Skauti a skauting

Obsah listopadového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 11/2019 Obsah listopadového dTestu

Publikováno v časopise 10/2019

Hnutí skaut funguje už více než sto let. Za tu dobu ovlivnilo životy miliónů mužů i žen na celém světě. Jeho hlavními hodnotami jsou dobrodružství, přátelství, čest i vztah k přírodě. Historie tohoto hnutí je pohnutá a nelehkou roli má i v jednadvacátém století, kdy co do atraktivity musí v očích mládeže soupeřit například se sociálními sítěmi. Zvyšující se počet skautů v Česku během uplynulých let ale dokazuje, že to s našimi ju-nio-ry snad není zase tak špatné.

Od vlčat po rovery

Základem skautské činnosti je příslušnost ke konkrétnímu oddílu, zpravidla blízkého bydlišti dítěte. Protože skautské oddíly navštěvuje široké spektrum věkových kategorií od předškoláků až po maturanty i starší členy, jsou skauti a skautky rozděleny do oddílů podle věku. Program je vytvářen pro každou věkovou kategorii samostatně, s respektem k potřebám dětí v konkrétním věku.

Základní věkové kategorie a oddíly skautů jsou tyto:

  •  benjamínci: 5–7 let
  •  vlčata (chlapci) a světlušky (dívky): 8–10 let
  •  skauti a skautky: 11–14 let
  •  roveři (chlapci) a rangers (dívky): 15–21 let
  •  oldskauti: dospělí

I když skauting zažil represe za druhé světové války i za komunismu, přežil a v letošním roce slaví už 112. narozeniny. Jeho základy položil v roce 1907 anglický voják Robert Baden-Powell, který na ostrově Brownsea (největší z osmi ostrovů v zálivu u města Poole v anglickém hrabství Dorset) uspořádal první skautský tábor. Zúčastnilo se ho tehdy 20 chlapců, kteří byli rozděleni do čtyř skupinek po pěti. V každé skupině byli jak zkušenější a starší členové, tak ti mladší. Tím Powell položil pomyslný základní kámen struktury pozdějších skautských družin, tedy uskupení různě starých a zkušených chlapců či dívek.

Když tábor skončil a Powell na něj měl kladné ohlasy, začal vydávat časopis The Scout, kde shrnoval zkušenosti z táborového života. O rok později vydal příručku Scouting for boys, ve které popisuje základní myšlenky (dobrodružství, charakter, příroda, kamarádi) skautského hnutí. K jeho hlavním hodnotám od počátku patřila a stále patří čest, úcta k lidským hodnotám či láska k přírodě.

Powellova kniha se stala poměrně rychle bestsellerem nejen v Anglii, ale i v mnoha dalších zemích. V roce 1920 byla v návaznosti na Powellem formulované myšlenky založena Světová organizace skautského hnutí (World Organization of the Scout Movement, WOSM), která funguje dodnes a klade si za cíl skautským organizacím napříč státy pomáhat vychovávat mladé lidi bez ohledu na jejich barvu pleti, rasu či víru. V návaznosti na činnost WOSM vznikla o osm let později Světová organizace skautek (World Association of Girl Guides and Girl Scouts, WAGGGS) coby celosvětové sdružení podporující organizace dívčího skautingu.

Do Anglie pro inspiraci

Jen pár let poté, co Powell zformuloval základní skautskou filozofii, začalo toto hnutí fungovat i v Československu. Za jeho rozkvětem v tuzemsku stál profesor Antonín Benjamin Svojsík, který se v roce 1911 dokonce vypravil do Anglie, aby poznal zdejší skautský život a mohl se jím inspirovat. O rok později vydal knihu Základy junáctví a ve stejném roce uspořádal první československý skautský tábor se 13 účastníky.

Od roku 1913 tuzemští skauti spávají ve stanech s podsadou (stan sestávající z dřevěné konstrukce, tedy podsady, a konstrukce pro upevnění plachty, tedy plátěné střechy, pozn. red.), které jsou světovým unikátem. V roce 1931 se dokonce v Československu pod vedením A. B. Svojsíka konalo první středoevropské jamboree (velké skautské setkání) za účasti patnácti tisíc skautů a skautek.

