Má smysl třídit odpad?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 1.9.2016    Publikováno v časopise 9/2016

Možná i vy jste se zapojili do našeho nedávného dotazníkového průzkumu ke třídění odpadů. Jak dopadl? Z celkem 10 743 respondentů, kteří nám své odpovědi zaslali, pouze 116 uvedlo, že odpad netřídí. Vede je k tomu nejčastěji pocit zbytečnosti, že recyklovat nemá smysl, protože podle nich stejně všechny odpadky končí na jedné hromadě. Přerod odpadu v recyklované materiály je přitom nejen skutečný, ale také zajímavý.

Putování odpadu se po vhození do kontejneru různí v závislosti na materiálu. Cesty plastu a papíru se v prvních krocích shodují. Vytříděný odpad putuje na pásové linky k dotřídění. Z várky jsou vytříděny jiné druhy odpadu, které v kontejneru skončily z neznalosti, lenosti či omylem.

Papír na kaši

Z papírového odpadu jsou nejprve vytříděny výrobky z recyklátů, které jsou dále použity pro směs nižší kvality. Následně se papír máčí ve vlažné vodě, z rozmáčené směsi jsou odstraněny prvky z jiných materiálů jako například svorky z časopisů. Za pomoci pumpování vzduchu se z papírové kaše dostává též inkoust, který se zachytává v bublinách na povrchu. Z očištěné směsi se pak vyrábí recyklovaný papír.


Koloběh plastu

Plast, například plastové láhve, se během recyklace nejprve očistí, další proces probíhá v závislosti na druhu plastu. Zvlášť jsou tříděny PET láhve, duté obaly z pevných plastů a polystyren. Méně kvalitní plasty se rozdrtí na malé vločky a pečlivým propráním je následně recyklát zbaven neplastových příměsí. Recyklovaný plast se používá zejména ve stavebnictví při výrobě izolací kabelů, koryt či krytek nebo jako náhrada stavebních betonových prvků, jako jsou například zatravňovací dlaždice, protihlukové stěny či plotovky. Ve stavebnictví najde využití i recyklát z polystyrenu, používá se například k výrobě omítek či lehčeného betonu. Více možností existuje u výrobků z kvalitnějších plastů, jakými jsou PET láhve či kelímky od jogurtů. Z rozemletých a rozdrcených láhví je možné vyrábět nové. Ještě využívanější je v ČR metoda „zvlákňování“, jíž se z plastů vyrábějí technická a textilní umělá vlákna.

Zajímavé je, že oděvy z takto získaných vláken už se tak snadno recyklovat nedají. Čeští vědci z Ústavu chemických procesů Akademie věd však vyvinuli novou metodu recyklace za pomoci mikrovln. Ta se dá použít nejen pro zpracování PET láhví, ale i textilií vyrobených z PET materiálů. Při použití této metody navíc odpadá i třídění materiálu podle barvy.

Sklo lze recyklovat donekonečna

Trochu jinak je to se sklem, které se nejprve skladuje a na třídicí linku je sváženo, až když se ho nashromáždí větší množství. Příčinou je podle společnosti Eko-kom méně linek v ČR. Sklo je separováno na bílé a barevné, následně je zbaveno nečistot a doplňků, jako jsou například špunty a etikety z láhví. Recyklace skla probíhá poměrně jednoduše, po roztřídění a očištění je rozdrceno na střepy, ty jsou pak znovu předány jako materiál do výroby. Jak uvádí server www.trideniodpadu.cz, při dokonalém zajištění jednodruhovosti skelného odpadu je sklo možné recyklovat takřka donekonečna.


 

Osud dalších materiálů

Nápojové kartóny, které jsou vyrobeny z více složek, tedy krabice typu C/PAP, jsou rozebrány na „prvočinitele“. Nejsnazší je recyklace papírové části, kterou je možné provést i mimo specializované linky. Papírová vlákna používaná v kartónech jsou navíc podle serveru www.jaktridit.cz obzvláště kvalitní a mezi zpracovateli žádaná. Speciální recyklační linky ovšem umožňují i recyklaci polyetylenu a hliníkové fólie, tyto materiály by jinak skončily ve spalovně.

Dalším speciálním případem je bioodpad. Sváží se do profesionálních kompostáren, kde se nadrtí, provzdušní a nechá několik měsíců uležet. Dále se z něj míchají různé zahrádkářské substráty či hnojiva. Menší část pevného bioodpadu, jako například různé větve, se také využívá pro výrobu elektřiny v teplárnách.

