Časté otázky: Nejčastější chyby při praní

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2017 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 29.6.2017    Publikováno v časopise 7/2017

V čem dělají spotřebitelé při praní nejčastější chyby a jak se jim vyhnout? Ptali jsme se odborníka z Textilního zkušebního ústavu v Brně a expertů z Technické univerzity v Liberci.

Co můžeme způsobit nevhodně zvoleným pracím prostředkem?

Ing. Petr Nasadil, Technický zkušební ústav: Hlavní problém může být ten, že prášek bude vlastně jen sůl a nic nevypere. Problematické mohou být prášky na bílé prádlo, které se dost často dotují opticky zjasňujícími prostředky ve velkých dávkách (aby bylo prádlo bílé a ještě bělejší). V extrému to může dělat i žluté či nazelenalé skvrny a problémy to může působit taktéž u barevného prádla, zviditelní se třeba lomy na prádle a podobně. Takže volba „prášek na barevné jen na barevné“ je určitě správná. Důležité je podívat se rovněž na dávkování. Málokdo to v obchodě zkoumá, ale prášky se mohou dávkováním dost lišit, a pokud by si člověk přepočítal hmotnost balení na počet pracích dávek, možná by se nestačil divit, kolik soli se dá do krabice nacpat, aby to balení bylo opravdu velké a „výhodné“.

prof. Ing. Jakub Wiener, Ph.D., Katedra materiálového inženýrství, TU Liberec: Enzymatické prací prostředky nejsou vhodné na přírodní hedvábí a vlnu, enzymy totiž nerozeznají špínu a vlákno, příliš pěnivé prášky mohou zase způsobit průnik pěny do elektroniky a poničit pračku.

Ing. Pavla Těšinová, Ph.D., Katedra hodnocení textilií, TU Liberec: Především u takzvaného funkčního oblečení je důležité, aby nebyla do máchání přidána aviváž. Aviváž se na strukturu textilie nanese jako velmi tenká vrstva. Kanálky vláken a póry membrán pak ztrácejí svou funkci a je v podstatě nemožné aviváž zcela odstranit nebo vyprat, zejména z kompaktních míst uvnitř textilie.

doc. Ing. Michal Vik, Ph.D., Katedra materiálového inženýrství, TU Liberec: Nevhodně zvoleným pracím prostředkem a s tím související technologií (teplota, doba praní, množství vody, a další) si můžeme přivodit dermatózy a další typy alergií. Platí zde několik jednoduchých pravidel. Čím nižší teplota, tím nižší účinnost pracích prostředků, a proto je jich nutné větší množství. Čím kratší doba samotného praní, tím méně času má prací prostředek na uvolnění špíny z povrchu materiálu. Menší množství oplachovací vody vede k tomu, že kvůli koncentračnímu spádu má špína tendenci ke zpětnému usazení na materiálu (použije-li se málo oplachovací vody, „nasytí“ se špínou, a ta tak může zůstat i na oblečení – poznámka redakce). To ale automaticky neznamená, že bychom měli vše prát na nejvyšší teplotu, minimálně tři hodiny a místo obvyklých 50–60 litrů spotřebovat třeba 120 až 200 litrů.

Nesprávným postupem a nevhodným pracím prostředkem můžeme poškodit také samotné prádlo. Hodnocení tohoto faktoru je obvykle součástí srovnávacích testů pracích prostředků. Typickým projevem je žmolkování a plstění. Zde je však nutno uvést, že ne vždy jsou tyto vzhledové vady způsobeny samotným praním, ale velmi často také nevhodnými nebo nestálými finálními úpravami výrobků. Má osobní zkušenost je taková, že na zmíněnou kvalitu finálních úprav je kladen menší důraz, protože se předpokládá, že řada oděvů je spíše zbožím krátkodobé spotřeby. Proto není žádnou výjimkou, že luxusní výrobek renomované firmy zakoupený v obchodní zóně některé ze světových metropolí za vysokou cenu může být po prvním praní znehodnocen. 

