Biopotraviny milované i kritizované

Obsah březnového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 3/2024 Obsah březnového dTestu

Sdílejte

Publikováno v časopise 1/2008

Rostoucí zájem tuzemských spotřebitelů o nákup produktů ekologického zemědělství – biopotravin, ústí celkem logicky do rostoucího zájmu konzumentů o informace, které se týkají bioproduktů. Ruku v ruce s tím, jak biopotraviny po kousíčkách ukrajují prostor klasické potravinářské produkci, sílí ale i hlasy poukazující na skutečnost, že nekritický obdiv k biopotravinám by se nemusel vyplatit. Pravda je i v tomto případě relativní - je totiž někde uprostřed mezi nadšenci a kritiky bioproduktů.

Bio je „in“

Zmíněný rostoucí zájem spotřebitelů o biopotraviny je ovšem živen také politicky a ekonomicky. Řada veřejně známých osobností se ke konzumaci biopotravin hlásí, ministerstva zemědělství, alespoň v EU, zvyšují dotační podporu biozemědělců. Biozemědělství a biopotravinářství tak postupně přechází z role nositele určité, k přírodě šetrné filozofie podnikání, do pozice podnikatelsky výhodného byznysu se všemi pozitivy a negativy, které byznys přináší. A zemědělští podnikatelé reagují. Podle statistik ministerstva zemědělství bylo v ČR k 31. říjnu loňského roku registrováno již více než 220 výrobců biopotravin, za poslední rok přitom přibylo 75 nových výrobců. Počet ekologických zemědělců se v porovnání s loňským rokem výrazně zvýšil, téměř o 350 farem. Nově registrovaní výrobci biopotravin u nás jsou zaměřeni především na zpracování biomasa a masných výrobků, produkci biovajec, biovína, nebo výrobu biopečiva. Mezi nově registrovanými výrobci biopotravin se objevují také výrobci specialit, např. knedlíků, baget, müsli tyčinek či sladu pro produkci biopiva. K 31. říjnu 2007 hospodařilo podle ministerstva ekologicky 1249 farem, výměra ekologicky obhospodařované plochy dosáhla téměř 310 000 hektarů.
O nabídku biopotravin postupně obohacují svůj potravinářský sortiment i všechny významné tuzemské nadnárodní obchodní řetězce. Ministerstvo zase nedávno spustilo projekt „Žiju bio“, který má propagaci biovýrobků informačně podpořit, přičemž nositelem spotřebitelsky prospěšných údajů je příslušná webová stránka www.ziju-bio.cz

Zdravotní a jiná pozitiva

Drtivá většina spotřebitelů preferující konzumaci bioproduktů se pro ně rozhoduje na základě deklarovaných zdraví prospěšných vlastností biopotravin. Drtivá většina zastánců biopotravin ovšem bohužel donekonečna omílá stokrát již vyřčené a napsané teze, takže mnoho nových a konkrétnějších údajů se řadový spotřebitel nedozví. Průlomovou, avšak veřejně nepříliš známou prací je český pře-vyklad souhrnu výsledků výzkumu švýcarského Výzkumného ústavu pro ekologické zemědělství (FiBL). Publikace „90 argumentů pro ekologické zemědělství“ je překladem německého originálu a shrnuje přehled výhod ekologického zemědělství, přičemž se opírá jednak o výsledky výzkumu, ale také o platné směrnice a předpisy pro ekozemědělství. Na internetové stránce www.bioinstitut.cz/ publikace lze uvedenou práci stáhnout ve formátu PDF, lze si jí však také koupit, přičemž její cena je 40 korun. V celkem 16 okruzích je zmíněna celá řada pozitiv s odkazy na příslušné výzkumné práce. Jako příklad lze uvést několik výživových argumentů…
biomléko obsahuje více pozitivních omega-tři mastných kyselin; ty jsou prevencí proti srdečním nemocem a rakovině
bioovoce a biozelenina mají vyšší obsah flavonoidů, dalších látek vhodných k prevenci srdečních a také cévních chorob obecně
bioovoce obsahuje také více dalších pro tělo prospěšných látek – u jablek z ekologického zemědělství bylo zjištěno až o 32 procent více fosforu, o 9 procent více vlákniny či o 19 procent více antioxidantů
biobrambory mají vyšší obsah vitamínu C
listová biozelenina obsahuje méně dusičnanů

Ekologie je ještě pojem relativní

Zatímco zdravotní pozitiva biopotravin vnímají spotřebitelé velmi dobře, samotná „ekofilosofie“ spojená s jejich výrobou a se všemi důsledky je ale již těžší oříšek. Jak totiž konstatuje studie společnosti Landor „Moc a síla zelených značek“, spotřebitelé nezjišťují příliš často, jaké dopady na životní prostředí mají produkty, jež kupují. Uvedená studie zjistila, že 37 procent populace není schopno definovat, co činí určitou značku ekologickou. Přesto spotřebitelé v čele s politiky a řadou celebrit tvrdí, že dávají na trhu přednost ekologickým řešením. „Stále více však vychází najevo, že mezi ekologickými zájmy a skutečně ekologickým chováním spotřebitele zeje veliká propast. Když dojde na skutečná ekologická řešení, spotřebitelé podmiňují svůj údajný zájem o ekologický výrobek řadou podmínek: pokud jej mohou koupit v obchodě, kde obvykle nakupují, pokud jsou výkonnost, kvalita a design produktu srovnatelné, pokud je cena téměř srovnatelná a konečně, ačkoli to není vždy podmínkou, pokud má nějakou výhodu navíc kromě toho, že je ekologický,“ konstatuje studie.

