Černé vyhlídky tuzemských důchodců

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Publikováno v časopise 7/2009

Jak jsou na tom čeští důchodci? Nikterak dobře a budoucí generace na tom budou ještě hůř. Na čem spočívá takové tvrzení? Stačí se podívat na princip, na jakém je založen český důchodový systém.

Je veřejným tajemstvím, že funguje podobně jako průtokový ohřívač. Pracovně aktivní část populace přispívá ze svých příjmů do společného „boileru“ a ten pak prostředky rozpouští na výplatu důchodů.
Takový systém funguje dobře jen za určitých podmínek. Celkem logicky lze dovodit, že dokud přibývá pracujících rychleji než důchodců, generuje celá soustava přebytky a všechno je v pořádku. Jakmile se ale poměr růstu pracujících a penzionovaných otočí, začnou státu ubývat rezervy v „kotli“ nashromážděné.
V Česku je díky stárnutí populace bohužel stále pravděpodobnější, že během několika (málo) desítek let vyteče ze státního fondu poslední kapička. Bránit se tomu lze několika, vesměs nepopulárními, způsoby. Buď se může prodlužovat věk odchodu do důchodu, nebo se bude zvyšovat „důchodová daň“ pracujícím.
Ani jedno řešení ale nelze protahovat donekonečna. První varianta by pro velkou část populace znamenala, že se důchodu vůbec nedožijí. Ta druhá by zas mohla donutit občany přesídlit do méně daňově zatížených zemí – přinejmenším by to udělali papírově, formálně.
Nejvýhodnějším a prakticky jediným realizovatelným způsobem úniku z důchodové pasti je tak důchodová reforma – změny, které by systém na stárnutí populace připravily. Do té se ale žádná vláda nepustila ani dvacet let po sametové revoluci.
Současná krize (tedy spíš související výpadek výběru daní) navíc výrazně zatíží státní rozpočet na dlouhé roky dopředu a transformace penzijního zabezpečení se proto nejspíš odloží. Jenom pro představu – politici na podobné kroky budou potřebovat až několik bilionů korun, tedy několika-násobek ročního státního rozpočtu České republiky.
V souvislosti s transformací se hovoří o tzv. dvou nebo tří pilířovém systému. Ten, jak název napovídá, nebude stát na jediném zdroji. Státní fond nejspíš zůstane. K tomu ale přibude komerční důchodové pojištění realizované skrze penzijní fondy. A třetím pilířem pak mohou být soukromé investice (úspory) občanů úplně mimo penzijní systém.
Ačkoliv skutečná reforma ještě nezačala, předchozí vlády ji už „nakously“. Privátní penzijní fondy tu fungují a stát se jim přeci jen snaží pomoci se sháněním klientů.
Ke každé do fondů vložené koruně totiž přidá něco ze státní kasy. Lidi jsou tak mnohem víc motivováni k „samozabezpečení“.
Zkrátka – státem uměle navyšované zhodnocení funguje mnohem lépe než varovné prognózy analytiků. Soudně uvažujícím spotřebitelům by ale mělo být jasné, že tím hlavním motivem zůstává obava z toho, že až jejich aktivní dny skončí, museli by se dost možná spoléhat jen na „výživné“ od svého potomstva.
A otázkou je, zda by si to jejich děti mohly vůbec dovolit, pokud by ze svého platu odváděly vysoké daně na obživu ostatních důchodců. Vždyť už teď na dva pracující lidi připadá jeden v důchodovém věku, i když byl před sto lety tento poměr padesátkrát příznivější...


Přihlásit