Jak dopřát dětem radost z pohybu

Obsah říjnového vydání

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2019 Obsah říjnového vydání

Publikováno v časopise 8/2019

Zahájení povinné školní docházky vnáší do života dítěte celou řadu změn. Přibývá pravidel a požadavků a tlumí se spontánní činnosti charakteristické pro období předškolního věku. Na přirozenou potřebu pohybu zbývá čas až ve druhé polovině všedního dne. Vzhledem k několika hodinám stráveným sezením je třeba strnulost kompenzovat aktivním odpočinkem. K dosažení rovnovážného vývoje dítěte významně přispívají pohybové kroužky, včetně těch, nabízených školami.

Blahodárné účinky pravidelného pohybu na lidský organismus jsou často skloňovány podobně jako ekologické výzvy 21. století. Naše snaha o zařazení pohybových aktivit do života ale bohužel stejně jako při užívání jednorázových obalů troskotá na nedostatečně hluboko zakořeněném přesvědčení. Chybějící návyky, usměrňující chování a životní styl v dospělosti, jsou přitom výsledkem vývoje v dětství. Proto je nanejvýš důležité, aby se v průběhu mladšího školního věku (do zhruba 10 let) vytvořil u dítěte dostatečně pevný vztah k pohybu.

Na hony vzdálený ideál

Světová zdravotnická organizace doporučuje dětem starším šesti let minimálně 60 minut středně až vysoce náročné fyzické aktivity denně. Vyzdvihovány jsou především úkony aerobního charakteru, tedy déletrvající úsilí s přísunem kyslíku. Zjednodušeně řečeno jde o momenty, kdy je dítě zadýchané a má zvýšenou tepovou frekvenci. Mezi vyvolané přínosy patří podpora metabolismu, podnícení látkové výměny, zvýšení odolnosti kosterní soustavy, ustálení energetické bilance organismu, rozvoj nervosvalové koordinace, posílení a prokrvení srdečního svalu a zefektivnění dýchání.

Stanovenou normu plní v současnosti pouze třetina českých dětí, a to přesto, že se do celkového objemu započítává výdej nejen při hrách, sportech a tělesné výchově, ale i při prosté chůzi či domácích pracích. Většina dětí si tak místo zdánlivě samozřejmých výhod život pozvolna komplikuje.


Pozor na pohov

Dnešní moderní společnost má díky technologickým inovacím nejpohodlnější život v historii. Pokrok, který výrazně usnadňuje běžné úkony, zároveň snižuje množství příležitostí k přirozenému pohybu. Jednoduchá dopravní obslužnost upozaďuje chůzi, fyzické nároky potřebné pro zajištění živobytí klesají. Zohledníme-li zároveň fenomén internetu, kde je možné uspokojit prakticky všechny potřeby bez nutnosti opustit příbytek, je jasné, že nevyhnutelných vnějších pohybových požadavků ubývá.

Na seznam ohrožených druhů lze bez nadsázky zařadit typického dětského neposedu. Aktivní rozptýlení třeba na hřišti má mocného konkurenta v podobě všudypřítomného virtuálního světa. Nuda, to plodné tvůrčí podloží, mizí otočením vypínače nebo dotykem obrazovky. Místo iniciativních hybatelů dění se z dětí stávají pasivní příjemci zprostředkovaného obsahu. Takové jednosměrné vstřebávání podnětů není závislé na vlastním přičinění, takže se odehrává v uvolněných polohách a pozicích. Podobné počínání je obecně nazýváno jako sedavé a je charakterizované nízkým výdejem energie (méně než 1,5 násobek klidového režimu).

Rostoucí obliba sledování televize a mediálního obsahu či hraní počítačových her logicky znamená, že je těmto činnostem vyhrazován stále větší podíl volného času školáků i předškoláků. Neaktivní pojetí zábavy je přitom na 4. místě mezi příčinami celosvětově způsobujícími předčasné úmrtí, protože přispívá ke vzniku řady onemocnění, jako je vysoký tlak, diabetes, nadváha a obezita.

Navzdory alarmujícím statistikám tráví české děti, při započtení času v lavicích, obdobným způsobem více než polovinu dne. V takovém případě dochází k negativním dopadům ve dvou rovinách. Kromě problémů vzniklých v důsledku nedostatečné pohybové aktivity (vadné držení těla, poruchy spánku a trávení, oslabení a zkrácení svalů) je neúměrně dlouho užívána zmíněná elektronika.

