Zázrak jménem HDR

Vydáno: 30.9.2016    Publikováno v časopise 10/2016

Full HD je na poli videa stále standardem. Čím dál výrazněji však vystrkuje růžky takzvané ultra vysoké rozlišení. Ultra HD televizory zabírají stále větší podíl na trhu a ruku v ruce s nimi se množí videa v tomto formátu. Oslovili jsme laboratoř, aby zjistila, jaké změny přinese přechod na vyšší rozlišení a co lze očekávat od funkce HDR (high dynamic range), která slibuje rozšířený kontrast obrazu. 

Nejprve trocha teorie. Obraz v televizi i na jiných zobrazovacích zařízeních je složen z mnoha bodů nazývaných pixely. Počet pixelů udává rozlišení obrazu. Konkrétní hodnoty se většinou uvádějí ve formátu šířka × výška. Například rozlišení 1920 × 1080 znamená, že je obraz složen z 1920 bodů na šířku a 1080 bodů na výšku. Nízké rozlišení se projevuje nedostatečně ostrým obrazem, který kazí divácký zážitek.

Rozlišení televizorů se s rozvojem moderních technologií postupně zvyšuje. V dnešní době nemá smysl kupovat si TV s rozlišením nižším než Full HD, kdy se obraz skládá ze zmíněných 1920 × 1080, tedy zhruba ze dvou miliónů bodů. Jednotlivé pixely jsou proto okem stěží rozpoznatelné. Přesto se dá očekávat, že v budoucnu bude i Full HD považováno za zastaralé a otěže obrazového standardu převezme Ultra HD (UHD – ultra vysoké rozlišení), které nabízí rovnou osm miliónů pixelů.

Ještě donedávna bylo Ultra HD zbytečným luxusem a do určité míry to platí i dnes. Důvod je jednoduchý, nedostatek obrazového materiálu s odpovídajícím rozlišením, díky kterému by bylo možné plně využít potenciál Ultra HD televizoru. Situace se ale postupně mění. Například už není takový problém sehnat blu-ray přehrávač s podporou Ultra HD, na začátku roku do ČR oficiálně vstoupila služba Netflix nabízející streamování vybraných filmů či seriálů v Ultra HD přes internet apod.

HDR pro dosud nevídaný kontrast?

Některé nové Ultra HD televize nebo přehrávače deklarují podporu HDR čili vysoce dynamického rozsahu. Tato funkce je příslibem dříve nevídaného kontrastu. Televizor se zapnutou HDR funkcí by měl umět v jednom okamžiku zobrazovat jasnější světlé i tmavší tmavé odstíny. Vysoký kontrast má pomoct reprodukovat živější a realističtější obraz než starší technologie.

Faktem je, že technologické novinky nemusejí vždy znamenat krok vpřed. Vzpomeňme si na dobu, kdy se začaly objevovat první 3D televizory. Měly být předzvěstí revoluce ve sledování TV. 3D nakonec hitem nebylo a nedá se očekávat, že by v dohledné době opět nabralo na síle. Například u Ultra HD blu-ray přehrávačů se s trojrozměrným obrazem vůbec nepočítá. Ostatně ani řada nových televizí již 3D nepodporuje.

Rozhodli jsme se zjistit, zda HDR také nevzbuzuje spíše plané naděje. V laboratoři jsme provedli minitest sestávající ze dvou základních zkoušek. V první odborníci srovnávali kvalitu Full HD videa s Ultra HD videem a podporou HDR. Ve druhé srovnávali vlastnosti HDR na různých televizorech a posuzovali rozdíl obrazu v Ultra HD s vysoce dynamickým rozsahem a bez něj.

vánoční banner 2016

Není HDR jako HDR

Se zkratkou HDR se nesetkáte pouze v souvislosti s televizemi. Již několik let se popularitě těší HDR fotografie. Přestože i v jejich případě HDR znamená vysoce dynamický rozsah, jde o funkci založenou na odlišném principu.

Zatímco u fotografií jde o proces zachycování, u televizí a přehrávačů se jedná o proces zobrazování. Snímač fotoaparátu může v jeden okamžik zachytit jen omezené množství světla, takže je například velmi obtížné v jednom snímku optimálně zachytit zářící slunce a zároveň objekty ve stínu. Aby bylo možné vytvořit snímek s dobrým kontrastem ve světlých i tmavých místech, musí fotoaparát s podporou HDR několikrát vyfotit stejnou scénu s různými expozicemi (různou úrovní světla dopadající na snímač). Těchto několik snímků je následně možné prolnout (přímo ve fotoaparátu nebo později v grafickém programu) a výsledkem bude fotografie s vysoce dynamickým rozsahem a až hyperrealistickým vzhledem.

U televizí je HDR třeba chápat jako schopnost poznat obsah s vysoce dynamickým kontrastem, který následně zobrazí způsobem, jaký starší přístroje neumějí. Abyste mohli zhlédnout film s HDR, musíte splnit několik podmínek – mít obrazový materiál v odpovídajícím formátu, kompatibilní televizor a, chcete-li sledovat film na blu-ray disku, také kompatibilní přehrávač.


