Krmné směsi pro drobné savce

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 4/2017

Dělá vám doma společnost králík, morče, křeček či třeba činčila? Jsou to jistě milá a relativně nenáročná zvířátka. Přesto je třeba myslet na to, že každý druh má rozdílné požadavky na složení stravy a ne vše, co naleznete v obchodech, je vhodné pro všechny. V případě špatné volby krmiva může mít váš mazlíček zažívací potíže či problémy s obezitou a nemocemi z ní vycházejícími. Klíčem je uvědomit si, v jakých podmínkách tito drobní savci přirozeně žijí. 

Dnešní hektická doba láká k jednoduchým řešením. Ne každý si umí najít čas na prohlížení složení prodávaných výrobků a zjišťování, zda je vybraný produkt ten pravý. Představte si situaci, že vlastníte činčilu a zašli jste do prodejny s chovatelskými potřebami. Venku na vás v nastartovaném autě čeká rodina a váš úkol je jediný – vybrat pro vašeho chlupáče něco k snědku. Očima projíždíte jeden regál za druhým a najednou narazíte na balíček opatřený etiketou s nápisem „Směs pro hlodavce“ a ilustrací, na které se k sobě tulí křeček, morče i činčila. Spása, řeknete si. Máte ale opravdu po problémech? Pokud ve vás hlodají pochybnosti, věřte jim.

Směs, nebo granule?

Do obchodu jsme se vydali i v reálu. První směs, na kterou jsme v úseku hlodavců narazili, nesla označení krmná směs pro velké hlodavce. Informace na etiketě nespecifikovaly, pro které druhy je krmivo určeno. Byli jsme tak odkázáni pouze na ilustraci, která byla ještě bohatší než u v úvodu zmíněného imaginárního příkladu. Kromě činčily, křečka a morčete na nás upřeně hleděli i myš pruhovaná s (dokonce nehlodavcem) králíkem domácím. Ani obaly mnoha jiných krmných směsí nemluvily zcela jednoznačnou řečí. Mimo vyobrazení rozličných druhů drobných savců jsme se setkali s označením kompletní krmivo, krmivo pro hlodavce standard a další slovní spojení, která by v zákazníkovi mohla budit dojem, že balení skutečně obsahuje všechno, co hlodavec potřebuje, a to nehledě na druh.

Po oslovení odborníků se ukázalo, že skepse byla na místě a realita je o poznání složitější. Jeden z problémů spočívá v tom, že domácí mazlíčci jsou často stejně jako lidé přirozeně vybíraví a mlsní. „Hlavní otázka je, zda zvolit kompletní krmnou směs, nebo krmné granule. U kompletních granulí je vše semleto do jednoho produktu. Zvíře si pak nemůže vybrat jednu složku, kterou preferuje, jak tomu bývá u krmných směsí. U nich totiž pak hlodavci vždy žerou to, co se jim nejsnáze kouše, případně to nejsladší a nejtučnější. A toto má pak za následek další problémy s chrupem, obezitou a trávením,“ prozradila dTestu zvěrolékařka MVDr. Kateřina Černá. Jinak řečeno – když má mazlíček na výběr, nemusí to dělat dobrotu.

Dodejme ještě, že označení kompletní krmivo, ať už se jedná o krmné směsi nebo granule, je zavádějící. Těžko byste hledali univerzální krmení, které hlodavci nebo králíkovi poskytne vše, co potřebuje. „Důležité je vědět, že komerční krmiva nesmí být jedinou potravou – hlodavci musí vždy dostávat hlavně seno. Králíci a morčata na jaře a v létě i zelené krmení, bylinky a větvičky ovocných stromů,” dodává MVDr. Černá. Krmiva, která se tváří jako univerzální, jednoduše nemohou uspokojit individuální potřeby jednotlivých druhů. Zvíře, které ve volné přírodě žije ve vlhkém tropickém pásu, má jiný apetit a nároky než živočichové ze subtropů nebo velehor. Jak říká doktorka Černá: „U všech drobných savců je potřeba vycházet z toho, co jsou schopni žrát ve svém přirozeném prostředí ve volné přírodě, a to poté respektovat při krmení.” To by mělo platit i pro různé komerční pamlsky, jejichž složky často obsahují přemrštěně vysoký obsah cukrů a mazlíčkům mohou v nadměrné míře uškodit. Mějte na paměti, že různé ovocné tyčinky a jiné produkty jsou spíše vrtochem člověka a neodpovídají objektivním potřebám zvířete. A stejně jako u lidí platí, že ne vše chutné a lákavé prospívá zdraví.

