Stiftung Warentest varuje, staré německé budovy jsou stále plné azbestu

Obsah červnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 6/2024 Obsah červnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 16.1.2017   

Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest (SW) varuje, že staré budovy z šedesátých až osmdesátých let mohou být stále plné azbestu, zvláště pak ve zdech a podlahách. Uvádí proto seznam materiálů, stavebních prvků a spotřebičů, kde se tato rakovinotvorná látka nachází nejčastěji.

Azbest se v šedesátých až osmdesátých letech používal na zateplování a také jako protipožární ochrana domů, v těchto letech byl všudypřítomný ve většině novostaveb. Teprve později se zjistilo, že je karcinogenní. Azbestový prach se zabodává do plicních sklípků a napomáhá rakovinnému bujení.

Ačkoli se od jeho užívání upustilo a část budov byla stržena či byly azbestové obklady nahrazeny za jiné, podle SW se stále vyskytuje v 80 % německých domů či budov ze šedesátých až osmdesátých let.

Nejčastěji se skrývá v podlahových krytinách. Ty s obsahem azbestu se na první pohled neliší od běžných starších PVC krytin. Z PVC je ovšem vyrobena jen tenká svrchní vrstva, zbytek je takřka čistý azbest. Při poškození svrchní vrstvy tak hrozí kontaminace vzduchu azbestem.

Podobně nebezpečné jsou i dlaždičky a obklady typu „Flexplatten“, vzorované čtverce o rozměru 25 x 25 či 30 x 30 centimetrů. Ty už v době prodeje čelily kritice za svou lámavost, která je časem ještě horší, azbest se z nich tak uvolňuje velmi snadno.

V bývalé NDR byly sádrokartony s azbestem známé jako sokalit, neptunit či Baufatherm. Západní Němci by zase měli zbystřit, pokud ve stavební dokumentaci mezi použitými materiály najdou Promabest. I v tomto případě se jedná o lehký sádrokarton s obsahem azbestu.

V menším množství se může azbest vyskytnout také ve starých omítkách, tmelech či lepidlech na obklady. V nich se azbest vyskytoval v koncentraci menší než 1 %, samy o sobě by takové materiály byly neškodné. Nebezpečí však hrozí v případě, kdy se do podobného materiálu začne vrtat či brousit, pak se azbestová vlákna uvolňují velmi snadno.

Azbest se také dodnes najde ve starých krytech radiátorů, okenních rámech a v obkladech starých trub a pecí, někdy také v izolačních vrstvách u svítidel.

SW uvádí, že vzhledem ke své nehořlavosti byl azbest používán také na izolaci svářečských stolů či kahanů a hořáků, dodnes se tedy najde ve starých kouscích pro kutily. Milovníky „starých dobrých časů“ také SW varuje, že azbest se může najít i ve fénech, topinkovačích či žehličkách, vyrobených před rokem 1983. Takové výrobky nedoporučuje používat, i když by jinak byly bezvadné.

Relativně asi nejméně škodlivý je obsah azbestu v azbestocementu, tedy ve střešních krytinách z dříve populárního eternitu. Zde je vázán velmi pevně a uvolňuje se pouze v případě těžkého manuálního poškození.

SW doporučuje spotřebitelům, kteří se chtějí zbavit azbestu ve svých domácnostech, aby se při rekonstrukci raději obrátili na odborníky. V případě, že se ve zdi objeví trhlina, z níž by se mohl azbest uvolňovat, doporučuje spotřebitelská organizace zakrýt místo speciální prachotěsnou stavební fólií, uzpůsobenou do tvaru sáčku, aby se štěpiny zachytávaly.
 

Přihlásit