Ač je skauting založen na cti a lidských hodnotách, právě ty byly hned během prvních desítek let jeho existence několikrát pošlapány. Poprvé byl skaut zrušen v roce 1940, od tohoto roku bylo zakázáno pořádat i skautské tábory. I tak ale přežil – během druhé světové války skauti působili v ilegálním odboji nebo za hranicemi protektorátu. Asi sedm set českých a slovenských skautů účastnících se protinacistického odboje bylo kvůli této odbojové činnosti popraveno.


Poválečný rozkvět

Konec druhé světové války s sebou přinesl rozkvět mnoha hnutí, to skautské nevyjímaje. V roce 1945 se k němu hlásilo na čtvrt miliónu členů a zdálo se, že nastal skautský boom. Ten však netrval dlouho. Už v roce 1948 byl skaut začleněn do Svazu československé mládeže a o dva roky později rozpuštěn. Mnoho skautů se stalo obětí politických procesů či strávilo dlouhá léta v komunistických věznicích.

K obnově skautu došlo během pražského jara v roce 1968, ale o dva roky později byl opět zakázán. I po roce 1970 však skauting žil, české i slovenské oddíly fungovaly v tuto dobu v exilu, případně se některé z nich na čas připojily k tehdy povoleným organizacím, například sportovnímu klubu či turistickému oddílu.

Sametový boom

K poslednímu znovuzrození skautingu došlo v roce 1989, od té doby funguje již nepřetržitě. Hned na konci roku 1989 byly schváleny stanovy organizace Český Junák – svaz skautů a skautek. Krátce nato začala znovu vznikat v mnoha městech po celé zemi skautská střediska a Junák se stal členem mezinárodních skautských organizací.

V roce 2007 jsme si v Česku i na celém světě připomněli sto let existence skautského hnutí. V České republice oslavy proběhly na mnoha místech, například na Petřínské rozhledně, která byla ověšena skautským šátkem, nebo na Staroměstském náměstí.

Rozhovor se starostou Junáka – českého skauta

Josef Výprachtický se práci v Junáku profesionálně věnuje více než dvacet let, v jeho čele pak stojí od roku 2007. Ptali jsme se ho, zda a jak mohou skautské hodnoty konkurovat moderním technologiím, kterými mnozí mladí lidé doslova žijí, co jim může skaut v 21. století nabídnout nebo jestli se hodí pro všechny.

V Česku je nyní více než 64 tisíc skautů a skautek. Jak se jejich počet v porevoluční éře vyvíjel?

Po sametové revoluci přišel okamžitý velký boom, ve společnosti bylo zřejmé, že na skauting dlouho čekala. Lidé, kteří zažili skauting během krátké obnovy v letech 1968–70 se nadšeně stali vedoucími. Skautů a skautek u nás tehdy bylo na chvíli přes 80 tisíc. Program i vzdělávání vedoucích ale neodpovídaly době, protože byly kvůli chybějícímu přirozenému vývoji převzaty z doby poválečné a doby pražského jara. Obratem tak přišel pokles zájmu o skauting a až do roku 2006 se počet skautů snižoval.

Díky dobré práci skautských vedoucích, rozvoji a změně kvalitního programu a vzdělávání dospělých dobrovolníků od té doby jen rosteme, za posledních 13 let se počet skautů a skautek v Česku zvýšil o 60 procent. Teď je nás více než 64 tisíc a na mnoha místech skautské oddíly nezvládají uspokojovat zájem dětí a jejich rodičů.

Skautský kroj

Skauti z každé země mají svůj originální kroj. Ten český sestává ze skautské košile, trojcípého skautského šátku s turbánkem a funkční šňůry s píšťalkou. Přísluší k němu také kožený opasek s kruhovou přezkou, v jejímž středu se nachází skautská lilie. V horní části přezky je nápis „Junák“, v té spodní zase skautské heslo „Buď připraven“. Kroj má ještě formální variantu s kravatou. Příslušnost daného skauta či skautky k věkové kategorii určuje barva funkční šňůry s píšťalkou. Žlutou šňůru nosí vlčata a světlušky, zelenou (resp. modrou u vodních skautů) nosí skauti a skautky a červenou roveři (více o typech skautských oddílů v boxu Od vlčat po rovery).

