Koupání v přehradách

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 8/2019

Koupání ve volné přírodě má své kouzlo i punc romantiky, v některých případech ale může být nevhodné či dokonce zdraví nebezpečné. Tentokrát jsme si do hledáčku vzali oblíbené přehrady. Co si před cestou k přehradě pohlídat a kdy je naopak vhodné se koupání v těchto vodních plochách vyhnout?

V Česku se nachází více než 150 přehrad, které plní různé účely. Primárně většina z nich slouží k zásobování vodou, výrobě elektrické energie nebo ochraně před povodněmi. Koupání, vodní sporty či rybolov jsou spíše okrajovými, přesto ale velmi populárními funkcemi přehrad. Pokud si člověk je vědom nebezpečí a rizik, která na něj mohou při radovánkách ve vodě číhat, může se jim většinou vyhnout a „koupačku“ si bezpečně užít.

Mezi největší rizika patří utonutí a úrazy. Na rozdíl od klasických venkovních koupališť, kde je zpravidla přítomen plavčík připravený okamžitě poskytnout případnému tonoucímu pomoc, u řady přehrad tomu tak není.

Od sinic se držte dál

K dalším rizikům patří znečištěná voda a s ní související riziko vzniku různých infekčních chorob nebo třeba přítomnost sinic, tedy organizmů příbuzných bakteriím, které se vyskytují hlavně ve vodě. Produkují dráždivé látky, jež mohou způsobovat například různé alergie.

Před vstupem do přehrady či jakékoliv jiné vodní plochy se proto doporučuje zkontrolovat kvalitu vody například na webu www.koupacivody.cz, kde jsou aktuální celorepublikové informace o stavu vody v jednotlivých vodních plochách.

Anketa mezi odborníky

Lze přímo na místě zjistit, zda je voda v té či oné vodní ploše v pořádku? A jaká rizika vyplývají z koupání v nekvalitní vodě? Ptali jsme se expertů na kvalitu vody ze Státního zdravotního ústavu (SZÚ) a krajských hygienických stanic (KHS).

Lze vizuálně odhadnout kvalitu vody v přehradě?

Mgr. Petr Pumann, SZÚ: Poznat lze především masový rozvoj sinic, jde o zelené povlaky na hladině nebo drobné částečky (velké mm až cm ve vodním sloupci – „zelená krupice“, některé sinice vypadají trochu jako kousky trávy či jehličí z modřínu). Zda voda obsahuje patogenní mikroorganizmy, poznat nejde (kromě extrémních případů, kde jsou poblíž místa koupání vyvedeny odpadní vody). Samozřejmě vyšší riziko je tam, kde je vyšší počet lidí. A vyšší riziko také bývá po deštích, ale je to dost místně specifické.


MUDr. Jana Derková, KHS Jihomoravského kraje: Určitě, objeví-li se zelený zákal, četné vznášející se jehličky ve sloupci a vrst­vách vody, kulaté zelené útvary nebo nepravidelné zelené shluky na hladině, lze odhadnout minimálně, že se jedná v nejlepším případě o vodu se zhoršenými vlastnostmi (2. jakostní stupeň), obvykle spíše o zhoršenou jakost vody (3. jakostní stupeň).

Dana Šalamunová, MBA, KHS Středočeského kraje: Ano, lze a je nutné posoudit, zda ve vodě neplavou nečistoty, zda je průzračná, není zelená, nezapáchá.

Mgr. Roman Šťastný, KHS Ústeckého kraje: Nejčastěji se uvádí test s plastovou láhví. Láhev se zúženým hrdlem (lze použít třeba průhledné láhve od balených vod) naplníme zcela vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle. V případě, že se u hladiny vytvoří zelený kroužek tvořený zelenými organismy ve tvaru „sekaného jehličí nebo zelené krupice“ (a voda přitom zůstane čirá), jedná se s největší pravděpodobností o sinice. Jestliže voda zůstane zakalená rovnoměrně nebo se začne tvořit větší zákal u dna, půjde pravděpodobně o řasy. Úplně nejlepší ale je, zkontrolovat weby krajských hygienických stanic příslušného kraje, kde je uvedena kvalita vody ve vybraných vodních nádržích za pomoci symbolu obličeje – smajlíka.

