Zabijačka po domácku

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 16.10.2018   

Chladnější měsíce tradičně pro prasata znamenaly, že přichází čas porážek. Domácí zabijačky patří mezi oblíbené společenské a gastronomické akce dodnes. Nedávno se šířila poplašná zpráva o jejich úředním zákazu. Ta však byla lichá – nikdo je nezakázal.

Domácí zabijačky se u nás konají od nepaměti. Z historických záznamů nelze jednoznačně určit, kdy proběhla ta první. Tradici nepřerušilo ani naše členství v Evropské unii, přestože nějakou dobu kolovala mezi lidmi zaručená zpráva o tom, že nám EU zabijačky zakazuje. Nic takového není pravda. Pořádat se mohou dál, jen je třeba při nich postupovat v souladu s předpisy o týrání zvířat, ochraně spotřebitele a bezpečnosti potravin.

Domácí porážky zvířat u nás upravuje Zákon o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů č. 166/1999 Sb., jehož novela vstoupila vloni v platnost.

Veterinární zákon se domácím porážkám zvířat věnuje v paragrafu 21. Hlavním znakem domácí zabijačky je to, že se získané maso a jakékoliv další produkty spotřebují v domácnosti chovatele a nejsou určeny na prodej. To však není žádná novinka, tak tomu bylo i podle dřívějších pravidel. K domácímu zužitkování lze porážet nejen prasata. Kromě nich to mohou být jakákoliv jatečná zvířata s výjimkou skotu staršího 72 měsíců, koní, oslů a jejich kříženců.

Nejméně povinností a starostí je spojeno s porážkou prasete. Plánovanou zabijačku není nutné předem hlásit, ani není třeba žádat veterinární správu o povolení. Složitější situace panuje kolem skotu. V domácích podmínkách lze porazit jen kusy mladší 72 měsíců a plánovanou akci je nutno ohlásit Státní veterinární správě alespoň tři dny předem. Na oplátku může hospodář čekat, že ho v den zabijačky navštíví namátková veterinární kontrola. Tu bude zajímat, zda vše proběhlo šetrným způsobem a také, jak hospodář naložil s odpadem (zda ho odvezl do kafilérie).

Zabijačkové pochoutky se z hygienických důvodů nesmějí prodávat, můžeme je ale darovat jako tzv. výslužku. Komu lze výslužku dát? V minulosti šlo o hojně diskutovanou otázku, neboť dřívější znění zákona hovořilo pouze o blízké rodině, tzn. o těch, s nimiž sdílíte domácnost. V praxi se to nedodržovalo a podle vesnických zvyků se rozdávalo širší rodině, sousedům a přátelům. Tuto praxi oficiálně kodifikovala novela z roku 2017, která mluví o blízkých osobách.  

Jak je to s obecními zabijačkami?

V dobách našich předků byly velmi populární také obecní zabijačky. Při nich se přečetl „rozsudek a poslední vůle“ vepře, poté následovala jeho „poprava“. Toto současná právní úprava zakazuje. Zvířata (vepře i jakákoliv jiná) není možné porážet veřejně. Vychází to ze Zákona na ochranu zvířat proti týrání č. 246/1992 Sb., který říká, že zvíře musí být poraženo šetrně. Z porážky není možné dělat veřejné divadlo.

Pro veřejné akce, kde se připravují a konzumují typické zabijačkové pochoutky, se vžil název vepřové hody. Z výše zmíněného vyplývá, že prase se na veřejnosti porážet nesmí, ale hody uspořádat lze. Musí být ovšem dodrženo několik kritérií. Předně se prase musí nechat porazit na jatkách tj. ve schváleném zařízení pod veterinárním dohledem. Na jatkách je zvíře veterinárně prohlédnuto, naporcováno a připraveno pro vepřové hody. Během nich je samozřejmě nutné dodržovat další hygienická pravidla, aby se předešlo riziku salmonelózy a dalších onemocnění.

Přihlásit