Čím kromě výše zmíněného je podle vás zvyšující se zájem v posledních letech způsoben?

Jde jistě o několik faktorů dohromady. Jednak jsme inovovali program, nabízíme klukům a holkám opravdu velmi široké spektrum aktivit. Od klasických tábornických přes sportovní nebo cestovatelské po takové, které se věnují třeba moderním technologiím či médiím. S tím souvisí vzdělávání – bez dobrých vedoucích se smysluplný a zajímavý program v oddílech zkrátka neobjeví. Stovky nových dobrovolnic a dobrovolníků každoročně projdou náročným vzdělávacím systémem pro skautské vedoucí, certifikovaným Ministerstvem školství. A myslím, že se nám daří dobře komunikovat, umíme lépe vysvětlit přínos, který skauting má pro mladého člověka, lidé o nás vědí. Nezanedbatelné také je, že mnozí dnešní rodiče sami skautem prošli a díky tomu, že s ním mají pozitivní zkušenost, chtějí, aby to jejich děti zažily také.

V čem spočívá síla skautingu v 21. století, které ovládají sociální sítě a další technologické vymoženosti?

V zásadě jde o stále stejné principy, které sílu neztrácejí: dobrodružství, rozvoj charakteru, kamarádi a příroda. Skaut dětem přináší skutečné dobrodružství ve všech možných podobách, zajímavý program, který je přizpůsobený věku, takže je stále něčím překvapuje a klade před ně nové výzvy. To vše zažívají ve společenství přátel, starších i mladších, a díky intenzivním prožitkům mají mezi sebou silné a pevné vztahy – mnozí mladí skauti a skautky proto označují skaut za svou druhou rodinu.

Pobyt v přírodě, ten je jedním z důležitých prvků skautské výchovy samozřejmě i dnes. Příroda činí i z velmi obyčejných věcí intenzivní prožitek a dnes asi platí víc než dřív, že třeba noc pod širákem je pro část dětí (a možná i rodičů) trochu exotika. I dnešní děti se dokážou zastavit, vnímat krásu přírody, oceňovat ji, baví je výzvy, které pobyt v přírodě přináší. Držíme se osvědčených základů a metod, jen je naplňujeme trochu jiným obsahem – proměňují se témata a aktivity, kterým se věnujeme.

Zároveň se ale nedá říct, že bychom ve skautu nějak technologie zatracovali, skauting vznikl s cílem pomáhat klukům a holkám reagovat na aktuální svět a orientovat se v něm. V oddílech se tak zabýváme bezpečností na internetu, kritickým myšlením ve vztahu k médiím, ekologií, skauti se věnují třeba geocachingu, chodí na lezeckou stěnu nebo na výstavy.

V jakém věku je podle vás nejvhodnější přihlásit dítě do skautského oddílu a proč?

Nejčastěji se k nám kluci a holky přidávají, když je jim mezi sedmi a devíti lety, ale máme i velmi početnou skupinu benjamínků, dětí mezi pěti a sedmi lety. Chce to určitou míru samostatnosti a schopnosti být součástí kolektivu.

Celosvětového skautského setkání, tzv. jamboree, se letos zúčastnilo rekordních 500 českých skautů a skautek. Jakou pozici ve společnosti má vůbec tuzemský skaut ve srovnání se zahraničím?

Skauting v Česku má ve společnosti silnou pozici třeba i ve srovnání s okolními zeměmi. Jsme největší organizací v zemi věnující se výchově mladých lidí a nezávislé průzkumy opakovaně ukazují, že lidé skautingu důvěřují a že jej pokládají za místo, kde se kluci a holky učí samostatnosti, spolupráci a zodpovědnosti za svět kolem. Český skauting navíc roste tempem, které je v okolí nevídané, jsme jednou z nejrychleji rostoucích skautských organizací nejen v Evropě, ale i ve světě. Svědčí o tom také zájem těch médií, která přinášejí i dobré zprávy. Radost a zážitky, které skauting holkám a klukům, ale i jejich rodičům a dobrovolným vedoucím přináší, jsou takovou dobrou zprávou. A setrvalý nárůst zájmu o skauting, stejně jako rekordní výprava na jamboree, to jen potvrzují.

