Časté otázky: Pračky

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2017

Pračka není levná věc a všichni si samozřejmě přejeme, aby nám nový nákup vydržel do nejdéle. Zeptali jsme se odborníků na tipy, kam doma pračku postavit, které programy ji nejvíce opotřebují, i třeba jak bude podle nich praní probíhat za deset let.

Existují v domácnosti místa, kde by pračka neměla stát a proč?

Jiří Pleskač, Brno: Pračka by měla stát klasicky v koupelně, kde je koš s prádlem, ale zjišťujeme, že si ji zákazníci z důvodu nedostatku místa umísťují kamkoliv (do skříně, na chodbu, do kuchyňské linky). Málokdo ví, že pračka by měla mít samostatnou zásuvku a svůj jistič 16A. Zákazníci, kteří toto nerespektují a mají pračku napojenou třeba na jednu větev s troubou a rychlovarnou konvicí, se pak diví, že vypadávají jističe a může dojít i k požáru.

Dále je vhodné promyslet i připojení vody a jejího odtoku, protože je nesmysl táhnout hadice pět metrů třeba někam do šachty. Namáhá se čerpadlo a zároveň u tak dlouhé hadice hrozí i její prasknutí, proto by se voda u pračky měla po každém praní vypínat (pokud nemá ochrannou hadici aquastop).

Pračka by měla stát na pevném podkladu, a ne na měkkém linoleu, které se časem váhou pračky promáčkne a dochází k nestabilitě a hluku. Dále bych pračku nemontoval hned vedle sporáku, z důvodu tepla, aby se nezkroutil plastový panel pračky. Ještě dodám kuriozitu – pračku nedoporučuji umisťovat na balkón. Jeden zákazník tak učinil a divil se, že mu v zimě v pračce zamrzá voda.

Zdeněk Purma, Kutná Hora: Žádná pračka by neměla být ve špatně větratelném prostoru, kde se hromadí páry. Také by neměla být v místnosti, kde teplota v závislosti na ročním období klesá pod cca 10 °C, protože i zde snadno kondenzuje voda, a to nejen na kovovém plášti praček, ale také na citlivých součástkách elektronických řídicích jednotek. Uvědomme si, že žádná pračka na světě není vzduchotěsná a vzduch vždy obsahuje určité procento vlhkosti, které na chladných součástkách kondenzuje. Současní výrobci bez ohledu na značku již dlouho nepoužívají mechanické programátory, ale pračky jsou řízeny jednoduchými počítači, kterým voda „nedělá dobře“.

Pokud je pračka umístěná v koupelně panelového domu, a tedy v prostoru většinou bez oken, lze její životnost prodloužit tak, že během koupání, ale i mytí, zapneme ventilátor a po umytí necháme dveře do koupelny alespoň pootevřené. Zakrytí pračky igelitem pomůže jen proti stříkající vodě, ale jinak daný stav pouze zhoršuje. Igelit je neprodyšný a udržuje vlhké mikroklima. Voda a elektronika, to prostě nejde dohromady. Proto je potřeba hodně větrat a po ukončeném praní nechat dveře pračky otevřené. Vlhko může v uzavřeném, nevětraném prostoru pračky způsobit nejen korozi a zatuchlost, ale v takovém prostředí se daří i plísním.

René Němec, Plzeň: Nenapadá mě žádné místo, kde by pračka neměla být, snad jen vlhké sklepy.

Jak opotřebení pračky ovlivní typ používaných programů a jejich délka?

Jiří Pleskač, Brno: K opotřebení pračky dochází spíše praním více cyklů a pak stářím výrobku. Praní na 90 °C již dnes moc nevidíme, protože dnešní prádlo je uzpůsobeno pro teploty do 40 °C. Pokud bychom prali na 90 °C stále, vysoká teplota může časem způsobit rychlejší deformaci manžety, stárnutí hadic a podobně.

Problém vidím v dnešní myšlence energetické úspory spotřebičů, že výrobci záměrně prodlužují časy praní a tím vlastně zdvojnásobují počet pracích cyklů, tudíž snižují životnost pračky. Je to něco za něco – úspora za životnost. Zákazníci jsou nešťastní z toho, že tráví půl dne praním nebo sušením jen proto, že programy jsou dnes průměrně dlouhé 3 hodiny a 20 minut. Opotřebení ale způsobuje nejen počet napraných cyklů, ale i prací prostředky a tvrdá voda.

