Cestovní náhrady v roce 2018

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 2/2018

Měsíc únor se dá s trochou tolerance ještě stále považovat za začátek nového roku. Ten v nás často vzbuzuje úvahy a přemítání nad tím, jakých asi oněch nadcházejících dvanáct měsíců bude a co nás v jejich průběhu čeká. Nejrůznější představy a očekávání se většinou netýkají jen našeho soukromého života, ale zabrousí i do pracovních povinností. Mezi ty se řadí i pracovní cesty. Víte, jakou částkou vás na ně zaměstnavatel letos vybaví?

Co jste možná nevěděli

Zaměstnavatel vás může na pracovní cestu vyslat jen na základě dohody s vámi – k jejímu absolvování nelze zaměstnance nutit.

Výdaje vynaložené na stravování prokazovat nemusíte – diety tak můžete zcela v souladu se zákonem použít k jiným účelům.

Kromě zákonem stanovených druhů náhrad vám zaměstnavatel může uhradit i další výdaje nebo poskytnout kapesné (ve veřejném sektoru je výše omezena).

Začneme nenápadným příkladem: představte si situaci, že se ocitnete v roli uchazeče o zaměstnání. Před sebou máte dva téměř stejné inzeráty nabízející pozici, jejíž náplň práce, renomé společnosti i mzdové parametry jsou naprosto totožné. Od sebe je odlišuje jediný bod v popisu pracovní činnosti – a to možnost pracovních cest. Kterému z nich dáte přednost? Většina uchazečů upřednostní inzerát s popisem práce rozšířeným o zmíněnou položku.

Pracovní (neboli neoficiál­ně „služební“) cesty jsou pro naprostou většinu pracujících jednou z nejoblíbenějších pracovních aktivit. Představují totiž narušení stereotypu, odpočinek od rutinní náplně práce či možnost poznání nových míst. V neposlední řadě bývají poměrně výhodné i finančně – tedy pokud se do cílové destinace nehodláte přepravovat soukromým tryskáčem a na místě se stravovat kaviárem s šampaňským. Jaké výdaje a v jaké výši je vám zaměstnavatel povinen v rámci pracovní cesty uhradit?

Na svačinu, na jízdenku, na nocleh

Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané (obvyklé) místo výkonu práce. Problematiku pracovních cest upravuje hned několik právních předpisů, z nichž základním pramenem je zákoník práce. Ten také uvádí druhy výdajů, které vám zaměstnavatel při pracovní cestě proplatí. Jaké druhy cestovních náhrad tedy rozlišujeme? Coby zaměstnanci vám budou uhrazeny:

  • jízdní výdaje,
  • jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny,
  • výdaje za ubytování,
  • stravné (v případě zahraniční cesty takzvané zahraniční stravné v cizí měně),
  • nutné vedlejší výdaje.

Podmínky poskytnutí a výše jednotlivých druhů náhrad se dále dělí podle toho, zda se jedná o pracovní cestu tuzemskou či zahraniční. Kromě cílové destinace se rozlišuje ještě jeden podstatný faktor – vztah zaměstnavatele ke státnímu rozpočtu. Zjednodušeně můžeme naše chlebodárce rozdělit na podnikatelskou a nepodnikatelskou sféru, z nichž do druhé jmenované patří například státní instituce, územně samosprávní celky či školská zařízení zřizovaná státem. Jelikož českému pracovnímu trhu silně dominují zaměstnavatelé podnikatelské (komerční) sféry, zaměříme se prioritně na cestovní náhrady právě jejich zaměstnanců.

Jízdní výdaje

Částka proplácená za dopravu na pracovní cestu se odvíjí podle použitého dopravního prostředku. Pokud cestujete veřejným prostředkem nebo taxislužbou, stačí si k náhradě výdajů uschovat příslušné doklady a jízdné vám bude proplaceno v prokázané výši. Úhrada výdajů se přitom nevztahuje jen na prostředek dálkové přepravy, ale i na použití místní hromadné dopravy.

Zcela jiný postup stanovení výše náhrady se uplatňuje ve chvíli, kdy se na pracovní cestu vydáte vlastním silničním motorovým vozidlem. Proč nenapíšeme rovnou automobilem? Protože zákon rozeznává jednostopá a dvoustopá vozidla. Jak se ke konkrétní částce v případě vlastních dopravních prostředků tedy dospěje? Úhrada se skládá ze základní náhrady za každý kilometr jízdy a náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. První zmíněná proměnná je stanovena následujícím způsobem - sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí u:

  • jednostopých vozidel a tříkolek nejméně 1,10 korun,
  • osobních silničních motorových vozidel nejméně 4 koruny.

Ve stejné vyhlášce naleznete i každoročně aktualizované průměrné ceny pohonných hmot. K proplacení výdajů za benzin či naftu se sice obvykle užívají údaje uvedené na dokladu o čerpání (prokazatelně souvisejícím s pracovní cestou), pokud však paragon například ztratíte či jsou údaje nečitelné, použijí se k výpočtu právě vyhláškou stanovené hodnoty. Jaké ceny odborníci pro letošní rok stanovili?

Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty činí:

  • u benzinu automobilového (95 oktanů) 30,50 korun,
  • u benzinu automobilového (98 oktanů) 32,80 korun,
  • u motorové nafty 29,80 korun.

Celková výše náhrady za pohonnou hmotu se pak určí vynásobením její ceny (z paragonu či vyhlášky) se spotřebovaným množstvím. K jeho vyčíslení je třeba znát kilometrovou vzdálenost a spotřebu vozidla, která bývá uvedena v technickém průkazu.

Jízdní výdaje k návštěvě člena rodiny

Zákoník práce pamatuje v případě delších pracovních povinností i na vaše nejbližší. Pokud pracovní cesta trvá déle než sedm kalendářních dnů, má zaměstnanec nárok na náhradu cestovních výdajů za členem rodiny do jeho bydliště či jiného místa pobytu na území České republiky. Výše náhrady se počítá stejně jako u běžných jízdních výdajů, omezena je pouze úhrada letecké dopravy – zaměstnavatel vám neproplatí cenu letenky, nýbrž jízdenky na autobusovou či železniční dopravu stejné trasy.

Výdaje za ubytování

Je-li vaše pracovní cesta delší než jeden den, je zřejmé, že vám vzniknou náklady na ubytování. Ty vám zaměstnavatel uhradí v prokázané výši. Milovníci luxusu se možná nyní začínají šibalsky usmívat nad myšlenkou, že na náklady společnosti využijí služeb nejdražších hotelových řetězců. I takoví zaměstnavatelé se jistě čas od času objeví, mnohem častěji se však setkáte s praxí vypracované vnitropodnikové směrnice, která uvádí maximální uznatelné cenové limity napříč českými či zahraničními destinacemi.

Stravné

Předpokladem dobře odvedené práce je pravidelný přísun energie. Stejně jako náklady na dopravu a ubytování spadá i stravování na pracovní cestě do položek, které je zaměstnavatel povinen proplatit. U tohoto typu výdajů jsou rozlišováni nejen zaměstnanci veřejného a soukromého sektoru, ale také to, zda cestují po tuzemsku či do zahraničí. Na jak vysoké stravovací výdaje (takzvané diety) se můžete těšit?

Zaměstnancům soukromého sektoru (podnikatelské sféry) přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty stravné nejméně ve výši:

  • 78 korun, pokud pracovní cesta trvá 5–12 hodin,
  • 119 korun, pokud pracovní cesta trvá 12–18 hodin (déle než 12, nejdéle 18),
  • 186 korun, pokud pracovní cesta trvá déle než 18 hodin.

Zaměstnancům veřejného sektoru (nepodnikatelské sféry) přísluší za každý kalendářní den pracovní cesty stravné ve výši:

  • 78–93 korun, pokud pracovní cesta trvá 5–12 hodin,
  • 119–143 korun, pokud pracovní cesta trvá 12–18 hodin (déle než 12, nejdéle 18),
  • 186–223 korun, pokud pracovní cesta trvá déle než 18 hodin.

Ne vždy si však stravování musíte zajišťovat sami. Je-li zaměstnanci soukromého či veřejného sektoru poskytnuto bezplatné jídlo, snižuje se za každé takové bezplatné jídlo vyplacené stravné (až) o:

  • 70 % hodnoty, pokud pracovní cesta trvá 5–12 hodin,
  • 35 % hodnoty, pokud pracovní cesta trvá 12–18 hodin (déle než 12, nejdéle 18),
  • 25 % hodnoty, pokud pracovní cesta trvá déle než 18 hodin.

Zaměstnancům navíc stravné nepřísluší vůbec, pokud jim jsou poskytnuta:

  • dvě bezplatná jídla během pracovní cesty trvající 5–12 hodin,
  • tři bezplatná jídla během pracovní cesty trvající 12–18 hodin.

Zdají se vám vyhláškou stanovené denní výše stravného vzhledem k časovým intervalům příliš nízké? Důvodem může být fakt, že cílem diet není pokrytí vašich celkových nákladů na stravování během pracovní cesty, ale jen jakýchsi zvýšených výdajů pro případ, kdy je jejich hodnota vyšší než obvykle (například oběd v restauraci místo pokrmu připraveného doma).

Jaké částky vám náleží v případě vyslání na pracovní cestu do zahraničí? Výše zahraničního stravného je u zaměstnanců soukromého sektoru částečně v kompetenci jejich zaměstnavatelů, pro zaměstnavatele veřejného sektoru jsou závazné základní sazby stanovené příslušnou vyhláškou.

Jaké výše základních sazeb zahraničního stravného pro jednotlivé státy vyhláška stanovuje? V tabulce uvádíme příklady některých evropských zemí. 

Základní sazby stravného ve vybraných zemích EU

země
měna
základní sazba zahraničního stravného
Belgie EUR 50
Bulharsko EUR 35
Francie EUR 45
Německo EUR 45
Polsko EUR 35
Rakousko EUR 45
Slovensko EUR 35
Španělsko EUR 40
Švýcarsko CHF 75
Velká Británie GBP 45

Přihlásit