Čas strávený na multimediálním zařízení (televize, počítač, herní konzole, mobil, tablet), tzv. „screen time“, by neměl za den přesáhnout 120 minut. Tento poměrně velkorysý limit ovšem nedodržuje hned 79 % dětí. Koncept zdravého a pohybem naplněného dalšího života tedy rozhodně nemá stabilní a pevné základy.

Co se v mládí naučíš...

Lidové rčení o mladých ležácích a starých žebrácích vystihuje podstatu problému i v případě pohybových aktivit. Pokud v obvyklém denním programu dítěte dominují pasivní činnosti a převažuje sedavé chování, bude snáze inklinovat k sedavému zaměstnání, kde se započatých obtíží samovolně nezbaví. Rovněž osvojení kladného vztahu k pohybu a tělesné kultuře můžeme připodobnit ke starému psovi a novým kouskům.

Hodnotová orientace a postoje se utváří v rodině a později ve škole. Oba subjekty působí na vývoj dítěte jak přímo, tak nepřímo. Přejímání vzor(c)ů a učení nápodobou tak pasuje představitele obou institucí do klíčových rolí. Na zdejší vychovávající rodiče i učitele v tomto ohledu vrhá značný stín konstatování Eurobarometru z roku 2017, že se 40 % dospělé české populace vůbec nevěnuje pohybovým aktivitám nebo sportu.

Nelichotivá výhra

Česká republika si v rámci Evropské unie připsala ještě jedno nelichotivé prvenství. Srovnání za pomoci indexu tělesné hmotnosti (BMI, body mass index) přisoudilo tuzemsku přívlastek nejtlustšího státu starého kontinentu. Tyto statistické závěry nelze přehlížet. Pásmo ideální váhy je v intervalu 18–25, hodnoty mezi 25 a 30 indikují nadváhu, při výsledku vyšším než 30 hovoříme o obezitě. S abnormálním nebo nadbytečným hromaděním tuku se podle hodnot BMI potýká 67 % Čechů, přičemž každý čtvrtý dospělý je obézní. Nízká fyzická aktivita je spolu s dalšími složkami životosprávy příčinou přibývání na váze. Je tedy jasné, že bychom v zájmu našich dětí měli věnovat pozornost možnostem pohybového vyžití tak, aby si neodnášely do života nežádoucí návyky.

Škola (pohybovou) hrou

Jan Amos Komenský již v 17. století upozorňoval na potřebu jednat v souladu s lidskou povahou. Proto se snažil ozvláštnit předkládanou látku natolik, aby jeho žáci mohli vstřebávat poznatky živě a s chutí, nikoliv mechanicky a strojově. Stejné principy vztahoval i na péči o tělesný pohyb coby nezbytnou součást rozvoje zdraví dítěte. Není bez zajímavosti, že podporoval pohyb pod dozorem a vedením pedagoga, který měl vytvářet vhodné prostředí.

Jím definované prvky hry tvoří univerzální základ, který dalece překračuje danou historickou epochu. Svobodná možnost účastnit se hry spolu s ostatními v rámci snadno pochopitelných pravidel je těžko odolatelným podnětem. Konec konců i slovo sport je odvozeno od latinského disportare tedy bavit se, rozptylovat se.

Zábava neboli kladný emocionální prožitek, vyvolává zájem o danou činnost. Poutavý program vtahuje dítě do dění, což zvyšuje pravděpodobnost, že v aktivitě bude pokračovat. Potenciál hravé dětské povahy a přirozené potřeby pohybu využívají všechny pohybové hry. Neformální činnost podněcuje zvědavost, dovoluje zkoušet nové věci, objevovat a rozvíjet sebe sama. Související zvýšený energetický výdej je sice neodmyslitelný, ale také neuvědomovaný efekt dobrovolného zapojení a radosti ze hry.

O tom není spor(t)u

V návaznosti na výše uvedené bychom měli rozlišovat aktivity pohybové a aktivity sportovní. Sport, jehož podstata spočívá v podání nejlepšího výkonu či vítězství nad soupeřem, je sice pomocí pohybových aktivit realizován, ale svým záměrem se liší. Pohyb klade důraz na průběh a prožitek, zatímco sport se soustředí na výsledek a výkon. Také proto se hovoří rozdílně o pohybové průpravě a o sportovní přípravě. Klíčem prohlubujícím vztah k fyzické činnosti je pohybová gramotnost a s radostí prožívané zvládání pohybových úkolů. Mějme na paměti, že případné sportovní úspěchy jsou pouhou podskupinou příjemně prožívaných tělesných aktivit.

