Co se chystá ve spotřebitelských úvěrech

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 10.11.2015   

Legislativní rada vlády má projednat návrh zákona o úvěru pro spotřebitele. Zákon by měl zvýšit jejich ochranu u hypoték a dalších úvěrů na bydlení, tedy úvěrů, které právní úprava doposud přehlížela. Bohužel očekávání spotřebitelů nebudou zcela vyslyšena. Mnohdy se dokonce pozice spotřebitele zhorší, a to výrazně.

Největší problém a past na spotřebitele spočívá v tom, že nově se za úvěry na bydlení nepovažují pouze hypotéky, ale prakticky jakékoliv úvěry s bydlením související, ať se jedná o rekonstrukce, či úvěry ze stavebního spoření, byť takový úvěr může sloužit třeba i jen k financování lakování oken a dveří v pronajatém bytě, kde spotřebitel není vlastníkem ani kliky u dveří. A zde nastává problém, který nesmyslně snižuje právní ochranu spotřebitele.

Spotřebitelský problém? Volejte poradnu dTestu na telefonním čísle 299 149 009. Naši poradci jsou připraveni vám pomoci každý všední den od 9 do 17 hodin.

Co je špatně? Evropská směrnice, která se novým zákonem transponuje do českého práva, ve svém článku 46 říká, že úvěry na rekonstrukci nemovitosti, které nejsou kryté zástavou nemovitosti, se jako obyčejné spotřebitelské úvěry řídí směrnicí o spotřebitelském úvěru. Důležitost tohoto ustanovení pozná spotřebitel, který si svůj úvěr zvolí špatně nebo naletí na vysoký či lichvářský úrok či skryté poplatky. Pouze u spotřebitelského úvěru lze totiž využít možnost efektivního refinancování a garanci předčasného splacení úvěru vždy s maximálním poplatkem ve výši 1 % z nesplacené částky. Český předkladatel zákona se od směrnice svévolně odchyluje a zbavuje spotřebitele práva snadného a efektivního refinancování úvěru v případě rekonstrukcí (slovy zákona změn stavby) a mnohých úvěrů ze stavebního spoření tím, že je prohlásil za úvěry na bydlení. Pokud by návrh takto prošel, Česká republika by porušovala evropské právo.

Právo na předčasné splacení u úvěrů na bydlení je v návrhu zákona jen velmi omezené. Spotřebitel bude každoročně moci bez poplatku splatit 20 % úvěru. Pokud by chtěl splatit celou částku naráz, půjde to jen v případě závažné životní situace (invalidita, úmrtí v rodině a podobně) nebo při ukončení fixace úrokové sazby. Někteří nebankovní věřitelé nabízejí úvěry na bydlení na 15 let i více a úrokovou sazbu sjednávají pevně na celou dobu trvání úvěru. Kdo by naletěl na takto problematický úvěr, byl by s refinancováním zcela odkázán do rukou věřitele, jemuž se nekladou téměř žádná omezení v poplatcích za předčasné splacení. Důvodová zpráva dokonce uvádí, že věřitel může požadovat i úhradu provize prodejce a další podobné výdaje, a to až do výše součtu všech úroků, které by měl spotřebitel zaplatit za celé trvání smlouvy. Zde se tedy zcela ztrácí výhoda předčasného splacení. To je ve světle směrnic podivné. Stávající zákon o spotřebitelském úvěru omezuje poplatek na 1 % nesplacené částky a hypoteční směrnice uvádí, že spotřebiteli smějí být naúčtovány pouze náklady přímo spojené s předčasným splacením úvěru, nikoli náklady spojené s jeho poskytnutím – ty musí jít vždy k tíži věřitele.

Spotřebitele nepotěší ani další věc. U úvěrů na bydlení neexistuje právo na odstoupení od smlouvy bez udání důvodu, jako tomu je u běžných spotřebitelských úvěrů. Pokud se spotřebitel při výběru zmýlí, nebude cesta ven, nehledě na to, že různí lichváři toho bez pochyby rádi využijí. S takovým přístupem k zákonu je zřejmé, že v případě úvěrů na bydlení může spotřebitel na skutečně efektivní ochranu zapomenout. Hypoteční směrnice sice umožňuje omezit zákonnou ochranu u úvěrů na bydlení, avšak pouze u takových, které jsou zajištěny nemovitostí, popřípadě u úvěrů určených k získání nemovitosti.
 



