Právo: Autorské právo a ochrana vlastních fotografií

Přečtěte si nový dTest

Aktuální číslo časopisu dTest 12/2016 Přečtěte si nový dTest

Vydáno: 3.9.2015    Publikováno v časopise 9/2015

Každá fotografie, a to i vaše soukromá, pořízená například na dovolené, je autorským dílem a může zasahovat do majetkových či osobnostních práv dalších lidí. Je proto dobré vědět, jaká jsou vaše práva coby autora fotografie, a jaká práva mají další lidé a subjekty. Autorské právo je součástí práva občanského, ale úpravu toho, kdo je autor, co je vlastně autorské dílo a jak s ním lze nakládat, obsahuje zvláštní tzv. autorský zákon. Občanský zákoník pro změnu řeší smlouvy, kterými lze autorská práva převádět či propůjčovat. 

Fotografie jako autorské dílo

Zákon definuje jako autorské dílo vše, co je jedinečným výsledkem činnosti autora a lze to objektivně vnímat v jakékoliv podobě. Každá fotografie, kterou tedy vytvoříte, je vaším autorským dílem, a to i v případě, že své fotografie za žádné umělecké dílo nepovažujete. Stisknutí spouště je projevem vaší tvůrčí činnosti, a ačkoliv jste třeba vyfotili něco, co jiní před vámi už stokrát, získáváte na fotografii jistá práva.

Prvním právem, které vám nikdo nemůže upřít, nelze ho prodat ani převést, je takzvané osobnostní právo. Jen autor má právo své dílo zveřejnit, označit sám sebe jako tvůrce nebo jej publikovat anonymně či pod pseudonymem. Může se domáhat toho, aby dílo nikdo neupravoval, vyžadovat souhlasy se změnami a na své dílo dohlížet. Osobnostní práva zanikají smrtí, ale ani pak nemůže nikdo jiný tvrdit, že je autorem.

Ekonomicky zajímavější jsou práva majetková. Jako autor máte právo dílo užít, čímž se rozumí celá škála činností od jeho rozmnožování a rozšiřování přes pronájem či propůjčování až po vystavování a sdílení s veřejností prostřednictvím internetu nebo televize. Oprávnění k těmto činnostem můžete jiné osobě udělit podpisem licenční smlouvy. Bez ní může někdo jiný dílo užívat pouze v případě, že mu to umožňuje zákon. Licence bývá obvykle poskytována za úplatu, ovšem nemusí tomu tak být. Majetková práva také náleží pouze autorovi, ale na rozdíl od osobnostních je lze dědit a trvají ještě 70 let po smrti autora. Stanete-li se tedy slavným fotografem, můžete tím finančně zabezpečit i svá vnoučata. My ostatní alespoň víme, že pokud někdo najde naše staré album, nemůže ho jen tak bez svolení přetisknout.

Licenční smlouvy

Licenční smlouva je dohoda mezi poskytovatelem a další osobou, která chce dílo používat. Samotná licence nemusí být vždy písemná a může být i bezúplatná. Záleží na dohodě smluvních stran a na rozsahu licence. Výhradní licence neumožňuje, aby byla po dobu trvání poskytnuta někomu dalšímu, a vyžaduje, aby byla písemná. Nevýhradní licenci pak lze poskytnout jakémukoliv počtu osob, které o ni budou mít zájem. Pokud ve smlouvě není uvedeno, o jaký typ licence se jedná, pak je vždy nevýhradní.
Pokud není ve smlouvě určena výše odměny poskytovali, platí se obvyklá odměna. Má-li být licence bezplatná, musí to být výslovně sjednáno. Licence k autorskému dílu může být omezena způsobem užití či rozsahem, v jakém lze dílo či jeho kopii použít (například se licence vztahuje jen na 100 kusů), místem, kde licence platí (kupříkladu pouze pro území Moravsko-slezského kraje), nebo časem (je udělena od 1. 9. 2015 9:00 do 31. 9. 2015 do 24:00). Pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného, pak se má za to, že licenční smlouva k autorskému dílu je omezena na území České republiky a na dobu, která není delší než jeden rok.

Jak lze fotografii použít

Cizí dílo lze volně užívat pouze pro svoji potřebu, tedy za jiným účelem, než je dosahování hospodářského nebo osobního prospěchu. K nekomerčním účelům je možné si vyhotovit záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu. Stažení cizí zveřejněné fotografie do počítače, její vytištění nebo použití jako pozadí na telefonu či počítači není nijak zakázané a zákon ho označuje jako volné užití díla. Kromě toho existují i tzv. zákonné licence, které slouží například k úředním záležitostem, zpravodajství či pro provoz knihoven a vzdělávacích institucí. Kdo má licenci ze zákona, může dílo užívat bez souhlasu autora.

Samotným vystavením své fotografie na vlastních webových stránkách ji sice autor sdělil veřejnosti, rozhodně ale nesvolil k tomu, aby si ji někdo stáhl a použil například jako ilustrační fotografie ke své firemní prezentaci nebo na svých webových stránkách.

O něco složitější to je ovšem na sociálních sítích, v různých internetových službách a virtuálních fotogaleriích. Jejich používání je až na výjimky bezplatné, ale provozovatel chce na oplátku licenci k užití fotografií či textů, které jeho prostřednictvím zveřejníte. Přemýšlíte, zdali jste své sociální síti dali nějakou licenci? Určitě ano, protože licence je součástí smluvních podmínek, se kterými jste při registraci museli souhlasit.

