Do našeho testu jsme zařadili výrobky, které se od sebe sice na první pohled typově liší, jejich stěžejní funkce je ale stejná – za pomoci elektrické energie, manuální síly nebo baterií by měly dokázat připravit mléčnou pěnu. Ty nejlevnější na baterky pořídíte za několik desítek korun, zatímco u elektrických šlehačů se cena běžně pohybuje v řádu tisíců. Na podobně propastné rozdíly jsme narazili i v rámci jejich hmotnosti nebo rozměrů. Jak je to ale s jejich výkonem?
V laboratoři jsme zjišťovali, jak kvalitní pěnu dokáží připravit z kravského i rostlinného mléka (pozn. redakce: v případě rostlinného mléka se samozřejmě nejedná o mléko jako takové, ale o mléku podobný rostlinný nápoj). Do celkového hodnocení se největší měrou promítlo to, jak dobře si jednotlivé výrobky poradily se všemi možnými variacemi ohřívání a pěnění. Na konečné pořadí měla ale vliv i snadnost jejich obsluhy, odolnost vůči poškození a poškrábání, výše spotřeby nebo míra hlučnosti.
Nejhorší známky padaly plošně při zkoušce šlehání studeného mléka. Obecně se nejvíce lišil čas, který jednotlivé modely k přípravě pěny potřebují, konečný objem pěny i její stálost. Některé modely pak namísto pěny vytvořily pouze neuspokojivou tekutinu plnou velkých bublin. V průběhu testování jsme bohužel narazili i na výrobky, při jejichž používání vám hrozí popálení o rozžhavený povrch, případně vás nepotěší svou vysokou spotřebou či hlučností.
Výsledky mezi jednotlivými typy jsou plně srovnatelné, hodnotící kritéria byla stejná, jen je potřeba počítat s drobnými rozdíly v nabízených funkcích. Stručně řečeno: některé modely mléko pouze našlehají, jiné ho dokáží i ohřát.