Právo: Než si zakoupíte zájezd

Obsah dubnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 4/2024 Obsah dubnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 5/2016

Chystáte se na dovolenou? Někdo už má svůj zájezd dávno vybraný, jiný čeká na správný čas a lepší cenu, řada z nás vyrazí na chatu nebo si vše zařídí na vlastní pěst. Ti, kteří spoléhají na cestovní kanceláře a agentury, sice zaplatí o něco víc, právo jim ale poskytne větší ochranu.

Kancelář či agentura

Řada cestovatelů stále nemá jasno, jaký je rozdíl mezi cestovní kanceláří a agenturou. Vždyť obě prodávají zájezdy, mají svoje pobočky či webové stránky. Rozdíl však opravdu nespočívá jen v názvu, ale také ve způsobu podnikání a vnější kontroly. Organizovat a prodávat zájezdy, tedy v řeči zákona soubory služeb cestovního ruchu, které trvají déle než 24 hodin, jsou tvořeny zpravidla ubytováním, dopravou či jinou službou (například vstupenky, zážitky nebo služby průvodců), smí pouze cestovní kancelář.

Jedná se o koncesovanou živnost – k podnikání je nutné státní povolení, které při splnění podmínek vydává Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Proces jeho získání není nejjednodušší. K žádosti je třeba doložit platné pojištění proti úpadku nebo bankovní záruku a podrobný podnikatelský záměr. Zdají se vám „dva papíry“ málo? Záleží na pojišťovnách, jak si své klienty – cestovní kanceláře – prověří a zváží, zda se jim vyplatí nebo ne. Možná to znáte sami, dům v záplavové oblasti nepojistí nikdo, tak proč by měl dostat pojistku šarlatán, u kterého nikdo neví, zda zkrachuje zítra nebo za týden? Stát přenesl přezkoumávání podnikatelských aktivit na jiného podnikatele, kterému by se nevyplatilo vybrat méně, než by zaplatil ošizeným klientům. Kdo je tedy nepojistitelný, nemůže pořádat zájezdy.

Seznam cestovních kanceláří a přehled jejich pojistek vede Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Informace o pojištění musí být jednoduše dostupné. Než si zájezd objednáte, pro jistotu si zkontrolujte kancelář, se kterou uzavíráte smlouvu. Bez pojistky zájezd prodat nesmí, ale co kdyby to někdo zkusil…

Oproti tomu provozování cestovní agentury je živností volnou. Podnikateli stačí ohlásit živnostenskému úřadu, že chce podnikat, a může prodávat například jednotlivé služby cestovního ruchu (letenky, jízdenky, hotely či kempy). Nikdy ale nesmí zájezdy sám organizovat – nemá to povolené a hlavně není pojištěn. Agentury běžně zprostředkovávají, tedy přeprodávají zájezdy cestovních kanceláří. To mohou, protože zákazník je chráněn pojistkou kanceláře, která zájezd prodává. Tedy pozor, pořadatelem je někdo jiný a nároky z vad či úpadku bychom uplatňovali jinde, než kde jsme zájezd pořídili.

Úpadek a pojištění

Pojišťovny či banky při sjednávání pojištění či bankovní záruky sice mají rozsáhlá oprávnění a cestovní kanceláře podrobnou informační povinnost, ale za 17 let platnosti zákona o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu (ano, opravdu se to tak dlouze a strašně jmenuje) se ještě nestalo, že by některá z cestovních kanceláří nezkrachovala. Letos vstupujeme do sezóny, kdy platí pozměněná právní úprava, která měla odstranit výkladové a praktické problémy té minulé, ale zároveň šla tak trochu na ruku lobby pojišťoven.

Zákon chrání spotřebitele před krachem cestovek dvěma způsoby. Jednak preventivně – koncesi nedostane každý, a kdo není pojištěn, nesmí prodávat zájezdy. Dojde-li ke krachu, bývá to kvůli poskytnutí náhrady za neuskutečněný nebo zmařený zájezd. Pojištění či záruka zabezpečují, že se zákazník vrátí z místa, kam ho zkrachovalá cestovní kancelář odvezla nebo dostane zpět zálohu či zaplacenou cenu zájezdu, pokud vůbec neodjel. Smlouvy musejí být sjednány tak, aby byl spotřebitel odškodněn i za zkrácení zájezdu. Náhradu dostane i za poukaz či voucher, který k platbě zájezdu použil. Vše má zařídit pojišťovna. Pokud by si zákazník zpáteční dopravu, ubytování a nutné stravování zajišťoval sám, dostane od pojišťovny pouze takovou částku, kterou by musela vynaložit sama.

