Černé ovce: Jak snadno přijít o peníze

Obsah říjnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2020 Obsah říjnového dTestu

Publikováno v časopise 7/2009

Říká se „půjčky chodí plačky“ a platí to často oboustranně – ať už si půjčujete peníze vy nebo naopak, když je sami někomu půjčíte. V našem příběhu ze života půjde o ten první případ.
V Černých ovcích jsme už podruhé narazili na firmu FINPOMOC. Když jsme se s ní poprvé setkali, sídlila na Václavském náměstí v Praze. Tehdy se nám ozval mladý muž, který si stěžoval, že firma na něho poslala exekutora, ačkoliv jí všechno zaplatil.

Zjistili jsme, že klienti dávají firmě FINPOMOC při podepsání smlouvy souhlas s neomezeným inkasem a ta si potom z jejich účtu strhává podle vlastního uvážení i několik splátek najednou. Pochopitelně vše v souladu s úvěrovou smlouvou, ve které jsou stanoveny velmi, ale velmi vysoké smluvní pokuty téměř za všechno – za pozdní platbu i o pouhý jediný den, za to, že složíte peníze v hotovosti na její účet, protože správně vždy do 15. dne v měsíci si částku má strnout firma a peníze si prý nestrhne pouze tehdy, když na účtu nejsou.
Když jsme před dvěma lety odvysílali reportáž o praktikách firmy FINPOMOC, nic se nestalo, jen se ozvalo mnoho diváků, kteří se také cítili touto firmou poškozeni. Poukazovali zejména na to, že jim při sepisování smlouvy nikdo neřekl, že první splátka musí z účtu odejít v den, kdy peníze přijdou na účet, tedy že pro své potřeby mohou použít částku o jednu splátku nižší. A když první splátka nebyla zaplacena včas, firma FINPOMOC ihned začala jednat. V souladu s úvěrovou smlouvou předala případ dlužníka 1. moravské rozhodcovské společnosti se sídlem v Brně, která vydala platební výměr, nad kterým dlužník pouze žasl!
Po odvysílání reportáže umístila firma FINPOMOC na své internetové stránky znění úvěrové smlouvy, takže ten, kdo si chtěl peníze půjčit, si ji mohl předem přečíst. Chtěli jsme firmu pochválit a tak jsme natočili návrat k příběhu. Zopakovali jsme jej a mimo jiné přidali informaci o nových internetových stránkách firmy. Vysílání tentokrát nezůstalo bez odezvy. Firma FINPOMOC zažalovala Českou televizi a chtěla po ní zveřejnit omluvu. Soud dopadl pro televizi dobře; zajímavé ale bylo, že na jednání se nikdo od firmy nedostavil.

K firmě FINPOMOC jsme se vrátili znovu, protože se nám ozvala Petra Jarešová, čelila kvůli ní exekuci. Vyprávěla, že věděla o všech nástrahách, že věděla o vysokých smluvních pokutách, ale protože si byla jista, že vždycky nechá peníze na účtu na splátky, ničeho se neobávala, podepsala souhlas s ne-omezeným inkasem a pak už jen kontrolovala účet. Deset měsíců vše probíhalo řádně, vždy kolem 12. dne v měsíci si firma FINPOMOC stáhla splátku. Jenže… najednou byl 15. den v měsíci a splátka nebyla stržena. Paní Jarešová do firmy zavolala. Řekli jí, že děkují za upozornění a že si splátku stáhnout, ať nemá obavy. Opakovalo se to ještě několikrát. Za pozdě stržené splátky si firma FINPOMOC jednou strhla čtyři splátky najednou a úplně na závěr pět splátek a k tomu ještě 580 Kč. Když paní Jarešová do firmy znovu zavolala, řekli jí, že už má všechno zaplaceno a že nic nedluží. Za půjčku ve výši 20 000 Kč, zaplatila 37 000 Kč a byla bohatší o zkušenost, že už si nikdy od takové firmy nic nepůjčí.

Za pár měsíců se dozvěděla, že má exekuci na plat. Pátrala po příčině a zjistila, že exekuci nařídila 1. moravská rozhodcovská společnost, která jí sice poslala platební výměr za pozdní platby a veškeré administrativní úkony, ale na její dívčí jméno, takže byl nedoručitelný. Petra Jarešová se začala bránit. Sehnala si advokáta, oslovila nás.
A my jsme začali pátrat po firmě FINPOMOC. Na Václavském náměstí v Praze už dávno nesídlí, přestěhovala se do Opletalovy ulice. I když infolinka hlásí, že pokud něco chcete, máte to firmě poslat do Opletalovy ulice, tak tam jsme ji nenašli. Podle obchodního rejstříku má nové sídlo na Ovocném trhu. Na Ovocném trhu jsme zjistili, že tam vlastně také není a že si nechává dopisy přeposílat na adresu svého zprostředkovatele, Mgr. Tomáše Vítka, který je – kde jinde – v Opletalově ulici. A taky jsme zjistili, že Mgr. Vítek je tak zaneprázdněný, že si může pouze psát mailem. Místo informací chtěl otázky pro svého klienta. Když je dostal, do stanovené doby neodepsal a neodepsal ani několik dnů po stanovené době.
Nevíme, kdo je nyní za firmou FINPOMOC, pouze jsme v obchodním rejstříku zjistili, že jejím novým jednatelem je jakýsi mladý Španěl...