Zatímco většina odpadu se recykluje tak, že původní výrobek je rozdrcen, rozmočen či rozemlet, u textilu je to jinak. Jeho recyklace se spíše drží přístupu „reuse“, tedy opětovného využití. Sebraný textil tak míří na charitu, případně je prodán do second-handu, většinou v jiné zemi. Takto například v těch českých často končí oblečení z britských kontejnerů. Neznamená to však, že by charitativní organizace uvedená na kontejneru sloužila jen jako prázdná vějička na nebohého „třídiče“, z prodeje oblečení profituje i ona. Rozemlety na vlákna jsou pouze ty oděvy a látky, které již nejsou vhodné pro další použití. Z recyklátu se vyrábějí například textilie na vytírání podlahy.

odpad jídlo vyhozené prošlé

Recyklační chytáky

Kromě dotazníku jsme k tématu třídění odpadu připravili i online vědomostní kvíz. Ke dni uzávěrky nám na něj přišlo přes 14 tisíc odpovědí a poněkud překvapivé je, že pouhých 5 % respondentů odpovědělo správně na všech 11 otázek. V České republice tedy podle vašich odpovědí třídíme sice ochotně a skoro všichni, ale zároveň máme značné mezery v povědomí, jaké předměty kam patří.

Největším oříškem se ukázalo být zařazení halogenové žárovky. Správnou odpověď zvolilo jen 11 % respondentů. Někdy se skutečně může zdát správný postup třídění naprosto nelogický. Žárovky včetně halogenových totiž nepatří do elektroodpadu, kam by je většina respondentů odnesla, ale do běžného směsného. Oproti tomu zářivky trubicové i „úsporky“ patří kvůli obsahu rtuti do speciálních kontejnerů v obchodech či do sběrných dvorů.

Jen necelá třetina respondentů by správně zamířila s bezpečnostním sklem a autosklem do směsného odpadu či sběrného dvora místo ke kontejneru na sklo. Mezi běžným sklem ale nemají co dělat ani nádoby z varného skla a zrcadla. Do sběrného dvora patří rovněž „plastové“ podlahové krytiny. To vše shodně kvůli přítomnosti chemických příměsí, která recyklaci znesnadňují. Kromě toho jde často o rozměrný odpad, který by se do kontejneru ani nevešel.

„Hodná“ a „zlá“ chemie

Když už jsme u chemických látek, mnoho spotřebitelů si také láme hlavu nad znečištěnými obaly a otázkou, zda je musí před vyhozením vymývat. Pravdou je, že pokud se jedná o potraviny či o běžnou kosmetiku, stačí obal vyjíst či vypotřebovat a zcela bez obav vyhodit do plastu. Rozhodně však do plastu nepatří obal i s nedojedenými nudlemi či poloplná zubní pasta.

Jinak tomu ovšem je u obalů nebezpečných látek, jako jsou například různé čističe, bělidla a žíraviny. Zde je nejlepší číst informace na obalu. Některé lze po vypotřebování běžně třídit, jiné obaly od těchto látek a všechny jejich zbytky určitě odneste do sběrného dvora nebo odevzdejte při sběru nebezpečného odpadu pořádaného obcí.

Pozor na mastnotu

Do kontejnerů na plasty a papír byste také neměli házet mastné obaly nebo použité papírové kapesníky či odličovací ubrousky. Na první pohled rovněž není logické, že do bioodpadu nepatří olej či kosti z masa. Hnědý kontejner na bioodpad je ale určen pouze pro ty odpady, které se samy přirozeně rozkládají.

V současnosti najdete na internetu mnoho stránek, které se tříděním odpadu zabývají. Například na adrese www.trideniodpadu.cz/kam-s-tim naleznete přehled všech možných chytáků, seřazených podle abecedy. Dětem jsou zase určeny stránky www.tonda-obal.cz plné her a přehledných ilustrací, které by měly menší i větší školáky naučit, jak správně odpad třídit.

Otázka na použitý kuchyňský olej většinu z vás do úzkých nedostala a správně jste odpovídali, že se má odnášet do sběrných dvorů. Rozhodně by neměl končit v kanalizaci nebo v kontejneru s bioodpadem. Tu a tam se začínají na ulicích objevovat specializované kontejnery na kuchyňské oleje, ale jde spíše o vzácné výjimky, s nimiž se můžete setkat například na několika místech v Praze 2 nebo v Českém Těšíně. Sebraný olej slouží často po regeneraci jako přísada do topných olejů, ale i do nafty.

