Turistické značení

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 6/2019

Klub českých turistů (KČT) vloni oslavil sto třicáté výročí od založení. Ambice jeho zakladatelů dodnes reprezentuje třeba kopie Eiffelovy věže na Petříně. Především ale dalším generacím zanechali propracovaný systém turistického značení. Ten začal KČT rozvíjet hned v roce 1889, rok po svém založení.

Trasy v číslech

Pěší turistické trasy            42 885 km

Silniční cyklotrasy               33 817 km

Cyklotrasy v terénu             3757 km

Lyžařské trasy                    3067 km

Hipostezky                          2826 km

Vozíčkářské trasy               14 tras

Během prvního roku značení, které začalo na jaře 1889, průkopníci české turistiky vyznačili 55,5 km tras. Po nejstarší turistické trase ze Štěchovic u Prahy na Svatojánské proudy, která byla vyznačena 11. května 1889, už se bohužel neprojdete. Její část mezi lety 1937 až 1945 zaplavily vody Štěchovické přehrady patřící do Vltavské kaskády. Z první trasy vyznačené KČT tak zůstalo jen několik kilometrů.

Nejdéle dochovanou trasou tak je ta mezi Karlštejnem, Sv. Janem pod Skalou a Berounem, kterou klub dokončil 13. července 1889. Dnes je součástí trasy s výstižným číslem 0001, která je se svými 157 kilometry jednou z nejdelších v republice. Celých 130 let jí také zůstala červená barva značky, která byla ještě přes dvacet let od vzniku KČT jedinou barvou turistického značení. Poté přibyla modrá, kolem roku 1930 síť cest protkaly ještě zelená a žlutá.

Unikátní systém

Unikátní jsou české turistické trasy oproti těm zahraničním zejména pravidelnou údržbou i jednotností systému. KČT za dobu své existence neměl v Česku ani Československu konkurenci, a tak mohlo značení všude vznikat podle stejných pravidel. Na jejich užití v zahraničí je i kvůli výjimečnosti systému nutné nejprve získat licenci.

Soupis používaných barev u pěších tras je již od 30. let 20. století kompletní. Barvy do jisté míry naznačují druhy cest – červeně dálkové cesty, modře regionální a zeleně a žlutě kratší spojky. Aby ale nemusely s novými trasami a kříženími přibývat i další barvy, významy barev musí ustupovat nárokům na přehlednost. Stejně barevné trasy by se především neměly křížit. Zvažuje se ale i historie trasy, která je danou barvou označena.

České značky v zahraničí

Čeští turisté mimo jiné šíří zdejší kvalitní značení i do zahraničí. Podle českého vzoru začali jako první vytvářet cesty Chorvaté. Po roce 1989 turistickými trasami posílil KČT infrastrukturu českých oblastí v rumunském Banátu. České stopy dovedly tuzemské značení také do Zakarpatské Ukrajiny nebo v roce 2015 až do Brazílie, kde se rozvinulo kolem městečka Batayporã založeného Janem Antonínem Baťou. Oblíbenou destinací pro pěší túry Čechů se v posledních letech stala také Gruzie a Albánie. Není tak náhodou, že i zde se Češi podílejí na rozvíjení tras. Značení v gruzínské Tušetii v uplynulých letech vytvářela dvacítka dobrovolníků z České rozvojové agentury.

Na výlet nejen pěšky

Cesty značené KČT nejsou jen ty typické s dvěma bílými upozorňovacími pruhy a jedním barevným sdělujícím trasu. Trasy pro cyklisty se označují žlutě, dělí se navíc na terénní a silniční. Terénní jsou velmi podobné pěším značkám, pouze okrajové pruhy jsou vybarveny žlutě. Stejné značení mají cyklostezky na území národních parků. Silniční tratě jsou podle zákona o provozu na pozemních komunikacích značeny žlutou tabulkou o rozměrech 200×300 mm s vyobrazením kola, číslem komunikace a případně i směrovou šipkou.

Trasy pro běžkaře jsou primárně oranžové s barvou trasy uprostřed. Také u nich se ale značení proměňuje, a to v případech, když jsou součástí celoročních pěších tras nebo když jsou strojově udržované. V takovém případě stopa svislé značení jako vodítko nahrazuje, značky na nich ale samozřejmě najdete na rozcestích. Pěší trasy pro lyžaře jsou zase označené piktogramem lyžaře v oranžovém kosočtverci na rozcestnících.

Jezdecké trasy, které se začaly samostatně značit v roce 2000, stejně jako ty pro pěší využívají jako výstražnou barvu bílou, trasu označuje místo pruhu barevný kruh.

Trasy vhodné pro osoby na invalidním vozíků se barevně liší podle náročnosti. Modrý, červený a černý symbol vozíčkáře stupňují obtížnost zdolání cesty. Jejich síť se rozvíjí od roku 2009, v současnosti je jich v Česku vyznačených čtrnáct.

Speciální symbol se někdy užívá také pro naučné stezky, které jsou opatřeny upozorňovací bílou barvou, a barevný pruh je na nich veden diagonálně. Zvláštní piktogramy vás dovedou také k hradu, vrcholku, studánce či dalšímu významnému místu. KČT nevytváří pouze značení na stromech, ale i síť ukazatelů.

Těžká práce jako hobby

Unikátní systém turistického značení vyžaduje spoustu práce i profesionální přístup. Oboje přitom zajišťují dobrovolníci KČT bez nároku na mzdu. Ačkoli nejsou značkaři za práci placeni, stojí obnova tras každoročně asi 14,5 milionu korun, které KČT získává od Ministerstva pro místní rozvoj a od krajů.

Údržbu značení si rozhodně nelze představit jako výlet s pár plechovkami barev. Vybaveni nosičem barev, štětkami, hliníkovými a samolepicími značkami, ale také pilkou a dalším speciálním vybavením denně přeznačkují maximálně kolem šesti kilometrů.

Rozbujelá zeleň i měnící se krajina

Kromě obnovení barev je nutné prosekat rozbujelé keře a větve stínící značkám. Někdy je také potřeba najít pro značky nové vhodné objekty, pokud byly původně označené stromy vykáceny. Značné problémy v současnosti způsobuje kůrovcová kalamita, kvůli které se těží se zvýšenou intenzitou. Jen někdy se přitom KČT dozví o těžbě ještě před jejím uskutečněním. Se správci lesa se v případě včasného upozornění mohou dohodnout například na uříznutí stromů až nad turistickou značkou.


Trasy se udržují alespoň jednou za tři roky, někdy přitom musí být celé úseky přesunuty. Důvodem může být změna vlastnictví pozemků i okolní krajiny. Příčinou přesunu tak může být i rostoucí průmyslová zástavba, která trasy nedělá příliš atraktivními. Na dobrovolnících je pak i osazování nových rozcestníků a betonování jejich podstavců. Autem se přitom rozhodně nelze dostat na všechna potřebná místa, a tak nezbytné vybavení značkaři tahají s sebou pěšky.

Se značkováním můžete pomoci

I přesto si náročná práce značkaře své nadšence nachází. Přihlásit se může každý. Jestli se značkování stane vaším koníčkem i posláním, si ověříte na dvoudenním zaškolení v terénu. Další rok pak budete trasy značit se zkušenějším kolegou, než se na ně vydáte sami.

Trasy je kvůli zničení či odstranění značení občas potřeba obnovit i dříve než po třech letech. Pomoci přitom mohou sami turisté, když problémy nahlásí KČT na e-mail kct@kct.cz nebo přes webový formulář na turistickeznaceni.cz.


Přihlásit