Jaký je rozdíl v kvalitě vody mezi přehradami a klasickými venkovními koupališti?

Mgr. Petr Pumann: Pokud venkovním koupalištěm míníme dezinfikované koupaliště s recirkulací vody, tak oproti přírodním lokalitám připadá v úvahu navíc vliv vedlejších produktů dezinfekce (látek vznikajících reakcí dezinfekčního činidla s organickými látkami, které do vody koupající se vnáší), které jsou ze zdravotního hlediska problematické. Přidávání dezinfekce ale není samoúčelné, protože koupající se lidé mohou do vody vnášet patogenní mikroorganizmy a dezinfekce většinu z nich poměrně rychle usmrtí, takže tím výrazně snižuje riziko nákazy.

Dezinfekce, případně cíleně přidávané algicidy (skupina pesticidů používaná k hubení řas, pozn. red.) v umělých koupalištích minimalizují riziko růstu řas a sinic. Masový růst řas a sinic je nejčastějším problémem u přírodních lokalit.

Umělá koupaliště mají také mnohem přísnější limity pro kvalitu vody a četnost kontroly ve srovnání s přírodními lokalitami. Pod venkovní koupaliště by se také daly řadit nádrže se zpevněnými stěnami a dnem, v nichž se voda neupravuje ani nedezinfikuje (tzv. betoňáky). V nich sice nehrozí rizika z vedlejších produktů dezinfekce, ale patogenní mikroorganizmy mohou ve vodě přežívat déle než v dezinfikovaných vodách a u vod ve velkých nádržích zase dochází k rychlejšímu naředění. U tohoto typu lokalit zase nehrozí masový výskyt sinic ve formě vodního květu. Pokud v nich voda zezelená, jedná se zpravidla o řasy, které jsou ze zdravotního hlediska mnohem méně významné.

MUDr. Jana Derková: Umělá sezónní koupaliště jsou baktericidním zabezpečením a celkovou úpravou vody na jakostně zcela odlišné úrovni, zvláště po stránce mikrobiologických ukazatelů. Dobře upravená voda je zbavena veškerých choroboplodných zárodků. Daní za toto je určitá míra chemické „řízené“ kontaminace.

Koupání v přírodě však nabízí zcela jiný a neporovnatelný rozměr koupací a rekreační aktivity. Voda s přírodním způsobem čištění či pouze povrchová voda ke koupání je mikrobiologicky a biologicky mnohem více osídlena a při nechtěném požití pak více hrozí zažívací potíže.

Dana Šalamunová, MBA: V koupalištích se kvalita vody může zhoršit rychleji, protože jde typicky o menší plochy. Proto bývá voda v koupalištích teplejší, mají ale zase omezenou kapacitu.

Mgr. Roman Šťastný: Je možné očekávat, že vzhledem k objemu a hloubce bude voda v rozsáhlejších vodních plochách (v Ústeckém kraji například Nechranice) kvalitnější než v obdobných menších přírodních nádržích, kde nedochází k úpravě vody.

Všeobecně však závisí na množství dalších faktorů. „Malá“ koupaliště mohou mít možnost regulovat přítok a odtok vody, kdy může dojít k výměně celého objemu vody. Někde se kvalita vody dá ošetřit i za pomoci chemie; záleží na tom, zda se jedná o koupaliště přírodní nebo umělé a jakým způsobem tam dochází či nedochází k úpravě vody. Podstatná je také samotná nádrž – hloubka, rozloha hladiny, nadmořská výška, využívání nádrže (rekreace, chov ryb, …), vydatnost a kvalita přítoku a odtoku, obsah živin ve vodě, počasí atp.

V jakém případě je lepší si koupání v přehradě nechat ujít?

Mgr. Petr Pumann: V případě masového výskytu sinic, především ve formě silného vodního květu, po povodních apod. U monitorovaných lokalit je vhodné sledovat informace o kvalitě vody na webových stránkách.

