Pravidla označování kosmetických přípravků

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 9/2017

Každý výrobek musí být nějak označen. Často se tak děje podle jednoduchých pravidel a řada produktů si vystačí pouze s pojmenováním a uvedením adresy toho, kdo za výrobek ručí. Ovšem existují i výjimky opředené hustou sítí nejrůznějších legislativních požadavků. Texty na obalech kosmetiky jsou bezesporu jedněmi z těch složitějších. Přesto bychom neměli vzdávat snahu jim porozumět. Už jen proto, abychom dokázali zjistit, zda naše zubní pasta již není prošlá.

Označení kosmetických prostředků není vůči spotřebitelům tak vstřícné jako v případě potravin. Obojí se však v určitém ohledu podobá. Hlavními společnými rysy jsou název, složení a doba trvanlivosti. V případě kosmetiky však situaci komplikuje například fakt, že složení se u ní uvádí latinsky a doba spotřeby může být vyjádřena symbolem. Pravda, jeho význam každý snadno najde v příslušné příloze evropského nařízení č. 1223/2009. Ovšem kdo z nás nakupuje s nařízením v ruce…

Než vyrazí na trh

tip dTestu

Číst obaly na kosmetice se vyplatí. U přípravků, jejichž použití vám nebude jasné, si můžete přečíst, k čemu slouží a jak se mají používat. Tyto informace musejí být v českém jazyce. Zbytek povinných textů již v češtině být nemusí. Složení se uvádí jen latinsky a jeho čtení je trochu obtížnější. Rozhodně však stojí za to proniknout do speciálního názvosloví. Můžete pak zjistit, zda výrobek obsahuje rostlinné výtažky, případně jaké chemické látky výrobce použil. Pozornost věnujte i datu trvanlivosti. Ne vždy však najdete konkrétní datum, u trvanlivých výrobků jej nahrazuje obrázek otevřeného kelímku udávající, do kolika měsíců po otevření se má produkt spotřebovat. 

Než výrobce vyšle nový přípravek poprvé do světa, musí nejprve absolvovat náročnou schvalovací proceduru. Ta má především prokázat bezpečnost přípravku s ohledem na způsob jeho použití.

Při posouzení bezpečnosti se bere v úvahu zejména trvanlivost výrobku, jeho mikrobiologická stabilita a hodnotí se zdravotní nezávadnost jednotlivých surovin i celého produktu.

Zvláštní posouzení se pak navíc provádí u výrobků určených dětem do tří let nebo pro intimní hygienu. Během schvalovacího řízení musí být rovněž předložen text, který najdou budoucí zákazníci na obalu.

Obecné zásady informování zákazníků požadují, aby povinné texty byly čitelné. A kromě výjimek, které zmíníme později, musejí být uvedeny v českém jazyce. Zákonodárci pamatovali i na to, že se kosmetika prodává v papírových přebalech, které doma zpravidla končí v koši. Proto mají výrobci povinnost tisknout či lepit nezbytné informace nejen na vnější obal, ale i na sklenici, tubu, kelímek či cokoliv jiného, do čeho je samotný prostředek naplněn. První text slouží při výběru v obchodě, druhý je k dispozici při následném používání.

K čemu to slouží?

Aby měl přípravek pro zákazníka užitek, je nutné seznámit kupujícího s jeho funkcí. Existují jasné případy, například šampón nebo mýdlo, u kterých nikdo neváhá, jak s nimi naložit. Pokud by však šlo o komplikovanější a méně známou věc, musí být na obalu uveden název popisující funkci daného přípravku. Příkladem může být název hydratační krém pro normální pleť.

Když ani název nestačí k tomu, aby zákazník věděl, jak má výrobek bezpečně a správně používat, je nutné navíc doplnit příslušné pokyny a upozornění.

A budeme sekat latinu

Seznam složek u kosmetických přípravků, uvedený vždy anglickým slovem Ingredients, připomíná jazykolam nebo zaklínadlo. Je to proto, že v rámci celé Evropské unie se používá jednotný způsob označování jednotlivých přísad jejich latinskými názvy. To má nespornou výhodu pro výrobce, kteří tak ušetří na vícejazyčných obalech místo i peníze za překlady do jednotlivých jazyků.

Zde ovšem pozitiva končí, zejména pro běžného zákazníka je takový způsob dost nepřátelský, zvlášť když chce třeba zjistit, jaké rostlinné extrakty přípravek obsahuje.

Logika seznamu složek u kosmetiky je obdobná jako u potravin. Jednotlivé ingredience jsou seřazeny sestupně podle klesajícího hmotnostního podílu. Složky mající menší než 1% podíl na celkové hmotnosti výrobku se mohou uvádět v libovolném pořadí. Mějme proto na paměti, že výrobek, u kterého se konzervanty nebo jiné nepopulární látky pohybují na konci seznamu, jich nemusí mít méně než ten, u kterého jsou uvedeny uprostřed. V obou případech může být jejich podíl stejný, jen první z výrobců je mohl účelově umístit až na chvost.