Není to věda

Každý zná drobné honičky. Chytající se snaží dostihnout libovolného spoluhráče a dotykem předat úlohu honiče. Snadno pochopitelná pravidla a nekomplikované zapojení dalších hráčů zaručují hladký průběh, volnost v rozhodování přináší napětí z nepředvídatelného vývoje. Motivem hráčů není běh samotný, nýbrž snaha o únik/dostihnutí. Často si díky plné koncentraci a pohroužení do herní činnosti školák ani nevšimne, že je zadýchaný.

Se snahou dospělých o podnícení zájmu souvisí úkol poskytovat potřebné impulzy. V době klesající akceschopnosti nemůžeme předpokládat, že se dají děti do pohybu samy od sebe. Spouštěče výše popsaných jevů musíme do dětského kolektivu aktivně vnášet, byť pouze v podobě symbolického předání první baby se slovy „máš ji“.

Zásada vtažení do děje platí dnes dvojnásob, protože pokud nedokážeme zaměřit pozornost dětí žádoucím směrem, mají na dosah ruky prostředky, které jejich vnímání spolehlivě zahltí.


Mají si kde hrát

Oblíbeným tématem nostalgických vzpomínek je porovnávání situace včera a dnes. Pravda je, že už se dnešní omladina běžně neprohání v korunách stromů a skákání panáka je rovněž na ústupu. Jedna věc je ale tuto skutečnost pouze konstatovat, a druhá, konstruktivnější, je hledat způsoby, jak to změnit. Chybějící nadšení dětí může být dáno nejen nízkou atraktivitou činnosti, ale také její úplnou neznalostí.

Pomoci v tom mohou základní školy, které principiálně nezajišťují pouze vzdělání dětí, ale jejich působení volně pokračuje i v odpoledních, nepovinných blocích. Než se žáci rozejdou do svých domovů, otevírá se příležitost pro představení poutavého fyzického programu. Školní pohybové kroužky tak představují dostupný a nekomplikovaný formát pro každého školáka, protože obvykle přijímají zájemce bez ohledu na pohlaví, věk nebo momentální výkonnost.

Pojďte pane, budeme si hrát

Česká školní inspekce v minulém roce uvedla, že 80 % základních škol nabízí pohybové kurzy. Nejčastějším označením volitelných aktivit jsou sportovní kroužky nebo pohybové hry. Důležité je, že je vedou učitelé, případně externí lektoři, protože chtějí. Neexistuje povinnost, která by existenci podobných programů vynucovala.

V praxi to znamená, že v pravidelnou dobu přichází za dětmi vnitřně dobře motivovaný dospělý, aby je provázel připraveným obsahem. Je nasnadě předpokládat, že ona zodpovědná osoba má k vykonávané činnosti kladný vztah, tudíž má velkou šanci svoje nadšení na děti přenášet a pomáhat jim upevňovat vztah k pohybu.

Nezpochybnitelnou výhodou školního kroužku je jeho snadná proveditelnost. Oficiální přihlášení spolu s uhrazením kurzovného je vlastně jedinou podmínkou účasti. Žádná jiná kritéria pro zapojení dítěte neexistují, protože kroužek nemá ze své podstaty jiný smysl než hru pro hru samotnou.

Jeho nenáročnost spočívá v tom, že na děti neklade nepřiměřené požadavky, spíše nabízí prostředí osobní realizace a radostného prožívání. Hodinová dotace nejčastěji jednou, maximálně dvakrát týdně, snižuje riziko kolize s dalšími zálibami. Vedení školy plánuje přednostně nekomerční odpolední pronájmy tělocvičen, aktivity se tak odehrávají v přijatelných časech jak pro děti, tak pro rodiče. Co se týče ceny, nezisková povaha programů a podpora ze strany ředitelů škol nečiní z poplatků nepřekonatelnou překážku.