Obdobně se skupiny kontejnerů začínají v některých obcích a městech rozrůstat i o šedé nádoby určené pro kovový odpad. Patří do něj například konzervy, plechovky, alobal, kovová víčka od zavařovacích láhví, ešusy a další hliníkové nádobí, příbory, tyčky od stanů a lehátek nebo lyžařské hůlky. Pokud u vás kontejner na kov ještě k dispozici není, nezbývá, než menší předměty vyhazovat do směsného odpadu a větší s sebou vzít při cestě do sběrného dvora.

Co jste nám také prozradili

Kromě skutečnosti, že převážná většina našich čtenářů a příznivců odpad třídí, vyplývají z odpovědí na náš dotazník i další zajímavé údaje. Plných 65 % z vás třídí vše, co lze. Přibližně 35 % ale odděluje pouze základní trojici materiálů – tedy papír, plasty a sklo. Jako důvod, proč toho netřídí více, uvedla více než polovina této skupiny absenci dalších kontejnerů v jejich obci či okolí bydliště.

Nejčastěji by si přáli mít v dosahu nádoby na bioodpad, nebezpečný odpad, kovy a na použitý kuchyňský olej. Téměř sedmdesát procent dotazovaných má kontejnery na tříděný odpad do dvou set metrů od bydliště, necelá čtvrtina pak přímo před domem.

Nejlépe jsou na tom ti, kteří sídlí v Ústeckém kraji. Zde to ke kontejnerům mají Češi jen pár kroků – 30 % je najde hned u vchodu do domu, do dvou set metrů pak 45 %. Nejhůře na tom jsou naopak obyvatelé Středočeského či Pardubického kraje, kde součet těch s kontejnery před domem a do dvou set metrů dává pouhých 60 %.

Motivace třídění

Někteří ze zmíněných 116 respondentů, kteří odpad netřídí vůbec, si stěžovali, že nejsou ke třídění nijak finančně motivováni. Poplatek za odvoz odpadu je stejně vysoký, ať třídí, nebo ne a bez ohledu na vyprodukované množství odpadu. Tuto situaci by mohl řešit připravovaný zákon o odpadech, který dává jednotlivým obcím možnost nastavit výši poplatků podle objemu skutečně vyprodukovaného směsného odpadu. Obecně lze říct, že zákony nastavují mantinely, je však vždy na jednotlivé obci, jaký způsob zpoplatnění sběru a nakládání s odpadem zvolí. Podle informací, které nám poskytla společnost Eko-kom, některé obce poskytují lidem motivační slevy za svoz odpadu podle množství vytříděného odpadu už nyní.

Třídění odpadu má u nás dlouhou tradici. Mnozí si možná vzpomenou ještě na školní nebo pionýrské brigády, zaměřené na sběr papíru či hliníku. V sedmdesátých letech pak pozvolna přibyly kontejnery na sklo, v devadesátých pak na plast a PET láhve. Nejnověji se objevily i specializované nádoby na elektroodpad, bioodpad, kovy či textil. Utěšeně roste i celkový objem vytříděného odpadu. Zatímco v roce 2000 podle statistik Eko-komu průměrný Čech vytřídil 12,4 kilogramu odpadu a odpad třídilo pouze 38 % obyvatel, letos to je již 42,3 kilogramu na osobu a třídí již 72 %. Mezi našimi čtenáři a příznivci je dokonce téměř rovných 100 %.

Zásada 4R


Je sice dobrá zpráva, že se čím dál více odpadu vytřídí a dále využije, neměli bychom však usínat na vavřínech. Samotná recyklace je až posledním prvkem ekologické zásady 4R, tedy reuse (rovnou nevyhazuj, ale používej opakovaně), repair (radši oprav), reduce (redukuj, snižuj množství) a recycle (recykluj). Není tedy důvod vyhazovat igelitky po jednom použití, funkční, ale již zastarávající techniku můžete prodat či darovat na charitu. S náhradními díly na opravu či možností výrobek opravit sice bývá někdy kříž, a to zvláště u elektroniky, která může být napevno zalepená či uzavřená. Rozhodně byste se však neměli řídit heslem „lepší vyhazovat nežli opravovat“. Teprve věc, která již nikomu neposlouží a nedá se opravit, patří do sběru. Na to upozorňuje například web www.jaktridit.cz, podle něhož se zvláště papírem plýtvá zcela zbytečně.


Přihlásit