Podzimní houbaření

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 1.10.2015    Publikováno v časopise 10/2015

V letošním roce zasáhly do houbařských kalendářů rozmary počasí. V důsledku letních dlouhotrvajících veder a nedostatku srážek bylo podhoubí většiny hub zasaženo tak, že některé letní houby vůbec nevyrostly, u jiných se posunul jejich výskyt o pár týdnů a po podzimních druzích nebylo dlouho ani památky.

Jedinou výhodou letošních veder je téměř nulový výskyt muchomůrky zelené. Jedná se o naši nejjedovatější houbu, pokud nepočítáme její méně obvyklé, bíle zbarvené příbuzné – vzácnou muchomůrku jarní (teplejší oblasti v jarním období) a o něco častější muchomůrku jízlivou (jehličnaté i smíšené lesy na podzim). Zrádnost těchto tří druhů jedovatých muchomůrek spočívá v tom, že otrava amanitinem (hlavní jedovatá složka) se začíná projevovat poměrně pozdě, nejčastěji za osm a více hodin (někdy až za dva dny) po požití. Mezi příznaky otravy patří nejdříve vysilující průjmy. Po mírném zlepšení nastává druhá fáze otravy, při které dochází k rozpadu jaterních buněk a záchrana života je už téměř nemožná.

Výše zmíněnou muchomůrku zelenou nejčastěji houbaři zaměňují za některé zelené druhy holubinek, ba dokonce za žampiony. Všechny tyto houby se mohou v blízkosti muchomůrky zelené vyskytovat. Rostou nejčastěji pod duby na okrajích lesů, na hrázích a v parcích. Holubinky mají sice bílé lupeny jako muchomůrka zelená, nemají však na třeni žádný prsten a chybí jim v zemi hlíza. Záměna s žampiony je dosti nepochopitelná, neboť žampiony mají růžové až čokoládově hnědé lupeny a podobně jako holubinky nemají v zemi hlízu. Často si lidé muchomůrku zelenou pletou také s muchomůrkou citrónovou, která je jen slabě jedovatá a není tak nebezpečná. Roste hojně v létě a na podzim ve všech lesích. Má světlou, citrónově zelenavou barvu klobouku, někdy ovšem jen bílou. Nejlepší tedy stále je a bude neznámé houby vůbec nesbírat.


Muchomůrka růžovka

Na přelomu léta a podzimu se hojně vyskytují další dvě jedovaté muchomůrky – známá muchomůrka červenámuchomůrka tygrovaná. Zatímco muchomůrku červenou asi nikdo k jídlu nesbírá, muchomůrku tygrovanou, která obsahuje až desetkrát více jedu, si lidé pletou s muchomůrkou růžovkou neboli masákem. Důležitým rozlišovacím znakem je, kromě červených a rezavých tónů na třeni a poraněných místech, rýhování na prstenu u růžovky. Muchomůrka tygrovaná má prsten pod kloboukem hladký. Otrava vyvolává především halucinace spojené v horším případě s bezvědomím.

Halucinogenní jsou také lysohlávky, které patří mezi typické podzimní houby. Účinky po požití lysohlávek jsou, podobně jako u marihuany, rozdílné – někomu může být skvěle, někomu naopak velmi špatně. Lysohlávky rostou v trávě na loukách a pastvinách, jiné druhy najdeme na opadaném listí a větvičkách.

Pokud se někdo houbami otráví, je třeba co nejdříve sníst alespoň deset tablet živočišného uhlí, hodně pít a co nejdříve vyhledat lékaře. V raném stádiu otravy muchomůrkou zelenou se tímto způsobem dá život ještě zachránit. Platí to také u jiných těžkých druhů otrav, například u rezavě zbarveného pavučince plyšového, kterého si můžeme splést s některým druhem ryzců nebo s čirůvkami a jehož jed orellanin napadá ledviny. Tato houba je ještě záludnější než muchomůrka zelená, protože se otrava může projevit za dva dny až dva týdny a otráveného člověka pak nenapadne spojovat požití hub s problémy s močením a dalšími příznaky nedostatečnosti ledvin. Naštěstí je pavučinec plyšový poměrně vzácný, vyskytuje se ve skupinách, v létě a na podzim v teplých lesích pod listnáči (buky, duby, lísky), méně často pod jehličnany (smrky, borovice).

Trsnatec lupenitý
Trsnatec lupenitý

Jedovatých hub roste i na podzim celá řada. Je tedy s podivem, když se mezi lidmi říká, že na podzim se už nikdo houbami otrávit nemůže. Důvodem zřejmě bude, že s podzimem se vyskytují ve větším množství především hřiby smrkové, hřiby hnědé, křemenáče, kozáky či klouzky. Stále ještě lze najít hřiby kováře, občas i hřiby dubovéborové. Narazit můžete i na hřib žlučník, lidově nazývaný hořčák. Občas se stane, že si houbaři spletou mladé plodnice těchto hřibů s hřibem hnědým a výsledkem může být zkažené jídlo. Na druhou stranu se v poslední době využívají protizánětlivé účinky společně s hořkou chutí plodnic hřibu žlučníku podpůrně k léčbě zažívacích a jaterních nemocí.

