Jak testujeme dětské holínky

Jak hodnotíme

grafická skladba celkového hodnocení dětských holínek

  • přilnavost podrážky: 30 %
  • opotřebení: 30 %
  • odolnost před prasknutím: 30 %
  • stálost barev: 5 %
  • nežádoucí látky: 5 %

Přilnavost podrážky

Zkoušku prováděla laboratoř v souladu s normou ČSN EN ISO 13287. Ochranu před uklouznutím jsme testovali ve dvou situacích: při přirozeném došlapu na patu a při došlapu na celou plochu nohy najednou.

Test probíhal na suchých a mokrých keramických dlaždicích umístěných na páse schopném kontrolovaného pohybu ve vodorovném směru. Při testu jsme jednu botu z páru položili na povrch a působili na něj zeshora silou, která simulovala zatížení lidskou nohou. Povrch, tedy dlaždice umístěné na pohyblivém páse, se pak uvedl do pohybu a laboranti vypočtením horizontální a vertikální síly zjistili takzvaný dynamický frikční koeficient.

Opotřebení

Odolnost podšívky proti oděru jsme ověřovali pomocí testu Martindale (ČSN EN ISO 12947-2). Vzorek textilie, který v našem případě představovala část podšívky odebraná z oblasti paty, je umístěn na přístroj, kde se tře o brusnou látku. Kontakt textilie a brusné plochy probíhá kontrolovanou silou všemi směry a v tomto případě simuluje tření paty o podšívku.

U dětských holínek jsme provedli 25 600 cyklů se suchou textilií a 12 800 cyklů s mokrou textilií podšívky. Hodnocení jsme posléze udělili podle stupně poškození, případně protržení a vzniku díry.

Při testu odolnosti podrážky proti ošoupání jsme vycházeli z mezinárodní normy EN ISO 4649. Z podrážky jsme odebrali vzorek o průměru 16 mm, zvážili jeho hmotnost a umístili do stroje, který vzorek třel proti brusné látce. Nakonec jsme poměřili hmotnost vzorku podrážky před začátkem testu a po jeho ukončení.

Prověřovali jsme rovněž riziko smršťování gumy, které se může projevit po delší době používání, případně i po kratší době, za předpokladu, že jsou boty vystaveny vyšším teplotám. Naši laboranti umístili boty do klimatické komory, kde na ně nechali po dobu sedmi dní působit teplotu 70 °C. Průběžně přitom v předem stanovených intervalech na sedmi vybraných místech měřili, zda a případně o kolik centimetrů se boty zmenšily.

Odolnost vůči prasknutí

Pružnost boty na nártu testovala laboratoř na základě normy EN ISO 20344. Nejprve odebrala z oblasti nártu vzorek gumy. Vzorek pak umístila do přístroje, který ho standardizovaným způsobem 50 000krát ohnul. Posléze byla změřena míra poškození a ohodnocena nejlepší známkou v případě, že nedošlo k žádnému poškození, a tou nejhorší, pokud vzorek gumy prasknul.

Test odolnosti podrážky vůči prasknutí vycházel ze stejné normy. Laboranti podrážku upnuli do zkušebního zařízení. Poté ji standardizovaným způsobem propíchli, přičemž řezným nástrojem vytvořili díru o hloubce 2 mm. Pomocí lupy se stupnicí nakonec změřili počáteční délku vpichu a spustili zátěžový test. Při něm provedli 30 000 cyklů ohýbání. Po dokončení testu lupou opět změřili délku trhliny na místě vpichu a porovnali rozdíl před začátkem a po ukončení testu. Tento test jsme provedli také na gumě, která předtím prošla zátěžovou zkouškou smršťování, abychom ověřili, jak se změní pružnost podrážky u starší a opotřebované gumy.

Stálost barev

Zkoušku stálobarevnosti jsme provedli podle normy ČSN EN ISO 105-E04. Odebrali jsme vzorek z bot a ponořili ho při pokojové teplotě společně s bílou látkou na 30 minut do alkalického roztoku s hodnotou pH 8. Poté jsme celý vzorek umístili mezi dvě skleněné desky a působili na něj tlakem 12,5 kPa. Desky jsme umístili na čtyři hodiny do komory o přibližné teplotě 37 °C. Po uplynutí této doby jsme vzorek vyjmuli a oddělili od bílé látky, nechali usušit a podle barevné škály změřili změnu barevnosti.

Přihlásit