Čtyři kroky, jak vymáhat pohledávky efektivně a eticky

Obsah červnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 6/2018 Obsah červnového dTestu

Vydáno: 18.1.2018   

Spotřebitelé obvykle znají svá práva a nebojí se o ně přihlásit. Vrácení zboží zakoupeného přes internet bez uvedení důvodu, reklamace vadného výrobku nebo požadování náhrady škody dnes nejsou neřešitelným problémem. Nezapomínají však spotřebitelé na své povinnosti? 

Smlouva je vždy minimálně dvoustranný akt. Právům jedné strany odpovídají povinnosti strany druhé, což samozřejmě platí i pro spotřebitele. Obchodníci se ovšem někdy setkávají se situací, kdy je jejich zboží dodané, ale faktura zůstává nezaplacená. Právní stránka věci je podobná jako u jakéhokoliv jiného dlužníka, zapomínat bychom ale neměli na etické aspekty. Nevhodně zvolený způsob vymáhání pohledávek totiž dokáže nadělat v pověsti obchodníka více škody než užitku.

1. krok: pošlete upomínku

Prvním krokem k vymožení dluhu by vždy měla být upomínka. Chybějící platba mohla být způsobena nepozorností nebo tím, že spotřebiteli nebyl jasný přesný nárok a jeho důvod. Taková výzva k nápravě by měla být spíše neformální. Bezpochyby postačí, aby obchodník se zákazníkem komunikoval stejnou formou, jak jsou zvyklí, například po telefonu nebo e-mailem.

2. krok: pokuste se vyjít spotřebiteli vstříc a nabídněte například splátkový kalendář

Další postup určí výše pohledávky, komunikativnost spotřebitele a jeho případná solventnost. Komunikující dlužník může nabádat k uzavření splátkového kalendáře či k mimosoudním metodám řešení sporu. Toho lze využít k zajištění dluhu například formou zástavy či dohodou o splátkách s přímou vykonatelností sepsanou notářem. Sporné pohledávky lze řešit pomocí mediace, tedy za účasti třetí nezávislé osoby, která napomáhá k dosažení konsenzu.

Ošemetná může být správa pohledávky či její prodej inkasní agentuře. Na jedné straně stojí zcela nepochybné právo obchodníka na své peníze, na straně druhé může obchodník riskovat dobré jméno v případě, že se vymahači přikloní k nevybíravému způsobu komunikace. V tuto chvíli rovněž nemá cenu strašit dlužníka exekutorem. Ten navíc může jednat až na základě exekučního titulu, tedy převážně vykonatelného soudního rozhodnutí.

3. krok: předžalobní výzva

Nejde-li vyřešit problém po dobrém, je třeba zvážit, jaké další kroky můžete podniknout. Pokud chcete svou pohledávku vymáhat soudně, má svůj význam předžalobní výzva. Samozřejmou součástí takové upomínky musí být informace, že v případě nezaplacení bude věc řešena soudní cestou. Předžalobní výzva k plnění musí být zaslána na poslední známou adresu dlužníka, napsat e-mail v tomto případě nestačí. Žalující zastoupený advokátem může požadovat proplacení soudních nákladů, musí ale prokázat, že dlužníka vyzval k úhradě nejpozději sedm dní před podáním žaloby.

4. krok: soudní spor

Soudní spor většinou bývá poslední možností, jak dluh vymoci. Nejdříve se musí věřitel rozhodnout, jestli bude dluh vymáhat sám, anebo prostřednictvím advokáta. Zde bude opět záležet na velikosti dluhu, náročnosti sporu, vlastních zkušenostech a hlavně ceně služby. Ta se ale neodvíjí od toho, kolik žalobce advokátovi skutečně zaplatí, ale podle advokátního tarifu, který je stanoven vyhláškou ministerstva spravedlnosti. Dříve se někteří advokáti mohli přetrhnout i kvůli malým pohledávkám, protože takzvaný přísudek dosahoval i při korunových dluzích tisícových částek, to ale zarazil Ústavní soud. Advokát si tedy může říct o více, než kolik vysoudí, ale rozhodnutí, jestli se jeho služby rozhodne využít, zůstává na věřiteli.


Přihlásit