MUDr. Jana Derková: Pokud máme k dispozici výsledky „hygienického“ monitoringu, který odhalil mikrobiální kontaminaci fekálními mikroorganizmy, dále při množství sinic se stupněm jakosti vody 3, 4 a 5, jinak také symboly žlutého, červeného a černého mračícího se smajlíka z aktuálních odběrů. Dále pak jsou-li nám z médií či místního hlášení známé informace o možné kontaminaci chemickými látkami, a pokud nemáme k dispozici výsledky „hygienického“ monitoringu, nekoupat se, varují-li nás naše smysly přímo na břehu přehrady.

Dana Šalamunová, MBA: Pokud na webových stránkách www.koupacivody.cz nalezneme informaci o tom, že je voda na daném místě ke koupání nevhodná, případně že platí zákaz koupání.


Mgr. Roman Šťastný: Pokud bude na www.koupacivody.cz uveden červený nebo černý smajlík. Červený smajlík (voda nevhodná ke koupání) znamená, že voda neodpovídá hygienickým požadavkům a pro uživatele představuje zdravotní riziko, koupání nelze doporučit zejména pro citlivé jedince (děti, těhotné ženy, osoby trpící alergií a osoby s oslabeným imunitním systémem). Černý smajlík (voda nebezpečná ke koupání) znamená, že hrozí akutní poškození zdraví, vyhlašuje se zákaz koupání. V případě oranžového (zhoršená jakost vody) se koupání nedoporučuje pouze osobám velmi vnímavým.

Jaká zdravotní rizika s sebou nese koupání v nekvalitní vodě?

Mgr. Petr Pumann: Z hlediska infekčních onemocnění se jedná především o žaludeční a střevní infekce, ale známá jsou i některá další onemocnění včetně vážnějších. V úvahu připadají i některá kožní onemocnění, která si lidé často spojí s koupáním (např. cerkáriová dermatitida, projevující se intenzivně svědícími „pupínky“).

Z hlediska sinic se u citlivých jedinců mohou projevit různé alergické kožní projevy. Ty mohou být vážnější, ale těžké akutní otravy lidí sinicovými toxiny při koupání jsou vzácné i ve světovém měřítku, protože koupání ve vodních květech příliš neláká. Ale nerad bych strašil a odrazoval čtenáře od koupání v přírodě. Nakazit se člověk může i v tramvaji nebo autobuse a také se nepřestane používat MHD. Každopádně když už se stane, že někdo po koupání v přírodě onemocnění, může nám to nahlásit do internetového dotazníku na www.szu.cz, případně kontaktovat příslušnou krajskou hygienickou stanici.

MUDr. Jana Derková: Jedná se o možné riziko především infekčního (např. střevní či žaludeční potíže, zánětlivá onemocnění uší a očí) nebo případně neinfekčního onemocnění (alergizující záněty pokožky, dýchacích cest atd.). Jinak také nezapomínejme, že nebezpečí pro koupajícího není spojeno pouze s kvalitou vody, ale v mnohem vyšší míře s úrazy, (u)tonutím nebo slunečním zářením. Zásadní je nepřeceňovat své síly, skokansky nehazardovat, aniž bychom znali hloubku vodní nádrže, nepodceňovat ani vliv alkoholu nebo jiných omamných látek, které snižují reaktivní schopnost, odhad, fyzický výkon člověka, mají dopad i na termoregulaci organizmu apod.

Dana Šalamunová, MBA: Rizika v přírodních koupalištích představují zejména sinice a potenciální fekální znečištění – mohou se objevit alergické reakce, zánět spojivek a při pozření pak střevní potíže a možný je i přenos žloutenky typu A. V přírodě se můžete setkat s tím, že dostanete kožní vyrážku na částech těla ponořených do vody – může jít o velmi svědivé onemocnění, tzv. cerkáriovou dermatitidu. Kožní problémy či zánět spojivek může způsobit velké množství toxických sinic, cerkáriovou dermatitidu způsobuje parazit (Trichobilharsia ocelata) vázaný na výskyt vodního ptactva a vodních plžů.

