Uzavření manželství

Obsah únorového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 2/2019 Obsah únorového dTestu

Vydáno: 31.1.2019    Publikováno v časopise 2/2019

Podle občanského zákoníku je manželství trvalým svazkem muže a ženy a jeho hlavním účelem je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Jak ho po právu uzavřít a jaké jsou tu mantinely?

Způsobilost sňatek uzavřít

Do manželství smí vstupovat pouze osoby, které mají plnou svéprávnost, tedy dosáhly 18 let věku, nebo jim byla soudně přiznána ještě před dosažením zletilosti a následně jim nebyla omezena. Soud může nezletilému staršímu 16 let povolit uzavření manželství ve výjimečných případech, jsou-li pro to důležité důvody – nejčastěji jím bude těhotenství.

Snoubenci také logicky nesmí setrvávat v předchozím manželství či registrovaném partnerství. Manželství nesmí být uzavíráno mezi předky a potomky ani sourozenci, i kdyby třeba jejich příbuzenství vzniklo osvojením. Ani poručníci, pěstouni či jiné osoby si nemohou vzít dítě, které jim bylo svěřeno do péče.

Před Bohem, či před státem

Jedním z prvních rozhodnutí snoubenců bude volba mezi sňatkem občanským a církevním. Obě formy sňatku jsou rovnocenné a mají stejné právní následky, liší se pouze procesně. Sňatek civilní, který si v České republice volí většina párů, probíhá před orgánem veřejné moci, typicky starostou, místostarostou či členem zastupitelstva obce.

S církevním sňatkem se často pojí dlouhodobější příprava a konzultace snoubenců s církevním představitelem. Uzavřete ho před orgánem jedné z registrovaných církví nebo náboženských společností, které jsou k tomu oprávněny. Předtím si však musíte vyřídit osvědčení o sňatečné způsobilosti od matričního úřadu, kterému do tří dnů od svatby váš církevní oddávající zašle protokol o uzavření manželství. Pokud byste si přáli obě formy kombinovat, lze uzavřít prvně sňatek civilní a následně ho stvrdit církevním obřadem; naopak to však nelze.

Genius loci

V kostele, na louce, na zámku či v zoologické zahradě? Některé páry mají představy o místě, kde si řeknou ano, skutečně netradiční. V amerických filmech se zdá být vše možné, ovšem v České republice se vám ty nejdivočejší představy nemusí vyplnit. Důvodem je právě to, že oddat vás může pouze úředník či představitel církve. V případě občanského sňatku určuje místo orgán veřejné moci s tím, že přihlédne k přání snoubenců. Je tedy namístě si možné oddávající předem „proklepnout“ a oslovit toho, kdo by vašemu specifickému přání nejpravděpodobněji vyhověl. Dobré je při volbě oddávajícího zohlednit i to, co byste si přáli, aby při obřadu (ne)zaznělo. Oddací místo u církevního sňatku bývá určeno vnitřními předpisy církve – zpravidla půjde o kostely konkrétní diecéze.

Papírování a poplatky

Po výběru termínu a místa kontaktujte příslušný matriční úřad nebo církev, kde s vámi náležitosti prokonzultují a potvrdí. Před uzavřením manželství musíte vyplnit dotazník k uzavření manželství a předložit jej mat­ričnímu úřadu spolu s občanskými průkazy a rodnými listy jak vašimi, tak případně vašich společných dětí. Dotazník obdržíte na každém matričním úřadu a dostane se vám tam i pomoci s jeho vyplňováním. V případě, že už za sebou máte manželství či registrované partnerství, připojíte i pravomocný rozsudek soudu o rozvodu, popřípadě pravomocné rozhodnutí o zrušení partnerství nebo úmrtní list zemřelého manžela či partnera.

K dotazníku je možno přiložit i žádost o povolení uzavřít manželství před jiným matričním úřadem nebo na jiném vhodném místě. Pokud vám úřad vyhoví, zaplatíte za obřad mimo úřední hodiny nebo mimo úředně určenou místnost 1000 korun.

Za vysvědčení o právní způsobilosti k uzavření manželství zaplatí každý snoubenec 500 korun, samotné uzavření manželství pro snoubence, kteří mají oba trvalý pobyt na území České republiky, zpoplatněno není. Pokud trvalý pobyt v ČR nemá ani jeden z vás, zaplatíte za oddání 3000 korun, pokud ho má jeden ze snoubenců, bude poplatek činit 2000 korun.

Svatebčané

Spíše než administrativní poplatky asi budete řešit ty ostatní – za pronájem, výzdobu, kapelu a hostinu. Je na každém, zda chce svůj šťastný den pompézně slavit se stovkami hostů, nebo se naopak spokojí s nejužším okruhem rodiny a přátel, je to však faktor, který se na výsledné ceně podepíše nejvýrazněji. Ať tak či onak, minimálně dva svatebčany pozvat musíte – každý snoubenec svého svědka. U nich je důležité jen to, aby byli oba plnoletí a zvládli se podepsat do svatebního protokolu.

