Stabilita fotografického obrazu

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Publikováno v časopise 4/2005

Jednou z důležitých vlastností dokladové fotografie je její trvanlivost. I když se již některé doklady vyrábějí pomocí naskenování předložené fotografie a následným tiskem do dokladu, existuje ještě mnoho dokladů, kde se používá přímo předložená fotografie. Navíc jsou v mnoha případech předložené fotografie archivovány a bylo by nežádoucí, kdyby během doby podstatně změnily svůj vzhled.

Na změnu vlastností obrazových záznamů totiž vliv nejen světlo (což se snad už všeobecně ví), ale i teplo (což se ví už méně a hlavně se na to tolik nedbá). U fotografií v některých dokladech může navíc docházet i k interakci laminovací fólie s fotografií při působení světla a tepla.
Je zřejmé, že ověření mnoholeté trvanlivosti každého nového materiálu v reálném čase není prakticky proveditelné. Proto byly vyvinuty postupy, umožňující zjištění trvanlivosti v podstatně kratším čase.

Ve zkušebně VUZORT se takové měření provádí podle ČSN ISO 10977: Metody měření stálosti obrazového záznamu. Norma je rozdělena do dvou částí. Jedna část obsahuje metody a postupy pro exponování měřených vzorků světlem o určité intenzitě a spektrálním složení při určité teplotě a relativní vlhkosti. Z praktických důvodů jsou vzorky ozařovány světlem xenonové výbojky s vysokým podílem UV záření a s vysokou intenzitou. Doba zkoušky se tím výrazně zkracuje. Druhá část normy obsahuje metody zkoušení vzorků bez přístupu světla, ale při zvýšené teplotě a definované vlhkosti – nazývaná zkouškou hydrolytické stálosti. I zde se doba trvání zkoušky podstatně zkracuje výrazným zvýšením teploty proti předpokládaným podmínkám v praxi.
Ve spolupráci s Oddělením vývoje dokladů Ministerstva vnitra byly zkušební metody podle obou částí normy modifikovány tak, aby celý postup zkoušení skutečné podmínky imitoval co nejlépe.
Velká pozornost je věnována už přípravě vzorků. Z každého materiálu je zhotoveno 5 stejných vzorků. Každý z nich obsahuje bílou plochu, černou plochu a snímek obličeje. Tři obrazové záznamy jsou vlepeny do dokladu, ve kterém budou používány a předepsaným způsobem zalaminovány. Jeden zalaminovaný a jeden nezalaminovaný vzorek zůstávají uschovány jako referenční, zbývající tři se podrobí zkoušce.

Zkouška je rozdělena do pěti etap:
etapa A: 3 hodiny zkouška světelné stálosti při 45°C a 50% relativní vlhkosti
etapa B: 3 dny zkouška hydrolytické stálosti při 80°C, 50% relativní vlhkosti
etapa C: shodná s etapou A (zkouška světelné stálosti)
etapa D: shodná s etapou B (zkouška hydrolytické stálosti)
etapa E: shodná s etapou A (zkouška světelné stálosti
Před začátkem zkoušky a po každé etapě je u vybraných vzorků měřena vizuální hustota a hustoty pod světlem modrým, zeleným a červeným.
Podle ČSN ISO 10977 je materiál hodnocen jako vyhovující, pokud je nejvyšší změna u maximální hustoty a hustot praktické ukázky menší než 30 % a nejvyšší přírůstek u minimální hustoty je menší než 0,10 D.

Mnohaleté zkušenosti se zkoušením fotografických záznamů ukázaly velmi dobrou shodu naměřených výsledků s praktickým chováním materiálů. U těch nevyhovujících došlo po několika letech k pozorovatelné degradaci barev i při uložení v archivních podmínkách.
Logicky by se dalo předpokládat, že při osvětlení budou barvy blednout a při tepelném namáhání budou snímky žloutnout. Praktická měření optických hustot však ukazují, že se v tomto ohledu chová každý materiál jinak a mnohdy zcela nepředvídatelně.
Stejně se chovají i laminovací fólie. Zdálo by se, že fotografie bude lépe chráněna a vydrží více. Ale u některých kombinací fólií a fotomateriálů dochází ke vzájemnému negativnímu působení a fotografie vydrží méně, než kdyby zalaminována nebyla.
Seznam materiálů, které ve zkouškách obstály, je uveden v tabulce. Klasický barevný proces (RA-4), dříve považovaný za méně trvanlivý, při správném zpracování vyhovuje. U černobílého materiálu, správně ustáleného a vypraného, je stabilita také
vyhovující. Velmi dobré výsledky vykazují z tohoto
pohledu instantní materiály (Polaroid). Z termosublimačních fototiskáren vyhovují ty, které přidávají k barevným vrstvám ještě vrstvu ochrannou. Z inkoustových tiskáren se zatím daří jen těm, které u svých inkoustů garantují ve spojení s odpovídajícími papíry mnoholetou trvanlivost. Paradoxně také některé neoriginální inkousty mohou být v testech trvanlivosti lepší než originální.
Výsledky zkoušek podle uvedené metodiky mají obecnou platnost. Nejen pro dokladové fotografie. Také vystavené fotografie, zhotovené na vyhovujících materiálech, si podrží svoji původní kvalitu mnohem déle.


Přihlásit