Jak testujeme barevné negativní filmy

  • Výrobce a typ filmu...
    Filmy jsou v tabulce seřazeny podle citlivosti a určení.
  • Ceny...
    Jsou vztaženy ke „kinofilmu“ se 36 obrázky a jedná se o ceny doporučené hlavním dovozcem; v některých obchodech se tak mohou lišit (zejména trojbalení, např. 2+1, nebo různé tzv. akce mohou ceny filmů velmi výrazně snížit). Důležité jsou i různé slevy při následném zpracování filmu a fotografií.
  • Změřená citlivost...
    Je většinou mírně vyšší, než je uvedeno na krabičce. Platí to především u filmů s citlivostí ISO 100. U filmů vysokých citlivostí se dříve často stávalo, že se uváděla citlivost vyšší, dnes je možno se na uvedený údaj spolehnout.
    V názvu filmu se dnes uvádí citlivost ISO podle dříve známé americké stupnice ASA, kde dvojnásobné citlivosti odpovídá i dvakrát větší číslo (100, 200, 400, 800 atd.). Méně výrazně zde bývá uvedena i citlivost podle dřívější normy DIN. Dvojnásobné citlivosti odpovídá číslo větší o 3° (21°, 24°, 27°, 30°, atd.).
  • Možná přeexpozice a podexpozice...
    Udává, o kolik expozičních stupňů (clon, časů) je možno film exponovat více nebo méně, aniž by se podstatně snížila kvalita výsledného snímku. Uvedené hodnoty ale platí pro snímky s normálním rozsahem jasů; v praxi může být jasový rozsah scény větší a tím se možná odchylka expozice úměrně sníží. Při podexpozici roste zobrazení zrnitosti a snižuje se kontrast snímku, chybějící detaily ve stínech do fotografie nepřidá ani nejlepší zpracování. Při výrazné přeexpozici se snižuje ostrost i sytost barev. Naopak, nepatrná přeexpozice bývá někdy u profesionálních filmů doporučována pro zmenšení zrnitosti. Mnohé minilaby nejsou schopné (často i vlivem nekvalitního nastavení) větší odchylky od správné expozice zvládnout. Proto pozor na používání nejcitlivějších filmů při dobrých světelných podmínkách u těch kompaktních fotopřístrojů, které nejsou schopné zajistit dostatečné zaclonění a krátký expoziční čas.
  • Rozlišovací schopnost...
    Udává (v čarách na milimetr), jak bude výsledná fotografie ostrá, pokud bude fotopřístroj správně zaostřen a předmět snímku nebude „rozhýbán“.
    Na výsledné fotografii lidské oko sice rozezná jen nejvýše 7 čar/mm, ale rozlišení negativu je ještě potřeba podělit poměrem velikosti fotografie k velikosti odpovídající části na negativu. Moderní barevné negativní filmy mají však tuto hodnotu poměrně vysokou a pokud někdo ví, že si nechá zhotovovat jen fotografie do formátu 9x13 cm, nemusí se z tohoto pohledu bát ani nejcitlivějších filmů. U portrétních filmů se dosahování maximální ostrosti tolik nepreferuje.
  • Zrnitost...
    U testovaných filmů se posuzovala při velkém zvětšení, při kterém se již projeví kvalitativní rozdíly mezi výrobky různých značek. Na běžných zvětšeninách tzv. pohlednicového formátu není velikost zrna většinou pozorovatelná vůbec a bez obav se mohou používat i nejcitlivější filmy. Předpokládá-li však někdo, že si z výborného záběru nechá zhotovit zvětšeninu velkého formátu, měl by volit typ filmu i z tohoto pohledu.
  • Barevné podání...
    Aby byl vyloučen vliv zpracování pozitivů v minilabech, bylo posuzováno přímým srovnáním naskenovaného negativu barevné testové tabulky s jejím originálem. Odchylky od ideální reprodukce jsou u moderních fotografických materiálů velmi malé, u všech testovaných filmů se téměř neprojevily. Vyskytne-li se tedy na snímcích špatné zabarvení, bývá na vině spíše zpracování filmu, případně jeho špatné skladování.
  • Zhodnocení kvality...
    Všechny filmy byly měřeny bez ohledu na citlivost. Relativně hůře tak dopadly filmy nejvyšších citlivostí, které mají větší zrno a nižší ostrost. Pokud by ale byly filmy hodnoceny vždy jen ve své kategorii, nebylo by možné srovnávání filmů různých kategorií mezi sebou. Použitý systém také lépe odpovídá praxi: Pokud někdo potřebuje použít film nejvyšší citlivosti, musí se smířit s tím, že zrnitost a ostrost budou horší.

Přihlásit