Podzim v barvách dýně

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 10/2018

Koncem října slaví většina anglofonních zemí Halloween. Ten je spojen s průvody masek, kostýmy, vyprávěním strašidelných historek, čarodějnicemi, kočkami… a také s dýněmi.

Jak vybrat tu správnou dýni?

V obchodech vybírejte takové kusy, které vykazují zvnějšku známky zdřevnatění. Správná dýně by při poklepu měla znít dutě – je to důkaz zralosti. Množství dužniny se pozná podle váhy – čím lehčí kus, tím více semínek a méně dužiny.

I u nás se v posledních letech v předvečer Svátku všech svatých, tedy 31. října, stále více objevují dovezené tradice spojené s Halloweenem. Zatímco školky a školy pořádají pro děti různé halloweenské programy, v domácnostech jsme k zahraničnímu importu oslav rezervovanější. Co ale dokázalo v posledních letech překonat naši nedůvěru, je dýně neboli tykev, a tím nemyslíme jen tu vydlabanou postavenou na okrasu před domem.

První zkušenosti s dýněmi zaznamenali američtí Indiáni, kteří je konzumovali vždy celé včetně semínek. Do Evropy (především do jihoevropských zemí) se tykve rozšířily díky kolonizačním výpravám v 15. století spolu s bramborami, bavlnou či tabákem. Do Česka se dýně dostala o něco později v souvislosti s tureckými snahami o rozšíření území. Evropané ve středověku na rozdíl od Indiánů dýně nejedli celé. Vydlabávali z nich semínka, která následně drtili na prášek využitelný v kosmetice.

Všestranné využití

I dnes má dýně využití nejen v kuchyni, ale také v kosmetice. Dýňový olej lisovaný za studena je vhodný na suchou a problematickou pokožku. Pomáhá při ekzémech, lupénce či akné. Vhodný je také zábal na vlasy – není příliš mastný a omezuje jejich vypadávání a lámavost.


Dýně obsahují spoustu důležitých látek, i proto se staly běžnou součástí kuchyně a kosmetických produktů. Je v nich mnoho vitamínů, minerálních látek a antioxidantů. Posilují imunitu, snižují riziko infarktu a pomáhají snižovat krevní tlak. Působí blahodárně také na trávicí trakt.

Dýně jsou nízkokalorické a hodí se prakticky ke všem pokrmům. Chutnají dobře na sladko i na slano. Obsahují velké množství vody a snadno zasytí. Jejich další nespornou výhodou je dlouhá trvanlivost. Právě proto se tato zelenina rozšířila ze Střední a Jižní Ameriky do Evropy. Námořníci si ji brali na palubu a věděli, že jim zásoby vydrží dlouho.

Pěstování a konzumace dýní

Zpracovat větší plody je poměrně snadné. Až na výjimky je třeba dýni zbavit slupky a semínek. Ty nevyhazujte, můžete je zbavit vláken, osolit a opražit v troubě. Je to vynikající zobání, které má navíc pozitivní účinky na močové problémy. Pokud milujete dýňová semínka, oceníte především druhy dýní jako je Goliáš, Hokkaidó či Marina di Chioggia, které jich mají nejvíce. Semínka také můžete nechat zaschnout a na jaře (v dubnu či v květnu) zasadit ideálně na kompost, aby měly rostliny dost živin.

Dýně potřebují k růstu hodně prostoru, pravidelnou zálivku a okopávání. Doporučuje se je každý rok sázet na jiné místo kvůli vyčerpání půdy. Sklízí se, když stopka zaschne – podle toho se pozná zralá dýně.

Druhy dýní

Existují stovky rozličných velikostí, barevných kombinací a tvarů tykví. Odlišné jsou i chuťové vlastnosti a konzistence dužniny jednotlivých odrůd. Tykve proto patří mezi rostliny s vůbec největší variabilitou. V obchodech je někdy možné narazit i na plody nesoucí označení „okrasná dýně“ a cedulku „určeno pouze k dekoraci“. Faktem ale je, že všechny dýně jsou jedlé. Proč je tedy prodejci označují jako dekorativní? Důvod je jednoduchý. Většinou jde o kultivary s menšími plody, hrubší slupkou a malou dužninou. Zpracování takových dýní tak přináší více práce než užitku.

Největší druhy tykví naopak dosahují hmotnosti až desítek kilogramů. Nejčastěji jde o dýně spadající mezi tykve velkoplodé a tykve obecné, kam se řadí třeba i cuketa. Pojďme se podívat, jaké odrůdy (kultivary) dýní můžeme v kuchyni využít a jak.