Poslední léta se vedl spor mezi pojišťovnami a klienty zkrachovalých cestovních kanceláří, do jaké výše mají nárok na odškodnění. Evropské předpisy předpokládají, že dostanou vše zpět. Ani zákon, který pojištění upravuje, o krácení nic neříká. Nicméně v pojišťovnictví existuje modla, která se jmenuje limit pojistného plnění, tedy maximální částka vyplacená pojišťovnou.

České soudy v minulosti rozhodly, že pokud má cestovní kancelář pojištění sjednané tak, že z něj nelze uspokojit všechny nároky klientů, pojišťovna musí přesto platit. Má totiž dostatek prostředků, aby cestovku donutila limity zvýšit nebo jí vypověděla smlouvu. To se pojišťovnám nelíbilo, takže nová úprava už říká, že nad sjednaný strop pojišťovny platit nemusí. Zákon je v tomto ohledu poněkud vnitřně rozporný a dojde-li v budoucnu ke krácení spotřebitelů, bezpochyby bude vytvářet právní spory. Škodný nakonec může být stát za to, že nezajistil úplnou ochranu zákazníků.

Smlouva

Na starou cestovní smlouvu jsme už asi zapomněli, smlouva o zájezdu, jak náš cestovatelský kontrakt nazývá občanský zákoník, zní přirozeněji. O smlouvě si často myslíme, že bez podpisu neplatí či není závazná. Co však pro cestování platilo dříve, je už více než dva roky minulostí. Cestovní smlouvu uzavřete bez problémů ústně nebo častěji pár kliky na internetu – a na to pozor! Oproti jiným službám uzavíraným pomocí dálkové komunikace nelze od smlouvy o zájezdu odstoupit bez uvedení důvodu a sankce do 14 dnů. Zrušit smlouvu tedy lze, ale nemusí to být zadarmo. Ceník storna bývá součástí obchodních podmínek a jeho výše záleží na době uzavírání a blížícím se termínu odjezdu.

Neuzavřeme-li smlouvu písemně, musí nám pořadatel zájezdu vystavit alespoň písemné potvrzení s řadou povinných údajů. Samozřejmostí je vymezení smluvních stran, samotného zájezdu a ceny, ale také zmíněných stornopoplatků.

Pro přehlednost a kvůli častým stížnostem musí potvrzení obsahovat údaje o ubytování (kategorie, stupeň vybavení a podobně). Někdy stačí odkázat na katalog, má-li ho zákazník k dispozici. Pokud by se náhodou lišilo to, co si domluvíte při sjednávání smlouvy, s údaji na potvrzení, lze se dovolat výhodnější varianty. Cestovka nesmí chybovat či klamat. Upřesňující informace včetně například letenky nebo poukazu na ubytování musí zákazník dostat nejpozději sedm dní před zahájením zájezdu.

Změny zájezdů

Poslední dobou téměř u žádné nové smlouvy není vyloučena pozdější změna bez souhlasu zákazníka. Nepřekvapivě ani u zájezdů není spotřebitel tím, kdo tahá za příslovečný „delší konec“ provazu. Je-li to předem domluveno (patřičná klauzule v podmínkách), může se měnit i cena zájezdu, a to ještě 20 dní před odjezdem.

Zvyšovat cenu lze pouze v případě, že zdraží doprava, pohonné hmoty či související poplatky zahrnuté v ceně zájezdu nebo se změní kurz české koruny použitý pro stanovení ceny o více než 10 %. Odešle-li pořadatel oznámení o zvýšení ceny později, nemá to žádnou právní relevanci a platí cena uvedená ve smlouvě. O zlevňování, pokud by se náklady snížily, občanský zákoník „kupodivu“ nemluví.

U změny máme pětidenní právo si vše promyslet, případně odmítnout a odstoupit od smlouvy, což ale znamená, že se nikam nepojede. Mlčení se v takovém případě vykládá jako souhlas a povinnost zaplatit vyšší cenu.

Měnit ale můžeme i my. Překazí-li nám plánovaný zájezd nečekaná událost, ať už se jedná o úraz, nemoc či cokoliv jiného, můžeme se vyhnout placení stornopoplatků vysláním jiné osoby a postoupením práv ze zájezdu na ni. Stačí oznámit pořadateli, že pojede někdo jiný, a připojit jeho souhlas. Pozor na vnější překážky, například víza a podobně. Změnu je třeba udělat včas – nejpozději sedm dní před zahájením zájezdu – a náklady s tím spojené musí zákazníci pořadateli uhradit.


Přihlásit