Stiftung Warentest kritizuje obchodní podmínky internetových gigantů

Obsah červencového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 7/2024 Obsah červencového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 29.3.2016   

Mnoho spotřebitelů si po odsouhlasení obchodních podmínek klade otázku, co se děje s jejich osobními údaji. Německá spotřebitelská organizace Stiftung Warentest (SW) si pečlivě pročetla podmínky oblíbených služeb, jako je Spotify či Netflix. Zjistila, že s uživatelskými daty mohou provozovatelé zacházet prakticky podle libosti, obchodní podmínky jsou také často „k neučtení“.

„Přihlášením uděluje uživatel souhlas se zpracováním svých osobních údajů v souladu s obchodními podmínkami,“ říká známá formule, kterou drtivá většina uživatelů jen odklikne, aniž by obchodní podmínky vůbec četla. Otázka ochrany osobních dat je však v současnosti čím dál palčivější a mnozí spotřebitelé se zajímají, co se bude dít s osobními údaji, jejichž zpracování odsouhlasili již před dávnou dobou.

Obchodní podmínky některých populárních služeb mohou čítat až 45 stran textu v nesrozumitelném právním žargonu a někdy se v nich schovávají skutečné perly. Například Microsoft si vyhrazuje právo číst a poslouchat soukromé konverzace hráčů na platformě Xbox.

Požadavky některých služeb někdy nedávají smysl. Jak uvádí SW, je logické, že aukční portál eBay bude chtít znát adresu zákazníka kvůli doručení zboží, případně že služby nabízející streamované video jako Netflix potřebují znát věk diváka kvůli obsahu, který může být nevhodný pro mladistvé. Provozovatelé však většinou chtějí znát spotřebitelovy osobní údaje dopodrobna, aniž by je potřebovali k poskytnutí služby.

Data, která spotřebitel zadá při přihlášení, totiž někdy mají pro poskytovatele služby vyšší cenu než částka, jíž spotřebitel zaplatí za služby. V obchodních podmínkách tak nechybí zmínka o využití osobních údajů pro marketingové účely, většinou v evropských zemích, v krajním případě ale například až v Singapuru. Podobně je to se sledováním uživatelova zařízení. Na sledování pomocí cookies sice není nic špatného a neobvyklého, problém tkví v tom, že některé služby přidělují unikátní čísla spotřebitelovu počítači či chytrému telefonu. Sběru dat tak není možné uniknout.

Potíž může nastat i v případě, že zákazník chce změnit podmínky zpracování dat či svůj souhlas odvolat. V takovém případě je nutné obrátit se na centrální zastoupení společnosti v EU, které má například Facebook v Irsku, eBay v Lucembursku, Deezer ve Francii. Společnosti navíc často vyžadují komunikaci v angličtině.

Poskytovatelé se často nespokojí jen s údaji, které uživatel zadá u nich, ani s daty, která si o něm sesbírají sami. Obchodní podmínky některých služeb, jako je hudební portál Deezer či videotéka WatchEver, uvádí, že sesbíraná data si mohou vyměňovat i se svými obchodními partnery.

Pouze menšina poskytovatelů služeb má obchodní podmínky napsané jasně, stručně a srozumitelně. Mezi ně patří služba pro streamování hudby Napster či velký německý videoportál MaxDome. Většinou platí přímá úměra – čím větší a globálnější poskytovatel služeb, tím nesrozumitelnější a nevýhodnější podmínky pro uživatele.
 

Přihlásit