Dýně Hokkaidó byla vyšlechtěna v Japonsku, kde je běžnější zelená Hokkaidó, která je zploštělá a lehce žebrovaná. U nás se ujala spíše její červená hladká verze. Má kaštanovou chuť. Červené plody váží okolo 1,5–2 kg, zelené 2–3 kg. Dužnina obou je sytě oranžová a lehce nasládlá. Výhodou tohoto druhu je, že se slupka nemusí loupat a nevzniká tak žádný odpad při zpracování. Červená je hodně moučná, zapečená v troubě či připravená na grilu se hodí jako příloha k masu. Zelená Hokkaidó má máslovější konzistenci a ideální je na polévky. Obě jsou vhodné také na pyré, sladké i slané koláče a kompoty.

Příběh halloweenské dýně

Vydlabaná dýně s vyřezaným obličejem osvícená zevnitř svíčkou je typickým symbolem svátku Halloween. V angličtině se jí říká Jack o‘lantern (Jackova lucerna) a původně byla vyřezávána z tuřínu nebo řepy. Váže se k ní pověst o opilci a šprýmaři Jackovi, jehož duši si chtěl ďábel odnést do pekla. Jack dokázal pekelníka několikrát oklamat a nakonec z něj vymámil slib, že jeho duši peklo nikdy neschvátí. Jenže duši hříšníka po smrti pochopitelně nechtěli ani do nebe. Jackova zoufalá duše proto znovu a znovu klepala na bránu pekel. Ďáblu se jí zželelo a dal jí alespoň žhavý uhlík, aby ji hřál a svítil jí na cestu mezi světy. Jackova duše umístila uhlík do vydlabaného tuřínu a bloudí s ní neznámem. Lidé od té doby v předvečer Svátku všech svatých umísťují na zápraží nebo do oken osvícené vydlabané dýně, aby svítily na cestu všem bloudícím duším.

Špagetová dýně má typický protáhlý tvar. Plody váží 1–3 kg. Slupka je tuhá, nejčastěji žluté barvy, ale může mít i nádechy krémové či oranžové. Jde o vysoce plodivou odrůdu nenáročnou na pěstování, jejíž plody se dají skladovat i rok. Chuťově je neutrální, hodí se pro další zpracování. Je hodně vodnatá. Při pečení se v dužnině od sebe oddělí jednotlivá vlákna, která připomínají špagety. Mohou nahradit nudle v polévce, vhodné jsou do masových směsí, omáček a těstovin.

Muškátová dýně se vyznačuje svým buclatým tvarem s výrazným žebrováním. Slupka má krémovou až hnědavou barvu, dužnina je oranžová. Plody váží někdy více než 10 kg, díky čemuž se tato dýně hodí především na zavařování. V kuchyni ji lze využít také na polévky, pyré či koláče.

Blue Ballet obsahuje malé množství vody a je hodně moučná. Díky suché a drobivé dužnině se hodí na přípravu noků, placiček či do chlebového těsta. Plody vážící okolo 3 kg mají hruškovitý tvar a modrošedou slupku.

Máslová dýně má jednu nespornou výhodu: semínka se nacházejí pouze v malé části plodu. Poznáte ji podle hruškovitého tvaru a matné tuhé slupky. Dužnina je sytě žlutá až oranžová, voní a chutná po másle a oříškách. Tato odrůda má původ v USA a u nás se moc nepěstuje, neboť vyžaduje teplo. Je hodně sladká. Díky své dobré stravitelnosti se využívá jako příkrm pro miminka. Hodí se k restování a grilování, do nádivek a jako příloha k červeným masům. Vhodná je také na koláče, marmelády, čatní a kompoty. Zapékat ji lze na sladko i na slano.

Dýně Goliáš je nejčastěji spojovaná s halloweenským svátkem. Vzhledem k hmotnosti plodů až 30 kg je náročná na sběr a skladování. Kromě velikosti ji poznáte podle hladké oranžové slupky. Vhodná je především na zavařování a džemy. Plody jsou hodně vodnaté.

Žaludová dýně je dobrou alternativou pro pěstitele, kteří nemají mnoho místa. Roste totiž v keřích. Má neobvyklé plody podobné patisonu, které váží okolo 0,5 až 1 kg. Tento druh poznáte podle oříškové chuti, která se ovšem při dlouhém skladování vytrácí. Mladé plody jsou chutné i při konzumaci zasyrova (včetně slupky). Běžněji než v kuchyni na ni narazíte jako na dekoraci.

Marina di Chioggia je název pro italskou dýni s temně zelenou žebrovitou slupkou. Plody váží 4–6 kg. Velmi tuhá slupka se špatně loupe, při zpracování se proto doporučuje Marinu nakrájet např. na měsíčky, podusit a následně dužninu vydlabat. V Itálii tomuto druhu se sytě oranžovou sladkou dužninou a chutí podobnou mrkvi říkají královna dýní. Může se vařit, péct i dusit. Ideální je pro přípravu dýňových noků a rizota. Hodí se také jako náplň do těstovin, na polévky a dezerty.


Přihlásit