Argumentace společnosti Lexmark ve sporu s výrobcem neoriginálních náplní Impression Products se opírala zejména o výklad patentového zákona. Společnost Lexmark uváděla, že podle jejího výkladu výrobce, který prodává inkoust či originální cartridge doplněné tímto inkoustem, porušuje její patent. Výrobce inkoustu argumentoval tím, že patentní právo dosahuje nejdále k prodeji originálních součástek, neřeší však, co s nimi kupující učiní po koupi. Prodej originálních cartridgí doplněných neoriginálním inkoustem je tak v pořádku.
K tomuto výkladu zákona se přiklonil i americký nejvyšší soud. Možnost držitele patentu ovlivňovat patentovaný výrobek podle soudců skutečně končí v okamžiku prodeje. Později již výrobce zasahovat nemůže.
Verdikt nejvyššího soudu představuje precedens v oblasti patentního práva. Server Consumerist ovšem podotýká, že se stále nejedná o definitivní vítězství výrobců neoriginálního příslušenství. Stále jsou ve hře zákony o copyrightu a autorských právech. Ty může držitel práv vymáhat i po prodeji výrobku.
Obchodní model výrobců tiskáren je dobře známý. Inkoust, který je mnohdy v přepočtu na mililitr dražší než luxusní šampaňské či Chanel No. 5, čelí dlouhodobé kritice mezi spotřebiteli i spotřebitelskými organizacemi. Tiskárny navíc inkoustem v některých případech neúměrně plýtvají, jak v nedávném testu odhalila britská spotřebitelská organizace Which?.
