Jak vybrat dětskou chůvičku

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 10/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 3.9.2015   

Rodiče chtějí pro svého potomka to nejlepší a zorientovat se v pestré nabídce dětských elektronických chůviček nemusí být snadné. Ne všechny produkty skutečně zajistí dětem bezpečí a rodičům klid. Na co se tedy při výběru dětské elektronické chůvičky vyplatí zvláště myslet?

Vybírejte chůvičku podle toho, k čemu vám má sloužit. Chcete-li se od dítěte vzdálit jen na pár metrů v interiéru, stačí vám klasická audiochůvička s malým dosahem, která vás upozorní na zvuk, jejž dítě vydává. Pokud se od potomka budete vzdalovat na několik desítek či stovek metrů, vyplatí se sáhnout po přístroji s vyšším dosahem a za úvahu stojí i videochůvičky. Ty sice, jak ukázal náš test, nefungují tak spolehlivě jako audiopřístroje, výhodou ale je, že kromě zvuku dokáží zprostředkovat i obraz.

Doma nebo venku?

Předem si také ujasněte, zda přístroj budete používat uvnitř nebo venku. Tomu přikládejte při výběru konkrétního výrobku velký význam a zaměřte se na jeho dosah v konkrétním prostředí. Výrobci uvádějí zpravidla dosah kolem 300 metrů ve volném prostoru a 50 metrů uvnitř.

Pokud je pro vás důležité, abyste mohli nejen poslouchat či sledovat, co dítě dělá, ale také volat směrem k němu, volte chůvičku, která umožňuje dvoucestnou, tedy obousměrnou komunikaci. Máte-li dítě, které pláče tiše a velmi slabě, volte z výrobků, které jsou vhodné pro tiché děti. Je-li naopak váš potomek úzkostný a potřebuje pro pokojné spaní světlo, dobrou volbou pro vás bude chůvička disponující noční lampičkou, kterou můžete zapnout i na dálku.

Audio, video či smart?

Na trhu se aktuálně vyskytuje hned několik typů dětských elektronických chůviček. Kromě klasických audio a videopřístrojů jde také o smart chůvičky. Ty fungují na jiném principu než chůvičky klasické. Mají pouze vysílač; jako přijímač u nich slouží běžný smartphone či tablet. Pro přenos signálu slouží u tohoto typu chůviček domácí síť a internet. Jde sice o moderní přístroje, z hlediska instalace jsou ale poměrně náročné a kvůli využívání technologií a zařízení třetích stran se u nich kumulují rizika, že se pokazí něco, nad čím uživatel nemá plnou kontrolu.Tento typ chůviček je tedy na pomezí klasických přístrojů a aplikací. Z testů tyto chůvičky vyšly jako méně spolehlivé než klasické přístroje.

Stejně jako smart chůvičky využívají smartphony i chůvičky ve formě mobilních aplikací. Ty buď vytvoří ze dvou smartphonů přijímač a vysílač umožňující vzájemnou komunikaci prostřednictvím datového spojení (wi-fi, mobilní data nebo Bluetooth), nebo slouží jako chůvička pouze jeden smartphone, který v případě překročení stanovené hranice hlučnosti vytočí příslušné telefonní číslo. Různé aplikace mají různé funkce a různé možnosti v závislosti na operačním systému smartphonů a jejich kombinaci.  Z našeho testu vyšly mobilní aplikace jako velmi nespolehlivé zejména z důvodu kvality přenášeného signálu.

Analog, nebo digitál?

Elektronické chůvičky vysílají v několika pásmech za použití různých technologií. Starší a jednodušší systém fungující na velmi krátkých vlnách (FM) postupně nahrazuje digitální přenos (DECT), u videochůviček pak i FHSS. Jak vyplynulo z testu, který jsme prováděli před čtyřmi lety, stejně jako z toho současného, nejlépe z hlediska odolnosti vůči rušení vycházejí chůvičky s technologií DECT. Riziko vzájemné interfernece přístrojů je u těchto modelů velmi nízké. Kvalita zvuku, respektive obrazu, je pak relativně dobrá.

Pozor na ztrátu signálu

Klíčovou vlastností dětské chůvičky by měla být její spolehlivost. Kvalitní chůvička pečlivě hlídá spojení a včas vás upozorní, když se pohybujete na hranici jejího dosahu nebo když nechtěně přepnete kanál. Chvilka nepozornosti se může projevit ztrátou kontroly. Jak ukázal i náš test, ne všechny chůvičky jsou schopné na riziko ztráty signálu včas zareagovat a upozornit na něj.

Dalším aspektem, který se podepisuje na bezpečnosti a praktičnosti používání chůviček, je jejich konstrukce.  Ta by měla být natolik bytelná, že odolá i několika pádům. Náš test ukázal, že ne všechny chůvičky pád přežijí. Důležitá je také snadná rozlišitelnost přijímače a vysílače. Dětský a rodičovský díl by měl být rozlišitelný na první pohled tak, aby nedošlo k jejich záměně.

Praktické tipy

Protože chůvičky jsou uzpůsobené na síťový i bateriový provoz, je výhodné, když jsou přímo vybaveny nabíjením baterií. Některé modely jsou, podobně jako domácí telefony, konstruované jako základna, tedy dětský díl, a rodičovský díl, který se v základně přímo nabíjí.

Některé přístroje jsou vybaveny měřením teploty v místnosti, jiné nabízí přehrávání ukolébavek. Mezi praktické vybavení patří také noční světlo nebo dokonce infrakamera umožňující noční vidění.

Elektrosmog jako riziko?

Kritici dětských chůviček namítají, že jejich používání v blízkosti dětí je kvůli vyzařovaným rádiovým vlnám rizikové. I proto někteří výrobci hovoří o odstínění svých výrobků. Obavy jsou ovšem neodůvodněné. Výkony jednotlivých přístrojů ani zdaleka nepřekračují povolené limity a například pro mobilní telefony jsou povolené výkony mnohem vyšší.

Někteří výrobci nabízí nejen kvůli úspoře energie, ale údajně také kvůli nižšímu zatížení „elektrosmogem“, tzv. eko režim, který funguje na principu snížení výkonu. Ten ve světle získaných poznatků nemá z tohoto hlediska význam. Použití eko režimu naopak někdy způsobí vypnutí kontroly spojení a tím zvyšuje riziko nepozorované ztráty signálu, případně snížení dosahu. Vezmeme-li v úvahu, že chůvička nepředstavuje jediný zdroj rádiových vln a že v mnoha domácnostech se vyskytují například poměrně silné bezdrátové počítačové wi-fi sítě, je celá problematika vzhledem k naměřeným zanedbatelným hodnotám zbytečně nabubřelá.


Přihlásit