Tajemství domácí chemie

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 10/2017

Pokračujeme v malém seriálu o označování nejrůznějších výrobků denní potřeby. Tentokrát jsme se zaměřili, odborně řečeno, na chemické směsi. Možná vám to nezní jako povědomé téma, ale máme je doma všichni. Do této škatulky se totiž vejdou veškeré úklidové prostředky. Je dobré vědět, co o sobě a o své (ne)bezpečnosti sdělují spotřebiteli.

tip dTestu

Označení na chemických prostředcích nás neinformuje o jejich kvalitě, cílem je zajištění bezpečnosti. Mezi nebezpečné prostředky patří i řada na první pohled nevinných přípravků do domácnosti, zejména různé čisticí prostředky. Zvlášť pozorní buďte u pomůcek proti vodnímu kameni, odstraňovačů mastnoty, čističů trub či varných desek a u dezinfekčních prostředků.

Pročtěte si etiketu, ještě než začnete s přípravkem pracovat. Kromě možného rizika se z ní dozvíte i to, jak s prostředkem správně zacházet. Platí to i pro případ, kdy si dovezete drogerii bez českých popisů ze zahraničí. Pokuste se přeložit alespoň základy uvedených instrukcí. Pomoci v tom může nařízení č. 1272/2008, kde jsou uvedeny všechny jazykové mutace všech výstražných a bezpečnostních vět.

Když si vzpomenete na obal od prostředku na mytí koupelen, možná se vám vybaví nápadné obrázky s různými symboly. Piktogramy upozorňující na nebezpečné vlastnosti patří k nejvýraznějším prvkům na obalech každého chemického prostředku, ať jde o čistič toalet či plechovku barvy.

Dlouhá léta měly zmíněné piktogramy podobu oranžových čtverců a možná si je tak pamatujete i vy. Na současných obalech však už vypadají jinak.

Před dvěma lety totiž došlo k malé revoluci v předpisech, po níž se musely všechny etikety předělat. Kromě vzhledu výstražných obrázků se změnil i systém textů, které mají uživatelům poradit, jak bezpečně s výrobkem nakládat. 

Jasná pravidla hry

Evropský chemický průmysl a veškerá chemie, která se do Evropské unie dováží, se musí řídit dvojicí základních nařízení EU č. 1907/2006 a č. 1272/2008. Do působnosti zmíněných předpisů spadají všechny myslitelné chemické prostředky s výjimkou kosmetiky a potravin.

První ze jmenovaných nařízení popisuje, jaké chemické látky se smějí vůbec prodávat, a upravuje způsob, jakým se registrují. Obsahuje též důležitý seznam rizikových chemikálií, jejichž použití je nějakým způsobem omezeno. Druhé nařízení je klíčové pro spotřebitele. Říká totiž, jak mají výrobci hodnotit nebezpečnost jednotlivých produktů a jak je podle toho mají označovat.

Bubáci na obalu, nebezpečí uvnitř

Co tedy na obalu musíte najít? Samozřejmostí je adresa firmy, která za přípravek ručí. Dále nesmí chybět název přípravku a informace o nebezpečnosti, které se skládají z popsání možných rizik a výstražných symbolů.

Každý chemický prostředek se musí takzvaně klasifikovat. V praxi klasifikace znamená posouzení obsažených látek, jejich druhu a množství. V případě, že prostředek obsahuje neblaze působící látky v rizikovém množství, je sám označen za nebezpečný. Podle povahy nežádoucích efektů se pak zatřídí do takzvaných tříd nebezpečnosti. Každá ze tříd se pak ještě dělí do kategorie podle míry rizikovosti, které je přiřazen speciální symbol. Jejich přehled najdete níže.

Nejběžnější nebezpečné chemické sloučeniny a suroviny jsou již zatříděny do škatulky přímo legislativou. Prostředky obsahující směs nejrůznějších látek však jejich výrobci musejí zatřídit sami. Základem pro správnou klasifikaci je dostatek informací. Často se jedná o již dostupné údaje z různých vědeckých databází, ve zcela výjimečných případech nových látek je třeba informace získat z různých studií. Hned dodejme, že velkou pozornost věnuje legislativa ochraně pokusných zvířat.

Pozor, aviváž!

V seznamu výstražných symbolů si lze všimnout, že jeden obrázek může mít několik významů. Dobře patrné je to na vykřičníku, který může označovat jak dráždivé přípravky, tak třeba i látku škodící ozónové vrstvě. Navíc se jeden symbol používá i pro chemikálie s různou mírou rizikovosti. Například symbol otrávené přírody na přípravcích s různou mírou negativního vlivu na životní prostředí.

Samotný varovný obrázek však všechny potřebné informace sdělit nedokáže. Etiketu proto doplňuje řada textů. Pro zajímavost dodejme, že jejich znění je rovněž přesně stanoveno a i v českém vydání nařízení najdete, jak mají texty znít ve všech úředních jazycích EU.

Nejnápadnějším textem v blízkosti samotného symbolu je signální slovo. Jím se rozlišuje míra nebezpečnosti přípravku. Pro nejméně rizikové přípravky není předepsáno žádné. Na výrobcích, před nimiž bychom se měli mít na pozoru, najdete slovo „varování“. U nejzávažnějších kategorií se používá výhružnější „nebezpečí“. S tím se můžete setkat například na některých prostředcích proti vodnímu kameni. Mezi vůbec nejtvrdší domácí chemii patří čističe odpadů. 