Poslední, nikoliv méně závažný problém souvisí s dopady praní v domácnostech na životní prostředí. Je nutné si uvědomit, že současný „eko“ trend praní za nízkých teplot 30–40 °C není s nadsázkou nic jiného než oplachování ve vlažné vodě. Aby byl proces praní alespoň z části účinný, je nutné používat vyšší koncentrace tenzidů. Ty po ukončení praní přecházejí do odpadních vod, které sice většinou nevidíme, nicméně to neznamená, že společně s dalšími balastními látkami nezatěžují životní prostředí. Vzniká tak filozofická otázka: Co je v konečném důsledku pro životní prostředí výhodnější? Nízká teplota, kdy je nutné používat velké množství pracího prostředku, nebo vyšší teplota, kdy sice naroste spotřeba energie, nicméně lze použít menší množství pracího prostředku? Proti případné námitce, že většina výrobců dnes na svých výrobcích udává praní při nízkých teplotách, je nutno říci, že to do značné míry souvisí právě s dopady výroby na kvalitu, respektive množství odpadních vod a podobně.

Co se týká nejčastějších chyb v případě volby pracího prostředku, lze říci, že chybou je například volba univerzálního pracího prostředku na sytější barevné odstíny. Zde dochází k vyšší migraci barviv a jejich zvýšenému vypírání. Již zmiňované optické zjasňující prostředky jsou často popisovány jako systémy zvyšující „brilanci“, což vede k chybné interpretaci, že díky nim můžeme „oživit“ barvy. Opak je pravdou; typicky u žlutých až červených odstínů dochází při použití zjasňovačů naopak ke snížení sytosti a výrobek může působit sepraným dojmem. 

Jakých nejčastějších chyb se lidé dopouštějí při používání pracího prostředku?

Ing. Petr Nasadil: Prací prostředky by se daly rozdělit na ty pro domácnosti a na profesionální, pro prádelny. K těm se spotřebitelé až tak moc nedostanou a bývají drahé. Ale podle mé zkušenosti se vyplatí, protože velmi dobře perou. Pro velké průmyslové pračky se totiž používají dávkovací systémy a prádelna si „skládá“ prací lázeň podle typu prádla, které zrovna pere, a jeho znečistění. Takže dávkuje více enzymu, více tenzidu, přesně podle potřeby, aby její zákazníci dostali čisté prádlo. Už tady je vidět princip, který má smysl. Doma si nasypete ten samý prášek na všechny typy prádla, jinou možnost v podstatě nemáte.

prof. Ing. Jakub Wiener, Ph.D.: Jeden prášek na vše je málo, univerzálnost je vždy na úkor něčeho – ceny, prací účinnosti, poškozování vláken a podobně. Velmi časté je předávkování pracího prostředku, nesprávné použití ve vztahu k tvrdosti vody či nevhodné dávkování. Při praní za nízké teploty je pak chybou nepředrozpuštění pracího prášku ve vodě.

Ing. Pavla Těšinová, Ph.D.: Optimální dávkování pracího prostředku je důležité, ale není snadné odhadnout správný poměr k množství prádla a vody. Pokud je pracího prostředku v lázni málo, povrchově aktivních látek pak není dostatek a některé nečistoty se mohou znovu usadit na textilii. Příliš velké množství pracího prostředku na druhou stranu zvyšuje pěnivost, která by při praní v bubnové pračce neměla být příliš velká. Nemusí pak dojít ke správnému smočení povrchu, a tedy k efektivnímu odstranění nečistot.

doc. Ing. Michal Vik, Ph.D.: Předně je nutno zdůraznit, že obvykle se jedná o řetězec chyb, neboť špičkové prací prostředky renomovaných výrobců jsou optimalizovány na široké rozmezí teplot a podmínek. Mezi nejčastější chyby tak obvykle patří nákup levných či zlevněných pracích prostředků méně známých výrobců vyznačujících se především velkým objemem prodávaného balení. Navíc se může jednat o prací prostředky obsahující fosforečnany, kterými zatěžujeme odpadní vody. Pro zákazníka je velmi často výsledkem zaprané prádlo s nevábným zápachem. 


Přihlásit