Na trhu nabízené komínové digestoře většinou mohou fungovat v režimech odsávání i recirkulace, obecně doporučovaným je však prvně jmenovaný (taktéž nazývaný vnější odtah). Páry při něm míří připojeným potrubím do ventilační šachty nebo přímo vně objektu. Z kuchyně tak mizí vlhkost i zápach; mastnota ulpívá na tukovém filtru. Někdy však stavební dispozice kuchyně nebo jiné okolnosti znemožňují využití režimu vnějšího odtahu, a tak přichází na řadu recirkulace. Nasátý vzduch při ní proudí přes filtry zachytávající mastnotu a přes uhlíkové filtry, které ho zbavují zápachu. Poté je z útrob digestoře vypuštěn zpět do místnosti. V režimu recirkulace tedy vlhkost z místnosti nedostanete, po vaření je proto nutné otevřít okna. Další výhodou systému odtahu par vně objektu jsou nižší provozní náklady, protože na rozdíl od recirkulace není třeba pravidelně měnit uhlíkové filtry, které mnohdy nejsou zrovna levnou záležitostí.
Na internetu najdete mnoho návodů, jak vybrat správnou digestoř. Výrobci doporučují zohlednit velikost kuchyně a podle ní zvolit model s odpovídajícím výkonem. Ovšem jak se v laboratoři opět ukázalo, výkon není dobrým orientačním vodítkem. Na prvních místech v tabulce „režim odsávání“ skončily modely, které svým výkonem 399, respektive 356 m3/h patřily mezi testovanými ke slabším, a za nimi skončily silnější modely s výkonem až 695 m3/h. Také v tabulce „režim recirkulace“ pořadí neodpovídá výkonům. Pro účely testu jsme používali poměrně malou místnost o velikosti zhruba 22 m3 (podlahová plocha 8 m2, výška stropu 2,74 metru).
Další překážkou ve snadném výběru je skutečnost, že deklarovaný výkon žádná digestoř neposkytne, protože v režimu odsávání ho snižuje systém odsávacího potrubí a v režimu recirkulace zase pachový filtr. V tabulce proto uvádíme reálný využitelný výkon, nikoliv ten deklarovaný výrobcem. Dalším cílem testu bylo například zjistit, jak hlučné jsou přístroje v rámci obou režimů. Během recirkulace dosahují často vyšší hlasitosti než u odsávání.