Maria KŘEPELKOVÁ, pořad Černé ovce, který informuje a chrání nejenom spotřebitele

SLOVO ADVOKÁTA

Potřebujete půjčku? Záznam v registru dlužníků není překážkou… Takové slogany, pouze s různými obměnami, lze v poslední době vidět na různých místech – jako placenou inzerci v bulvárních tiskovinách, na letácích vhozených do poštovních schránek, nebo vylepené na různých nástěnkách, zastávkách hromadné dopravy či na lampách pouličního osvětlení.
Někomu k pokrytí jeho životních potřeb stačí prostředky, které si našetří či vydělá, jiný si z nejrůznějších důvodů potřebuje půjčit. Půjčováním peněz a financováním nákupu zboží se u nás zabývá spousta podnikatelů, od bank přes splátkové, leasingové a úvěrové společnosti a zastavárny až po subjekty, které působí na pokraji sféry šedé ekonomiky a jejichž jednání hraničí s trestnou činností či které jde i za tuto hranu.
Půjčování peněz je jako každé jiné podnikání samozřejmě spojeno s určitým rizikem a má podnikateli přinášet zisk, tedy aby se vyplatilo, je třeba nastavit úroky a další poplatky odpovídajícím způsobem. Půjčené peníze lze zajistit a riziko jejich nevrácení lze snížit různými způsoby – ručením, zástavním právem k nemovitosti, smluvními pokutami, směnkou se směnečnými ručiteli a podobně.
Každý, kdo uvažuje o půjčce, by si měl rozmyslet, na co peníze použije a zda je opravdu potřebuje. Měl by též zvážit, zda má dostatečně stabilní zdroj příjmů a zda bude schopen svým závazkům dostát. Není tedy rozumné půjčovat si na zahraniční dovolenou v době, kdy zaměstnavatel plánuje hromadné propouštění…

V obecné rovině platí, že nejlevněji lze peníze získat u bank. Banky jsou podrobeny poměrně přísnému dohledu ze strany státu i svých akcionářů a i z toho důvodu jsou opatrnější, než aby půjčovaly lidem, u kterých je pravděpodobné, že nebudou schopni splácet. Banka většinou půjčí klientovi jen tolik, kolik je reálně schopen bez větších problémů vrátit. Čím více peněz klient požaduje, tím přísnější bývá při posuzování jeho bonity a tím vyšší zajištění požaduje. Banky většinou nestojí o problematické klienty, vymáhání pohledávek je pro ně neefektivní a když už se nějaký problém vyskytne, čas od času se „špatných“ úvěrů zbavují a prodávají je dalším subjektům, které je pak legálním způsobem vymáhají.
Splátkové a úvěrové společnosti se zaměřují na trochu odlišný typ klientů než banky, mohou mít vyšší úrokové sazby a smluvní pokuty, ale také tito půjčovatelé peněz si hlídají, aby se jim půjčené peníze pokud možno vrátily i s úroky a nestojí o to, aby klienti nespláceli. Úroky mohou být vyšší než u bank, požadavky na bonitu klienta a zajištění však mohou být někdy i volnější.
Leasingová společnost svému zákazníkovi financuje koupi movité věci, nejčastěji osobního automobilu, který zůstane jejím vlastnictvím, svým zákazníkům jej následně pronajímá a po ukončení leasingu jim jej odprodá. Pokud jsou leasingové splátky řádně hrazeny, je vše v pořádku, pokud ne, předmět leasingu je neplatiči zabaven, prodán a rozdíl je doúčtován a následně vymáhán.
Banky, splátkové, úvěrové a leasingové společnosti mají přístup do společné databáze problematických klientů. Pokud měl žadatel o jejich služby v nedávné minulosti problémy s hrazením úvěru, budou jej posuzovat přísněji a většinou od nich peníze nezíská. Provoz registru dlužníků chrání podnikatele před notorickými neplatiči, avšak chrání i příjmově slabší skupiny před vytvářením dalších a dalších dluhů, alespoň ve vztahu k oficiálnímu finančnímu sektoru.
Samostatnou kapitolu tvoří zastavárny, které půjčují menší částky v hotovosti oproti movitým věcem, které si do zaplacení pohledávky ponechají ve svém držení jako zástavu, kterou buď vydají oproti vrácení půjčky a zaplacení různě vysokého týdenního úroku, nebo jíž následně více či méně legálním způsobem prodají někomu jinému a své peníze tak získají zpět. Klient zastavárny, který není schopen včas vyplatit šperky po babičce, o ně sice s určitostí přijde, ale zastavárna po něm alespoň většinou další peníze chtít nebude.