Obřad

V den D už stačí málo – dostavit se na místo, mít u sebe občanský průkaz, říct si ano a podepsat se i se svědky do protokolu. Dále snoubenci prohlašují, jaké budou v manželství nést příjmení – zda budou sdílet příjmení jednoho z nich, či si ponechá každý své, nebo jeden z manželů bude uvádět za novým své příjmení dosavadní. Stejně tak určí, jaké příjmení budou nést jejich společné děti.

Pokud si snoubenci ponechávají každý své příjmení, mohou je změnit na společné i pozdějším prohlášením. Obecně však platí, že změna příjmení v manželství je možná pouze se souhlasem druhého manžela.

Příjemnou informací pro vás určitě bude, že máte na vlastní svatbu od svého zaměstnavatele nárok na dva dny volna, z čehož za jeden den dostanete i náhradu mzdy. Jednodenní proplacené volno se poskytuje i rodičům na svatbu dítěte; dítě na svatbu rodiče dostane také jednodenní volno, ovšem bez náhrady mzdy.

Po svatbě

Po vyplnění svatebního protokolu, kam se podepisují novomanželé, svědci a oddávající, případně tlumočník a u občanského sňatku i matrikář, je novomanželům vystaven oddací list. V něm se uvede datum a místo uzavření manželství, osobní údaje manželů a domluvená příjmení.

Pokud měníte jméno a/nebo trvalé bydliště, bude vám z občanského průkazu odstřižen roh a tím bude znehodnocen. Od obdržení oddacího listu máte 15 dní na to, abyste si zažádali o nový s odpovídajícími údaji. Měli byste si zažádat i o nový řidičský průkaz a cestovní pas, ten vám se starým jménem bude platit pouze tři měsíce po svatbě. Až dostanete nový občanský průkaz, zajděte s ním mimo jiné i do své banky či do zdravotní pojišťovny. Určitě nic nezkazíte tím, že s novinkou zavoláte i svému lékaři, telefonnímu operátorovi či šéfovi.

A co dál – rovná práva a rovné povinnosti

Dávno minuly časy, v nichž byl muž jednoznačnou hlavou rodiny. Naše právo totiž už krátce po skončení druhé světové války uznalo zásadu rovnosti mezi manžely, což znamená, že oba manželé mají rovná práva a rovné povinnosti a ani pro jednoho z nich neplatí žádná právní privilegia. Obecné povinnosti manželů, které lze intuitivně předpokládat, stanoví rovněž zákon. Jedná se o vzájemnou povinnost úcty, povinnost žít spolu, být si vzájemně věrni, vzájemně se respektovat a podporovat, pečovat o rodinné společenství a o děti.

Jelikož v průběhu života dochází běžně ke změně zaměstnání či k dalším změnám, má každý z manželů právo na to, aby ten druhý na něj při svých volbách bral ohled, stejně jako musí brát ohled na zájem rodiny a nezletilých dětí. Celkově mají mít všichni členové rodiny zásadně srovnatelnou životní úroveň, k čemuž oba manželé musí přispívat podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností. Nejedná se však pouze o poskytování peněz, protože občanský zákoník staví osobní péči o rodinu a její členy majetkovým plněním na roveň. Za účelem zajištění srovnatelné životní úrovně mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost.

Rodinné záležitosti

Z rovného postavení manželů vyplývá, že by se v podstatných záležitostech rodiny měli dohodnout. Zejména se jedná o to, kde a jak bude rodina žít. Pokud se nemohou muž a žena na nějaké podstatné záležitosti shodnout, může soud svým rozhodnutím nahradit souhlas jednoho z nich. Takový postup je však možný pouze v případě, kdy jeden z manželů odmítá dát svůj souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem rodiny nebo když není schopný svou vůli projevit. Jedná se tak o velmi výjimečné situace. V běžných záležitostech platí, že se manželé mohou vzájemně zastupovat. V takovém případě potom právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně. Běžnými záležitostmi se rozumí například pravidelné nákupy potravin či běžného spotřebního zboží nebo objednávání drobnějších oprav domu, případně bytu.

Registrované partnerství

Instituce manželství zůstává v českém právním prostředí zasvěcena pouze párům opačného pohlaví. Stejnopohlavní páry mají od roku 2006 možnost uzavřít takzvané registrované partnerství. To lze uzavírat pouze na některém ze 14 pověřených úřadů, a to bez účasti svědků, pracovního volna a bez možnosti změny příjmení na společné. Registrované partnerství ani nezakládá příbuzenské vztahy s rodinou partnera. Partnerům nevzniká obdoba společného jmění manželů ani nárok na vdovský nebo vdovecký důchod. Registrovaní partneři si nemohou společně osvojit děti.

Přihlásit