Kdo může poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelské úvěry?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2017 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 2.3.2017    Publikováno v časopise 3/2017

Nová právní úprava spotřebitelských úvěrů si vzala za úkol zatočit s lichváři a se spoustou ne zrovna poctivých obchodníků. Kdo bude chtít nabízet úvěry spotřebitelům, bude muset splnit řadu podmínek a kritérií, na které dohlédne Česká národní banka.

Dnes se odhaduje, že poskytovatelů spotřebitelských úvěrů může být podle vydaných živnostenských oprávnění několik desítek tisíc, do dvou let jich zbyde maximálně několik set. Přísná kritéria jen tak někdo nesplní, což by sice na jednu stranu mohlo omezit konkurenci, ale na druhou stranu zajistí, že na schválené poskytovatele a zprostředkovatele bude dobře vidět a bude možné kontrolovat, zda vše dělají podle platných zákonů. Slušnější nebankovní společnosti dnes spočítáme na prstech obou rukou, takže jich stále bude víc než dost.

Zatímco za platnosti staré právní úpravy byl spotřebitelský úvěr vymezen spodní a horní hranicí (5000 až 1 880 000 korun) a dalšími kritérii, pro současný zákon o spotřebitelském úvěru je jím jakákoliv odložená platba, peněžitá zápůjčka nebo obdobná finanční služba, která je poskytována spotřebiteli. Spadne sem tedy vše od tisícikorunových mikropůjček přes kreditní karty, leasingy na auta až po hypotéky. Všechny subjekty musejí splňovat stejná přísná pravidla a pod jednotnou právní úpravu tak náleží daleko více finančních a právních operací, které náš život provázejí. Zákon sjednotil dozor nad spotřebitelskými úvěry pod Českou národní banku. Dříve se o něj dělila s Českou obchodní inspekcí, která měla na starost nebankovní úvěrové instituce. Centrální banka by měla být zárukou vysoké odborné erudice, nezávislosti při hlídání a zejména jednotného postupu vůči všem hráčům na trhu, ať jsou bankami, nebo ne.

Poskytovatelé spotřebitelských úvěrů


© Kaspars Grinvalds - Fotolia.com

Úvěry spotřebitelům jsou samozřejmě oprávněny poskytovat banky, spořitelní a úvěrová družstva a další platební instituce, těm se zákon o spotřebitelském úvěru tolik nevěnuje, protože jsou regulovány velmi přísně na jiném místě. Nebankovní instituce smějí úvěr spotřebiteli poskytnout jen v případě, že splní podmínky zákona, kterých rozhodně není málo. Není to ani levná záležitost – poskytovatelem se může stát jen právnická osoba s formou akciové, evropské nebo společnosti s ručením omezeným, která má dozorčí radu a počáteční kapitál alespoň 20 miliónů korun, jenž pak musí udržovat podle výše poskytnutých úvěrů. O svém financování, účetnictví i poskytnutých úvěrech musí každoročně informovat Českou národní banku, která z údajů hlídá finanční kondici společnosti. Původ peněz na úvěry pak musí být průhledný a nezávadný.

Společnost musí mít také podrobné plány obchodní činnosti podpořené ekonomickými propočty a pravidla jednání se zájemci o spotřebitelské úvěry, která naplňují všechny požadavky zákona. Kdo chce poskytovat úvěry spotřebitelům, musí mít stanovenu řadu dalších pravidel ke správnému vedení administrativy, účetnictví, posuzování úvěruschopnosti, řešení reklamací a stížností, ale dokonce i pro komunikaci navenek a uvnitř. Poskytovatel musí mít propracovaný systém odměňování, který nesmí motivovat k co největším prodejům na úkor nedodržování zákona. Vnitřní předpisy vždy musejí stanovit, že primární je zájem spotřebitele. Každý subjekt musí pravidelně kontrolovat své zaměstnance, zástupce a zprostředkovatele, prostřednictvím nichž úvěry poskytuje.

vánoční banner 2016

Úvěráři to nebudou mít jednoduché ani s personálním pokrytím svých aktivit. Všechny činnosti budou muset provádět jen prostřednictvím vzdělaných a důvěryhodných osob. Kritériem důvěryhodnosti není podle zákona seriózní vzhled či věk, ale skutečnost, že odpovědné osoby nejsou odsouzení kriminálníci zejména v majetkové a hospodářské oblasti. Prodávat a zprostředkovávat úvěry nemůže někdo, kdo sám zkrachoval nebo dovedl společnost k bankrotu. Nálepku „bankrotář“ nikdo na čele nemá, a tak národní banka ohlídá, aby osoby, které svou finanční situaci nezvládly, neradily druhým. Životní zkušenost to sice může být zajímavá, ale důvěru to rozhodně nebudí.