Zdeněk Purma, Kutná Hora: Lidé se běžně domnívají, že si svoji automatickou pračku pošetří, používají-li kratší program a nižší teplotu. To je ale velice sporný názor, protože nikdo nemůže vyloučit, že se do pračky spolu s prádlem nedostanou třeba bakterie, které pak mimo jiné těžce znečistí gumová těsnění, což nebývá vidět, nehledě na častý zápach, který se z takové pračky šíří.

Prevencí je alespoň jednou za měsíc vyvařit například kuchyňské utěrky a podle stupně tvrdosti vody jednou až dvakrát za rok přímo do bubnu pračky nasypat 2–3 sáčky kyseliny citrónové a nechat bez prádla proběhnout celý cyklus, jde o takzvanou vyvářku bez předpírky. Stejným způsobem by šlo použít i ocet, ale většina praček dnes začíná každý program vypouštěním.

Největší spotřeba elektrické energie je v okamžiku, kdy pračka ohřívá vodu. To jsou ale z celého pracího cyklu pouze minuty, během vyvářky pak až tři čtvrtě hodiny. Vyšší teplota a tím i delší provoz nemá na životnost pračky prakticky žádný negativní vliv. Pro životnost jsou rozhodující zcela jiné parametry – kvalita materiálu všech těsnění, kvalita ostatních materiálů, zejména těch použitých na výrobu hřídele bubnu a přírub, a hlavně dodržení všech tolerancí ve výrobě. I nepatrně zvětšená tolerance může způsobit, že se například voda se saponátem dostane do ložisek, tím je odmastí a zničí, což se v praxi projevuje postupně narůstajícím zvyšováním hlučnosti, zpočátku při odstředění. V takovém případě nelze na nic čekat a nejlepší je zavolat co nejdříve servis.

Z pozice zákazníka lze pozitivně ovlivnit životnost pračky tak, že to především nepřeháníme s množstvím pracích prostředků. Unikající pěna může poškodit například snímání hladiny, nehledě na to, že urychluje korozi. Dobré je také prát raději méně často, ale o něco více nasákavého prádla najednou, aby pračka před započetím odstřeďování mohla prádlo rozrovnat a tak zmenšila nevyváženost bubnu při vysokých otáčkách. Nasákavé prádlo je těžké, a je-li ho málo, není na protilehlou stranu bubnu co přemístit. U lehkých nenasákavých textilií například ze silonu lze tuto zásadu ignorovat.

Již několik let je zcela běžné, že výrobci nemontují volbu „poloviční program“. Ten v minulosti omezil množství vody pouze na praní (podle výrobce) o maximálně 1–2 litry. Pračka ale také máchá, a má-li se zabránit například ekzémům, nelze množství vody potřebné na máchání ze zdravotních důvodů omezovat. Program poloviční náplň tedy přinášel v podstatě zanedbatelnou úsporu. V současné době se nepoužívá a i bez této „vymoženosti“ není problém dosáhnout energetické účinnosti A +++, o které se starším pračkám ani nesnilo.

René Němec, Plzeň: Odhaduji, že tak 80 % závad je způsobeno nesprávným užíváním nebo závada není vůbec způsobená výrobkem. Myslím, že vše je popsáno v návodech k obsluze, ovšem ty nikdo nečte.

U sušiček je možnost zvolit si, zda budou panty dvířek umístěné vlevo, nebo vpravo. U předem plněných praček tato možnost zpravidla není. Umíte vysvětlit proč?

Jiří Pleskač, Brno: U praček nevím, že by byl model, který umožní přehození dveří. Vím jen, že jedna značka má panty dveří vpravo. Sušičky toto přehození dveří běžně umožňují, ale záleží na značce a modelu.