Bezpečnostní list

S označením chemického přípravku úzce souvisí i takzvaný bezpečnostní list. Zjednodušeně jde o jakousi průvodku shrnující všechny důležité informace. Primárně jsou bezpečnostní listy určeny profesionálním uživatelům a obchodníkům, kteří v nich najdou složení daného výrobku, pokyny pro správnou manipulaci, přepravu a první pomoc a rovněž návod, jak naložit s prázdným obalem.

Pro spotřebitele tyto listy zamýšleny nejsou. Předpokládá se totiž, že veškeré nutné informace najdou na samotném obalu přípravku. Ovšem pokud byste o bezpečnostní list stáli, můžete ho často najít na internetu, například na stránkách e-shopů, kde jej prodejci zveřejňují.

Etiketa plná dobrých rad

Dalším nezbytným doplňkem jsou informace přesně popisující možné negativní účinky, takzvané H-věty. Mají podobu standardizovaných krátkých varování. Legislativa pro každou třídu a kategorii nebezpečných přípravků přesně specifikuje, které věty se mají na obalu objevit. Například na prostředcích pro mytí nádobí můžete často najít spolu s vykřičníkem a slovem „varování“ i větu H-319 ve znění „Způsobuje vážné podráždění očí“.

Varování před riziky bývá na obalu zpravidla jen jedno, následuje jej však celý houf pokynů pro bezpečné zacházení s prostředkem, takzvaných P-vět.

Ani zde nedává legislativa výrobcům prostor pro kreativitu. Předepsán je jak počet a druh povinných instrukcí, tak jejich přesné znění. Zůstaneme-li u již zmíněného prostředku na nádobí, tak ten má nést čtyři věty o bezpečné manipulaci. Měli bychom na něm najít pokyn co dělat, kdyby se nám prostředek dostal do očí, případně kdybychom ho vypili. Specifická upozornění ještě doplňují obecné poučky o tom, že je třeba prostředek chránit před dětmi a uchovat etiketu. To proto, aby lékař v případě potíží věděl, který prostředek vám je způsobil.

Na obalu zvlášť rizikových prostředků, například toxických, musejí být uvedeny i názvy konkrétních nebezpečných látek. 

Pojistky pro nejzranitelnější

V ideálním případě by si měl spotřebitel nejdříve přečíst etiketu, aby věděl, s čím má tu čest. V řadě případů tomu tak není a leckdo se po bezpečnostních pokynech pídí až ve chvíli, kdy má dezinfekci v oku či v žaludku.

Nejhorší je, pokud se něco podobného stane dětem. Předpisy na jejich ochranu pamatují – na výrobcích naleznete pokyn, abyste nenechávali nebezpečné prostředky v jejich dosahu.

U skutečně rizikových přípravků navíc musí být jejich uzávěr upraven tak, aby ho děti nezvládly otevřít.

Zvláštní ochrana je zavedena i pro nevidomé – všimněte si, že na některých obalech můžete nahmátnout vyčnívající trojúhelník. Ten má upozornit na zvlášť nebezpečné látky, například žíraviny.

Pro bezpečnost všech pak legislativa upravuje, jaké mají být obaly rizikových přípravků. Jejich materiál musí pochopitelně odolat obsahu a stěny nádob musejí být dostatečně silné.

Povinností je rovněž vyměnitelný uzávěr – to proto, aby se dal nahradit v případě poškození. Přesypávat a přelévat do jiných obalů proto příliš nedoporučujeme, není záruka, že zvolený náhradní obal bude dostatečně odolný. Rozhodně nepřelévejte chemické prostředky do obalů od nápojů a potravin, aby nemohlo dojít k záměně a nechtěnému napití.

Pro bezpečnější domácnost

Ačkoliv vypadá domácí chemie na první pohled přátelsky a nevinně, může mít řadu nežádoucích účinků na naše zdraví. Předpisy se sice snaží chránit před riziky nás i děti, největší díl zodpovědnosti však neseme sami. Chceme-li předejít problémům, měli bychom se řídit těmito zásadami:

  • Nejohroženější jsou děti, ukládejte proto chemické prostředky vysoko, tak, aby byly mimo jejich dosah a dohled.
  • Pokud je skladujete v nízko umístěných skříňkách, zabezpečte dvířka dětskou pojistkou.
  • Vše uchovávejte v původních obalech a po každém použití obal řádně uzavřete.
  • Před použitím si pozorně přečtěte informace na obalu.
  • Nepoužívejte nebezpečné prostředky v blízkosti dětí a nedovolte jim manipulaci s nimi.
  • Při nákupu se přesvědčte o neporušenosti obalu.
  • Nenechávejte přípravky volně mimo jejich původní obal.
  • Nepřelévejte tekuté prostředky do láhví od potravin a nápojů.
  • Řiďte se pokyny pro bezpečné zacházení, které jsou uvedené na obalu, případně používejte uvedené ochranné pomůcky.

V případě, že jste se nebezpečným prostředkem potřísnili, dostal se do oka, případně jste ho spolkli, postupujte podle pokynů na etiketě. V případě nutnosti kontaktujte lékaře nebo nonstop linky Toxikologického informačního střediska 224 919 293224 915 402.


Přihlásit