Co je v domě, je pro mě

Organizace aktivit je díky umístění ve školním areálu snadno proveditelná. Na rozdíl od odpoledních aktivit zajišťovaných dalšími subjekty, v případě školní pohybové činnosti odpadá starost s přesunem z a na aktivitu. Standardně jsou děti vyzvednuty vedoucím v odpolední družině, společně se přesouvají do důvěrně známého prostředí školní tělocvičny či hřiště a po skončení lekce se do družiny zpátky vracejí. Potřebné sportovní oblečení a obuv se shoduje s cvičebním úborem užívaným v hodinách tělocviku. Účastníci lekcí běžně využívají školní erární nářadí a náčiní, do vybavení tak není třeba dále investovat. Po rodičích přicházejících pro potomky do družiny není v tomto ohledu vyžadována součinnost. Mohou nadále postupovat podle běžného denního harmonogramu s tím rozdílem, že ve dnech pohybových kroužků mají záruku realizované fyzické aktivity.

Pestrost a všestrannost

Nekonkrétní vymezení kroužku umožňuje pestrou obsahovou náplň. V rámci jednotlivých hodin se na programu vyskytují prvky pokrývající široké pohybové spektrum. Všeobecná průprava není zaměřena pouze jedním směrem a snižuje tak riziko nadměrné jednostranné zátěže a předčasné specializace, brzdící zdravý rozvoj fyzických i psychických stránek dítěte.

Věk 8–10 let je považován za nejsnadnější období motorického učení, děti si rychle osvojují nové pohybové vzorce. Herní pojetí zbavuje účastníky obav o výsledek, radostné prožitky vedou k nezáměrnému prohlubování dosažené úrovně. Například opičí dráha vyzývá k dobrodružné cestě plné překážek, zároveň mimovolně pracuje se složkami gymnastiky a atletiky. Šíře zvládnutých pohybových činností představuje v dlouhodobém výhledu celoživotní základ fyzických možností organismu.

Cesta do hlubin študákovy duše

Bavíme-li se o dětských pohybových aktivitách, je třeba nahlížet problematiku dětskýma očima. Mnohé z nás možná překvapí, že děti mají tři hlavní důvody, proč jeví o řízenou činnost zájem. Názornou ukázkou přenášení dospělého smýšlení do dětského světa je rozdíl mezi pojmy „hrát si“ a „hrát“. První termín je samoúčelný, kdežto druhý pracuje s vítězstvím a porážkou jako nedílnou součástí procesu. Kluci a holky neřeší, jak to dopadlo, ale jestli se jim to líbilo. Základními motivy účasti jsou zábava, přátelské vztahy a bezpečné prostředí, kde se cítí dobře.

Dětská herní skupina je vedle rodiny klíčovým prostředkem socializace. Kolektiv učí své členy spolupráci a empatii, zvládnuté výzvy posilují sebedůvěru. Nechme děti si hrát a ony pak porostou i v dalších sférách.

Vědecké studie dokazují, že jedinci s rozvinutou jemnou motorikou dosahují ve srovnání s vrstevníky lepších výsledků ve čtení a v matematice. Aktivity s míčem mají pozitivní vliv na poznávací procesy a schopnost řešit problémy. Nezávazná hra umožňuje účastníkům chybovat a rozhodovat se beze strachu z důsledků vlastního jednání. V abstraktním světě se tak děti připravují na ten opravdový.

Nemusí pršet, stačí, když kape

Profesor Kolář ve své knize Labyrint pohybu používá metaforu s kapající vodou, která dokáže vyhloubit díru v betonu. Samotné pohybové kroužky samozřejmě nespustí přívalové deště živé vody, můžeme je ale řadit mezi průvodní znaky bouřky, ve které se blýská na lepší časy. Dostupný zdroj pohybové inspirace nežádá mnoho. Chcete-li dítěti dopřát příjemnou prvotní pohybovou zkušenost, starejte se, aby se jeho prožitky ničím netlumily. Ujistěte se, že má láhev na pití s širokým uzávěrem, umožňujícím snadné doplnění tekutin. Nešetřete na obutí, gumovým cvičkám dávno odzvonilo. Hledejte prodyšnou textilní obuv s kulatou špičkou, se zavazováním na tkaničky a dostatečně odpruženou podrážkou. Přibalte do tašky svačinku. Nakrájené ovoce, mix ořechů nebo jogurtový nápoj vhodně doplní celkový zdravotní přínos.

Přihlášením na kroužek nic nezkazíte. Uvědomte si, že v září nebudete dětem sestavovat rozvrh aktivit jen na další školní rok, ale zvolené činnosti spolurozhodnou o kvalitě celého jejich dalšího života.


Přihlásit