Daně, už zase ty daně

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 1/2017

Rok se nám s rokem sešel a opět mnozí stojí před otázkou, zda budou muset na daních něco doplatit, nebo zda si naopak mohou požádat o vrácení přeplatku. Jiným možná zase vrtá hlavou, jestli vůbec mají povinnost daňové přiznání podávat. Jak to tedy je? Za co daně musíte zaplatit a kde naopak ušetříte? Abychom vám orientaci v nepřehledných daňových zákonech trochu usnadnili, připravili jsme pro vás stručného průvodce světem daně z příjmu fyzických osob.

Aby byl stát schopen zajišťovat základní funkce, které mu jeho občané svěřili, potřebuje od nich každoročně získat pořádnou finanční injekci. Je obecně známo, že v České republice je sazba daně jednou z nejnižších v Evropě. S 15% sazbou daně jsme mezi dnešními vyspělými státy vcelku raritou. Jak je tedy možné, že je naše země při tak nízkých příjmech vůbec schopná fungovat? Tajemství našeho malého rozpočtového zázraku se nazývá superhrubá mzda. Vtip je v tom, že daň se ve výsledku nevypočítává ze samotného příjmu, ale také z toho, co jde na zdravotní a sociální pojištění, čímž se základ pro výpočet daně uměle navýší o 34 %.

Výsledná daň, kterou tak reál­ně ze své mzdy odvedete, se pohybuje někde kolem 20 %. Zároveň byl do zákona o daních z příjmů v roce 2013 propašován prvek, který se blíží progresivnímu zdanění, ač má nevinnou přezdívku solidární daň. Lidé s vysokými příjmy tak na dani zaplatí ještě dalších 7 % z toho, o co kladný rozdíl jejich ročních příjmů a výdajů převyšuje zákonem stanovený limit (pro rok 2016 jde o částku 1 296 288 Kč). Do budoucna se počítá se zavedením celkového progresivního zdanění, které se nemaskuje za žádný krycí název, tak jak tomu bylo před rokem 2008. Nadto by mělo dojít k upuštění od výpočtu daně ze superhrubé mzdy.

Kdo a za co daň z příjmu v současné době platí?

Poplatníky daně jsou fyzické osoby, které zákon dále dělí na daňové rezidenty a nerezidenty. Daňovými rezidenty jsou ti, kteří na území České republiky trvale bydlí nebo zde pobývají alespoň 183 dní v příslušném kalendářním roce. Tyto osoby odvádějí daň z veškerých svých příjmů, zatímco nerezidenti jen z příjmů pocházejících z České republiky. Nelze se však stoprocentně spoléhat pouze na české zákony, neboť daňové právo má významný přeshraniční rozměr. Aby nedocházelo k dvojímu zdanění stejného příjmu v různých státech, existují mezinárodní smlouvy, na jejichž základě se určí, do kterého státu bude poplatník daň odvádět.

Dani obecně podléhají příjmy peněžní i nepeněžní (ty je nutné nejprve ocenit podle zvláštních zákonných pravidel). Ne z každého takového příjmu ale daň ve finále odvedete, mnoho z nich je totiž od daně osvobozeno. Jedná se například o příjmy, které pro poplatníka nepředstavují reálné obohacení, neboť se jimi pouze vyrovnává vzniklý úbytek na majetku (náhrada škody či plnění z některých druhů pojištění), nebo u kterých by bylo obzvlášť obtížné vypátrat a postihnout neplatiče (prodej movitých věcí). U některých příjmů, jakými jsou kupříkladu dávky nemocenského pojištění nebo starobní důchody, je zdanění spíše nepraktické. Stát pak vlastně vybírá nazpátek část z toho, co sám poplatníkovi zaplatil, což je zbytečnou administrativní zátěží finančních úřadů. Přesto se vysoké důchody podle zákona danit musí.

Daní se:

  •  příjmy ze závislé činnosti
  •  příjmy ze samostatné činnosti
  •  příjmy z kapitálového majetku
  •  příjmy z nájmu
  •  ostatní příjmy (například z převodu movitých a nemovitých věcí, cenného papíru, účasti na společnosti nebo družstevního podílu)

Z nich jsou od daně osvobozeny:

  • převod nemovitosti, přesáhne-li doba mezi jejím nabytím a prodejem pět let (u rodinného domu nebo bytu postačí, pokud v něm dva roky bydlíte nebo pokud příjem použijete opět na uspokojení svých bytových potřeb)
  • prodej hmotných movitých věcí, nejde-li o cenný papír, věci zahrnuté během posledních pěti let do obchodního majetku a motorové vozidlo, loď či letadlo, které jste nabyli nejpozději před rokem
  • náhrada majetkové i nemajetkové újmy, plnění z pojištění majetku, z pojištění odpovědnosti za škodu a z cestovního pojištění
  • dávky nemocenského a důchodového pojištění, sociální dávky, peněžitá pomoc obětem trestné činnosti
  • stipendia ze státního, obecního či krajského rozpočtu a školská stipendia
  • výživné
  • nabytí dědictví či odkazu (dědická daň je zrušena od roku 2014)
  • výhry z loterií a sázek provozovaných na základě zvláštního povolení
  • dary od nejbližších příbuzných
  • a další

Ale pozor. Prodáváte-li byt v družstevním vlastnictví, použije se jiný režim než u klasického prodeje nemovitosti. Fakticky totiž nepřevádíte nemovitost, ale družstevní podíl. Takový příjem je od daně osvobozen, jestliže doba mezi nabytím členských práv a jejich převodem přesahuje pět let.