Přímo na jamboree pak například evropský ředitel Světové organizace skautského hnutí David McKee prohlásil, že vnímá české skauty jako zdroj inspirace – díky růstu, který prožíváme, inovovanému programu i systému vzdělávání. Český skauting označil za toho, kdo v mnoha ohledech udává směr.

Potýká se skaut v Česku dlouhodobě s nějakými problémy?

V Česku je naším největším problémem dvojice věcí, často propojená. V mnoha obcích je skautů a skautek tolik, že se už nemohou vejít do klubovny, nemají se kde scházet k pravidelnému programu. Klubovny také mnohdy nejsou ve vyhovujícím stavu, už svoje odsloužily a potřebovaly by rekonstrukci. Naštěstí mnohé obce si postupně začínají uvědomovat, že postarat se o skautskou klubovnu je pro ně dobrá investice. V mnoha místech je to ale bohužel pořád velký problém a překážka pro další růst, i když zájem dětí a rodičů tam je. Druhým problémem je nedostatek vedoucích. Nepřibývá nám tolik vedoucích, kolik bychom pro velký nárůst dětského zájmu potřebovali. Naštěstí se zvyšuje počet rodičů, kteří mají chuť pomoci oddílu svých dětí, ale i tak je pro nás souvislé navyšování poštu skautských vedoucích jednou z hlavních výzev.


Minirozhovor s českou účastnicí letošního jamboree

Setkání skautů a skautek z celého světa, takzvané jamboree, se koná každé čtyři roky a účastní se ho desetitisíce lidí z nejrůznějších zemí, Česko nevyjímaje. Letošní tuzemská výprava čítala 500 účastníků a účastnic. Jednu z nich, Barboru Mlynářovou z 24. oddílu skautek v Praze, jsme po návratu ze Západní Virginie v USA, kde se letošní jamboree na přelomu července a srpna konalo, vyzpovídali.

Jak jste se na jamboree dostala a jak probíhal výběr účastníků?

Přihlašování na jamboree probíhalo vlastně dost podobně jako přihlašování na jakoukoliv větší skautskou akci. Dva roky před opravdovým odjezdem se spustila registrace a to byly mezi námi skauty docela velké zprávy. O jamboree jsem věděla delší dobu, přece jenom je to největší skautská akce. Každý se na ni jako účastník dostane jenom jednou za život, protože věk účastníků je omezený od čtrnácti do sedmnácti a jamboree se koná jednou za čtyři roky. Proto hned, jak jsem se o spuštění registrace dozvěděla, došlo na rozhovor s rodiči, kterým jsem samozřejmě musela vysvětlit, o co vůbec jde. Poté jsem se zaregistrovala do speciálního registračního systému, kam se později zadávaly i zdravotní dotazníky nebo kam jsme nahrávali virtuální víza. Registrační systém byl otevřený až do naplnění limitu české výpravy, což bylo asi 500 lidí. Přihlásit se tedy mohl kdokoliv, kdo to stihl do uzavření registrace.

Jaký zážitek pro vás představovalo setkání se skauty z celého světa?

Ze setkání se skauty z ciziny jsem měla trochu strach, protože jsem úplně nevěděla co čekat. Prvních pár dní jsem dokonce myslela, že se celou dobu budu bavit jenom se svými kamarády z domova, protože moje interakce se zahraničními skauty sestávaly převážně z výměny šátků, několika slov na cestě nebo rychlé výměny kontaktů přes chytré jamboree náramky, které jsme všichni měli.

