Bio i nebio drůbeží: Dobrá volba

Obsah srpnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 8/2020 Obsah srpnového dTestu

Publikováno v časopise 5/2009

Již několik desítek let je drůbeží jediným typem masa, jehož spotřeba v České republice neustále roste. V současnosti je to necelých 25 kilogramů na osobu a rok, což je oproti roku 1975 zhruba trojnásobný nárůst spotřeby, oproti roku 1990 jde asi 2,5x vyšší množství a nárůst oproti roku 2000 činí přes deset procent.

Zdravotní i gastronomická pozitiva

Důvodů pro častý výskyt drůbežího masa v našem jídelníčku je celá řada. Tím hlavním je image drůbežího jako lehce stravitelného masa s nízkým obsahem tuků, zejména pokud se oddělí kůže a vrstva tuku těsně pod ní. Známo však je, že právě tuk je nositelem chuti a důležitým zdrojem energie. Každopádně je kuřecí maso pro lidský organismus zdrojem bílkovin a velkého množství vitamínů řady B důležitých pro zdravou nervovou soustavu, včetně niacinu (B3) uvolňujícího energii ze sacharidů. Stejně tak je bohatým zdrojem vitamínu E posilujícího odolnost organismu, či vitamínu A bránícího tělo proti infekcím (je obsažen zejména v kuřecích játrech). Kromě toho obsahuje kuřecí celou řadu dalších pozitivních látek, například selen, fosfor, zinek.
V praktickém kulinářství představuje drůbeží úsporu času při přípravě pokrmů. Čas na pečení kuřete je prostě kratší než na tepelnou úpravu jiného masa, navíc drůbeží, na rozdíl třeba od hovězího, nemusí před distribucí do maloobchodních sítí zrát, což je zase výhoda pro potravinářské podniky.

A co hormony a antibiotika?

Drůbeží má bohužel i image masa, které je produkováno za pomoci chemických prostředků, antibiotik, steroidů a vůbec nepřirozených komponentů, které se přidávají do krmení. Je trestuhodné, že tyto teze šíří mezi spotřebitelskou veřejností i lidé, kteří se pasují na nutriční odborníky nebo naopak média bez téměř žádných odborných znalostí.
Největšími manipulátory jsou propagátoři biopotravin, kteří formulacemi typu „biokuřata se nemohou krmit antibiotiky a hormony“ vytvářejí dojem, že v komerčních chovech produkující nebio kuřata klasickým způsobem jsou takové metody krmení běžné. Jenže nejsou! Zakazuje to jak evropská, tak tuzemská legislativa, a to už hodně dlouho. Kromě toho by byly pozůstatky zakázaných látek v masu drůbeže dohledatelné v laboratořích.
O tom, že kuřecí maso antibiotika neobsahuje, se může každý přesvědčit z výsledků veterinárních kontrol; na stránkách http://www.svscr.cz/ je publikace o kontaminaci potravního řetězce. Kontaminace cizorodými látkami, například těžkými kovy, PCB, antibiotiky a dalšími látkami, je prakticky setrvale pod povolenými limity.

Jak je to doopravdy

Možná někteří zastánci biopotravin utrpí šok. Antibiotika se za určitých podmínek mohou používat jak v klasických, tak v biochovech. Jde o povolené látky, jejichž použití je dočasně omezeno a jejichž rolí je, stejně jako u lidí, vyléčit případné nemoci drůbeže. Potvrzují to i samotní veterináři. „Samozřejmě mohou použít léčiva i na bázi antibiotik, ale jen z léčebných důvodů a v ochranné lhůtě, před porážkou se musejí vysadit. Jinak „produkty“ skončí v asanačním podniku. Používání antibiotických léčebných prostředků u kuřat na maso je málo časté, důvodem je jejich krátký život,“ uvádí mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
Z legislativy EU jasně vyplývá, že pokud dojde i přes povinnou prevenci k onemocnění nebo zranění zvířete, musí být ošetřeno. Nařízení Komise (ES) č. 889/2008 v článku 24 uvádí, že před léčbou chemicky syntetizovanými alopatickými veterinárními přípravky nebo antibiotiky se upřednostňují fytoterapeutické přípravky a homeopatické produkty. V případě, že jsou tyto prostředky neúčinné a další léčba je nutná, je možné použít chemicky syntetizovaná veterinární léčiva nebo antibiotika. Veterinář tak může rozhodnout o použití antibiotik, a to i v biochovech drůbeže.
Ředitel společnosti Kontrola ekologického zemědělství Milan Berka podotýká: „Rozdíl oproti konvenčním chovům je v tom, že po uplynutí zákonné ochranné lhůty může být konvenční drůbež poražena nebo vajíčka dána do oběhu pro spotřebitele. V případě ekologických chovů mohou být produkty dodány na trh až po uplynutí dvojnásobné doby oproti zákonem stanovené ochranné lhůtě.“ Ale mohou.

