V Německu také chybí regulace transmastných kyselin

Obsah červencového dTestu

Aktuální číslo časopisu dTest 7/2024 Obsah červencového dTestu

Sdílejte

Vydáno: 14.10.2015   

Ačkoliv je škodlivost transmastných kyselin vzniklých při průmyslovém zpracování dobře prokázána a mnohé země jejich použití omezují či dokonce zakazují, v Německu jakákoliv regulace chybí. To se však nelíbí spotřebitelské organizaci Stiftung Warentest (SW), která za absenci regulací kritizuje vládu.

V USA bude, jak jsme již informovali, od roku 2018 zakázáno použití částečně ztužených tuků, které obsahují škodlivé transmastné kyseliny. Žádná taková akce se však v Německu neplánuje, a to přes to, že v jiných zemích, jako je například Dánsko, Rakousko, Island či nejnověji Maďarsko, taková legislativa vedla k spokojenosti spotřebitelů a ani obchodníci na ní netratili. V těchto zemích platí limit pro obsah transmastných kyselin v rozpětí od dvou do tří procent objemu výrobku.

V Německu zatím platí evropská pravidla stanovující limit obsahu transmastných kyselin na 3 % z objemu v dětských výživách a ještě méně v olivových olejích. Segment, kterého se pravidla týkají, je však příliš úzký a specifický. Například u olivových olejů limit nebyl přijat z důvodu ochrany zdraví spotřebitelů, ale proto, aby bylo snazší zjistit, že olej nebyl nijak zahříván či nastavován jinou látkou.

Co však platí pro jeden olej, nemusí platit pro druhý. Časopis „test“, jehož vydavatelem je SW, zjistil, že dva z nedávno testovaných ořechových olejů obsahují celých 13 % škodlivých transmastných kyselin s dlouhým řetězcem. Právě ony jsou nejškodlivější.

To, že v Německu chybí pravidla pro závaznou regulaci transmastných kyselin, považuje SW za vážný problém, samoregulace je podle ní nedostačující. Německá vláda by se dle názoru spotřebitelské organizace měla vydat za dánským či rakouským příkladem. SW kritizuje i to, že obsah transmastných kyselin nemusí být na výrobku nijak uváděn, většinou se schovává pouze pod označením „rostlinný olej“ či „částečně ztužený tuk“.

Transmastné kyseliny se sice v malé koncentraci vyskytují i v některých dalších potravinách, jako jsou červená masa či mléčné výrobky, tam se však jedná o přírodní trans- kyseliny s krátkým a středně dlouhým řetězcem. Kyseliny s dlouhým řetězcem se vyskytují hlavně v rostlinných olejích, které bývají do potravin přidávány pro prodloužení jejich trvanlivosti. Typicky se jedná o sladké pečivo, brambůrky či hotová jídla.

Stiftung Warentest také uvádí, že transmastné kyseliny, které škodí kardiovaskulárnímu systému a napomáhají vzniku zlého „LDL“ cholesterolu, by měly tvořit maximálně 1 % celodenního příjmu živin. To však v Německu neplní zdaleka každý, například podle výzkumu SW tuto hranici každodenně více než dvojnásobně překračuje celá třetina mladých mužů mezi 14 a 34 lety. O omezení povoleného množství transmastných kyselin v potravinách prodávaných v Česku se dlouhodobě snaží dTest. Navzdory tomu však nejsou zatím ani čeští spotřebitelé před jejich účinky nijak legislativně chráněni.
 

Přihlásit