Biokosmetika

Často se zmiňujeme o přísných pravidlech pro biopotraviny. Pro biokosmetiku totéž zatím neplatí. V Evropské unii v tuto chvíli pro biokosmetiku neexistují oficiální regule a chybí i jednotná definice, co to biokosmetika vlastně je. Zároveň však platí, že každé tvrzení na obalu musí být pravdivé, podložené a nezavádějící. Přesto se s bioprodukty můžete setkat a řada společností nabízí i neoficiální bio certifikaci podle svých pravidel. Ty se mezi sebou liší, většinou však zohledňují původ použitých surovin a postupy použité při výrobě.

Například v USA je situace jasnější. Použití slova „organic“ ve spojení s kosmetikou tam upravují předpisy a smějí jej nést pouze přípravky, jejichž složky zemědělského původu byly získány v bio režimu.

Alergeny nejen u potravin

Se seznamem složek souvisí i otázka alergenních a jinak problematických látek.

Evropské nařízení o kosmetických přípravcích tyto látky sleduje a jejich používání reguluje, například tím, že jim pro různé typy prostředků nastavuje různé limity. Pro některé z nich jsou zavedeny i speciální varovné texty, které se musejí na obal rovněž uvádět.

Například zubní pasty obsahující fluor v množství větším než 0,1 % musejí nést zvláštní upozornění na jejich nevhodnost pro děti. U jiných látek stačí pouhé upozornění na jejich přítomnost ve výrobku.

Také v kosmetice se můžete setkat s alergenními látkami. Nejčastěji jde o takzvané kontaktní alergeny, které mohou vyvolávat reakce pokožky (obvykle zarudnutí a otoky) nebo ji mohou dráždit. Nejčastěji se alergické reakce projevují na obličeji, rukou a pažích. Většina alergenů patří mezi vonné látky. V současné době je alergenní účinek na člověka prokázán u 82 sloučenin. Řada dalších je v podezření. Od roku 1999 je zavedena povinnost označovat přítomnost 26 z nich ve složení, avšak není nutné na jejich výskyt zvlášť upozorňovat dodatečným textem. Seznam alergenních látek uvádíme na našem webu.

Ne vždy seznam složek na obalu najdete. Některé výrobky jsou malé a výpis dlouhých latinských názvů by se na ně nevešel. V takovém případě je možné uvést seznam složek v přiloženém letáku. O tom, že výrobce této možnosti využil, informuje spotřebitele zvláštní piktogram.

Datum chybí

Možná ještě více dokáže zamotat hlavu pátrání po datu spotřeby. Kosmetika se trochu podobá potravinám tím, že stárne a časem může ztrácet svůj účinek. Proto musí být na obale uvedena informace o trvanlivosti.

Předpisy připouštějí řadu možností, jak datum vyjádřit. Nejsnadnější z nich je natištění samotného data na obal. Zde může být datum uvedeno symbolem přesýpacích hodin nebo specifickými slovy, konkrétně heslem „Spotřebujte nejlépe do“, které se významově podobá minimální trvanlivosti u potravin.

Konkrétní datum je nutné uvádět pouze u přípravků, jejichž trvanlivost je kratší než 30 měsíců. U odolnějších výrobků stačí uvést, jak dlouho po načetí se mají spotřebovat. Tyto informace vyjadřuje obrázek otevřeného kelímku, v němž je číslicí uvedeno, kolik měsíců máme na vypotřebování.

Kromě trvanlivosti se na obalech musí uvádět i číslo šarže. Není přesně určeno, jak by mělo číslo vypadat, a někteří výrobci jej uvádějí jako datum výroby. Nenechte se proto zmást. Pokud byste na obalu našli dvě data, tak datum trvanlivosti bude uvedeno již zmíněnými slovy. Podobně zachovejte klid, když najdete pouze datum výroby, v době nákupu zcela jistě „prošlé“, a vedle něj symbol kelímku. Takový výrobek nepatří do koše, doba jeho exspirace začíná až otevřením obalu a trvá po uvedený počet měsíců.

Nemlžit

Nepřekvapí, že i pro kosmetické prostředky platí požadavek férovosti označení. Dokonce pro ně existuje samostatné evropské nařízení, které přesně uvádí, co je zakázáno.

Před čím jsme tedy jako spotřebitelé chráněni? Obecně se dá říct, že před každou nepravdou. Kosmetické přípravky se nesmějí chvástat něčím, co je pouhým splněním obecně závazných pravidel, nelze například zdůrazňovat nepřítomnost látky pro daný produkt zakázané. Chybou by tak třeba bylo propagovat, že šampón neobsahuje chlór.

Informace musejí být rovněž podložené důkazy. Pokud by výrobce deklaroval určitou dobu trvající efekt, musí mít doklad o tom, že jeho přípravek po udanou dobu skutečně funguje.

Pochopitelně není možné na etiketě písemně zmiňovat či zobrazovat složku, která ve výrobku vůbec není. Dokonce není možné ani zdůrazňovat účinek látky, která je sice obsažena, ale v množství, které nestačí, aby se efekt v přípravku projevil.

Opatrní musejí být výrobci i při propagaci účinku svých výrobků. Ten nesmí být například podepřen pouze elektronicky upraveným obrázkem srovnávajícím stav před a po použití nebo počtem zákazníků, kteří si již daný přípravek koupili.

Další požadavky míří na férové chování mezi jednotlivými výrobci. Zakázáno je proto pomlouvání konkurenční produkce nebo shazování jiných výrobků, které jsou vyrobeny v souladu se všemi pravidly. 


Přihlásit