V návrhu zákona je i spousta dalších nejasností. Podivná jsou i ustanovení, která omezují působnost zákona. Například § 5 v odst. 1 písm. d) říká, že se pouze vybraná ustanovení zákona vztahují na bezplatné odložení stávajícího dluhu, pokud není zajištěn zástavou nemovitosti, § 5 odst. 3 ale zase říká, že se tatáž ustanovení vztahují na úvěr poskytnutý bez úroku či jakékoli úplaty. Čím se ale tato dvě pravidla od sebe liší? Není bezplatnost jako bezplatnost. Odstavec 3 by mohl být skrytou možností, jak se z většiny ustanovení zákona vyvázat odložením stávajícího dluhu zajištěného zástavou nemovitosti. Dobře víme, že jedním z nejhorších nešvarů je, pokud věřitel dlužníkovi, trpícímu pod knutou exekutora, nabídne „vyplacení exekuce“ – dlužník mu pak kývne skoro na cokoli.

Problematický je třeba § 5 odst. 4. Pokud se sjednává dohoda, která má odvrátit řízení o nárocích věřitele (čti: exekuci), a dlužník je již v prodlení, uplatní se jen některá ustanovení zákona, pokud je tato dohoda alespoň stejně výhodná jako původní úvěr. Jaká ustanovení se ale uplatní, pokud dohoda je méně výhodná? A co když dlužník ještě není v prodlení, ale věřitel mu, aby prodlení předešel, prodlouží úvěr na desetinásobek doby a zároveň desetkrát zvýší úrokovou sazbu? Takovéto nejasnosti v zákoně neprospívají ani poctivému věřiteli ani spotřebiteli. Zato nepoctivci si mohou mnout ruce.

Máte mobil na paušál? V ekonomické teorii se taková služba někdy považuje za obchodní či dodavatelský úvěr (prostě platím později, než službu vyčerpám). Směrnice úvěry tak široce nechápe a vysloveně říká, že podobné vztahy nebude regulovat. Čeští tvůrci zákona jsou ale asi jiného názoru a tak i sem díky § 5 odst. 1 písm. b) zákon bude dopadat a služby jako úvěr výslovně označí. Tak široké pojetí může ale vyvolat pouze interpretační potíže.

www.dtest.cz/kalkulacky

Připravili jsme pro vás několik úvěrových kalkulaček. Jedna spočítá roční úrokovou míru úvěru, druhá dobu splácení a třetí pak výši pravidelných měsíčních splátek. Také si zde můžete spočítat RPSN úvěru, jinými slovy kolik zaplatíte každý rok navíc za zapůjčené peníze. Navštivte i vy www.dtest.cz/kalkulacky.

Zmatená jsou i ustanovení týkající se důležitého ukazatele o výhodnosti úvěru – roční procentní sazby nákladů (RPSN). § 3 odst. 2 písm. b) říká, že RPSN se rozumí náklady spotřebitelského úvěru vyjádřené jako roční procento z celkové výše spotřebitelského úvěru. Jako právníci jsme si přivolali na pomoc matematika a i ten kroutil hlavou nad formulací „celkové náklady v korunách vyjádřené jako procento“. Zatímco § 3 odst. 2 písm. d) stanoví, že do celkových nákladů úvěru se nepočítají služby notáře, ale v § 133 není o notáři ani slovo, ale zato se dozvíte, že se do celkových nákladů nepočítá kupní cena zboží nebo poplatek za zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí. Jak to tedy vlastně bude?

Nezbývá než věřit, že Legislativní rada vlády nebo poslanci a senátoři ministerstvu financí vysvětlí, že když se zákonem provádí evropská směrnice, je třeba dosáhnout cíle, ke kterému směrnice směřuje.
 


Přihlásit