Efektivita a cena – základní limity

Přestože zastánci biopotravin tvrdí, že při větším zájmu konzumentů o biopotraviny by se zvýšila současná efektivita jejich produkce a mírně by tak mohla klesnout jejich cena, není v drtivé většině případů minimálně stávající ekoprodukce s výrobou klasických potravin po stránce efektivity srovnatelná. Vzhledem ke stoupající celosvětové poptávce po zemědělských surovinách a potravinách, která bude dále pokračovat, nebude možné pomocí koprodukce uživit svět. Biopotraviny tak podle všeho zůstanou výsadou vyspělého světa, ale ani v něm nebudou tvořit dominantní část produkce potravin. Kromě efektivity je totiž největší bariérou pro spotřebitele jejich cena, často až několikanásobně vyšší než u srovnatelných produktů vyrobených klasickými technologiemi.

Také ekoprodukce má zdravotní a ekologická rizika

Ačkoli biozemědělci s oblibou argumentují tím, že klasická zemědělská produkce vytváří díky používané chemii (kterou biozemědělství téměř nepoužívá) odolnost (rezistenci) různých škůdců proti těmto látkám, což může vést k jejich nekontrolovatelnému přemnožení, poslední výzkumy ukazují, že odolnost škůdců mohou způsobit i přírodní biologické prostředky. Konkrétním příkladem je německá zkušenost, kde ekofarmáři likvidovali obaleče jablečného tak dlouho přírodním bakulovirem, až zvýšili odolnost obaleče k viru stotisíckrát. Výsledkem je, jak uvádí server www.osel.cz, obaleč – nezmar, přičemž odolnost k viru si vyvinul s udivující rychlostí.
Biopotraviny vznikající bez chemického ošetření jsou také náchylnější k přítomnosti přírodních toxinů, které vytvořila sama příroda. Skupina takových toxinů je poměrně rozsáhlá, tvoří totiž součást obranného systému rostlin a s jejich pomocí se například chrání proti hmyzu. Další toxiny se vytvářejí především působením plísní, které napadají některé potraviny. V některých případech jsou dokonce přírodní toxiny silnými karcinogeny, tedy látkami, které podporují vznik rakovinných buněk. Nejběžnější je solanin v bramborách nebo patulin v jablkách, která mají poškozený a chemicky neošetřený povrch. Jak přitom nedávno upozornila profesorka Jana Hajšlová z Vysoké školy chemicko-technologické, řadu jedovatých látek obsahují také léčivé byliny. Například léčivý kostival podle ní obsahuje přírodní karcinogeny a pokud by si někdo neustále vařil „kostivalový čaj“, tak si trvale poškodí játra. Celkem tři procenta kvetoucích rostlin mohou podle ní produkovat vysoce karcinogenní látky, odborně zvané pyrolizidinové alkaloidy.
Podle studie vědců z Manchester Business School navíc není dostatek důkazů o tom, že je biozemědělství ekologičtější než jiné zemědělské metody. Produkce některých potravin je v případě biozemědělství „podstatně méně energeticky efektivní a také může produkovat více znečišťujících látek“. Příkladem, na němž vědci své poznatky popsali v prestižním deníku Independent, bylo mléko. Na jeho výrobu je podle Independent třeba o 80 procent více půdy a při této produkci také vzniká skoro dvojnásobné množství látek, které způsobují okyselení půdy a eutrofizaci vody. Studie zjistila, že při produkci biomléka, které má vyšší obsah živin a nižší obsah pesticidů, také vzniká více oxidu uhličitého než při konvenčních metodách – 1,23 kg na litr oproti 1,06 kg na litr. Zpráva shrnuje: „Produkce biomléka má nižší spotřebu energie, ale potřebuje více půdy než konvenční výroba. Vyhýbá se používání pesticidů, ale zároveň způsobuje vyšší emise skleníkových plynů a eutrofizujících látek.“
Podobné výsledky byly dosaženy i u drůbeže, kde delší chov znamená větší dopad na všech úrovních. Produkce biodrůbeže téměř zdvojnásobí množství potenciálně znečišťujících látek a spotřebuje o 25 procent více energie. I produkce biozeleniny spotřebovává více zdrojů. Například biorajčata potřebují skoro desetkrát více půdy než konvenční plody a skoro dvojnásobné množství energie.

Závěrem

Je-li vůbec možné shrnout často protichůdné názory na roli biopotravin v našem životě či jejich vliv na zdraví, lze konstatovat, že biopotraviny skutečně obvykle obsahují větší množství zdraví prospěšných látek, zároveň je ale u nich také vyšší riziko přítomnosti přírodních toxických látek. Samozřejmě v objemech, které nemají při umírněné konzumaci na zdraví člověka vliv. Jiná situace by zřejmě nastala, kdyby se dlouhodobou selektivně vyhraněnou konzumací přírodních produktů rizikové látky v těle „nasčítaly“. To ale nikdo neví, neboť dostatečně dlouhé referenční období k projevu takových vlivů ještě nenastalo. To samé ale platí o konvenčních, často doslova umělých potravinách. Ani v tomto případě nelze stanovit, co udělají náhražky původních surovin s lidským tělem za několik desítek let, neboť i tady je dosavadní referenční období zatím krátké. Generální a jedinou prevencí při současné úrovni poznání je tak stále to samé, platné pro všechny skupiny a technologie výroby potravin: pestrá a vyvážená strava.

Petr HAVEL


Přihlásit