Všechno se ale rychle obrátilo. Jeden večer jsem se seznámila se skupinou skautek z Polska a Británie a s některými z nich jsem si dokonce vyměnila adresy na dopisování po jamboree. Jindy jsem zase zdolávala vodní překážkovou dráhu s Brity, se kterými jsem se seznámila ve frontě, učila se triky na skateboardu s Američany, zkoušela překonat logickou hru s Islanďanem a několika Kostaričankami nebo ochutnávala cvrčky s příchutí cukrové vaty s párem Irů.

Ke konci už byly kultury tak promíchané, že jsme často večeřeli u cizích tábořišť nebo jsme naopak měli na večeři několik Finů nebo Japonců navíc a pak dorazili přes celý areál Slováci, abychom si zahráli karty.

Jamboree je vlastně ideálním místem, kde se navzájem nikdo nesoudí a všechny možné kultury koexistují v harmonii. Asi už nikdy nic podobného nezažiju. Zní to možná až moc ideálně, ale všech 45 000 lidí se řídí stejnými principy, a tak mají rovnou jedno téma společné – skauting.

Zajímavosti ze světa skautingu

  • Na světě je v současnosti kolem 60 miliónů skautů a skautek.
  • Skautem prošla řada veřejně známých osobností, z těch českých jmenujme například bývalého prezidenta Václava Havla, vědkyni Helenu Illnerovou, katolického kněze Tomáše Halíka, spisovatele Jáchyma Topola nebo filozofa Erazima Koháka.
  • U příležitosti vzniku samostatného Československa byly v roce 1918 vydány první poštovní známky se skautskou tematikou na světě. V prvních dnech po vyhlášení československé nezávislosti se totiž do služeb československé vlády a jejích orgánů dali právě skauti, kteří spolehlivě a rychle dodávali listovní zásilky mezi úřady.
  • Skautští kurýři každoročně rozvážejí a roznášejí po celém Česku Betlémské světlo, symbol míru a přátelství. Poprvé se k nám dostalo až v roce 1989 díky exilovým skautům z Rakouska.

Jaký program měli čeští skauti na letošním jamboree?

Česká výprava letos jela s mottem „unbreakable“ – nezlomní – a to se promítlo i do našich programů. Unbreakable pro nás bylo docela silné slovo, protože skauting byl v Česku třikrát zrušen a třikrát byl znovu obnoven. Jednou nacisty a dvakrát komunisty a po­kaž­dé byl obnoven prakticky hned po skončení zákazu, protože často fungoval tajně. Pro skauty z cizích zemí to byla strašně zvláštní skutečnost. Skauting u nich prostě jednou vznikl a od té doby tam funguje. To byl jeden z důvodů, proč jsme si jako téma vybrali přiblížení naší nejenom skautské historie. Všechny naše programy byly vlastně propojené, a když někdo splnil jeden, mohl si nechat dát razítko do české knížečky, za pět razítek potom účastníci dostali speciální kožený přívěsek s logem české výpravy. V kaž­dém českém tábořišti byly dva podsadové stany s dřevěnými stěnami, které jsou typickým českým vynálezem a nikde jinde na světě je nemají. Jeden byl vybavený jako typický stan na táboře a ve druhém byl program. V našem tábořišti se dozvídali více o Dagmar Skálové, jedné z našich nejvýznamnějších skautek.

Z větších programů týkajících se historie stojí za zmínku dva, které byly založeny na skutečných událostech. Při jednom šlo o to, poslat zprávu pomocí lžíce v morseovce přes stěnu symbolizující vězení, při druhém zase vyslat rádiem zprávu o jamboree a dodržovat při tom zákazy režimu: nebýt viděn ve skupině, nepoužívat ruce nebo nekomunikovat.

Pro samotné představení naší země jsme si ale vybrali trochu lehčí témata. Ve stanu, který nás prezentoval, bylo možné prohlédnout si český tábor ve virtuální realitě, mohli jste si zkusit vyrobit turbánek, který se dává na šátek, nebo se podívat na několik epizod Krtečka.

Když došlo na prezentování jídla, vybrali si Češi bramboráky, ovocné knedlíky a pomazánky.

Celkově myslím, že jsme český skauting a naši zemi světu představili docela úspěšně. Koneckonců teď u nás máme víc skautů, než jsme kdy v historii měli.


Přihlásit