Simulovat zvířeti podmínky totožné jako v divočině samozřejmě není dost dobře možné, ne vždy to je také bezpodmínečně nutné. Přesto se vyplatí si o zvířátku ještě před zakoupením něco nastudovat. V další části článku uvádíme krátkou charakteristiku populárních druhů drobných savců.

Králík domácí

Divocí králíci jsou původem Evropané, pocházejí z Pyrenejského poloostrova. Jak už jsme zmínili v úvodu, králíci nejsou hlodavci, nýbrž spadají do čeledi zajícovitých. Majoritní složkou potravy králíka by měla být čerstvá tráva, případně travní pelety nebo seno. Trávu je možné doplňovat i jiným zeleným krmením a zeleninou. V rozumném množství můžete podávat jetel vojtěšku nebo třeba mrkvovou nať. Naopak vlčí bob, listy brambor, chřest nebo různé zahradní květiny jsou krajně nevhodné a pro králíky toxické.

Činčila vlnatá

Tento soumračný hlodavec je pro svou krásnou hebkou srst v přírodě téměř vyhuben. Mezinárodní svaz ochrany přírody před šesti lety označil činčily vlnaté za kriticky ohrožené. Zbytky přirozené činčilí populace obývají vrcholky chilských And, a to až do výšky 4500 m n. m. Nehostinné podmínky velehor stojí nejen za nesmírně hustým osrstěním, ale i za specifickými nároky na stravu.

Nenechte se zmást tím, že vaší činčile chutná například banán. Když se na internetu podíváte na fotografie národní rezervace Las Chinchillas, získáte dobrou představu, co mohou činčily v Andách žrát. Naprostá většina krmení by měla být suchá, největší objem připadá na seno (případně na speciálně pro činčily vyrobené granule neboli pelety). Seno musí být správně vysušené a naopak nesmí zapáchat plísní. Kromě toho můžete činčilám podávat sušené listy dřevin a bylin a také větvičky ovocných stromů.

Pokud chcete činčile dopřát i nějaký pamlsek, můžete. Ovšem ve velmi omezené míře. Vhodné jsou například sušené šípky, jablka nebo mrkev. Činčilí krmivo by mělo obsahovat dostatek proteinů (cca 16–18 %) a vlákniny (18–23 %).

Morče domácí

Jde o domestikovanou formu morčete divokého. V řadě světových jazyků je označováno jako mořské či guinejské prase nebo prasátko – třeba Němci jim říkají Meerschweinchen, angličtí mluvčí guinea pigs a v polštině se morče řekne świnka morska. S čeledí prasatovitých ale samozřejmě nemají nic společného. Ani nepocházejí z Guiney. Jsou to hlodavci, jejichž přímé předky nalezneme na širokém území hornatých oblastí Jižní Ameriky. Původní obyvatelé je začali chovat před sedmi tisíci lety, a to především pro jejich chutné maso. Evropané je pojali za domácí mazlíčky nedlouho po objevení amerického kontinentu.

Morčata jsou striktně býložravá (herbivorní). Hlavní složkou jejich stravy by mělo být seno, komerčně prodávaná krmiva považujte spíše za doplněk. V průběhu svého vývoje ztratila schopnost vytvářet si vitamin C. Průměrné negravidní morče za den vyžaduje přibližně 5 mg vitaminu C na kilogram tělesné hmotnosti. Seno proto doplňujte ovocem a zeleninou. Vzhledem k tomu, že jde o čistého býložravce, vyvarujte se podávání výrobků živočišného původu.

Potkani, myši a křečci

Potkani jsou zdomácnělou variantou po člověku nejrozšířenějšího savce na planetě. Stejně jako myši a křečci jsou omnivorní neboli všežraví, jejich jídelníček proto může být bohatší než u čistých býložravců. Ve srovnání s činčilami je co do výběru krmení provází daleko méně omezení. Ovšem pozor, rozhodně to nejsou živoucí popelnice a neměli by být krmeni kdečím. Jejich strava je převážně rostlinná (základ by měly tvořit obilné směsi), ovšem nikoliv nevýrazný podíl by měl připadat i na živočišné bílkoviny a tuky. Jejich zdrojem může být vejce, maso, masové granule či mouční červi (larvy potemníka moučného).


Přihlásit