Mgr. Roman Šťastný: Všeobecně je možno konstatovat, že riziko se zvyšuje s délkou pobytu ve vodě a opakovaným koupáním. Samozřejmě také velmi záleží na citlivosti konkrétního člověka. V tomto ohledu se vždy za rizikovou skupinu považují děti, těhotné ženy, osoby trpící alergií a osoby s oslabeným imunitním systémem.

Nejčastěji jsou však řešeny sinice a souhrnně lze uvést, že se mohou vyskytnout různé kožní problémy, vyrážky, záněty, rýma a alergické reakce očí a spojivek. Sinice jsou původci alergenů a toxinů, mohou zapříčinit také lehké akutní otravy, projevující se střevními a žaludečními potížemi přes bolesti hlavy až po vážnější jaterní problémy. Občas se objevuje rovněž cerkáriová dermatitida – parazitární onemocnění, které se u člověka projevuje tvorbou skvrn, puchýřů a zarudnutím kůže. Je doprovázena intenzivním svěděním, jež trvá obvykle několik dní. Způsobují ho drobní parazitičtí živočichové především rodu Trichobilharzia (ptačí motolice), jejichž životní cyklus je vázán jednak na vodní plže a dále na vodní ptáky (např. divoké kachny). Z hlediska cerkáriové dermatitidy je nejdůležitější fází životního cyklu tzv. cerkáriové stadium, které se uvolní z plže do vody a snaží se najít vodního ptáka, ve kterém by dokončilo svůj vývoj. Pokud narazí cerkárie na koupajícího se člověka, pronikají do jeho kůže. Při opakovaném setkání je pokus o průnik kůží člověka provázen silnou imunitní reakcí, což je vlastně cerkáriová dermatitida.

Jaké „hygienické minimum“ by lidé měli dodržovat při a po koupání v přehradách?

Mgr. Petr Pumann: Když už se někdo rozhodne koupat ve vodním květu sinic, je dobré se vyhnout náhodnému napití vody (raději si nepotápět hlavu, čímž se omezí i expozice očí a dýchacích cest). Také lze doporučit následné osprchování. Z hlediska infekčních onemocnění je důležité pamatovat i na ostatní a nekoupat se, pokud mám (nebo jsem měl) střevní či žaludeční problémy. To pochopitelně platí i pro koupání v bazénech. A samozřejmě mít na zřeteli to, že největší rizika koupání nebývají spojena s kvalitou vody, ale přeceněním sil, nezodpovědným chováním v kombinaci s alkoholem a následným utonutím či vážným úrazem. A nelze podceňovat ani rizika spojená s pobytem na slunci.


MUDr. Jana Derková: Obecně lze uvést, že obdobná opatření jako při a po koupání v umělých koupalištích nebo nádržích s přírodním způsobem čištění vody. Vodu rozhodně nepolykat, neproplachovat si jí ústa, nenechat zbytečně natékat do nosních a ušních dutin. Dále po koupání svléci mokré plavky, je-li možnost, tak se určitě osprchovat čistou vodou, usušit se a převléci se do suchých šortek, šatů, plavek atd. Určitě nezůstávat v mokrém prádle, byť se nám může zdát, že venku je značné teplo a mokrý textil je příjemně chladivý. Jde především o prevenci zánětů močových cest, případně pokud se jedná o koupání v povrchových přírodních vodách, ve kterých jsou rozmnoženy sinice a řasy, jde navíc i o prevenci možného podráždění, alergizace kůže ulpívající „zelenou“ masou v plavkách. Dětem a dospělým, kteří jsou náchylní k zánětům zevního nebo středního ucha, se doporučuje jemně a do sucha vytřít zevní zvukovod.

Dana Šalamunová, MBA: Po koupání v přírodních koupalištích by se lidé měli důkladně osprchovat teplou vodou a určitě použít mýdlo.

Mgr. Roman Šťastný: Ideál­ní je umýt se mýdlem a osprchovat se v čisté vodě.


Přihlásit