Má to smysl, ale…

Pro srovnávání přehrávání Ultra HD filmů s HDR a klasických filmů ve Full HD laboratoř použila kvalitní televizor Samsung UE55JS8090T a dva Ultra HD blu-ray přehrávače – Panasonic DMP-UB900EGK a Samsung UBD-K8500. Na nich se postupně přehrávalo několik Ultra HD disků s HDR obsahem. Stejné filmy se pouštěly i v běžném Full HD.

První sledování Ultra HD filmu s aktivovanou HDR funkcí navodilo pocit nezvykle tmavého filmu. Po zhlédnutí různých scén s odlišnými úrovněmi jasu a kontrastu si hodnotitelé na nový obraz zvykli a v porovnání s běžným Full HD ho označili za viditelně přirozenější a živější. Skutečně výrazný rozdíl zaznamenali ve scéně, která se odehrávala v tmavé místnosti, kam skrze několik otvorů ve zdi pronikaly sluneční paprsky. Zatímco verze v Ultra HD s HDR ukazovala tmavé prostory ve skutečně tmavých tónech a paprsky jako ostře ohraničené světelné kroužky, Full HD varianta vykazovala mnohem menší kontrast. Tmavá místa byla spíše šedá než černá a sluneční světlo mělo podobu nejasně ohraničených světlých „obláčků“. Dobře rozpoznatelné pozitivní změny hodnotitelé viděli i ve scénách s polojasnou oblohou, na které svítilo slunce, ale zároveň byla poseta mraky. Vysoký kontrast navodil vjem ostrých kontur. Ve Full HD byly okraje mraků „rozpité“.

Ostřejší obraz nového formátu není tak docela zásluhou vyššího rozlišení. Výraznější efekt má rozhodně větší kontrast. Změny jsou nejznatelnější v nestatických scénách, například při pomalém švenkování kamerou. Čím větší jsou rozdíly mezi tmavými a světlými místy, tím realističtěji obraz vypadá. Ve scénách s nízkým kontrastem se rozdíly mezi Ultra HD s HDR a Full HD do značné míry stírají.

Nemůžeme však říct, že vyšší rozlišení nemá na obraz žádný pozitivní vliv. Aby se ale mohlo projevit, potřebuje k tomu specifické podmínky. Detailnější obraz způsobený vyšším rozlišením je možné vnímat v nehybných scénách nebo třeba při prohlížení fotografií. Rozdíl v počtu pixelů je sice čtyřnásobný, ale pro lidské smysly jsou tyto nuance ve většině případů nerozpoznatelné. Obdobné poznatky jsme uváděli už v zářijovém testu televizorů. Zajímavé a poněkud překvapivé také je, že různé počty pixelů se hodnotitelům nedařilo poznat nehledě na pozorovací vzdálenost.

Nejde jenom o přehrávač

Doplňme, že oba přehrávače použité v testu se co do kvality a charakteristik obrazu chovaly podobně a oba měly velmi dobré výsledky. Větší vliv na výslednou kvalitu obrazu má proto podle expertů zvolený model televizoru, jeho umístění a zejména kvalita přehrávaného obsahu.

Kromě obrazu byly hodnoceny i jiné vlastnosti této technické novinky. Zkoušky kvality zvuku podle očekávání nepřinesly žádné překvapení. Nové Ultra HD blu-ray přehrávače podporují stejné zvukové formáty jako ty běžné, neobsahují žádný nový či exkluzivní. Vyzkoušeli jsme mnoho zvukových formátů včetně Dolby Digital, Dolby Digital True HD, DTS, DTS HD v 5.1 i 7.1kanálovém módu. Oba přehrávače dokázaly všechny formáty dekódovat bez sebemenších problémů.

Ani po stránce ovládání, kompatibility s různými typy videosouborů nebo připojení k internetu pro uživatele nepředstavují žádnou revoluci. Panasonic nebyl tak všestranný, měl například potíže s přehráváním AVI souborů s kódováním H264 z USB. Také hlučnost Ultra HD blu-ray přehrávačů se od starších přístrojů příliš neliší.

Bez štelování to nepůjde

Z výše uvedených výsledků se může zdát, že ultra vysoké rozlišení s vysoce dynamickým rozsahem je jasnou volbou. Ovšem jak dokazuje druhý provedený test, realita je trochu složitější.

Pro účely zkoušky byly použity stejné přehrávače. Společně s nimi byly zvoleny tři televizory s úhlopříčkou 140 cm – LG 55UH7709, Sony KD-55XD9305, Samsung UE55KU6079. Ukázalo se, že u jednotlivých televizorů se značně liší základní nastavení výrobce pro HDR funkci (u Sony byl obraz značně světlejší, u LG zase tmavší). Právě tato nepříliš šťastně zvolená původní nastavení způsobovala, že některé Ultra HD filmy vypadaly lépe s běžným dynamickým rozsahem než s HDR. Relativně nejlepší výsledky v „tovární“ podobě má Samsung.

Pozitivní je, že nastavení pro HDR jde stejně jako v běžném režimu změnit. Uživatel se ale musí trochu obrnit trpělivostí, provádění změn v HDR není zrovna jednoduchou záležitostí a zabere dost času. Pokud si chcete vychutnat HDR se všemi výhodami, které přináší, „hrabání“ se v nastavení se u současných televizorů nevyhnete. Vliv může mít nastavení kontrastu včetně úrovně černé, barevného prostoru, gama korekce (zesvětlení/ztmavení obrazu) a podobně.


Přihlásit