Pak jsou zde ovšem podnikavci, pro které není hlavním zdrojem zisku úrok, ale smluvní pokuty ze smluv, které jsou záměrně nastaveny tak, aby se nedaly dodržet. Na obdobné úrovni působí společnosti, které se chtějí poměrně levně dostat k nemovitostem mnohdy ve vlastnictví příbuzných dlužníka, které slouží jako zástavy k poskytnutým úvěrům. Tu a tam se lze setkat i se „zprostředkovateli“ půjček, kterým zákazník zaplatí několik stovek až tisíce korun za posouzení a následné zamítnutí žádosti o půjčku. Vynalézavost finančních vykuků nezná mezí, takže se objevují stále nové a nové varianty toho, jak lidi připravit o peníze nebo o jiný majetek, mnohdy na první pohled zcela legálně. S minimálními náklady, neboť za věřitelem půjčených pár tisíc korun dlužník zaplatí ve výsledku desítky tisíc korun.
V anglicky mluvících zemích jsou takoví poskytovatelé půjček označováni slovním spojením loan-sharks – volně přeloženo „finanční žraloci“, což je docela výstižné označení, přičemž sloveso loansharking je synonymem pro lichvu. Takové společnosti obvykle na trhu působí jen do té doby, než se jejich praktiky mezi lidmi rozkřiknou natolik, že už nenajdou další oběti; poté podobné schéma mírně upraví a pod jinou hlavičkou si otevřou další společnost, která dělá totéž. Státní orgány za nimi budou z podstaty věci vždy o krok pozadu – než se první postižení ozvou, než se obrátí na policii, než je policie vyslechne, získají náskok, který jim k bohatě stačí k získání prostředků, mnohonásobně převyšujících vstupní investice, a k jejich vyvedení do zahraničí.
Jejich praktiky mají hodně společného a existují znaky, které napomohou při jejich odhalení – služba je inzerována pokoutním způsobem, například načerno vylepenými letáčky, smlouva není klientovi poskytnuta k prostudování, obchodní zástupce odmítá sdělit konkrétní údaje, například RPSN, společnost nemá fungující pobočky či kontaktní místa, vyžaduje předem vysoký poplatek za zpracování žádosti, ve smlouvě je uvedena vyšší částka, než která je skutečně předmětem půjčky, k zajištění je požadováno podepsání blankosměnky bez uvedení podmínek jejího vyplnění, rozhodčí doložka umožňuje jmenovat rozhodce jen jedné straně atd.

Dlužníci takových podnikavců pak skutečně mohou dopadnout podobně jako paní Jarešová – více či méně dobrovolně jim vrátí dvojnásobek půjčené částky, aby zjistili, že dluží ještě další trojnásobek a náhradu nákladů řízení. Pokud tato klientka dosáhne zrušení rozhodčího nálezu soudem, například pro neplatnost rozhodčí smlouvy nebo pro procesní vady v rozhodčím řízení, zabrání tak alespoň tomu, aby po ní tento věřitel požadoval další peníze nad rámec toho, co již zaplatila. Pochybuji však o tom, že někdy reálně uvidí i peníze, o které již přišla nad rámec půjčky a rozumně stanoveného úroku na smluvních pokutách, které jí věřitel prostřednictvím inkasa strhl z účtu. I kdyby se jí následně podařilo přesvědčit soud o tom, že smluvní pokuty mají být vráceny, neboť byly účtovány na základě neplatného ustanovení smlouvy, umožňujícího straně věřitele pokutovat stranu dlužníka za to, že si věřitel „nevzal“ z účtu peníze, které si vzít mohl, nelze vyloučit, že v průběhu soudního řízení tato společnost „nezvedne kotvy“, nepřevede peníze do zahraničí a nezkusí štěstí pod jinou hlavičkou. Klienti obdobných společností totiž mimo jiné nemají žádným způsobem zajištěno, že dostanou zpět peníze, které přeplatí…
Dokud nebude zjevná i skrytá lichva skutečně účinně postihována, a to nejen prostředky trestního práva, ale například tím, že podobné pohledávky nebude možno s úspěchem uplatnit ani u soudu ani v rozhodčím řízení, jedinou skutečně účinnou obranou proti podobným praktikám zůstane prevence a osvěta – lidé by se měli vyhýbat půjčkám, které nepotřebují, nepodepisovat smlouvy, kterým nerozumí a hlavně by neměli vytloukat klín klínem – když už se řízením osudu dostanou do situace, že už jim kvůli zápisu v registru dlužníků žádná banka nebo splátková společnost nepůjčí, neměli by si půjčovat už vůbec.

JUDr. Martin Sochor, advokát

Přihlásit