TTIP: Poslední večeře pro evropské kulinářství?

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 9/2016 Přečtěte si nový dTest

Přijdeme o ochranu původních evropských potravin, jako jsou sýr feta, parmazán nebo parmská šunka? Kdo chce vydělat na klamání spotřebitelů? 

Touha po návratu k původním recepturám a tradičním pokrmům je stále silnější. Lidé si začínají čím dál více uvědomovat, jak významné kulturní dědictví pro nás představuje jedinečnost evropské kuchyně. Jenže jedno z našich nejcennějších duševních vlastnictví možná brzy namísto podpory ztratí současnou ochranu.

Prozatím se může přibližně 1500 potravin v Evropské unii zaštiťovat takzvaným zeměpisným označením. To poskytuje záruku, že daný produkt vykazuje osobité kvality, které jsou spjaty výhradně s určitým územím. Například originální feta sýr musí být vyroben pouze v Řecku z mléka od řeckých koz nebo bahnic, a zároveň musí náležitě dozrát. Jednoduše řečeno, hotový sýr musí naplnit po tisíciletí vytvářená očekávání, která jeho název slibuje.

Sýr jako překážka obchodu

Budoucnost zeměpisných označení je ale nejistá kvůli současně vyjednávanému Transatlantickému obchodnímu a investičnímu partnerství (TTIP) mezi Evropskou unií a USA. Ctižádostivá obchodní úmluva má za cíl odstranit překážky obchodu dvou nejvyspělejších ekonomik na světě, jak ale tvrdí kritici úmluvy, často ve prospěch velkých korporací a bez ohledu na zájem občanů a spotřebitelů. Snaha americké strany přimět Evropu, aby obětovala prestiž zeměpisných označení, je v tomto ohledu příznačná.

USA neuznávají velkou část evropských zeměpisných označení, pro svůj i pro mimoevropský trh vyrábějí vlastní fetu, parmazán nebo parmskou šunku. Američtí producenti, například potravinový gigant America´s Kraft Food, totiž dobře vědí, že symbolická hodnota původních evropských názvů pomáhá prodeji. Přijetí evropských pravidel značení potravin by pro ně znamenalo výrazné obchodní ztráty. Americké potraviny, které by kopírovaly ty evropské, by musely změnit své jméno.

Věhlas prodává

Jak dokazují čísla, potraviny chráněné zeměpisným označením opravdu nejsou pouze evropskou pýchou, ale také čím dál výnosnější obchodní příležitostí. V roce 2010 činila hodnota produktů se zeměpisným označením 54,3 miliard eur. Přitom většina zisku pocházela z exportu a největším dovozcem byly právě USA. Co se týče na úvod zmíněného feta sýru, jeho celkový export mezi lety 2007 a 2014 vzrostl o 85 % na 260 milionů euro a prodej mimo státy Evropské unie se zdvojnásobil.

Není proto divu, že veřejnost nyní tlačí na evropské vyjednavače s požadavkem, aby v rámci úmluvy TTIP vybojovali zachování zeměpisných označení a nenechali se ovlivnit americkou lobby. Nutno dodat, že to evropští představitelé svým potravinovým výrobcům a farmářům dluží. Prosazení zeměpisných označení do textu úmluvy může sloužit jako kompenzace za očekávaný nárůst konkurence v podobě přílivu levného amerického zboží, například hovězího.

Není pivo jako pivo

Pokud se ale podíváme na výstupy jednání obdobné obchodní úmluvy CETA mezi Evropskou unií a Kanadou, žádná sláva nás nečeká. Dalo by se říct, že vlk se nažral, ale koza zůstala celá. Evropská strana sice vybojovala zanesení zeměpisných označení do úmluvy, ale přibližně jen pro desetinu produktů z celého seznamu. V jiných případech se dohodla s Kanadou, že ochrana zeměpisných označení bude platit pouze pro originální názvy, nikoliv překladové. Výsledkem je třeba úsměvná situace, kdy kanadští výrobci nemohou používat německé jméno Münchner Bier, ale je jim dovoleno přivlastnit si anglické Munich Beer. Těžko říct, jestli v tomhle někdo vidí rozdíl.

Autory článku jsou Petra Němcová a Tomáš Vovsík z organizace Iuridicum Remedium (www.iure.org).

Přihlásit