podle mého názoru to ještě na plošné používání není. Samozřejmě časem se možná dostaneme k tomu, že budeme znát více genů, které něco způsobují. Zatím je to ale tak, že i když mi vyjde nějaká genetická analýza, tak to neznamená, že musím tloustnout nebo že nemůžu jíst sacharidy a podobně. Je to jenom o tom, že mám k něčemu predispozici, ale to neznamená, že to musí nutně nastat nebo vzniknout.

Může neodborné poradenství klientovi ublížit po zdravotní stránce?

Určitě ano. Ohrožené jsou tím zejména děti, těhotné ženy nebo ženy po menopauze, kterým se rychleji odvápňují kosti a podobně.

Jak je to vlastně s odpovědností výživových poradců vůči klientům?

Existují určité spory mezi nutričními terapeuty a výživovými poradci. Nutriční poradci totiž mají stejně jako lékaři trestní zodpovědnost, pokud jsou ve zdravotnickém zařízení. Pokud jsou v soukromé neregistrované poradně, tak stejně jako výživoví poradci žádnou trestní odpovědnost nemají a těžko si představit, jak by probíhalo případné dokazování v soudním sporu, zda došlo vinou neodborného poradenství k újmě na zdraví klienta, nebo ne.


Měl by mít zákazník s poradcem podepsanou nějakou smlouvu?

Ano, myslím, že to je vhodné a pro klienta je to i signálem, že jde o seriózního poradce. Člověk tak dopředu ví, jak bude poradenství probíhat a co mu bude nabízeno. Nakonec jde ale vždy pouze o doporučení. Poradce nemá možnost ověřovat nebo kontrolovat, že klient vše dodržuje tak, jak má. Pokud si hubnoucí člověk ze všech rad vybere jen část, která mu vyhovuje, tak to samozřejmě může mít dopady jak na hubnutí samotné, tak i na jeho zdravotní stav.

Je možné hubnout a následně si váhu udržet pouze na základě úpravy stravy bez zařazení pohybových aktivit?

Lze to, ale hůře. Vždy je lepší kombinace obojího – jak úpravy stravování, tak zařazení pravidelného pohybu. Pokud by člověk chtěl zvolit jen jedno z toho, tak je výhodnější zintenzivnit pohyb, protože při něm vzniká svalová hmota. Nicméně aby svaly rostly, tak se musí nejen hýbat, ale i správně „krmit“. Z mého pohledu horší je snaha o hubnutí pouze díky jídelníčku, protože při tom může docházet k úbytku svalové hmoty a nikoliv tuku, protože to, co v těle spaluje živiny a zvyšuje metabolický obrat, jsou právě svaly. Jinak řečeno čím víc svalů mám, tím je to pro mě lepší, tím snáze se mi bude hubnout a tím lépe si budu následně váhu udržovat.

Umějí výživoví poradci doporučit klientovi také vhodnou pohybovou aktivitu a její míru, nebo je pro to potřeba najít jiného odborníka?

Musím říct, že často jsou na tom výživoví poradci z tohoto pohledu lépe než nutriční terapeuti, protože ti znají pohyb jenom z nějakého obecného hlediska, zatímco výživoví poradci bývají často zároveň třeba trenéři z fitness center a mají možnost s klientem pracovat i po stránce pohybu. Na druhou stranu začínají v současnosti vznikat týmy, kdy jsou terapeuti nebo poradci domluveni s odborníky na pohyb a své služby si navzájem propojují.

Měla byste na závěr pro spotřebitele toužící po štíhlejší postavě nějakou radu nebo doporučení?

Doporučuji najít si nějakou pohybovou aktivitu, která bude vyhovovat, bavit a pokaždé zcela „nezničí“. Nemusí to být rovnou fitko, stačí třeba jen pravidelné svižné procházky. Dále je vhodné pokusit se zamyslet nad jídelníčkem, podívat se, jestli v něm třeba není moc sladkého nebo slazené pití a najít jednu věc, která by šla rychle změnit. Jakmile si na změnu člověk zvykne (cca za 2–3 týdny), může pokračovat dál a změnit něco dalšího. Pokud to sami nezvládneme, doporučuji najít si někoho, kdo poradí, jak na to. Při hledání si určitě zjistit reference, poptat se mezi známými na jejich zkušenosti nebo zapátrat i na internetu. Jsou stránky, které sdružují ať už nutriční terapeuty, nebo výživové poradce. Záleží, čemu by dal čtenář přednost. Existuje i Aliance výživových poradců, která zastřešuje ty poradce, kteří něco umí nebo kteří budou mít zkoušku u autorizované osoby, o níž už jsem mluvila.

Při zjišťování osobních referencí a zkušeností mezi známými je důležité se ptát, jestli neměli během hubnutí hlad, nebolela je často hlava, nebyli jim nabízeny potravní doplňky namísto sestavení jídelníčku. A hlavně – jestli jim to, co zhubli, pak skutečně vydrželo. Cílem úpravy jídelníčku by neměla být „hladová“ dieta, ale jídelníček, který by měl být udržitelný celoživotně. Z toho vlastně vychází i poslední velmi důležitá věc, a to, že by se při jakékoli úpravě jídelníčku neměly vynechávat žádné základní potraviny (pokud daný člověk nemá nějaké zdravotní omezení). Takové ty módní vlny, kdy se třeba nesmí jíst mléčné výrobky nebo pečivo. Zkrátka pokud je tam cílené vynechávání základních potravin, tak je to špatně. Správný jídelníček, ať už si ho sestavuji sám, nebo s pomocí odborníka, by měl obsahovat všechny základní potraviny. To znamená, že by tam mělo být maso, mléčné výrobky, kvalitní obiloviny, luštěniny, ovoce a zelenina. A pokud možno měly by to být přednostně potraviny naše (evropské) a co nejméně technologicky předem upravené.


Přihlásit