Druhou složkou osobních nároků na lidi kolem úvěrů je odbornost, tedy určité vzdělání. První podmínkou je maturitní vzdělání a podle toho, co má konkrétní člověk dělat a zda bude přicházet do styku s klienty, bude muset složit patřičnou odbornou zkoušku, která vždy sestává z odborného minima o finančních produktech a jejich fungování, ze znalostí o regulaci, etických standardech, ale také z procesu posuzování schopnosti splácet a podobně. Nejrozsáhlejší je zkouška poskytovatelů nebo zprostředkovatelů úvěru na bydlení, kde se ke všemu přidává i znalost trhu nemovitostí, procesu koupě či fungování katastru nemovitostí. Řada pracovníků si své vzdělání bude muset doplnit. Ti, co se na trhu již dnes nějakou dobu pohybují, to ale budou mít o trochu jednodušší. 

To, co platí pro poskytovatele, platí ve většině případů i pro další osoby, které úvěry zprostředkovávají nebo konkrétní úvěrovou společnost zastupují. Zákon zná čtyři druhy takových osob.


Samostatný zprostředkovatel

K tomu, aby byl někdo samostatný zprostředkovatel, musí dostat oprávnění od národní banky. Jeho činnost spočívá v tom, že buď má sám smlouvu s jednou či více úvěrovými společnostmi, pro které dělá, nebo hledá příležitosti na základě smlouvy se spotřebitelem. Nikdy ale nesmí dostávat odměnu současně od úvěrové společnosti i od spotřebitele. Kromě podmínek důvěryhodnosti a odbornosti musí být takový zprostředkovatel rovněž pojištěn proti škodě, kterou by například špatnou radou způsobil svým zákazníkům. Úvěrová společnost, jež si zprostředkovatele vybere a není při tom pečlivá a nedohlíží na správné postupy a poskytování informací, navíc za náhradu škody způsobené zprostředkovatelem ručí.

Aby se zprostředkovatelé mohli titulovat přívlastkem „nezávislí“ či jeho synonymem nebo překladem, musejí při pomoci s úvěry zvažovat produkty z většiny trhu, tedy nevybírat ze dvou až tří společností, a ještě být motivováni co největšími prodeji určitých produktů. Dnes slovní spojení nezávislý finanční poradce vyvolává spíše úsměv, zákon a jeho důsledné vymáhání by mu ale mohlo dát trochu důvěryhodnější náplň.

Vázaný zástupce

Vázaný zástupce smí zprostředkovávat smlouvy pouze pro jednu společnost poskytující úvěry. Je vlastně jen její prodlouženou rukou. K práci nepotřebuje pojištění nebo licenci. Splní-li podmínky zákona, především v oblasti odbornosti a důvěryhodnosti, stačí, že se zapíše do registru vedeného národní bankou. I u něj platí, že za škodu, kterou způsobí, ručí ten, pro kterého úvěry zprostředkovává.

Zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru

Vázaný spotřebitelský úvěr je úvěr, kterým můžeme financovat koupi konkrétní věci, nejčastěji automobilu nebo domácích spotřebičů, či služeb, například intenzivního jazykového kurzu v zahraničí. Úvěr pak zprostředkovává přímo obchodník a ten opět musí být k vázanému zprostředkování registrován u ČNB a splňovat podmínky odbornosti a důvěryhodnosti. Oprávnění je až na dva roky a dá se vždy po roce obnovovat.

Zahraniční zprostředkovatel

Posledním, kdo může úvěry zprostředkovávat, jsou zahraniční zprostředkovatelé na našem území. Principy evropské integrace dovolují volný pohyb služeb i peněz, a hranice tak nemají být velkou překážkou k podnikání. 

Nová právní úprava nereguluje jen to, kdo se spotřebitelem může jednat a uzavírat smlouvy, ale i jak to má dělat. Nebude asi překvapením, že o spotřebitele se má pečovat odborně. To by mělo být u důvěryhodných a odborně způsobilých pracovníků samozřejmostí, důsledky to má ale i podle občanského zákoníku. Hlásí-li se někdo k určité profesi, můžeme očekávat, že věci rozumí, a pokud požadavky odbornosti nenaplní, pak mu to přitěžuje pro případnou odpovědnost nebo náhradu škody.

Samotná komunikace se spotřebitelem včetně reklamy a propagačních materiálů musí být jasná, pravdivá a nezavádějící a nesmí se při ní používat klamavých informací. Lži, ale i zastírání, zamlčování či zlehčování důležitých informací, formulace, které u spotřebitelů vyvolávají falešné naděje a očekávání, co se týče dostupnosti úvěru a nákladů na něj, jsou zakázané. Podobně jako ve staré právní úpravě má i reklama svá pravidla, a používá-li se jakýkoliv číselný údaj o nákladech (výše úroku, roční procentní sazby nákladů, výše splátky), musí pak reklama jasným, výstižným a zřetelným způsobem obsahovat i reprezentativní příklad. Porušování povinností, zejména v informační rovině, může mít řadu následků, a to od příkazů k nápravě, pokut až v konečném důsledku po odebrání licence či oprávnění k zastupování Českou národní bankou.
 


Přihlásit