Zdeněk Purma, Kutná Hora: Nároky na těsnost dveří u praček jsou výrazně vyšší než u sušiček, protože musí zaručit nepropustnost vody. Pračka také musí kompenzovat nevyvážené odstředivé síly, a proto je každý prací stroj zavěšen na pružinách. Podle druhu a množství prádla se tedy mění i výška pracího stroje vůči dveřím. Těsnění vkladového otvoru je proto konstruováno tak, aby i tyto proměnlivé pozice dokázalo dokonale utěsnit. Toto těsnění dveří má břit, do kterého je při zavírání dveří pračky zatlačeno sklo dveří, které má jiný tvar v horní a dolní části. Tvar skla zabraňuje, aby se část prádla při praní dostala na těsnicí gumu dveří a tím mimo účinný prací prostor, a pomáhá tomu, aby se prádlo z vnější části bubnu dostalo příčinou rotací do zadní části a to ze zadní části bubnu zase ke sklu. Pokud by výrobce tuto žádanou vlastnost skla dveří ignoroval, sklo by mohlo být zcela rovné, což dříve splňovaly Tatramatky řady 352, 353 a Tamaty řady 500. Pak by bylo nesmírně jednoduché otevírání dveří změnit.

Vzhledem k požadované vysoké účinnosti praní současných praček s předním plněním je horní a dolní část skla dveří zcela jiná, a proto otevírání dveří změnit nelze. Tím by se totiž nevyměnila jen levá strana za pravou, ale i horní část za dolní, což by byl funkční nesmysl. Příčná rotace prádla by byla zcela vyloučena. U sušiček je objem bubnu kolem 140 litrů a u praček pro stejné množství prádla pouze cca 43 litrů. V takto velkém prostoru sušičky je logicky výška vrstev prádla výrazně nižší než v pračce a často nezasahuje ani ke spodnímu okraji skla dveří. Proto je sklo u sušiček zcela rovné a lze pak snadno změnit i otvírání dveří.

René Němec, Plzeň: Neumím. Snad proto, že vždy byly vyráběné s otvíráním zprava doleva. Další věc je, že by se musel přendávat i zámek dveří, který sušička nemá.

Jak se podle vás budou vyvíjet technologie v praní v dalších deseti či dvaceti letech?

Jiří Pleskač, Brno: Podívejme se do historie a buďme optimisti. Po staletí se pračky vyvíjely konstrukčně, programy a technologiemi. Vždy se prádlo bude prát ve vodě, za působení nějakého pracího prostředku a teploty. Takže vidím změny ve zlepšování účinnosti praní, dodatečných systémech pro lepší namáčení prádla, nových programech, které jsou v souladu s poptávkou trhu (podle toho, jaký typ nového prádla bude vymyšlen).

Zdeněk Purma, Kutná Hora: Zatím neumíme prádlo odstředit jinak než pomocí vysokých otáček bubnu. Tato funkce tedy zůstane zcela jistě zachována i v příštích letech. V minulosti technici zkoušeli prát pomocí ultrazvuku, ale stejně se nevyhnuli pomalu se otáčejícímu bubnu. Výsledek praní byl navíc vždy horší než prapůvodní odvěká technologie, kdy se prádlo pralo mechanickým způsobem o hladinu vody. Tento prastarý princip praní využívají současné moderní pračky tak, že regulují otáčky na praní podle druhu a množství prádla. Důvod? Představme si velký hodinový ciferník a na něm devítku a trojku. Otáčky řídí programátor pračky tak, aby se prádlo dostalo k jedné z uvedených číslic, pak se oddělilo od bubnu a díky gravitaci spadlo zpět na hladinu u dna bubnu. Tak je moderními prostředky napodobena tato prapůvodní, osvědčená a účinná technologie.

V příštích letech lze očekávat pouze zdokonalování této technologie, protože nic účinnějšího zatím objeveno nebylo. Náhrada mechanické práce třeba ultrazvukem se neosvědčila a podobně dopadla i celá řada dalších novinek. Předpokládám proto, že vývoj povede k lepším materiálům, které budou mít lepší tepelně izolační vlastnosti (úspora elektrické energie při ohřevu) a podstatně zmírní i hlučnost, zejména při odstřeďování. S postupujícím vývojem elektronických systémů se zvýší komfort ovládání, ale navzdory všem pokusům se ukazuje, že základem účinného praní zůstane zřejmě i v příštích letech elektronicky optimalizovaný, výše popsaný mechanický princip praní.

René Němec, Plzeň: Myslím, že nijak. Automatická pračka tak, jak ji známe, funguje na stejném principu už několik desetiletí. 

Databáze testovaných výrobků

Pračky 2014-2017 (83 výrobků)
poslední aktualizace: 31.8.2017


Přihlásit