Deset nejčastějších podvodů v USA

Obsah květnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 5/2024 Obsah květnového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 29.1.2016   

Ani v roce 2015 nepoctivci nezaháleli. Americká spotřebitelská organizace Consumer Reports (CR) proto na počátku ledna letošního roku připravila seznam deseti nejrozšířenějších podvodů, se kterými se mohou spotřebitelé setkat.

Jednou z nejčastějších metod, kterou nepoctivci využívají, je takzvaný phishing, tedy podvod, při němž se vydávají za zástupce autority, například za policisty či bankovní nebo vládní úředníky. Pět z deseti nejčastějších podvodů se odehraje právě formou phishingu.

Velmi často – v celých 24 % zaznamenaných případů pokusu o podvod – se podvodníci vydávají za pracovníky berního úřadu (IRS) a vyžadují po daňových poplatnících fiktivní nedoplatek na daních. Daňová problematika je mezi nepoctivci oblíbená, a to nejen v USA. Jak ukazuje starší článek britské spotřebitelské organizace Which?, v období daňových přiznání jsou podvodníci velmi aktivní a slibují jednodušší daňové formuláře či vyšší vratky na daních. Snaží se tak z důvěřivých lidí vymámit poplatky či osobní data. Jak ale uvádí CR, rozpoznat takový podvod v USA je triviální. IRS totiž nikdy dlužníkům nevolá.

Podobný, i když méně častý, je podvod s granty. Podvodník se vydává za vládního úředníka a volanému přislíbí, že po zaplacení administrativního poplatku obdrží některý z vládních grantů, například pro drobné podnikatele. Zde je jako u všech podobných podvodů ostražitost na místě – pokud se člověk do vládního programu sám nepřihlásí, žádné peníze dostat nemůže.

Velice podobné je to s různými pochybnými soutěžemi a loteriemi, které CR počítá jako dva různé případy. Zde se podvodníci často vymlouvají na to, že se jedná o soutěž konanou v zahraničí, tudíž je třeba předem zaplatit daně či poplatek za převod. Zde platí to samé, jako v předchozím případě – není možné, aby někdo vyhrál v soutěži či loterii, do níž se nepřihlásil, či na los, který si nezakoupil. V oblasti falešných loterií jsou nechvalně proslulá nelegální telemarketingová centra v karibských zemích a zvláště pak na Jamajce. Konkurence mezi jednotlivými nepoctivými call-centry tu dokonce přerostla v regulérní válku gangů se stovkami obětí ročně.

Dalším oblíbeným phishingovým trikem je vydávání se za exekutory a vymáhání neexistujících dluhů. Podvodníci sází na jistotu a telefonní čísla a další osobní údaje obětí získávají od některých nepříliš poctivých poskytovatelů půjček. Získané údaje však patří žadatelům, jejichž půjčka nebyla schválená. Nepoctivci porušují veškerá pravidla platící pro exekutory, obětem volají do zaměstnání či v noční hodinu, případně jim vyhrožují fyzickým násilím. Takové porušování zákonů je ovšem podle CR jasným důvodem, proč volajícího nahlásit úřadům, i kdyby se jednalo o skutečného exekutora.

S předchozím druhem podvodu jsou provázány i podvody s žádostmi o půjčku. Ty mají většinou podobu lákavé reklamy, která slibuje půjčku bez prověřování kreditního skóre žadatele, případně jeho zápisu v rejstříku dlužníků. Kliknutí spotřebitele zavede k formuláři, do nějž by měl zadat podrobné osobní údaje, následně pak po něm stránka vyžaduje poplatek za zpracování dat či „zálohu“. Nepoctivec tak nejen přijde k penězům oběti, ještě navíc může osobní údaje zneužít ke krádeži identity.

Klasickým případem phishingu, velmi rozšířeným i v České republice, je chování, kterým se podvodník vydává za pracovníka banky či policistu a buď e-mailem či po telefonu po spotřebiteli vyžaduje „ověření“ přístupových údajů ke svému účtu. Žádná z institucí však nikdy nevyžaduje, aby jim spotřebitel tyto údaje sděloval či je zadával do online formulářů. Použité online formuláře většinou věrně replikují stránky bankovních institucí. Zadané údaje však končí v rukou podvodníků, kteří tak mají snadný přístup ke spotřebitelovým financím.

Častým případem phishingu je také podvod s technickou podporou. Domnělý technik Microsoftu při něm po spotřebiteli vyžaduje platbu za odstranění viru z jeho počítače. To byl nedávno případ společnosti iYogi, již Microsoft označil za svého největšího škůdce v USA.Samozřejmě žádný virus neexistuje a technik není technikem. Pokud má uživatel podezření, že jeho počítač obsahuje virus, měl by podle CR raději zajít do skutečného servisu.

Do desítky nejčastějších podvodů se probojoval i ten s inzerátem na práci z domova. Jeho provedení se však v USA a v ČR významně liší. Zatímco v USA většinou lákavé inzeráty slouží pouze k tomu, aby nepoctivec získal osobní údaje ze životopisu zájemce, v ČR jdou podvodníci mnohdy ještě dál. Ze zájemců o práci někdy dělají tzv. bílé koně. Úkolem „zaměstnanců“ v tomto druhu podvodu je přijímat platby ze zahraničí a po stržení určité částky je přeposílat dále. Tím napomáhají k praní špinavých peněz.

Poslední podvod se pak týká „omylu s přeplatkem“. Většinou probíhá tak, že nepoctivec využije služeb oběti či od ní nakoupí nějaké zboží. Následně zašle šek či platbu z kreditní karty s příliš vysokou částkou. Adresáta pak požádá, aby mu přeplatek vrátil. Problém však tkví v tom, že ani šek ani kreditní platba nebyly kryté. Oběť tak přijde nejen o platbu samotnou ale i o zaslaný „přeplatek“.
 

Přihlásit