Biokuřata

V látkovém složení není mezi biokuřaty a „normálními“ kuřaty prakticky žádný rozdíl a rozdíl není ani v použití některých chemických látek při jejich produkci. Z hlediska senzorických a chuťových vlastností a především v tom, že biokuřata mají zcela jiný „životní styl“ a jsou oproti vysokoprodukčním klasickým chovům o poznání svobodnější, rozdíly existují. I proto již i spotřebitelé v ČR kupují biokuřata, zatím jde ale o výrobky z dovozu, které jsou navíc oproti konvenčním drůbežím produktům o hodně dražší. Kilogram biokuřete z dovozu vyjde zhruba na 350 korun, což je pro řadu příznivců biopotravin nedostupná cena. V druhé polovině letošního roku bude nabídka rozšířena o biokuřata z tuzemské produkce; předběžně se uvádí, že jejich cena by se měla pohybovat kolem 200 korun.

Petr HAVEL

Odborná odbočka

Mezi nejpoužívanější léčiva pro drůbež patří kokcidiostatika.
Jedná se o chemické látky, které se získávají synteticky nebo jsou produkovány mikroorganismy a které inhibují nebo ničí parazitické prvoky způsobující kokcidiózu u hospodářských zvířat. Všechna kokcidiostatika byla podrobena hodnocení bezpečnosti Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) nebo Vědeckým výborem pro výživu zvířat.
V současné době existuje 11 různých kokcidiostatik, na která bylo uděleno 28 povolení; používají se k léčbě kuřat, krůt a králíků. Jednotlivá povolení obsahují charakteristiky produktů, totožnost držitele povolení, maximální, minimální a/nebo doporučené dávkování, kategorie živočichů, pro něž lze produkt použít, maximální limity reziduí a ochranné lhůty, zvláštní ustanovení o označování a případně jiné další podmínky.
Za podstatné sdělení lze považovat to, že kokcidiostatika povolená pro použití v krmivech pro zvířata se nepoužívají pro účely léčby lidí.
Kokcidiostatika lze rozdělit na dva hlavní typy. První skupinou jsou ionofory (obsahují polyetherovou skupinu a jsou produkovány fermentací několika rodů Streptomyces spp a Actinomadura spp); do této skupiny se řadí monensinát sodný, lasalocid sodný, maduramicin amonný, narasin, salinomycinát sodný a semduramicinát sodný. Druhou skupinu představují čtyři syntetické produkty, které svým charakterem nepatří mezi ionofory: dekoquinát (sloučenina ze skupiny chinolonů), robenidin hydrochlorid (skupina guanidinů), halofuginon (skupina chinazolinonů) a diklazuril (skupina acetonitrilů benzenu) a nikarbazin.
Bezpečnost kokcidiostatik, která jsou povolena, je v poslední době podrobována rozsáhlému hodnocení (převážně EFSA). Zaměřuje se na bezpečnost pro zvířata, spotřebitele a životní prostředí, věnuje se rovněž riziku vzniku imunity prvoků a křížové rezistence mikroorganismů, aby se předešlo teoreticky možnému vyvinutí dosud nepoznané rezistence na antimikrobiální látky používané v humánní nebo veterinární medicíně.
Používání kokcidiostatik pro tlumení kokcidiózy je v moderní drůbežářské produkci nezbytné. Tato praxe významným způsobem přispívá k ochraně zdraví i dobrých životních podmínek zvířat prostřednictvím prevence onemocnění, které je přítomno ve všech hospodářstvích. Produkce v Evropě by bez kokcidiostatik byla za současné situace vážně hospodářsky ohrožena a nepoužívat kokcidiostatika by znamenalo připravit spotřebitele o přístup k drůbežímu, krůtímu a králičímu masu.

Kokcidióza je onemocnění způsobené parazitickými prvoky – kokcidiemi.
Nalézají se jak v malochovech, tak velkochovech kuřat. Onemocnění se projevuje zánětem střevní sliznice různého stupně, který způsobuje pokles užitkovosti až úhyn postižených zvířat. Kokcidie mají mimořádné reprodukční schopnosti;
po pozření několika zárodků – oocyst dojde během týdne k produkci statisíců nových oocyst, které jsou vyloučeny trusem do podestýlky. Odolávají dezinfekčním prostředkům a zůstávají životaschopnými v zevním prostředí po celé měsíce. Nejčastěji se přenášejí podestýlkou, trusem, pohybem prachu, prostřednictvím ptáků, žížal, hmyzu či hlodavců.
Důkladné čištění drůbežáren a biologická bezpečnostní opatření na farmách jsou rozhodující pro udržení takového hygienického standardu, kdy je množství oocyst v prostředí před naskladněním nových kuřat minimální.


Přihlásit