Jezdíte daleko? Možná zaplatíte více

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 1/2017

Se sněhovými vločkami jsou odjakživa spojeny různé zimní radovánky – od sportovního dovádění, hrátek na ledovou architekturu až po obyčejné procházky zasněženou krajinou. Kdo se však ze sněhové nadílky raduje o poznání méně, jsou uživatelé pozemních komunikací, zejména řidiči jednostopých či dvoustopých dopravních prostředků. V zimním období bývají silnice často pokryty sněhem nebo náledím a kombinace se sníženou viditelností vytváří zdárné předpoklady pro vznik nežádoucích incidentů. Jak se případná silniční kolize v budoucnosti dotkne vaší peněženky?

Finanční následky dopravních nehod jsou již od roku 1935 ošetřeny legislativně, v současné době zákonem o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Ten ukládá každému vlastníkovi vozidla povinnost uzavřít stejnojmennou pojistnou smlouvu, známější spíše pod pojmem „povinné ručení“, kterou logicky doprovází povinnost platby pojistného.

Jeho výše se v současnosti stanovuje především na základě tří hlavních kritérií, jimiž jsou věk řidiče, způsob užívání vozidla a objem a výkon motoru. Doplňkovými faktory pak bývají stáří automobilu, počet pojistných událostí u předchozích pojistitelů nebo místo bydliště pojistníka, kde bude daný vůz využíván. V průběhu trvání pojistné smlouvy pak sazbu pojistného nejvíce ovlivní škodní průběh – tedy skutečnost, zda jste v uplynulém období zavinili nějakou dopravní nehodu. Při jejich časté frekvenci je pojišťovna oprávněna vám cenu pojistného navýšit, vzorné řidiče naopak odměňuje jeho snížením, a to většinou až do 40 % původní hodnoty.

Víte, kdy je potřeba k dopravní nehodě volat policii? Tato povinnost nastává v následujících případech:

  • škoda na některém ze zúčastněných vozidel nebo přepravovaných věcech zjevně přesahuje částku sto tisíc korun,
  • došlo ke zranění či usmrcení účastníka nehody,
  • vznikla škoda na majetku třetí strany,
  • řidiči nejsou schopni zabezpečit obnovení provozu na komunikaci,
  • řidiči se neshodnou na určení viníka (vinu odmítají oba).

V ostatních případech není účast policie nezbytná a vzniklou situaci lze na místě řešit vyplněním záznamu o dopravní nehodě – takzvaného euroformuláře. Do něj se uvádějí informace o účastnících události, poškozených motorových vozidlech a okolnostech nehody, včetně jejího nákresu v okamžiku střetu. Formulář poté předají oba řidiči svým pojišťovnám a těm začíná běžet dnem doručení tříměsíční lhůta na likvidaci škodní události. Navazuje-li na ni výplata pojistného plnění, její splatnost je ode dne skončení šetření patnáctidenní.

Revoluce v povinném ručení

Ani tento výše popsaný pružný mechanismus (zvaný „bonus/malus systém“), umožňující operativně reagovat na dovednosti daného klienta, však podle slov pojišťoven nedokáže pokrýt vyplácená pojistná plnění. Možná právě tento dlouhodobě nepříznivý vysoký škodní průběh doprovázený neustále houstnoucím provozem přivádí pojišťovny k myšlence změny ve výpočtu sazeb povinného ručení. Ke stávajícím faktorům určujícím výši pojistného by se mohlo v brzké době přidat nové, avšak zcela zásadní kritérium, jímž je počet ročně najetých kilometrů. Tento model vychází z principu „auto, které nejezdí, nebourá“, a finančně tak zvýhodňuje nikoliv mnohaleté zkušenosti šoférů nabyté každodenní praxí, ale sváteční řidiče, kteří za volant usednou víceméně ojediněle.

Na českém pojistném trhu již začala tuto cenovou politiku uplatňovat pojišťovna Allianz a dá se předpokládat, že se ke změnám v procesu cenotvorby ovlivněných především stavem tachometru postupně budou připojovat i konkurenční pojišťovny.

Pravidlo záchranné uličky

Na českých silnicích platí již několik let pravidlo takzvané záchranné uličky. Ačkoli patří k základním znalostem silničních předpisů, stále existuje mnoho řidičů, kteří povinnost vytvoření tři metry širokého záchranného koridoru neznají či zcela ignorují. Jak se tedy na neprůjezdné silnici správně řadit? V případě dvouproudé komunikace je pravidlo jednoduché – obě řady vozidel se rozestupují co nejblíže k okrajům vozovky a záchranný pás vzniká uprostřed. V případě tříproudé autostrády je potřeba si pamatovat, že se vozidla v pravém pruhu řadí co nejvíce doprava k okraji vozovky a zbylé dva „rychlejší“ pruhy potom co nejvíce doleva ke středovým svodidlům – záchranná ulička tak vzniká vpravo. Vydáte-li se však do zahraničí, mějte na paměti, že ve většině států toto pravidlo platí obráceně a průjezdný pás se zde vytváří vlevo.


Přihlásit