Setkat se v zásadě můžeme se dvěma typy vloček. S velkými, tmavšími o tloušťce 0,5 až 0,7 mm a pak s drobnějšími, světlejšími vločkami. Odlišnosti ve tvaru jsou způsobeny jejich zpracováním.
Ty menší, jemné (často označené anglickým slovem fine oats) vznikají tak, že se ovesné zrno před lisováním příčně pokrájí. Naproti tomu ty větší, běžné, se vyrábějí lisováním (tzv. vločkováním) celého zrna. Výhodou jemných vloček je, že není třeba je vařit tak dlouho jako ty celé.
Česká vyhláška č. 333/1997 Sb. se ovesným vločkám věnuje, avšak specificky nepopisuje, jak by měly vypadat. Má ale poměrně jasnou představu o tom, kolik nečistot různého typu v nich nanejvýš může zůstat. Podíl nerozmačkaných zrn nesmí být větší než 0,1 % hmotnosti. Části stébel, pluchy nebo oplodí musí zaujímat maximálně 0,2 % hmotnosti. Pod pojmem černé vločky se rozumějí takové, které mají „změněnou barvu na více než 50 % povrchu“. V ovesných vločkách se vyskytovat mohou, ovšem jen do výše 0,5 % hmotnosti. Předepsané maximum existuje také pro vlhkost, ta smí být ve vločkách nanejvýš 12%.
Vedle ovesných, kterých je na trhu drtivá většina, existuje obilných vloček celá řada. Narazit můžete také na pšeničné, špaldové, pohankové, či jejich směsi. Vločky, do kterých je přidáno například sušené ovoce, ořechy, cukr nebo kousky čokolády, se nazývají müsli.