Oblíbené i méně známé

Houbaři plní své košíky ponejvíce právě hřibovitými houbami a ostatních si nevšímají. Je to škoda, protože i na podzim lze nacházet pestrou škálu druhů s nejrůznějšími vůněmi a chutěmi. V časném podzimu se někteří naučili v borových lesích sbírat krásnoporku mlynářku nebo krásnoporku žemličku. Obě dvě patří k tužším houbám, jsou ale čisté a rostou ve velkých skupinách, takže velmi rychle přibývají do košíku. V kuchyni se hodí k různým úpravám.

Lišku obecnou doplní na podzim liška nálevkovitá, nenápadná šedohnědá křehká liška se žlutavým třeněm. Roste ve skupinách v jehličnatých lesích a nelze ji zaměnit s jinými nejedlými houbami. Stojí za to, naučit se ji sbírat.


Václavka obecná

Na podzim stále ještě rostou různé druhy holubinek, například nazelenalá, jahodová, révová. Mezi další vynikající houby pozdního podzimu a borových lesů patří dvě poměrně křehké čirůvky – šedá čirůvka havelka a žlutozelená čirůvka zelánka. Oba druhy lze zaměnit za jedovaté nebo nejedlé čirůvky, takže se nedoporučují ke sběru těm, kteří je bezpečně nerozeznají. Z čirůvek se nedá vzhledem k barvě zaměnit s jedovatým druhem čirůvka fialová, v některých atlasech označovaná jako čirůvka nahá. Roste v listnatých a smíšených lesích a je poměrně aromatická. Bývá na místech společně s mohutnější strmělkou mlženkou, která však působí některým lidem zažívací potíže, je proto třeba ji dobře povařit.

To platí i pro všechny druhy václavek – například obecnou, smrkovou, hlíznatou atd. Václavky vyrůstají na kmenech i na pařezech, někdy na kořenech, ve skupinách i v trsech. Někdy se mohou zaměnit za tuhé a trochu nahořklé plodnice šupinovky kostrbaté, která roste většinou na bázi kmene nebo na pařezech listnatých stromů. Je to robustnější houba, hodně šupinkatá. Na padlých kmenech jehličnanů však můžeme vzácněji najít i smrtelně jedovatou čepičatku jehličnanovou, která také tvoří skupiny. Od václavky se liší hladkým kloboukem s rýhovaným okrajem a rezavě hnědými lupeny.

Houby, které léčí

Na kmenech a pařezech je možné najít hlívu ústřičnou. Při mírné zimě ji můžeme sbírat v přírodě až do Vánoc. Většina hospodyněk dá zřejmě přednost nákupu této houby v obchodě. Hlívu lze ke konzumaci vřele doporučit, jedná se o jeden z nejprobádanějších druhů hub, co se týká léčivých vlastností. Klinické studie prokázaly, že hlíva celkově posiluje imunitní systém, upravuje krevní tlak a cukr v krvi, zamezuje hromadění cholesterolu, příznivě působí při ztuhlosti svalů, šlach a kloubů, při léčbě křečových žil, při ekzémech a popáleninách. Hlívu lze zakoupit v kapslích jako doplněk stravy, mnohem účinnější však je konzumovat ji čerstvou.


Hlíva ústřičná

Jinou léčivou houbou, kterou můžeme na podzim najít v přírodě, je roztroušeně rostoucí šedohnědý trsnatec lupenitý, někdy lidově nazývaný „dubový kotrč“. Roste od konce léta do října na bázi živých kmenů a na pařezech především dubů a habrů. Používá se při vysokém krevním tlaku, při léčbě nádorových onemocnění, při otylosti a žloutence. Působí na pacienty s oslabenou imunitou, při nachlazení a častých stresech. Reguluje krevní tlak, hladinu glukózy a cholesterolu v krvi. Trsnatec, který vyroste v přírodě, je tuhý, musí se déle dusit. Houbu lze však i pěstovat, její chuť je pak více nasládlá a není tak tuhá. Trsnatec se může jíst pravidelně, nemá žádné vedlejší účinky.

Houbou podobnou trsnatci co do velikosti a způsobu růstu na bázi dubů je choroš oříš. Tvoří až půl metru velké plodnice, které se skládají z malých hnědavých kloboučků. Oříš se osvědčil jako močopudný prostředek, při prevenci tvorby ledvinových kamenů a při zánětu ledvin, má antivirové a antibakteriální účinky. Houba je účinná také při léčbě nádorových onemocnění prsu, prostaty, plic a dělohy. Na rozdíl od trsnatce se však nedoporučuje konzumovat ho dlouhodobě.

RNDr. Libuše Kotilová


Přihlásit