Do sto tisíc nám nevolejte, Vaše Policie ČR

Obsah prosincového vydání

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2020 Obsah prosincového vydání

Publikováno v časopise 1/2009

Známé byly případy, kdy stačilo jen odtlačit auto s ťuknutým nárazníkem z rušné křižovatky, a mohli jsme se dočkat pokuty. Poté se limit pro nutné přivolání mužů zákona zvýšil na padesát tisíc korun, aby od prvního dne nového roku stoupnul na celých sto tisíc.

Věříme-li, že škoda způsobená na obou (nebo více) vozidlech tuto hranici nepřesáhla, policisty volat nemusíme. Předpokládá to samozřejmě, že se s druhou stranou nehody dokážeme dohodnout, kdo byl viníkem.
A navíc musíme celou nehodu zdokumentovat – sepsat společný záznam o dopravní nehodě. Musí na něm být uveden čas, místo, příčiny a průběh nehody. Účastníci se v něm musejí jednoznačně identifikovat (např. jménem a rodným číslem), stejně jako svoje vozidla a popsat následky. Záznam nemá jasně stanovený formulář, ale uvedené údaje obsahovat musí.
Pokud chceme standardizovanou formu záznamu, můžeme použít tzv. euroformulář. Dostaneme ho společně s dokumentací o povinném ručení od pojišťovny nebo si ho můžeme stáhnout a vytisknout. Zabráníme tím zapomenutí některé položky ve zmatku po nehodě a pojišťovny se v listinách lépe orientují. Kromě povinných údajů je určitě důležitý také telefonický kontakt na druhého účastníka a dobré je nehodu nafotit alespoň telefonem. Podstatně to urychlí následné jednání s pojišťovnami viníka i poškozeného.
Pozor ale na případy, kdy zákon nehledí na škodu a velí policii zavolat tak jako tak. Prvním a jasným příkladem jsou újmy na zdraví. Stačí zlomená ruka a policejnímu protokolování se nevyhneme. „Vyšetřen“ musí být i poškozený majetek třetích osob. Typicky půjde o vozy na leasing, kdy je poškozenou třetí stranou naše leasingová společnost. Stejně jsme na tom ale i když řídíme auto firemní nebo si ho půjčíme od rodinného příslušníka. Výjimku tvoří případy, kdy má řidič vozidla náležícího třetí straně sám na nehodě účast.
Policie musí asistovat i při karambolech, které poškodí veřejně prospěšný majetek (závory, signalizaci atd.), či komunikaci nebo její příslušenství (svodidla, dopravní značení atd.).
Jestliže se s protistranou nedohodneme, nejsme si jisti škodou, nebo patříme mezi výše zmiňované případy, nebojme se „dopraváky“ zavolat. I když bylo dříve zvažováno, že za „zbytečný“ příjezd policie zaplatíme, do zákona se dané ustanovení naštěstí nevešlo. Ono totiž bude poměrně běžné, že se viníkem nebude cítit ani jedna strana, případně že se z pochroumaného blatníku v servisu vyklube nevratně poškozená elektronika s velice drahou opravou.
I když účast policie zpravidla prodraží celou nehodou statisticky o pár tisíc, není jisté, že se jejich absencí ušetří. Pojišťovny se jednak obávají zvýšeného počtu fingovaných dopravních nehod a také nárůstu těch skutečných – neukáznění řidiči se budou spoléhat na to, že nebudou policisty dopadeni například ani v podnapilém stavu, protože se nikomu nebude chtít čekat na sepsání protokolu, když může celou záležitost odbýt za pár desítek minut sám...


Přihlásit