Babiččin recept průmyslové výroby? Tvrzení na obalech klamou

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2024 Obsah říjnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 10.4.2019   

Mnohé potraviny lákají zákazníky nápisy „babiččin“, „domácí“, „podle tradičního receptu“, ale i obrázky, která tyto dojmy vyvolávají. Jejich použití není legislativně definováno, pravdivost není zaručena a spotřebitel je často klamán.

V Belgii byla v roce 2017 zavedena tři hlavní kritéria pro použití tvrzení o „řemeslném“, rozuměj nikoli průmyslově vyrobeném produktu. Výrobce pro něj musí volit kvalitní suroviny, příslušný způsob zpracování a závod musí velikostí rovněž odpovídat zadaným kritériím. Belgická spotřebitelská organizace Test-Achats se nyní rozhodla z obalů různých potravin zjistit, nakolik jsou tato pravidla dodržována. Výsledky průzkumu ukázaly, že nepoctivých označení ubylo, ale z regálů ani z internetu zdaleka nezmizela. Mnohá balení mohou zákazníky uvést v omyl. Organizace oslovila příslušné výrobce a prodejce, většina z nich již pracuje na nápravě.

I u nás můžete běžně koupit „tradiční“ výrobky „podle původní receptury“, které jsou „jako od babičky“, přitom jsou vyrobeny z průmyslových surovin a v největší továrně v zemi. Umožňuje to slovíčkaření. Označování potravin je předmětem zvláštních legislativních nařízení, která obsahují pouze určitý počet přísně definovaných označení. Použije-li výrobce nebo obchodník jiné, zákonná kritéria se na něj nevztahují. Stejné je to s obrázky nebo logy, vyvolávajícími představu kvality, tradice nebo know-how dřívějších dob. Situaci komplikuje skutečnost, že u dovozových potravin zákazník nepozná, která označení jsou certifikovaná a která nejsou. 71 % respondentů belgického výzkumu se domnívá, že slova i obrázky či loga na obalech mohou klamat, jedná-li se o výrobu z průmyslových ingrediencí. 32 % dotázaných si dokonce myslí, že když soukromý malovýrobce nabízí svou produkci ve velkoobchodní sítí, neměl by používat znak řemeslné výroby, povolený belgickou legislativou.

Je tedy dobré znát hlavní ochranné známky na trhu nebo známky, které jednoznačně určují kvalitu či původ výrobku. U nás sejedná o české značky Klasa, Česká kvalita, Bio, Regionální potravina a o evropské Bio v EU, Ekoznačení (Ecolabeling), Chráněné zeměpisné označení (CHZO, anglicky PGI – Protected Geographical Indication, francouzsky IGP – Indication Géographique Protégée), Chráněné označení původu (CHOP, anglicky PDO – Protected Designation of Origin, francouzsky AOP – Appélation d´Origine Protégée) nebo Zaručeně tradiční specialita (ZTS, anglicky TSG – Traditional Speciality Guaranteed, francouzsky STG – Spécialité Traditionnelle Garantie).

65 % respondentů výzkumu se domnívá, že by úřady měly rozšířit seznam známek a označení, které lze na potravinách používat pouze za splnění určitých podmínek. Kolegové z Test-Achats považují za důležité zavést pravidla pro užívání obrázků, fotek i označení evokující domácí nebo ruční výrobu (například kuchař, babička, maminka apod.), ale i slov typu „jako od babičky“, „tradiční“, „domácí“. I podnik s rodinnou tradicí by měl být v tomto smyslu definován a odlišen od velké průmyslové výroby. Vše by se řádně kontrolovalo a za porušení určených pravidel by se udělovaly příslušné sankce. Všechny pravidla by měla platit jak pro místní zboží, tak pro zboží z dovozu.

Přihlásit