Jak se daň vypočítá?

Základem daně je vždy částka, o kterou příjmy přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení. Máte-li vedle zaměstnaneckého poměru i vlastní podnikatelskou činnost, vypočítávají se jednotlivé základy daně odlišně a před aplikací 15% sazby je musíte sečíst. Zvlášť se vypočítává i základ daně z takzvaných ostatních příjmů, z nájmu a z kapitálového majetku, jakým jsou dividendy, úroky z poskytnutých úvěrů, ale také například plnění z životního pojištění.

Důležité je vědět, v jaké fázi výpočtu jednotlivé dílčí základy daně sečíst a kdy přistoupit k zaokrouhlení a aplikaci sazby. Když k tomu přidáme nutnost nezapomenout ve správnou chvíli odečíst nezdanitelné části základu daně a odečitatelné položky, na většinu průměrně matematicky vzdělaných poplatníků z toho jdou mrákoty. K tomu, jak správně daň vypočítat, by vás však poměrně jistě měly navést instrukce, které naleznete u každého daňového přiznání.

Jakmile se doberete přesné částky, kterou na dani máte zaplatit, čeká na vás příjemná povinnost v podobě uplatňování slev. Pokud v zaměstnání podepíšete „růžový papír“, neboli prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, bude vám zaměstnavatel uplatňovat všechny případné slevy (s výjimkou slevy na manžela a za umístění dítěte) ve výši jedné dvanáctiny za každý kalendářní měsíc, ve kterém vám na ně vznikne nárok.

Totéž platí pro daňové zvýhodnění na vyživované dítě, jehož roční výše činí 13 404 Kč na jedno dítě, 17 004 Kč na druhé dítě a 20 604 Kč na třetí a každé další dítě. Díky tomu nezaplatíte na zálohách na daň víc, než skutečně musíte. Zároveň se tak vyhnete povinnosti podávat každý rok daňové přiznání. Nicméně je nutné si ohlídat, že nemáte prohlášení poplatníka podepsané u více zaměstnavatelů současně. Slevu lze totiž každý měsíc uplatnit jen jednou.

Co lze odečíst od daňového základu?

Jedná se o takzvané odečitatelné položky a nezdanitelné části základu daně. Jsou jimi například:

  • daňová ztráta
  • odpočet na podporu výzkumu a vývoje či vzdělávání
  • příspěvky na různé dobročinné a jiné veřejně prospěšné účely až do výše 15 % ze základu daně (například charitativní příspěvky, příspěvky církvím, zdravotnickým zařízením, příspěvky na humanitární účely či zařízení pro péči o opuštěná zvířata)
  • zaplacené úroky z hypotečního úvěru a stavebního spoření až do výše 300 000 Kč
  • zaplacený příspěvek na penzijní pojištění, připojištění nebo spoření až do výše 12 000 Kč
  • zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění opět do částky 12 000 Kč

Jaké slevy na dani můžete uplatňovat?

  •  základní slevu na poplatníka ve výši 24 840 Kč
  •  slevu na manžela či manželku s příjmy do 68 000 Kč za rok ve výši 24 840 Kč
  •  slevu na invaliditu ve výši 2 520 Kč nebo 5 040 Kč podle stupně invalidity
  •  slevu na držitele průkazu ZTP/P ve výši 16 140 Kč
  •  slevu na studenta ve výši 4 020 Kč
  •  slevu za umístění dítěte

Daňové přiznání – podat, či nepodat?

Jak jsme již naznačili, daňové přiznání ve většině případů podávají jen osoby samostatně výdělečně činné, pokud jejich příjmy přesáhly 15 000 Kč nebo jsou ve ztrátě. Povinnost se ovšem týká i těch, kdo u svého zaměstnavatele nepodepsali prohlášení poplatníka nebo mají vedle svého zaměstnaneckého poměru další příjmy přesahující 6000 Kč. Daňové přiznání je nutné podat do 1. dubna, pokud ale lhůtu nepřekročíte o více než pět dní, žádný postih vás nečeká. Podává-li za vás přiznání daňový poradce nebo máte-li povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, posouvá se pro vás nejzazší termín na 1. června.

Podat daňové přiznání se ale někdy vyplatí, i když vás k tomu zákon výslovně nenutí. Jde třeba o případy, kdy jste si nemohli uplatnit slevu na dani v plné výši, protože jste nepracovali všechny měsíce v roce a vaše příjmy přitom byly dost vysoké, aby měsíční záloha na daň převýšila poměrnou část uplatněné slevy. Pak se můžete těšit na opožděný vánoční dárek v podobě vratky daně.


Přihlásit