Navíc kvalita ořechů je, podobně jako u veškerého ovoce a zeleniny, plně v rukou přírody a může se proto měnit v závislosti na odrůdě nebo počasí daného roku. Výrobci se mohou přičinit zejména tím, že surovinu šetrně vylouskají ze skořápek a velmi důkladně vytřídí.
Závazné požadavky na kvalitu lískových ořechů najdeme ve vyhlášce č. 157/2003 Sb. Nejsou příliš obsáhlé a největší důraz se klade na dostatečné vysušení prodávaných jader (lísková jádra smějí obsahovat maximálně 6 % vody, vlašská 5 %), míru výskytu nečistot (nejvýše 0,5 %) a na základní senzorické vlastnosti. Samozřejmostí by měly být ořechy celistvé, nepoškozené, s příjemnou chutí, bez výskytu škůdců a viditelných plísní. Těmto minimálním požadavkům musí vyhovovat veškeré prodávané suché skořápkové plody.
Co tedy sledovat? U průhledných obalů vždy pohledem zkontrolujte, zda nejsou ořechy přespříliš mechanicky poškozené. Určitá míra poškození povrchu v nich bude zřejmě vždy, ale vysoký výskyt půlených jader u lískových ořechů, či ořechů s hluboko zasahujícím poškozením slupky je na škodu. Rovněž pozorně sledujte, zda se v balení neobjevují mrtví či živí škůdci, případně stopy po nich, například pavučinky. Rovněž nekupujte ořechy s viditelnou plísní. Ořechy se škůdci či plísní se nepovažují za bezpečné a musejí být vyřazeny z prodeje.
Z údajů na obale si můžete všímat země původu. Převážná většina produkce lískových ořechů sice pochází z Turecka, v obchodech však můžete narazit i na italské, gruzínské nebo ázerbájdžánské. Vlašské ořechy putují z USA, Mexika, Moldavska či Ukrajiny.
Dál je dobré kontrolovat datum minimální trvanlivosti. Všechny ořechy obsahují vysoký podíl oleje, který v průběhu času stárne, žlukne a dává oříškům nepříjemnou pachuť a pach. Vyplácí se proto vybírat balení s co nejdelší dobou do konce data minimální trvanlivosti. Ty by měly být