Celá problematika není složitá jen z hlediska práva autorského, ale i z hlediska nepřiměřených smluvních podmínek ve formulářových smlouvách. Dochází zde ke střetu liberálního severoamerického práva, na které zahraniční sociální sítě odkazují, a ochranářského evropského práva, kterým by se měl řídit každý, kdo cílí na evropské spotřebitele.

Focení osob

V momentě, kdy na fotografii zachytíte dalšího člověka, vstupuje do hry další složka práva, a totiž ochrana osobnosti. Občanský zákoník zakazuje zachycovat a rozšiřovat podobu člověka bez jeho svolení. Fotíte-li se s rodinou nebo s kamarády do soukromého alba, určitě není potřeba, aby každý z přítomných podepisoval dokument, že s fotografováním souhlasí. Souhlas je patrný i z jiných jeho projevů.

Složitější to je v případě, že fotografii budete chtít užívat a zejména zveřejňovat. Zachycená osoba se může úspěšně domáhat stažení fotografie, k jejímuž pořízení a šíření nedala souhlas. Svolení není potřeba v případě, že fotografii užíváte k ochraně svých práv nebo k úředním účelům.

Bez svolení lze šířit podobiznu člověka k vědeckým, uměleckým či zpravodajským účelům. Zde je však třeba dbát na přiměřenost zásahu do soukromí, která se může u každého člověka trochu lišit. Určitě je rozdíl mezi tím, když vás reportér zachytí na ilustrační fotografii ke kulturní akci, což je zcela v pořádku, a mezi snímky od paparazziho, který vás vyfotil opalující se na zahradě. Roli zde může hrát i veřejná známost vyfotografované osoby a její vztah k soukromí.

Jak se bránit

Našli jste na internetu fotografii z vaší dovolené, kterou jste prokazatelně vyfotili? Pokud jste někomu nedali souhlas k jejímu užití, můžete se domáhat jejího stažení. Mnohdy postačí prostá neformální výzva, třeba e-mailem. Pokud by to po dobrém nešlo, autor má celou řadu oprávnění, kterých se může domáhat i soudně. Můžete se domáhat určení autorství, zákazu ohrožování svého práva či odstranění následků.

Abyste vůbec zjistili, jak rozsáhlé bylo zneužití, máte právo vědět, kdo a jakým způsobem šířil dílo, k němuž se vaše práva vztahují, co utržil jeho neoprávněným užitím a podobně. Vznikla-li i nemajetková újma (například zostuzení autora), lze žádat i její odškodnění, jehož výši určuje soud s ohledem na závažnost újmy a okolnosti. Osoba, která vaše autorské dílo neoprávněně užila, musí nahradit vzniklou škodu i ušlý zisk. V případě profesionálů se pak složitě počítá, kolik vlastně taková ztráta činí. Autorský zákon proto nabízí zjednodušení – částka, o kterou se neoprávněný uživatel obohatil, se rovná dvojnásobku obvyklé ceny licence k takovému dílu. K určení výše náhrady vás tedy mohou inspirovat komerční fotobanky.

Podobně lze postupovat i v situacích, kdy vás někdo bez souhlasu vyfotografuje a obrázek zveřejní. Jako první by z vaší strany měla přijít výzva ke zdržení se protiprávní činnosti a stažení fotografie. Pokud vám dotyčný nevyhoví, lze se svých práv domáhat soudně. Vymáhat můžete nejen zákaz zveřejňování a rozšiřování, ale třeba i vzniklou nemajetkovou újmu či bezdůvodné obohacování. Vždyť za manekýna či modelku by musel autor fotografie také zaplatit.

Svoboda panoramatu

Velkou diskuzi rozvířila zpráva, kterou připravoval Evropský parlament k legislativním záměrům v oblasti autorského práva. Nejrůznější zdroje tvrdily, že Evropská unie zakáže focení na veřejnosti. Celé je to ale jinak. V jednotlivých státech Evropy platí různá pravidla a úkolem EU je právní stav pokud možno co nejvíce sjednotit. Jeden z výborů projednával zprávu o autorských právech, konkrétní nařízení, které by cokoliv měnilo, však zatím nenavrhl.

I stavby na ulici mohou být chráněná autorská díla. U nás je lze užívat z hlediska autorského práva volně. Nemusíte mít obavu, že pokud se vyfotíte u moderního domu, někdo za to po vás může požadovat poplatky. U historických památek nelze o autorském majetkovém právu hovořit vůbec. Jinak to je ale například ve Francii nebo v Belgii. Zde jsou budovy chápány jako běžná autorská díla chráněná 70 let po smrti autora. Jednou z nejznámějších staveb, na kterou je uplatňováno autorské právo, je bruselské Atomium. Kolektivní správce práv povoluje bezplatné užití pouze na osobních nekomerčních webech v nízké kvalitě a s dodatkem o platné autorské ochraně. Autorská práva dědiců Gustava Eiffela k jeho pařížské věži sice vypršela, přesto ji lze volně autorsky užívat jen za denního světla. Její večerní a noční osvětlení je stále ještě chráněným autorským dílem.


Přihlásit